Tažení za bezuhlíkovou ekonomiku prudce zvedne ceny i daně

Velké zelené zdražování

Tažení za bezuhlíkovou ekonomiku prudce zvedne ceny i daně
Velké zelené zdražování

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Velká zelená revoluce, známá jako New Green Deal, cesta k bezuhlíkové ekonomice, bude mimořádně nákladná. Základní kameny byly položeny na summitech Evropské unie 16. prosince 2019 a 21. července 2020. Tehdy jsme měli možnost využít práva veta a pokusit se zelenou cestu upravit. Andrej Babiš ho nevyužil. On byl tím, kdo Českou republiku k velkému zelenému zdražování přihlásil. Základní směr tvrdých ekologických přirážek a postupného zakazování věcí, které jsou považovány za „špinavé“, byl nastaven.

Teď nás čeká spousta soubojů, jak vysoká ta cena bude a kdo ji bude platit. Stále je možnost ji ovlivnit. U řady hlasování v EU jsou stále práva veta. Máme možnost říct Ne a pokusit se dopady co nejvíc zmírnit. Příslušníci Babišovy vlády ale ty příležitosti chronicky promarňují. Naposledy to na Radě ministrů financí v Lisabonu minulý týden předvedla ministryně financí Alena Schillerová. Kývla na novou ekologickou daň z leteckého benzinu. Dala tak přímo souhlas k podstatnému zdražení letenek. „Dohodla jsem se Igorem Matovičem (slovenský šéf financí – pozn. red.), že společně podpoříme záměry Evropské komise v oblasti energetických daní. Konkrétně zrušení povinného osvobození leteckého benzinu od spotřební daně, což je typickým příkladem neopodstatněné daňové výjimky, proti kterým musíme bojovat. Tím spíš, když jsou spojené s negativními externalitami, jako jsou emise oxidu uhličitého poškozující naše životní prostředí,“ uvedla Schillerová na svém Instagramu.

Kdo nám zdražil letenky

Až se budeme ptát, kdo nám zdražil letenky, každému by se měla vybavit právě tvář Aleny Schillerové. Její vysvětlení o neopodstatněných daňových výjimkách je navíc přinejmenším silně zavádějící a matoucí. Spotřební daně z benzinu, nafty, tabáku nebo cigaret, což jsou ty daně, které už dnes regulace Evropské unie nařizuje, jsou příjmem státního rozpočtu.

Nová daň na letecké palivo nepřinese do státního rozpočtu ani korunu, půjde přímo do společného rozpočtu Evropské unie. Andrej Babiš totiž na průlomovém evropském summitu loni v červenci odsouhlasil, že Evropská unie bude mít vůbec poprvé v historii společné daně. Jednou z nich je právě daň z leteckého paliva. To už ale ministryně Schillerová ve svém ekologicky osvíceném příspěvku na Instagramu nezmiňuje. Letecké palivo bude první z těch nových daní prosazených bez větší pozornosti Andreje Babiše na summitu loni v červenci.

Je to historický průlom. Přímo vybíraná daň je typickým rysem státu. Kdo chce hledat zlomový bod, kdy se Evropská unie začala měnit v evropský superstát, tady ho má. U společných dluhů a společných daní. Pokud návrh nové daně na letecké palivo skutečně projde, bude mít EU poprvé v historii své vlastní daně. To je největší průlom od Maastrichtské smlouvy, která zavedla společnou měnu. Společné daně se vysvětlují právě tím, že se z nich bude platit evropská cesta k bezuhlíkové ekonomice. Evropská komise prosazuje, aby se do roku 2030 snížily emise skleníkových plynů o 55 procent proti roku 1990. Do roku 2050 by se pak mělo dosáhnout cíle bezemisní ekonomiky.

