Adam Sedlák je představitel dorůstající generace filmařů. Na Mezinárodním filmovém festivalu Karlovy Vary představí 5. července premiérově už svůj druhý film. Po celovečerním dramatu Domestik (2018), za nějž si odnesl několik cen, přichází s filmem BANGER. Zpěvák Adam Mišík v něm dostal svou zatím největší filmovou roli. Film zachycuje jeden den v životě kluka, který chce skoncovat s prodejem drog, prorazit v hudbě a dostat se mezi uznávané rapové interprety.

Rovnou se zeptám. Proč to slovo v titulu (slangový výraz pro úspěšnou rapovou písničku – pozn. red.)? A do jakého žánru byste film zařadil?

Protože ta hlavní postava se snaží udělat banger. Hned víš, o čem to asi je a pro koho to je, což je strašně důležité. A já zároveň bych taky chtěl, aby to byl hit. O žánru se teď hádáme s producenty. Je tam hodně humoru, ale pořád to má rámec dramatu.

Protagonisté vašeho filmu jsou opět představitelé mladší generace. A tentokrát se pohybujete i ve světě drog. Jak vnímáte jejich roli v životech dospívajících, teenagerů, studentů?

Chci dělat filmy pro mladé. V Česku se toho většina producentů bojí, protože ta cílová skupina podle nich nechodí do kina, a když, tak jenom na „marvelovky“. Takže to prostě zkouším a uvidíme. Co se týče drog, tak mladí lidé budou vždycky experimentovat s drogami. Když dělám film o mladých lidech, tak by tam měly být i drogy. Byly tu vždycky. Na venkově je to spíš pervitin, v Praze frčí kokain. Je to až mainstream. Mluvíme spolu v době, kdy rezonuje ta kauza Hlubuček (probíhající korupční kauza kolem obviněného pražského radního Petra Hlubučka – pozn. red.). Lidé z té skupiny si údajně dávali kokain do konečníku. Když jsem to četl, tak mě to vůbec nepřekvapilo. BANGER. ale není jenom o drogách. Je to o respektu, o společenském statusu, o uznání. O klukovi, který se cítí frustrovaný, že to ještě neurval, a snaží se to získat. To jsou ta témata. Kokain a holky jsou jenom pozlátka toho rapového světa.

V jakém světle ten film drogy zobrazuje?

Drogy to hodně normalizuje, ve filmu se nad nimi nikdo nepozastaví. Je to prostě běžná věc. Zároveň si myslím, že to diskurz braní drog posouvá víc k západnímu světu, kde se už neřeší, že drogy jsou špatné, a že když si dáš jednoho šluka, tak neskončíš, jak nás učili rodiče, jako bezdomovec atd. Chceme, aby na to chodily i děti, až budou v září ve škole. A taky aby kolem toho pak byla diskuse. Drogy jsou nástroj. Jsou tady a je jenom na tobě, jak k nim přistoupíš. Mohou ti pomoct, ale i ublížit. To je můj osobní názor.

Takže je to podle vás v podstatě rodinný film?

Ano, to je vlastně to, co bych chtěl. Byl bych strašně rád, kdyby třeba čtenář Týdeníku Echo, který má patnáctileté dítě, vzal to dítě na film a potom si šli spolu někam sednout a povídali si třeba i o drogách. Mluvil jsem s jednou herečkou, která říkala, že přesně tohle chce udělat, protože ví, že dřív nebo později se to dítě k drogám dostane – bez ohledu na to, jestli ona chce, nebo ne.

Proč jste obsadil do role drogového dealera zrovna Adama Mišíka?

Na castingu nebyl lepší herec. Alex je drogový dealer, který chce prorazit v rapu. Potřeboval jsem někoho, kdo umí hrát a zároveň taky zpívat a rapovat, tím se to hodně zúžilo. Máme tam ale i spoustu neherců, spíš ale v menších rolích. Je tam Marcel Bendig, bratr zpěváka Jana Bendiga, pro něj to byla první velká role. Je to zpěvák, ale i kluk, který bydlel v ghettu a hodně toho zažil. Lidé jsou k tomu filmu nedůvěřiví, říkají, že Adam Mišík nemůže hrát rapera z ulice a že to nejde do sebe. Ale člověk musí ten film nejdřív vidět a pak to pochopí. Není všechno tak, jak se tváří. Adam Mišík nehraje ve filmu drsného rapera, jak si lidé myslí, ale citlivého a křehkého kluka, který chce v rapu prorazit. I do toho žánru už ale Adam pronikl. Ve filmu zazní skladba, kterou nahrál se Sergeiem Barracudou (známý raper původem z Ostravy – pozn. red.).

