Zabývá se politikou a ekonomikou. Těmto tématům se věnovala ve všech hlavních denících. Pracovala jako redaktorka a vedoucí ekonomické rubriky MF Dnes. Poté vedla ekonomickou rubriku týdeníku Respekt. Od roku 2003 do roku 2009 byla hlavní analytičkou Hospodářských novin. Stejnou pozici zastávala od roku 2009 do října 2013 v Lidových novinách. Pravidelně komentuje ekonomiku pro Český rozhlas a Českou televizi.
Nejvíc se bojíme toho, co neznáme. Nerozumíme tomu a do té nejasnosti si pak podle nátury docela dost lidí projektuje různé katastrofické a pesimistické představy. Toho neznámého je vždy víc než toho, co víme s vysokou pravděpodobností, nebo dokonce jistotou. Nákaza covidem je typickým příkladem. Toho, co o ní s vysokou pravděpodobností víme, je stále málo.
Čerstvý osmdesátník Václav Klaus svého času osvěžoval veřejnou debatu úvahami, že je snowboard levicový a lyže pravicové. Na levici řadil i salát nebo džínovou bundu. Džíny prošly. Kvalifikovaly se na pravici. V tom, co je levicové a pravicové, je ve veřejném prostoru čím dál větší zmatek. Nálepky, které se bez argumentů různým politikům vystavují, jsou často velmi zavádějící, protože jen málo korespondují s tím, co ti politici skutečně prosazují.
Nejvyšší správní soud rozhodl, že hned sedmnáctkrát ministerstvo zdravotnictví protiprávně omezovalo a zavíralo život v Česku od chvíle, kdy skončil nouzový stav. Od té chvíle se zavíralo podle pandemického zákona, který tak obrovský prostor k restrikcím nedával. Podle soudu byly v rozporu se zákonem zavřené školy, obchody, restaurace. V zásadě skoro všechno. Pandemický zákon dovoluje věci jen „omezovat“, nikoli „zakazovat“.
Přestože nejbližším horizontem politické sezony jsou parlamentní volby v říjnu, řada vlivných finančních skupin už připravuje strategii podpory pro volby prezidentské. Leden 2023 je daleko. Na krystalizaci kandidátů a favoritů je ještě čas. Stane se spousta věcí, která ovlivní a posune atmosféru v zemi. Posune nebo obrátí ji i jméno příštího premiéra.
Jednou z velkých chyb v politice, médiích a rozhodování vůbec je srovnávání nesrovnatelného. Vytváření falešných paralel, které kulhají. Ta srovnání mají zpravidla pomoci pochopit situaci. Osvětlit na něčem již známém něco nového. Velmi často to nefunguje. Nebo to funguje jen na povrchní, hodně primitivní rovině. Tak jako je úplně mimo srovnávání nástupu Andreje Babiše s nástupem Pirátů, je dnes úplně mimo covidové srovnání letošního a loňského léta.
Nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman počítá skoro po jedenácti letech poslední dny ve funkci. Končí k 30. červnu. Pak podle aktuálních informací zůstane v úřadě jako řadový žalobce Nejvyššího státního zastupitelství. Přestože Zeman rezignoval již 14. května, vláda dosud nejmenovala jeho nástupce. Je vysoce pravděpodobné, že se na tom nedokáže dohodnout ani za ty následující dva týdny, které Pavlu Zemanovi ve funkci ještě zbývají.
Kabinet Andreje Babiše má zjevně skrytou agendu, jak odradit lidi od cestování. Snaží se vytvořit při návratu do země změť restrikcí, aby to co nejvíce znepříjemnil. Především tím, že žádá při návratu testy od lidí vracejících se ze zemí, kde je plus minus stejně nakažených jako u nás. Typicky se to dá ukázat na cestovatelsky oblíbené Itálii.
Když se na víc než rok ochromí společnost a ekonomika, má to následky, které budeme ještě dlouho cítit. Zdražuje skoro všechno a zdražovat bude. Potkává se hned několik vlivů, které dohromady podle ekonomů vytvářejí ve vyspělých zemích největší tlak na růst cen od ropné krize sedmdesátých let. Česko jako malá, otevřená, na zahraničním obchodě vysoce závislá země tyto dopady velmi výrazně pocítí. A když se k nim přidají ještě domácí tlaky, jako je velmi rychlý růst veřejného dluhu kvůli rozhazování Babišovy vlády a prudký růst cen nemovitostí, stáváme se zemí, která je prudkým růstem cen silně ohrožena.
Lidovecký poslanec, lékař Vít Kaňkovský, přichází s velmi rozumným návrhem, aby testem prokázané protilátky byly stejně silným potvrzením o bezinfekčnosti jako očkování, testování nebo prodělaná nemoc. Tento velmi rozumný návrh ale opět naráží na bariéru ministerstva zdravotnictví.
