Co to je? Začne to jako severská detektivka s mrtvolou přibitou na stropě, pokračuje to jako filozofická zpověď moudrého králíka, pak se to promění v psychologickou novelu s hororovým tématem trestu smrti, přičemž do hry vstoupí dvojníci, kteří žijí v paralelních literárních světech, vloží se do toho příběh s osudovou ženou a skončí to moudrým králíkem na pekáči. A celé se to odehrává v Brně.
Historička Anna Hájková z univerzity v anglickém Warwicku poskytla před pár dny interview iDNES.cz, kde oznámila, že „Lustigovy romány považují historici holocaustu za pornografické, jmenovitě novelu Ditu Saxová“.
Knihou roku se v soutěži Magnesia Litera stal román Jezero, který napsala Bianca Bellová. Próza je drsným příběhem o dospívání a zároveň postapokalyptickým podobenstvím o zničení přírody, po kterém následuje zpustošení lidských vztahů i duší jednotlivých lidí. Pořadatelé v úterý večer v Národním divadle v Praze vyhlásili i vítěze osmi kategorií soutěže, jež má propagovat kvalitní četbu.
Ve věku 84 let v sobotu ve Spojených státech zemřel slavný ruský básník a prozaik Jevgenij Jevtušenko. S odvoláním na autorova blízkého přítele o tom informovala agentura TASS. Jako spisovatel poststalinské generace byl jedním ze symbolů doby tání v 60. letech 20. století. Nebál se kritizovat tehdejší vládnoucí komunistických režim a v roce 1968 protestoval proti okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy.
Od roku 1966 visí na domu přitisknutém ke staroměstskému kostelu svatého Mikuláše pamětní deska se štíhlou černou hlavou a českým nápisem, který sděluje, že se tu roku 1883 narodil spisovatel Franz Kafka.
Tiše a decentně, jak bylo jeho zvykem, se rozloučil se světem spisovatel Alexandr Kliment. Zemřel minulý týden 22. března, pohřeb se na jeho přání odehrál před pár dny jen v kruhu rodinném. Bylo mu 88 let.
Slavná rakouská spisovatelka a nositelka Nobelovy ceny za literaturu Elfriede Jelineková napsala divadelní hru o novém americkém prezidentovi Donaldu Trumpovi. V pondělí se z anglického překladu dramatu s původním názvem Am Königsweg (Na královské stezce) poprvé četlo v jednom z newyorských divadel, informovala dnes agentura DPA.
Tento krok učiní člověk, kterého Franz Kafka začal zajímat dejme tomu ve věku prvních životních zmatků, řekněme v 15 letech, pak ho horečnatě četl, aniž mu vlastně rozuměl – nebo možná mu právě tehdy rozuměl nejlépe.
Se jménem Tzvetana Todorova jsem se poprvé seznámil na začátku 90. let, když jsem v Liehmově Lettre internationale četl jeho eseje, které tam pravidelně publikoval.
Týmu odborníků se podařilo po dvouletém výzkumu získat mitochondriální DNA spisovatelky Boženy Němcové, mohlo by to pomoci při vyjasnění jejího původu. V sobotu to oznámil člen týmu a ředitel Muzea Boženy Němcové v České Skalici Milan Horký.
Před dvaceti lety, tedy na začátku února roku 1997, ještě neměl každý v kapse mobil, a dokonce někdo neměl doma ani telefon – pořád se na něj čekalo třeba několik let.
„Proč ty vlastně píšeš?“ – „Forma úniku.“ – „A baví to pak někoho po tobě číst?“ – „Já vím jenom o těch, co jsou nějakým způsobem svázaný s literárním provozem. A ty to bavit nemůže, poněvadž jsou smrtelně uštvaný…“
V úterý to bylo pět let, co v torontské nemocnici zemřel Josef Škvorecký. Bylo mu 87 let a bylo to dva týdny po smrti Václava Havla.
Babišovy Kostelecké uzeniny jedou svéráznou kampaň. Zřejmě ve snaze zalíbit se lidem coby tradiční český podnik ve svých reklamách parafrázují známé české básníky. Diváka se ke koupi svých uzenin snaží přimět například slogany jako „za skvělý salám šel bych světa kraj“ nebo „svou lásku chatař párku pěl“.
V pondělí 21. listopadu od 21. hodiny křtil svůj druhý a prozatím nový román K hranici spisovatel, scenárista a redaktor Echo24.cz a Týdeníku Echo Ondřej Štindl. Zařadil se tak k početné skupině svých oddílových kolegů, kteří stejně jako každý rok v tuto dobu, kdy na dveře klepe advent a v obchodech už jsou v nabídce čokoládové kolekce, se mohou přetrhnout, aby se stihli na Vánoce zařídit a mít pod stromeček naděláno.