Efekt celého tohoto mimořádně drahého projektu bude mít přitom na vývoj emisí ve světě jen minimální dopad. Celá Evropská unie (čísla jsou včetně Velké Británie, která už odešla) se na celkových světových emisích podílí 9,5 procenta. Spojené státy 15 a Čína 27 procenty. Pokud se tedy k evropskému tažení někdo nepřidá, což se zatím moc nerýsuje, výsledný efekt bude přes obří cenu, na kterou to EU přijde, minimální.

EK prosazuje, aby se do roku 2030 snížily emise skleníkových plynů o 55 procent proti roku 1990. Do roku 2050 by se pak mělo dosáhnout cíle bezemisní ekonomiky. Efekt celého tohoto mimořádně drahého projektu bude mít přitom na vývoj emisí ve světě jen minimální dopad. - Foto: archiv Evropské komise

Čtyři nové daně

Evropská unie se pod rouškou obnovy po pandemii čínského koronaviru poprvé rozhodla vydat společné dluhopisy za 750 miliard eur (19,5 bilionu korun). Za ně se má platit právě evropská zelená revoluce, kterou se Brusel rozhodl s postpandemickým restartem ekonomiky propojit. Ty společné dluhopisy je potřeba z něčeho splácet. Právě proto se přichází s novými daněmi, jako je ta na letecké palivo.

Evropská unie zatím žádnou společnou daň nemá. Unijní rozpočet se plní z cel, která se platí v zemi, kde zboží poprvé vstoupí na území EU. U jednotného trhu je to přirozené. Kdyby cla nešla do společného rozpočtu, musela by se dělit do státních rozpočtů jednotlivých států. Druhým zdrojem jsou příspěvky členských zemí, které se počítají podle síly jejich ekonomik. Z přidané hodnoty, která se v konkrétní zemi vytvoří.

Evropská komise upozorňuje, že na splacení nových dluhopisů to nebude stačit. Moc dobře si uvědomuje, že členské příspěvky nebudou chtít země zvednout. Už teď po odchodu bohaté Velké Británie odmítaly další bohaté země, které do společného rozpočtu výrazně víc platí, než z něho získávají, příspěvky zvyšovat. S novou náloží 750 miliard eur dluhů je zřejmé, že zdroje tu nebudou. Proto Brusel přichází se čtyřmi novými daněmi, které by měly jít přímo do evropského rozpočtu. Komise v návrhu upozorňuje, že daně kromě samotného výnosu povedou k prosazení „klimatické, digitální a sociálně soudržné politiky Evropské unie“. Hlavních priorit, na něž se chce Brusel v příštích desítkách let soustředit.

Daní číslo jedna jsou nové emisní povolenky. Dosud platí v průmyslu, energetice a teplárenství. Jsou to odpustky za vypouštění emisí oxidu uhličitého, které si firmy podnikající v těchto branžích musejí kupovat. Každý stát podle evropského systému dostává určitý počet povolenek. Kdo je nevyužije, může je odprodat jiné zemi, která je potřebuje a přidělené jí nestačí. Na evropských energetických burzách se s povolenkami obchoduje. Země, které je nespotřebují, na nich mohou vydělat. Ty s většími emisemi naopak doplácejí.

Evropská komise by si teď podle návrhu New Generation EU chtěla celý systém obchodování stáhnout pod sebe a peníze za povolenky inkasovat do evropského rozpočtu. Kromě průmyslu a energetiky by se povolenky platily nově i za emise v námořní dopravě a letectví. Takže vedle elektráren apod. by si je museli kupovat i aerolinky a rejdaři. Tím by se zdražila doprava po moři i vzduchem. Brusel očekává, že celkově by emisní povolenky do společného evropského rozpočtu vynesly 10 miliard eur (260 miliard korun) ročně. Nový druh emisních povolenek se dá bez váhání nazvat jednotnou evropskou dopravní daní z letadel a lodí.