Měla to být jedna z mála pozitivních věcí, které tu po vládě Andreje Babiše mohly zůstat. Nový stavební zákon měl proklestit náročnou byrokracii, kvůli níž jsou u nás byty nejméně dostupné z celé Evropské unie, protože se staví málo a pomalu. Měl zrychlit povolování staveb, aby lidé už nemuseli obíhat úřady pro mnoho povolovacích razítek. Stál na principu, že občan vše vyřizuje na jednom místě a mezi úřady obíhají jen elektronické spisy.
České vlády mají nepříjemnou schopnost dělat ve špatnou chvíli špatné věci. Jít z extrému do extrému. Po finanční krizi v roce 2008 pravicová vláda Petra Nečase zadusila oslabenou ekonomiku zvyšováním daní a škrty státních výdajů tak, že jsme si uhnali nejtěžší dvojitou recesi v celé Evropě. Tak moc se bála zadlužení a řeckého dluhového scénáře, že upadla do opačného extrému.
Z veřejné debaty a médií to vypadá, že společnost se posouvá čím dál víc doleva. Pozornosti a diskusím dominuje levicový pohled na svět. Ekonomicky i kulturně. V mnoha tématech se obojí proplétá. Mluví se o vzrůstající nerovnosti, chudobě, sociálně vyloučených, diskriminovaných, neudržitelném konzumu. A potřebě na to udržitelně reagovat.
Někdejší předseda ODS Mirek Topolánek svého času hodnotil reálnou politiku svého předchůdce ve funkci Václava Klause slovy: „Pravicová rétorika, levicová politika.“ Narážel na to, jak dlouho a urputně Klaus odmítal ukončit regulaci nájemného. Lidé z ODS si to tehdy vysvětlovali tím, že Klausova maminka žila v regulovaném bytě na Tylově náměstí na pražských Vinohradech. Tedy tím, že politická idea a rétorika vždy nakonec ustoupí čistě osobnímu zájmu.
Velká zelená revoluce, známá jako New Green Deal, cesta k bezuhlíkové ekonomice, bude mimořádně nákladná. Základní kameny byly položeny na summitech Evropské unie 16. prosince 2019 a 21. července 2020. Tehdy jsme měli možnost využít práva veta a pokusit se zelenou cestu upravit. Andrej Babiš ho nevyužil. On byl tím, kdo Českou republiku k velkému zelenému zdražování přihlásil.
Pandemie čínského koronaviru ukázala zvláštní trend (nejen) naší reakce. Trpíme zvláštním talentem dělat věci v nesprávnou chvíli na nesprávném místě. Jak říká dnes již ikonická hláška premiéra Andreje Babiše, když vysvětloval, proč jsme se na podzim a znovu na jaře stali nejhorším covidáriem Evropy s nejvíce oběťmi a nejdéle zavřenými školami. „Ti, co měli přijít nepřišli. A přišli v jiné době.“ Tímto poněkud pomateným výrokem upozorňoval na to, že loni v březnu ho před vzestupem viru varoval pojišťovák Pavel Řehák se svou excelovou tabulkou,
Do parlamentních voleb zbývají ještě čtyři měsíce. V této rychlé turbulentní době není snadné odhadnout, jaká témata je nakonec rozhodnou. Černé labutě létají ze všech stran. Jednou v podobě čínského viru, jindy násilnických sexuálních choutek jediného voličsky hodnotného politika TOP 09. S vysokou pravděpodobností ještě nějaké přiletí.
Příběh ministerstva zdravotnictví za vlády Andreje Babiše je pozoruhodným úkazem.
Andrej Babiš zjevně polevil ve své politice složek. Kdyby si ji na profesora Arenbergera udělal, asi by ho do vlády nikdy nevzal.
Cesta k vlastnímu bytu je v České republice nejtěžší z celé Evropy. Byla těžká před covidem a po něm bude podle všeho ještě náročnější. Ceny bytů a domů v Praze i dalších větších městech letí prudce vzhůru. Na pořízení vlastního bytu o rozloze 70 metrů čtverečních potřebuje Čech podle studie Property Index poradenské firmy Deloitte 11,4 ročního průměrného platu. Němec na srovnatelné vlastní bydlení dosáhne za 5,1 roku.
Nejvyšší správní soud ruší jedno vládní rozhodnutí o zavírání obchodů a služeb za druhým. Ve čtvrtek prohlásil za protizákonné zavření večerek, v pátek restaurací. Argument je pořád stejný. Pandemický zákon, podle něhož v této chvíli kabinet schvaluje covidové restrikce, nedovoluje zavřít plošně školy, obchody, restaurace, služby. Dá se omezit jejich provoz, ale nesmí se zakázat, aby fungovaly. Soudci vládě dokola vysvětlují rozdíl mezi „omezením“ a „zákazem“.
