Vždycky jsem obdivoval zaujetí našich buditelských přírodovědců, kteří dbali o to, aby značně evokativní české jméno měly i ty živočišné druhy, na nichž hned tak nespočine pohled českého oka. Všichni ti rypouši sloní, outloňové váhaví, ptakopyskové podivní, ďasové mořští... Anebo olihně. Takové působivé slovo, asociující jakousi přilnavou slizkost těla hlavonožcova. Jako kdyby na mě sáhla oliheň. Brrr.
Známý americký herec Alec Baldwin při natáčení westernu Rust v Novém Mexiku nešťastnou náhodou zastřelil kameramanku Halynu Hutchinsovou. Zpráva se rozletěla do světa, především kvůli osobě střelce; třiašedesátiletého Baldwina si především odrostlejší publikum pamatuje z mnoha filmů. A samozřejmě vzbudila morbidní fascinaci. Rozhodně nezapadala do rozšířené představy Hollywoodu coby místa, kde peníze tečou proudem a na každou prkotinu je dobře zaplacený specialista.
Retrospektiva Radka Pilaře Galerie Villa Pellé připravila velkou retrospektivní výstavu představující známá i neznámá díla výtvarníka, ilustrátora a průkopníka multimediální tvorby Radka Pilaře. Vedle Večerníčka, Rumcajse, Manky a Cipíska, provázejících dětství několika generací, nabízí expozice i díla z autorovy volné tvorby, veřejnosti prozatím skrytá. Radek Pilař 90, Galerie Villa Pellé, Praha, do 20. 2. 2022.
Snad každý filmový recenzent si čas od času vyslechne, že si psaním o filmu jenom vybíjí frustraci z toho, že filmy sám nedělá. Bývá to dost únavné. Na druhou stranu – hranice mezi psaním o filmu a prací na filmu je skutečně docela prostupná, oběma směry. Zato se recenzentům často nepřihází, aby se z nich stala filmová postava, dokonce protagonista (nějaký ten štěk se pro kritika ve filmu občas najde).
Kdyby existoval festival podzimních filmů, jako že možná existuje, určitě by se tam musela promítat Podzimní sonáta, ten komorní film Mistra Ingmara Bergmana, který se hodí právě do dnů, jako jsou tyto. Tedy do dnů, které se už hodně zkracují a kdy odpoledne je šero a snáší se opar, který rozpíjí obrysy věcí a všemu dodává zastřenou podobu. Předmětům i duši, která hledá a nachází útěchu třeba i v krutých mistrovských filmech.
Luboš Veselý je nenápadně skvělý herec, který každou roli podrží tak, aby stála jako vytesaná. Má zajímavou nostalgickou tvář, ve které je jakési tajemství, na což člověk přijde až po nějaké chvíli, ale o to déle to účinkuje. Léta už je oporou pražského Švandova divadla, kde nyní odhazuje širák v dál v roli Cyrana, kterou málem odmítl. O tom jsme mluvili v divadelní šatně, kam si chodili zakouřit hercovi kolegové. A kolegyně.
Americký herec Alec Baldwin při natáčení westernu Rust patrně nešťastnou náhodou zastřelil hlavní kameramanku a postřelil režiséra filmu Joela Souzu. Podle vyšetřovatelů střílel ze zbraně, která sloužila jako rekvizita. Postřelena byla 42letá kameramanka Halyna Hutchinsová, která byla z odlehlé lokace vrtulníkem převezena do nemocnice ve zhruba 70 kilometrů vzdáleném městě Albuquerque. Tam svým zraněním podlehla.
Není čas zemřít – nový film o agentu Jamesi Bondovi. S rolí 007 se v něm po pěti bondovkách loučí Daniel Craig. Odchod jeho Bonda probíhá způsobem, který se vymyká bondovské tradici. Jak se tvůrcům podařilo tuhle „zatáčku“ zvládnout? Byl Daniel Craig skutečně „Bondem pro jednadvacáté století“? V čem a proč? A potřebují naše časy nějakého „svého“ agenta 007? Redaktor Týdeníku Echo a příležitostný scenárista Ondřej Štindl o tom debatoval se scenáristickými kolegy Davidem Litvákem a Petrem Koubkem a filmovým vědcem Ondřejem Pavlíkem.