Druhá daň je daní z velikosti firmy. Jakási firemní progresivní daň. Podle návrhu Evropské komise by ji měly odvádět firmy, které „mají obrovské zisky a výhody z jednotného evropského trhu“. Žádný detailnější obrys, kdo a v jaké výši by měl tuto daň platit, zatím v návrhu není. Je v něm ale ambice, že daň z velikosti bude nastavena tak, aby ročně přinesla 10 miliard eur (260 miliard korun).

Uhlíkové úniky

Třetí společnou evropskou daní má být něco ve stylu dovozní uhlíkové daně. Carbon Border Adjustment Mechanism (CBAM). Ročně by měl podle představ Bruselu přinést do společného evropského rozpočtu 5 až 14 miliard eur (130 až 364 miliard korun). Je to myšlenka, s níž si v Evropské komisi pohrávají už od roku 2018. Má zabránit takzvaným uhlíkovým únikům. Aby se na evropský trh nedostalo zboží bez dostatečné uhlíkové přirážky. Pojistka, že evropské zboží, uhlíkovými daněmi a dalšími regulacemi zatížené, nebude kvůli tomu dražší než dovozové, na něž se v zemi jeho původu žádné uhlíkové daně neuvalují. Je to snaha aspoň na jednotném evropském trhu udržet konkurenceschopnost evropského zboží. „Dokud nebude mnoho z mezinárodních partnerů sdílet klimatické ambice Evropské unie, je zde riziko uhlíkových úniků. K uhlíkovým únikům dochází, když se výroba přesune ze zemí Evropské unie do zemí s nižšími nebo žádnými ambicemi na snižování uhlíkové stopy. Nebo když evropskou výrobu nahradí uhlíkově intenzivní dovozy,“ píše v návrhu dovozní uhlíkové daně Evropská komise. Pokud by se to stalo, globální emise se nebudou snižovat. To bude frustrovat průmyslníky v zemích Evropské unie a odrazovat je od naplňování ambicí Pařížské klimatické dohody. Uhlíková dovozní daň zajistí, že v cenách dovozů do Unie se promítne jejich uhlíková stopa. Brusel rovnou přiznává, že dovozní uhlíková daň se musí sladit s pravidly Světové obchodní organizace o volném obchodě a dalšími mezinárodními závazky Evropské unie. I úředníkům v Bruselu je zřejmé, že to vůbec nebude snadné.

Už teď se dá očekávat, co se stane, pokud by se EU pokusila uvést dovozní uhlíkovou daň do života. S výměnou Donalda Trumpa za Joea Bidena, který Washington znovu přihlásil k Pařížské klimatické dohodě, se potenciálně zmírní odpor Spojených států. Nedá se ale očekávat, že zmizí úplně. Ani s Bidenem nebude Amerika v boji s emisemi tak razantní jako Evropa. Bude výrazně opatrnější, aby si nepoškodila ekonomiku. Zásadní odpor přijde z Číny a Ruska. Obě země mají přitom nadstandardní vztahy s Německem a budou právě přes Berlín proti karbonové přirážce bojovat. Francouzský prezident Emmanuel Macron navíc přichází s další novinkou. Chtěl by uvalit ekologickou přirážku na potraviny dovážené ze zemí, který mají právě u ekologie, hygienických regulací nebo vyžívání dětské práce nižší standardy než Evropa.

Nová daň na letecké palivo nepřinese do státního rozpočtu ani korunu, půjde přímo do společného rozpočtu Evropské unie. Andrej Babiš totiž na průlomovém evropském summitu loni v červenci odsouhlasil, že Evropská unie bude mít vůbec poprvé v historii společné daně. - Foto: archiv Evropské komise

Čtvrtou společnou evropskou daní má být digitální daň uvalená na tržby digitálních firem s celosvětovým ročním obratem přesahujícím 750 milionů eur (21 miliard korun). Celkově by měla do společného evropského rozpočtu přinést až 1,3 miliardy eur (34 miliard korun). Míří na Google, Facebook, Amazon, Apple. Americké technologické firmy, velmi často sídlící v Irsku nebo Lucembursku, daňových rájích přímo uvnitř Evropské unie, které využívají k tomu, že ve většině zemí včetně České republiky platí jen minimální daně. Evropská unie už se několikrát pokusila dohodnout na tom, že by tuto daň udělala nikoli společnou, ale koordinovaně by si ji zavedly všechny země. Vždy narazila na odpor Irů a Lucemburčanů, kteří nechtěli přijít o své peníze od technologických gigantů.