Ceny zboží a služeb rostou skoro nejrychleji v celé Evropské unii. V dubnu se meziročně zvedly o 3,1 procenta. Před námi jsou jen Maďaři s 5,2 procenta, Poláci s 5,1 a Lucemburčané se 3,3 procenta. Průměr celé EU jsou jen 2 procenta. U nás se tedy zdražuje o více než polovinu rychleji, než je evropský standard. V sousedním Německu rostly v dubnu ceny o 2,1 procenta, v Rakousku o 1,9, ve Francii o 1,6 procenta.
Bývalý kolega autorky tohoto textu, komentátor a justiční novinář Tomáš Němeček před lety zvažoval, že by napsal knihu o Miroslavu Kalouskovi. Byla to doba, kdy tohoto velmi výrazného politika byla každý den plná média i politické kuloáry. Jeho bonmotů, vtípků, útoků, taktických hrátek. Zážitky s Kalouskem dokázaly spolehlivě pobavit na večírku. Po přemýšlení ale Němeček došel k závěru, že politický životopis Miroslava Kalouska nemá cenu psát. Byl by prázdný.
Srpen 2013. Dva měsíce po zásahu olomouckého vrchního státního zástupce Iva Ištvana a ředitele Útvaru proti organizovanému zločinu Roberta Šlachty na Úřadu vlády dnes známého jako operace Nagyová. Protikorupční hnutí dotačního miliardáře Andreje Babiše ANO 2011, který už několik měsíců objíždí zemi a vykřikuje, že tady „Všeci kradnú“ a on to „Palermo vyčistí“, má v průzkumech kolem dvou tří procent.
Po deseti a půl letech rezignoval na funkci nejvyššího státního zástupce Pavel Zeman. Odchází sám, ale neodchází dobrovolně. Podlehl tlaku ministryně spravedlnosti Marie Benešové, jak sám přiznává. Není to výmluva ani odvracení pozornosti. Ten tlak byl viditelný ve veřejném prostoru. Marie Benešová mu měsíce vyhrožovala kárnou žalobou kvůli porušení pravomocí.
Akutní krize čínského koronaviru sebrala pozornost krizím chronickým. Migrační, dluhové, integrační. Neznamená to, že se vyřešily. Jen se odsunuly pod povrch. Tam dál bují. Naplno zase propuknou, až se vyčerpá pozornost krize aktuální. To je český pohled. Ne všude v Evropě je stejný. I přes krizi akutní tam vyhřezávají projevy těch chronických, dlouho neřešených.
Ten, kdo po říjnových parlamentních volbách převezme zemi po Andreji Babišovi, to nebude mít vůbec jednoduché. Borec, který sliboval řídit stát jako firmu, tu firmu odkáže svému nástupci jako hodně nefunkční. Předá mu rozpočet automaticky vytvářející schodek kolem 400 miliard korun.
Jednou z velkých dělicích linií letošních voleb bude generační střet. Průzkumy ukazují, že mladší generace, které zpravidla mívají podstatně nižší účast než ty starší, se letos chystají jít volit v nebývale vysokých počtech. Víc než dřív chtějí totiž hájit své zájmy. Mají zjevně pocit, že v posledních letech se tady vládlo proti jejich zájmům a vyvrcholilo to posledním rokem. K vládním restrikcím, zavírání společnosti a ekonomiky jsou nejkritičtější mladší generace.
V této chvíli už je jisté, že volby do Poslanecké sněmovny se odehrají až v řádném termínu na začátku října. To je velká vzpruha pro Andreje Babiše. Čím později se bude volit, tím je pravděpodobnější, že se zastaví pokles jeho preferencí a trend se otočí opačným směrem. Voliči teď Andreje Babiše opouští kvůli katastrofálnímu výkonu jeho kabinetu v krizi čínského koronaviru, kdy svým chaosem rozložil a paralyzoval zemi.
Tato ostudná doba snad končí. Pokud tedy ještě vůbec věříme tomu, co Andrej Babiš říká. Včera v Poslanecké sněmovně slíbil, že se bez chaotických rotací, znamenajících jeden týden ve škole a druhý doma před počítačem, vrátí do škol všichni žáci a studenti. Všichni znamená všichni. Od mateřských školek po univerzity.
Pandemie čínského koronaviru, která přinesla bezprecedentní omezení svobody, odvrátila pozornost od jiných potíží. Jenže ony nezmizely. Bují pod povrchem ještě nebezpečněji, než kdyby se projevovaly a byly objektem veřejné debaty. Minulý týden se dvě desítky francouzských generálů ve výslužbě a další tisícovka vojáků nižších šarží obrátily na francouzského prezidenta Emmanuela Macrona s výzvou, aby jeho vláda důrazně zasáhla proti islamizaci země. Pokud to neudělá, měla by moc v zemi, která podle nich pod současným prezidentem nedokáže islamizaci čelit, převzít armáda.