Už to tak vyšlo, že letošní podzim patří severoamerickým „písničkářům“. Nejprve Bob Dylan byl oceněn Nobelovou cenou za literaturu. To bylo první pozdvižení, protože takové rozhodnutí Švédské akademie asi čekal málokdo. Druhé pozdvižení přišlo vzápětí, když týž Bob Dylan ke své ceně mlčel.
Nestává se často, aby v malé české obci poseděl u koblih, bábovky a bílé kávy nositel Nobelovy ceny za literaturu. Navíc v té době možná nejslavnější a nejváženější evropský spisovatel. Tou obcí byla Proseč, dvoutisícové městečko u Chrudimi. A tím váženým hostem byl Thomas Mann.
Světlana Alexijevičová, nositelka Nobelovy ceny za literaturu za rok 2015, byla minulý týden v Praze, kde byla hostem festivalu Pražské křižovatky.
Na 26. ročníku Podzimního knižního veletrhu v Havlíčkově Brodě uspořádal Týdeník Echo svůj další veřejný Salon. Jeho tématem byla regionální literatura, pokus o její vymezení. Existuje vůbec regionální literatura? Existuje literatura národní? Jak se od sebe liší?
Švédská akademie stále nemá kontakt s americkým písničkářem Bobem Dylanem, jemuž letos udělila Nobelovu cenu za literaturu. Jeden z akademiků označil Dylanův přístup za nezdvořilý a arogantní. Akademie ovšem vzápětí upozornila na to, že jde o názor jednotlivce a že instituce Dylanův postoj nebude komentovat. Zatím není jasné, zda se laureát dostaví na slavnost, při které by měl v prosinci prestižní ocenění převzít.
Nobelovu cenu za literaturu získal americký písničkář, hudebník a básník Bob Dylan. Cenu mu byla udělena za vytvoření nového způsobu poetického vyjádření v tradici amerického písničkářství. Udělení ceny oznámila generální tajemnice švédské akademie věd Sara Daniusová.
Jméno Samuel Langhorne Clemens sice zní poutavě, slibuje majitele dobrodružné povahy z 19. století, ale konkrétně něco řekne asi málokomu. Přitom slibuje správně, protože jméno Mark Twain již známé jistě je. Jde totiž o pseudonym pana Clemense.
Spor o digitalizaci a restauraci starých českých filmů, o vhodný postup, jak filmy uchovat pro další generace, se s přestávkami objevuje už několik let v různých tuzemských médiích. Ta výdrž je s podivem, vždyť jde o téma výsostně odborné, vědecké, trochu nesrozumitelné.
Před pěti lety jsem psal o Ivanu Klímovi, že se stal nejmladším osmdesátníkem z velké šedesátnické generace.
O prvním zářijovém víkendu skončí výstava věnovaná českému fantastickému realismu, a tak má-li ještě někdo čas ji navštívit, směle do toho; byla by škoda ji promarnit. Je to totiž prezentace v tuzemsku málo známého malířského směru fantaskně a groteskně založené tvorby druhé poloviny minulého století, která se odkazuje k různým historickým fázím dějin umění i k aktuální popkultuře.
Karol Sidon se nedávno do zdejší literatury vrátil ceněným románem Kde lišky dávají dobrou noc (respektive prozatím dvěma úvodními díly ohlášené tetralogie). Učinil tak pod pseudonymem Chaim Cigan, pod nímž by se byl skrýval bůhvíjak dlouho, nebýt načapán jedním z kritiků. I přes odhalení, s nímž dle svých slov nepočítal tak brzy, u pseudonymu setrvává a vydává pod ním novinky.
Po sametové revoluci je polský spisovatel Adrzej Sapkowski v tuzemsku jistě nejprodávanější spisovatel z jiného slovanského jazyka, než je čeština.
Buďme vstřícní ve svém hodnocení: český vztah k Polsku sice prochází jakousi drobnou revitalizací, jenže to především znamená, že našinec už je s to akceptovat, že na severu má nějakého souseda.
Jeden z odstavců závěrečných pasáží novely Zdeňka Vyhlídala Kdybych tě znovu volal, už se neotáčej… začíná větou: „Historie se ovšem dovede připomenout nečekanými souvislostmi.“ Těžko ji výrazněji nevnímat po protestech vysokoškolských studentů vůči státní moci, jejichž stupňující se přesvědčení má prozatímní vrchol v letošním setkání k 17. listopadu, zopakovaném ještě o pět dní později.
Vzpomínky ostravské Židovky Suzanne Fall, která přes dva roky svého života strávila v Terezíně a jež vyšly poprvé česky pod názvem Terezín, ráj mezi lágry, začínají přiznáním, které neodpovídá obvyklému vnímání osudu Židů za poslední světové války: „Jsme v transportu! (…) já se těším.“ Podobným šokům a provokacím v zacházení se známým obrazem je čtenář vystaven celou knihu.