Byl to dlouhý porod. Pětadvacátý film o Jamesi Bondovi, poslední s Danielem Craigem v hlavní roli, vznikal komplikovaně a obtížně. Diváci se tedy mohou s Craigem v roli Bonda a vůbec s jedním konceptem té ikonické postavy rozloučit až teď, snad jich přijde dost, kina by to velice potřebovala. Fukunagův film si navíc zaslouží velké plátno, některé záběry, scény v něm vypadají skutečně skvěle. Nemohu si ale pomoct – ten film zároveň působí přenošeně.
Víceméně všichni se shodnou, že Pandora Papers nebudou mít velký vliv na výsledek voleb, mimo jiné i proto, že „Babišovi voliči nevědí, co je to offshorová společnost“. To je asi pravda, přiznávám ale, že při nárazovém přezkoušení z problematiky offshorových společností bych asi taky nezazářil. Zábavnou interpretaci premiérovy transakce nabídl uživatel, podle něhož je za aférou nedorozumění vyplývající z jazykové bariéry: Babiš chtěl chatu, jenomže Francouzi rozuměli château.
Z kosmodromu Bajkonur v Kazachstánu odstartovala raketa Sojuz-2.1a s lodí Sojuz MS-19, jejíž posádku tvoří vedle profesionálního kosmonauta Antona Škaplerova ruský filmařský tým – herečka Julija Peresildová a režisér Klim Šipenko. Začala tak práce na vůbec prvním hraném filmu ve skutečném vesmíru. Natáčet se bude na Mezinárodní vesmírné stanici (ISS), ale Šipenko nevyloučil, že první záběry filmu pořídí při letu k ISS.
Hollywoodu hrozí stávka kameramanů, maskérů a dalších lidí, kteří se v zákulisí podílejí na tvorbě filmů a televizních pořadů. Členové odborů IATSE, jež sdružují zaměstnance v těchto profesí, souhlasili s uspořádáním stávky, pokud nedosáhnou dohody na nové kolektivní smlouvě, informovala agentura Reuters. Zástupci zaměstnanců a zaměstnavatelů se mají sejít během úterý. Šéf odborů IATSE Matthew Loeb uvedl, že hlasování o stávce se zúčastnilo 90 procent členů a 98 procent z nich bylo pro její povolení.
Netflix představil nový animovaný film ze světa My Little Pony. V poníkovském světě Equisterii ale nastává chaos, protože všechny tři druhy, které něm žijí, tedy poníci, jednorožci a pegasové, žijí ve strachu a vzájemné nedůvěře. Pokroková a odvážná hrdinka poníků se tak spojí s jedním z jednorožců, aby se pokusila všechny druhy usmířit. Jejich hlavním nepřítelem je pak poník Sprout, který se nápadně podobá Donaldu Trumpovi.
Dostalo se mi onehdá čtenářského ohlasu. V reálném světě jsem potkal čtenáře této rubriky, který mi se stopou znechuceného údivu v hlase sdělil, že v ní nachází zprávy ze světa, jemuž ani trochu nerozumí. A já ho úplně chápu. Hladina „bizáru“ ve virtuální sféře stoupá, její pochopení navíc někdy vyžaduje znalost „bizáru“ předcházejícího, obeznámenost s „bizárem“ ve všech jeho vrstvách. Prostě to chce tvrdou práci. A taky tu drobnou, každodenní. Pořád nějakou práci.
