Stárnoucí společnost zvedá cenu těch, kdo ji budou schopni táhnout

Vzácné mládí

Stárnoucí společnost zvedá cenu těch, kdo ji budou schopni táhnout
Vzácné mládí

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Jednou z velkých dělicích linií letošních voleb bude generační střet. Průzkumy ukazují, že mladší generace, které zpravidla mívají podstatně nižší účast než ty starší, se letos chystají jít volit v nebývale vysokých počtech. Víc než dřív chtějí totiž hájit své zájmy. Mají zjevně pocit, že v posledních letech se tady vládlo proti jejich zájmům a vyvrcholilo to posledním rokem. K vládním restrikcím, zavírání společnosti a ekonomiky jsou nejkritičtější mladší generace. Je to přirozená reakce. Čínský koronavirus je přímo neohrožoval, avšak restrikce právě na ně měly největší dopad.

To, že se zavřely školy i veškeré aktivity pro volný čas, izolovalo doma děti a studenty víc než příslušníky starších generací. Izolací se po nich žádala oběť ve prospěch starších. Ale nikdo se neobtěžoval s nimi mluvit a vysvětlit jim to. Vládní chaos v konečném důsledku vedl k nejhoršímu z obojího. Starší a zranitelní lidé se ochránit nedokázali. Hned po Maďarsku máme druhý největší počet obětí na počet obyvatel v Evropě. Zároveň jsme mladé zahnali do nejhlubší izolace v Evropské unii. Školy máme zavřené už dlouhých 42 týdnů. Vláda Andreje Babiše při řešení covidové krize brutálně obětovala mladší generace. Jejich zájmy byly na posledním místě.

Je to přirozený důsledek toho, že nás čínský koronavirus zastihl jako jedinou zemi Evropy, kde vládla seniorská strana. Andrej Babiš je fenomén, který nemá na Západě obdoby. Téměř polovina jeho voličů patří do generace 60+. Žádná jiná vládnoucí strana v Evropě není tak jednostranně orientována na jednu generaci. V mladších generacích je ANO nesrovnatelně slabší. V té nejmladší velmi slabé. A tak Andrej Babiš dělá politiku pro své voliče. Seniory. Trvá to dlouhé roky. V covidu se to ale vyhrotilo. Senioři byli (spolu se státními zaměstnanci) jediná skupina, která v koronavirovém vypnutí ekonomiky nezažívala nejistotu, co se stane s finanční situací jejich rodiny. Přesto jim jako jediným Andrej Babiš poslal speciální příspěvek pět tisíc korun s pozoruhodným názvem rouškovné. Mladí lidé žádný bonus za vypnuté školy, omezený společenský život a izolaci nedostali. Ani symbolicky.

Změna síly generací

Jsou to jedny z prvních příznaků, jak mohou vypadat generační střety, které budou čím dál častěji hrozit ve stárnoucí společnosti, jako je Česká republika – stejně jako většina Evropy. Kombinace nízké porodnosti a díky čím dál vyspělejší medicíně neustále se prodlužujícího života znamená, že ve společnosti bude čím dál menší podíl mladých lidí. Budou stále vzácnější. Tato skutečnost bude zásadně měnit řadu hodnot a trendů.

Mimořádná úcta, které se ve společnosti těšili a stále těší starší, zkušení lidé, kteří toho měli opravdu hodně za sebou, nebyla vedena jen morálkou. Poděkováním za to, co pro společnost udělali. Ta úcta vycházela i z toho, že byli vzácní. Když se dřív někdo dožil osmdesáti, devadesáti let, byl to unikát. Nasbírané zkušenosti, schopnost srovnávat běh historie s vlastním životem byly výjimečné. V Japonsku, které má nejvíc stoletých lidí vůbec, slaví den úcty ke stáří od roku 1966 jako státní svátek. Ti, kdo během roku oslavili sté narozeniny, dostali od státu stříbrný šálek na saké. Jenže stoletých přibývalo (dnes jich tam žije kolem 70 tisíc), takže šálky úcty už nejsou stříbrné, ale jen stříbrem potažené. Stáří přestává být vzácné. Vzácné bude stále víc mládí. A protože právě na schopnostech a výkonu mladých lidí záleží, jak bude celá společnost prosperovat a jakou budou mít ti starší životní úroveň, jejich hodnota a postavení ve společnosti poroste. Čeho je málo, to je vzácné. Může to velmi výrazně měnit atmosféru. Především bourat systém zásluh, na němž je dosud západní společnost postavená.