Většina těchto návrhů se pod názvem Package 55 (Balík 55, který odkazuje k cíli poklesu emisí o 55 procent do roku 2030) má objevit na summitu Evropské unie 14. července 2021. Symbolicky na francouzský státní svátek, výročí dobytí Bastily.

Kdo to zaplatí

Zelená ekonomika se prosazuje třemi základními cestami. První, nejtvrdší, je zákaz toho, co je považováno za „špinavé“. To je třeba spalování uhlí nebo spalovací motory. Nebo vnitrostátní lety na krátké vzdálenosti; nad rámec unijních nápadů si jejich zákaz sama pro sebe aktuálně prosazuje Francie. Pak jsou dvě zastřenější, zdražující cesty. Tou první jsou výše zmíněné daně, přirážky a emisní povolenky. Třetí je zdražení toho, co oficiálně Evropská komise jako regulátor prohlásí za „špinavé“, a zvýhodnění toho, co se uzná za čisté. Je to fakticky zelené kádrování, o němž rozhodují úředníci. Politici schvalují jen základní rámec. Ty tisíce druhů zboží a služeb budou kádrovat byrokrati. Nová regulace je známa pod jménem taxonomie.

Ty zelené budou muset pod tlakem nové evropské regulace banky a pojišťovny podporovat. Nižšími úroky z úvěrů, levnějšími pojistkami. Penzijní fondy povinným nákupem jejich dluhopisů. Ty „špinavé“ budou naopak finančně znevýhodněny. Za půjčky na ně se budou platit vyšší úroky. Fondy jich v portfoliích budou moci držet jen určité množství. Bude regulací přesně předepsáno, kolik investic musí jít do zeleného a kolik může jít do špinavého. O ceně úvěru už nebude tak jako dosud rozhodovat míra rizika konkrétního projektu, ale míra jeho zelenosti. Z bank, pojišťoven a penzijních fondů se fakticky stanou zelené neziskovky.

Teď se v Bruselu bojuje o to, v jakých kategoriích pro financování skončí plyn a jádro. Za to, aby měly aspoň částečné zvýhodnění, bojují v prvním případě Němci, jejichž ekonomika je a bude právě na plynu silně závislá. V druhém zase Francouzi, kteří vyrábějí 75 procent energie z jádra a moc na tom nechtějí měnit. Tím prosazují i náš zájem. Po odstavení uhelných elektráren se i pro nás stane jádro jednou z mála možností, jak můžeme energii vyrábět. Andrej Babiš nás sice přesvědčoval, že již v prosinci 2019 vyjednal zvýhodnění jádra. Nic takového se ale nestalo. Naše energetická budoucnost je teď do značné míry v rukách Francouzů.

To všechno přijde na miliardy, které v konečném důsledku zaplatí lidé buď přímo v daních, nebo ve vyšších cenách jako u letenek. Teď se bude hrát o to, co bude vidět přímo a co se bude umně skrývat financováním přes státní rozpočet. Jediný rozdíl ale bude právě v tom maskování. Jen tu částku, kterou bude stát kompenzovat firmám, zaplatíme z jiných daní. Dá se očekávat důmyslné skrývání skutečné ceny zelené revoluce, aby to lidi nevydráždilo k protestům, jaké zažila se Žlutými vestami v roce 2018 proti ekologické dani z benzinu Francie.

Text byl publikován také na https://theconservative.online/cz.

3. června 2021