Do českých kin přijde brzy film Zpráva, který je považován za nejambicióznější dílo slovenské kinematografie posledního desetiletí. Tematicky i formálně. Peter Bebjak, režisér temných thrillerů a oceňovaného seriálu Herec, se v něm pokusil převést do filmové podoby útěk Rudolfa Vrby a Alfréda Wetzlera z Osvětimi v dubnu 1944. Tedy historickou událost, která je sama o sobě navýsost výjimečná, i kdyby nebyla provázena vznikem tzv. Vrbovy a Wetzlerovy zprávy, prvního uceleného popisu osvětimské genocidy, který oba mladí muži po útěku na Slovensko vypracovali.
Je to již bondovská tradice, podobně jako označení 007, protřepaná vodka Martini nebo krásné ženy na jednu noc. S každým novým filmem, zvláště v Británii, odkud pochází, se objeví nespočet úvah, jestli nenastal čas poslat agenta s povolením zabíjet do důchodu. Tento rok se zdá, že podobných komentářů je více než obvykle. Není čas zemřít je poslední bondovkou, v níž si titulní roli zahrál Daniel Craig.
Představitel legendárního filmového agenta Jamese Bonda Daniel Craig a producentka Barbara Broccoliová si nedovedou představit, že by agenta 007 měla někdy hrát žena. James Bond by měl podle nich být vždycky muž. Informoval o tom server The Independent. Debata o reprezentaci a budoucím přeobsazení této špionážní postavy se táhne již několik let a někteří fanoušci navrhují, aby tuto ikonickou roli převzala žena. Psali jsme o tom například zde.
Patnáct let hraje velké role v Národním divadle, ale až letos si jí všimla i široká veřejnost, když získala Českého lva za nejlepší ženský herecký výkon za hlavní roli ve filmu Krajina ve stínu. Magdaléna Borová nevyhledává popularitu, nerada ukazuje sebe samu a postavy, které hraje, používá jako štít pro svou introvertní povahu. Nyní si napsala na míru monodrama Do tmy podle románu Anny Bolavé.
Známý spisovatel přijíždí do grandhotelu Evropa, aby se zde psaním románu vypořádal se ztroskotáním svého vztahu. Kdysi přepychový hotel pomalu chátrá, stejně jako v autorových očích upadá i mocný a skvostný stejnojmenný kontinent, který se v posledních letech stal skanzenem a lunaparkem pro turisty. Ilja Leonard Pfeijffer: Grandhotel Evropa, přeložila Radka Smejkalová, Host, 640 str.
Někdy v polovině sedmdesátých let zůstal hoch pozdě večer u televize a viděl film, který se mu hned strašně líbil, ale ve kterém se zprvu těžko orientoval. Střídala se tam dvě dějová pásma, jedno bylo exotické a plné dobrodružných a neohrožených kousků, druhé bylo jakoby všední: jeden uválený chlápek, který stále, aby se uživil, něco bušil do psacího stroje, se tam nešikovně ucházel o mladou ženu, studentku, která o něj moc nestála, tedy zprvu.
Americká univerzitní půda je v posledních letech značně horká, pro mnohé pozorovatele zpoza oceánu představuje místo, odkud se šíří ty nejpodivnější a nejnebezpečnější novoty, diktatura afektů, specifická forma nemyšlení. Šestidílná minisérie Netflixu Vedoucí katedry je pokus tohle prostředí nějak přiblížit, dotknout se těch nejaktuálnějších debat. Autorkám Amandě Peetové a Annie Wymanové se to podařilo tak napůl, respektive se jim to podařilo v rámci mezí, jež si stanovily nebo pro ně jsou jaksi inherentní.
Na filmu Zátopek jsou nepochybně nejpřitažlivější a také nejlepší scény, na nichž je předvedeno, jak se z běžce v polovině houfu stane šklebící se lidské torpédo, jež se nezadržitelně řítí vpřed, všechny předbíhá a v nelíčených útrapách vítězí. Jenže aby z toho byl film, je nutné dodat nějaký zbytek, který zaplní zbylé dvě hodiny. Měl by tam být nějaký příběh, nějaká látka a nějaké sdělení. Je?