Charakter společnosti velmi výrazně určuje právě generační struktura. Historie ukazuje, že nejvíc náchylné k válkám, nepokojům, revolucím, ale i velkým vědeckým objevům a průlomům byly společnosti, kde byla hodně silná „testosteronová generace“ mladých mužů mezi 20 a 30 lety. Ve věku, kdy má člověk nejvíc energie, touhy měnit věci a zároveň nejméně zábran daných zkušenostmi. Covid naopak ukázal, jak ustrašeně reagují stárnoucí společnosti, kde je hodně starších, zranitelných a nemocných. Výrazně mladší společnosti by nejspíš výrazně víc riskovaly.

Konec zásluh

Statistiky ukazují, jak rychle se podíl mladých v Evropě snižuje. Ještě v roce 1999 tvořili lidé do třiceti let 38,1 procenta obyvatel současných zemí Evropské unie. Za dvacet let se jejich podíl snížil na méně než třetinu, 31,8 procenta. Pokud se vývoj nějak neotočí, do dvaceti let bude lidí z generace 30 minus už jen dvacet procent. A s tím, jak budou stárnout, se budou postupně početně oslabovat i střední generace.

Když se rozloží společnost po pětiletých věkových skupinách a srovnají se roky 1999 a 2019, je z grafů jasně vidět, jak prudce početně oslabují všechny generace do 44 let. Od tohoto věku výš naopak přichází růst. Životní styl a medicína dokážou mnohé, každá role a práce si ale žádá nejen určité schopnosti, ale i vlastnosti a energii. A ty se mění s věkem. Ve vyhrocené podobě je to vidět u špičkového sportu, kde jde především o fyzický výkon. Ten je od jistého věku na určité úrovni nemožný. A podobně dané je to až na výjimky v různých profesích včetně těch ryze intelektuálních. S věkem se mění bystrost, energie, odvaha, schopnost riskovat. Ale také tvořivost.

Společnost nejvíc táhnou produktivní generace mezi dvacítkou a šedesátkou. Vrcholy schopností přicházejí podle psychologů v mnoha oborech mezi třiceti a padesáti. Na nich bude stát prosperita společnosti. Jednotlivých firem a institucí. Jenže tito lidé budou čím dál vzácnější, čímž bude stoupat jejich cena a postavení ve společnosti.

Proč se mladí nehrnou do školství

To přinese zásadní obrat do příjmů a životní úrovně ve společnosti. V té dosud v mnoha oborech funguje zásluhovost. Systém juniorních a seniorních pozic, jimž odpovídají i příjmy. Počítají se léta praxe. Ve veřejné sféře a bohužel třeba i ve školství jsou v tabulkách nastavené přímo věkové automaty. Při stejné práci, stejné kvalifikaci, stejném výkonu má starší člověk s odpracovanými roky automaticky výrazně vyšší plat než jeho mladší kolega na stejné pozici. Je to jeden z důvodů, proč se do veřejných škol moc nedaří lákat mladé schopné lidi. Podobné bonusy za léta praxe platí ve zdravotnictví. Ve veřejném sektoru tak v zásadě platí, že když dva dělají stejnou práci, má ten starší velmi často vyšší plat.

V soukromém byznysu to ale už neplatí. Ze statistik je vidět, že nejvyšší platy jsou v generacích mezi 30 a 44 lety. Pak přichází pokles, který je vidět u každé další generace, když si společnost rozdělíme po pěti letech. Poslední data Českého statistického úřadu, která to ukazují, jsou z roku 2019. Průměrný plat tehdy dosahoval 36 336 korun hrubého měsíčně. Nejmladší generace do 19 let, kde ale pracuje jen minimum lidí, s nízkým vzděláním nebo studenti vysokých škol, kteří si vydělávají při studiu, si přišla na velmi podprůměrných 22 889 korun měsíčně. Ti mezi 20 a 24 let brali 27 405 korun měsíčně. Pak přichází poměrně velkých skok ve věku mezi 25 a 39 lety, kdy průměrný příjem stoupá na 32 811 korun, stále je ale pod celostátním průměrem. Nad něj se plat dostává mezi 30 a 34 lety, kdy člověk v průměru vydělává 37 015 korun. Pak následují dvě vůbec nejvíc oceňované generace. Mezi 35 a 39 lety se průměrný plat dostává na rekordních 38 794 korun. A mezi 40 a 44 lety je jen nepatrně nižší: 38 678 korun. Pak už následuje pád příjmů. V generaci 60 plus lidé vydělávají v průměru 36 034 korun měsíčně.