Právě Sergei Barracuda mě zajímá. Jak velkou dostal roli?

Spíš menší. Hraje sám sebe. Točí se to kolem toho, že hlavní postava, Alex, se s ním snaží nahrát track. Celé se to odehrává během jednoho dne, kdy večer kulminuje Sergeiova pražská show a oni se s ním chtějí na tom koncertě potkat. Alex si totiž přeje být jako Sergei. Při hledání herce jsem došel k tomu, že potřebuju člověka, který je do jisté míry showman a dokáže si to užívat a je od pohledu zábavný, což Sergei určitě naplňuje. S tím vším tetováním je navíc výrazný. Je možná i škoda, že tam nemá větší roli.

Hraje tam ale i Anna Fialová, s níž jste, pokud vím, ještě také nespolupracoval.

Je super. Je to trochu náhoda, ale myslím, že tenhle rok je její rok. Letos vyšla minisérie Guru, kde je fakt výborná. Potom Iveta, její velká filmová role. Hraje i v komedii Láska hory přenáší. A do toho BANGER. Věřím, že se to příští rok určitě na Českých lvech a Cenách české filmové kritiky zúročí.

BANGER. jste nenatáčel klasickou filmovou kamerou, ale telefonem. Proč?

Má to svůj smysl. Vychází to z toho tématu. Film je o klucích, kteří jezdí v autě a žijí na ulici. K tomu patří nějaký obrazový styl. Nebyla to finanční volba, ale volba kreativní. S telefonem se může člověk jinak pohybovat, nemá obrovskou kameru a za sebou dvacet lidí. Může se dostat blíž k herci. Chtěl jsem běhat po Praze a neřešit světla, chtěl jsem to mít syrové a autentické a to mi ten telefon umožňoval. Byla to neuvěřitelná výhoda. Zároveň jsem nechtěl, aby to vypadalo moc vymazleně. To se povedlo a od prvního záběru je vidět, že ten film působí jinak. Je to hodně nervní, hodně rychlé.

Setkal jste se při natáčení s nějakými problémy?

Bylo to nejvíc v pohodě natáčení, jaké jsem zažil. Všechno bylo bez problému. Jenom jednou nás málem zatkli policajti, když jsme jeli v autě. Při natáčení nás zastavili a v autě uviděli Roma a potetovaného, namaskovaného týpka. Měl falešné čočky, takže to vypadalo, že má roztažené zornice jako na drogách, kapal z něj pot. Marcela (Bendiga) hned začali prohledávat a šacovat. Říkali jsme jim, že natáčíme film. Ale vlastně jsme neměli kameru, jenom ten mobil. Takže jsme ani moc jako filmový štáb nepůsobili. No a Adam Mišík u sebe samozřejmě v tu chvíli neměl řidičák, protože ho měl v civilních hadrech…

A jak to dopadlo?

Nakonec si Adama projeli v registru. Přijely i vozy z produkce, snažili se jim to vysvětlit. Pak policajtům došlo, že to je ten „slavný kluk“ (směje se). Vycítili, že by to mohl být průšvih, tak nás radši nechali jít.

Jednou jste řekl, že jste unavený z české filmové produkce…

Točí se tu pořád jeden a ten samý film dokola. Tak to je. Stále nějaké romantické komedie… Mám navíc pocit, že čím má u nás na film produkce větší balík peněz, tím jsou ty ambice menší. Když už je do toho filmu nainvestováno tolik peněz, mají pocit, že musí být tím pádem pro co nejširší publikum. S ambicí se pak jde dolů. Musí tam být obsazený určitý typ herce, kterého už jsem v té roli viděl třeba dvacetkrát. Dokladem toho je letošní zastoupení českých filmů ve Varech, protože tam jsou především nízkorozpočtové filmy. Žádný film za dvacet milionů tam není.

Na čem dalším teď pracujete?

Příští rok poběží v České televizi pokračování Semestru. Budou tam původní i noví herci.