Několik stovek lidí včetně francouzského prezidenta Emmanuela Macrona ve čtvrtek odpoledne přišly uctít památku francouzského herce Jeana-Paula Belmonda, který v pondělí ve věku 88 let zemřel. Dvouhodinový národní ceremoniál se konal v pařížské Invalidovně. Rakev zahalená do francouzské trikolóry byla na začátku ceremonie vynesena na dvůr pařížské Invalidovny, kde je pochován Napoleon. Později s proslovem vystoupil prezident.
Cesta domů Tomáše Vorla navazuje na jeho filmy Cesta z města a Cesta do lesa a chce vzdát hold soužití s přírodou. V hlavních rolích se vrátí Bolek Polívka a Eva Holubová jako zemědělská rodina Papošů, Tomáš Hanák a Barbora Nimcová jako rodina přistěhovaná z města, Tomáš Vorel jr. a Lucie Šteflová jako revírník Ludva a jeho žena. Cesta domů, režie: Tomáš Vorel, premiéra: 9. 9. 2021.
Někdy se to smutně sejde. V pondělí zemřeli dva herci – Jean-Paul Belmondo a Michael Kenneth Williams. Byli to jistě umělci různého statusu, zvlášť v Česku. Hvězda, k níž generace diváků cítily velmi blízký vztah, a výborný herec, jehož jméno nebylo nějak široce známé, jakkoliv si lidé, kteří ho v něčem viděli (především v klasických seriálech Wire: Špína Baltimoru a Mafie v Atlantic City), jím ztvárněné postavy moc dobře pamatují. Rozdílné byly i ty jejich konce.
Werich žil v nesvobodné zemi, jeho postavení bylo schizofrenní: na jedné straně byl nesporná „celebrita“, jeden z nejslavnějších lidí ve státě, národní „pan Werich“, ke kterému se lísal kdekdo, každý partajní aparátník si považoval za čest podržet mu tašku. Na druhé straně byl snadno vydíratelný: vinou některých vlastností, ke kterým rozhodně nepatřila střídmost a skromnost, ale také tím, že prostě byl především herec, který toužil hrát, předvádět se, líbit se publiku.
Ve věku 88 let zemřel francouzský herec Jean-Paul Belmondo, známý například z dobrodružného snímku z roku 1964 Muž z Ria. „Nějaký čas už byl hrozně unavený. Odešel poklidně,“ uvedl hercův právník Michel Godest. Největší slávy Belmondo dosáhl v šedesátých a sedmdesátých letech, například díky filmům U konce s dechem nebo Muž z Acapulca. Narodil se v roce 1933 v Neuilly-sur-Seine poblíž Paříže do rodiny sochaře.
Film Zátopek režiséra Davida Ondříčka se stal největším hitem kin od začátku minulého roku. Do kinosálů přilákal jen o prvním víkendu přes 108 tisíc diváků a vydělal 17 milionů korun. Zařadil se tím na 10. místo dlouhodobého žebříčku návštěvnosti podle premiérového víkendu, který sestavuje Unie filmových distributorů. Snímek si už stihl odnést také Diváckou cenu deníku Právo na nedávném filmovém festivalu v Karlových Varech.
Nadcházející podzim přinese významné mediální přestupy, které mohou poměrně silně dopadnout na programovou kvalitu České televize. Blíží se totiž odchod výrazného šéfa tvůrčí producentské skupiny Michala Reitlera, který se po téměř deseti letech vrací na Novu. Vzhledem k tomu, že Reitler stál v poslední době za kvalitními a divácky úspěšnými seriály jako Most! nebo Svět pod hlavou či za filmovou minisérií Dukla 61, jeho odchod signalizuje změny, které se v domácí tvorbě ČT projeví.
Skončil filmový festival v Karlových Varech. Konal se v nezvyklém termínu a po covidové pauze, možná o to větší poutal pozornost. Kmital jsem mezi projekčními sály a na našem webu jsem každý den přehlídky publikoval další pokračování svého festivalového deníku. Výběr z těch textů je zde.