Nejvyšší platy žen? Po šedesátce

Do tří generací s nejvyššími příjmy dnes patří 39 procent těch, kdo pracují. Ten počet bude stále klesat. Zajímavé je, že zlom v příjmech přichází přesně u těch 44 let věku, kde v celé Evropě ubývá lidí. Trend nejlépe zaplacených středních generací mezi 30 a 44 lety je vidět především u mužů. Ti celkově vydělávají v průměru 39 669 korun. V příjmově nejsilnější generaci mezi 40 a 44 lety je to 43 910 korun měsíčně. Mezi 55 a 59 lety už je 38 014 korun. Také u žen, přestože se u nich éra, kdy se nejvíc vydělává, kryje s časem, kdy nejčastěji mají děti, je nejvyšší plat v generacích mezi 30 a 44 lety. Rozdíly jsou tady ale výrazně menší než u mužů. Průměrný plat žen dosahuje 32 337 korun měsíčně. Ve výdělečně nejsilnější generaci je 33 245 korun. Tady je ale jedna výjimka. Vůbec nejvyšší platy mají ženy, které pracují po šedesátce. Průměrný plat tady dosahuje 34 038 korun. Jsou to ale spíš unikání případy. Ženy z generace 60 plus tvoří jen něco přes tři procenta těch, kdo u nás pracují.

S tím, jak bude mládí stále vzácnější, se tyto trendy budou dál prohlubovat. Platy mladší generace porostou rychleji než u starších lidí. Odráží to, že právě v tomto věku se lidé nejspíš dostávají na pozice, kdy si firmy nejvíc cení jejich výkonů. A tím, jak jich bude málo, začne o ně na pracovním trhu čím dál ostřejší souboj, který bude šponovat výši platů.

Výraznou roli hraje také to, že mladší generace hrají rozhodující roli v oborech, kde se odehrává technologický vzestup a společnost se posouvá dopředu. V informačních technologiích, financích, farmacii, ve vývoji umělé inteligence. To jsou všechno velmi rychle se vyvíjející a měnící obory, kde schopnost velmi rychle se učit, bystře se rozhodovat a nasávat nové věci má vyšší hodnotu než zkušenosti. Ty jsou často při velmi rychlých změnách stěží využitelné.

Generační střet zájmů

Zajímavé bude, jak konec zásluhovosti promění společenskou atmosféru. Jak se nově vztahy mezi generacemi poskládají. Jestli se podaří najít harmonii, nebo se při změnách bude společnost dostávat do generačních střetů. Zásadní roli tady bude hrát další fenomén stárnoucích společností, jímž je vysoký počet lidí, kteří nemají děti. Kdyby země stárla, protože rodiny mají málo dětí, bude to jiné, než když v Evropě žije čím dál víc lidí, kteří nemají děti vůbec. Těm jsou samozřejmě vlastní jiné hodnoty a priority než lidem s dětmi. Přirozeným instinktem a zároveň snem většiny rodičů je, aby se jejich děti měly lépe než oni. Tato touha byla dlouho energií, která táhla Západ dopředu. V posledních letech ale začali lidé v řadě zemí Západu ztrácet víru, že jejich děti se budou mít lépe než oni. S růstem hodnoty čím dál vzácnějšího mládí, které bude dávat dobrou perspektivu, se ta důvěra může vrátit. Systém zásluhovosti vystřídá vědomí, že nejvyšší životní úroveň a společenský status má člověk mezi třiceti a pětačtyřiceti.

Zásadní pnutí to přinese do politiky. Stále silnější roli v ní budou hrát voliči starších generací. Mladší lidé, kteří budou táhnout ekonomiku, budou mít politicky čím dál menší vliv. Bude jich málo. Budou vzácní. To, co je při hledání role ve společnosti výhoda, je naopak u voleb slabina. Mladší generace budou tudíž čím dál víc motivovány k vysokým účastem u voleb, aby byly schopny hájit své zájmy. Nejlépe se ale budou rozdílné generační zájmy ladit přímo v rodinách. Přesně podle instinktu, že rodiče chtějí, aby se jejich děti měly lépe než oni. Právě tento instinkt je tím jediným, co může i ve stárnoucí společnosti udržet „investiční mentalitu“ a odvahu k novým věcem.