Ceny zboží a služeb rostou skoro nejrychleji v celé Evropské unii. V dubnu se meziročně zvedly o 3,1 procenta. Před námi jsou jen Maďaři s 5,2 procenta, Poláci s 5,1 a Lucemburčané se 3,3 procenta. Průměr celé Evropské unie jsou jen 2 procenta. U nás se tedy zdražuje o více než polovinu rychleji, než je evropský standard. V sousedním Německu rostly v dubnu ceny o 2,1 procenta, v Rakousku o 1,9, ve Francii o 1,6 procenta.

Ještě podstatně rychleji než zboží a služby zdražují domy a byty, které se do indexu inflace zveřejňovaném Českým statistickým úřadem nepromítají. Podle serveru Bezrealitky.cz, mapujícího prodeje starších domů a bytů, se za poslední rok jejich ceny zvedly o 22 procent.

Jen menší část vzestupu cen se dá vysvětlit globálními vlivy. Některé suroviny a dovozové výrobky skutečně podražily, protože se kvůli lockdownům po celém světě na čas zasekly některé dodávky. A když je, byť krátkodobý, nedostatek, ceny letí vzhůru.

Větší část zdražování je ale domácí provenience. Je výsledkem toho, že vláda nalévala na dluh do ekonomiky obrovské částky. Deficit 500 miliard korun se stal hned po startu pandemie covidu znamením vlády Andreje Babiše. Jen malá část toho deficitu skutečně souvisí s covidem. Ať už jde o výpadek daní v oslabené ekonomice, nebo kompenzace těm, kdo byli nuceni zavřít své podnikání.

Největší část šla na zvyšování důchodů nad rámec zákona, jednorázové bonusy pro důchodce, kterým se eufemisticky říká rouškovné. Na růst platů státních zaměstnanců, kterých navíc masivně přibývalo. Zvedání dětských přídavků, rodičovské. To všechno byl masivní růst sociálních výdajů, který nemá s covidem nic společného. Covid se jen využil jako alibi.

Deficit veřejných financí loni dosáhl 6,2 procenta HDP. To nevybočuje z evropského standardu. Třeba sousední Rakousko mělo schodek 8,9 procenta. Francie 9,2 a Británie dokonce 16,9 procenta.

Jenže rozdíl je v tom, za co se ty peníze na dluh utratily. Rakušané nebo Britové skutečně velmi masivně kompenzovali podnikatelům ztráty z uzávěr. Byly to vysoké, ale jednorázové výdaje, které po zapnutí ekonomiky skončily.

U nás na těchto kompenzacích Andrej Babiš výrazně šetřil a naopak zvedal povinné sociální výdaje. Především penze. Přímo posílal příspěvky své klíčové voličské skupině, která přitom v době covidu nebyla na rozdíl od ostatních nijak ohrožena nejistotou v příjmech. Důchod pravidelně chodí od státu ve stejné výši, ať je covid, nebo ne.

Obchodníci cítí, že vláda napustila mezi lidi peníze, a chtějí si je po otevření po dlouhém lockdownu, který je vyčerpal, přirozeně stáhnout. Proto zdražují. Cítí, že lidé mají rekordní úspory a po čase zase i chuť nakupovat.

Ve stejné chvíli se začínají bát střadatelé o své úspory. Proto se snaží dát peníze do čehokoliv, kde je naděje, že to neztratí hodnotu. Bojí se, že jim inflace peníze znehodnotí. Nemovitosti považuje čím dál víc lidí za jednu z mála sázek na jistotu. Proto do nich ukládá peníze a tím šponuje ceny vzhůru. Zvlášť ve chvíli, kdy se v Česku staví skoro nejméně nových domů a bytů na obyvatele z celé Evropské unie.

Účty za nákupy zvedl lidem Andrej Babiš svým rozhazováním pod rouškou covidu.