Skončil filmový festival v Karlových Varech. Konal se v nezvyklém termínu a po covidové pauze, možná o to větší poutal pozornost. Kmital jsem mezi projekčními sály a na našem webu jsem každý den přehlídky publikoval další pokračování svého festivalového deníku. Výběr z těch textů je zde.
V Hlavní soutěži karlovarského filmového festivalu zvítězil koprodukční film Strahinja srbského režiséra Stefana Arsenjeviče. Za svůj příběh dvou afrických migrantů inspirovaný středověkou srbskou legendou dnes převzal Křišťálový glóbus z rukou prezidenta festivalu Jiřího Bartošky. Na závěrečném ceremoniálu ve Velkém sále hotelu Thermal udělil prezident festivalu Jiří Bartoška také cenu americkému herci Ethanu Hawkovi a českému režisérovi Janu Svěrákovi.
Prezident Biden zažívá trpké chvíle. Na jeho obhajobu lze říci, že provádí krok – stažení se z Afghánistánu –, který má podporu veřejnosti, ovšem není na něm nic radostného a nikdo si nemohl představovat, že bude probíhat naprosto hladce. K tíži mu jde to, že akce probíhá dost nekompetentně, a to nejen v posledních dnech.
Americký herec, producent a muzikant Johnny Depp se prošel na červeném koberci u Thermalu v Karlových Varech. Od brzkých ranních hodin, tam na něj čekaly stovky fanoušků. V pátek uvede film Hrnec zlaťáků: Pár drinků s Shanem MacGowanem, který produkoval. Lidé před Thermalem řekli, že raději přišli dříve, protože čekali, že na herce se přijde podívat hodně lidí. Chtěli mít dobré místo.
Pomalu se mi to chýlí, nálada je přiměřeně tomu melancholičtější, snad i znavenější. Taky se nám tu docela ochladilo, podzim natahuje svoje soumračné prsty, už si chystá ty svoje zadumané mlhy, míchá barvy na paletě… Z prázdnin už nezbývá skoro nic, sice jsem letos skoro žádné neměl, ale stejně. Jsou to teda stesky…
Festival Letní Letná podporuje rozvoj nového cirkusu v České republice jako svébytného žánru. Kromě základního programu koprodukuje projekty s mezinárodní účastí, které dávají prostor kreativitě a zapojují i začínající umělce. Opomíjena není ani česká scéna, rozmanitost programu je samozřejmostí. Děti doma nenechávejte, myslí se i na ně.
Finsko, jak se vám možná už doneslo, sousedí s Ruskem. Takové sousedství samozřejmě ledacos přinese, existence toho kolosu za hranicí vyvolává úzkost i fascinaci. Rusko a Rusové se taky ve finských filmech často objevují – v různých rolích. Jako armáda nepřítele ve čtyři roky starém a docela dobrém válečném velkofilmu Neznámý voják.
Profesor Pavel Kolář, známý fyzioterapeut a expert na celostní medicínu ve své nové knize Posilování stresem, cesta k odolnosti popisuje, jak časná péče a dobrá výchova rodičů výrazně rozhoduje o úspěšnosti dětí. Autorce při čtení těchto slov asociativně naskočily nikoli dynastie,ale příběh bratrů, kteří se oba stali špičkami ve svých oborech, jež jsou úplně jiné. Jiří Lábus je jedním z neznámějších českých herců. Jeho bratr, profesor Ladislav Lábus, je přední architekt.
Univerzitní profesor literatury David (výborný Merab Ninidze) je elektronicky střežený v domácím vězení, čeká ho soud za zpronevěru několika židlí. Obvinění je zjevně absurdní, skutečným důvodem je, že David si na netu dost nevybíravým způsobem dělal legraci z místního zkorumpovaného starosty. Scény oscilují mezi slovní groteskou, tísní, až hrůzou, zatímco Davidův byt a jeho tělo v izolaci upadají, on se snaží také o nějakou sebereflexi.
Celovečerní dokument režisérky Eriky Hníkové Každá minuta života, který je v Hlavní soutěži 55. MFF Karlovy Vary, vyvolává diskuse o způsobu výchovy dětí. Jeho protagonisté, mladý pár Lenka a Michal, se věnují svému čtyřletému synovi s nejvyšším možným nasazením. Miško má už od narození naplánovanou každou minutu svého života tak, aby se z něj jednoho dne stal úspěšný vrcholový sportovec a po všech stránkách „kvalitní člověk".
V sekci Na východ od Západu soutěží český film Marťanské lodě režiséra Jana Foukala. A já ho viděl. Někteří kolegové nad ním ohrnovali nos, mě nějak oslovil, i když bych asi nebyl schopný těm kolegům racionálně vyvrátit jejich postoj. Někdy se to tak přihodí. Ten film začíná titulkem, který oznamuje, že byl natočen podle skutečné události, možná si ho tvůrci mohli odpustit, přestože je pravdivý.
Někdy ta pravda na člověka dopadne jako kladivo. Vezme ho po hlavě, až se v ní rozsvítí oslepujícím světlem – a v jeho záři do sebe všechno začne konečně zapadat. Třeba já v neděli ráno. Srkám na terase kávu, koukám po nízko visících mračnech a plánuju si práci. A najednou mi to dojde: kdyby té práce nebylo, nic by se nestalo, dokonce se dá říct, že bez ní by mi na festivalu bylo líp. Nebo aspoň volněji.
V kinech běží film s nenápadným názvem Okupace, kterým by se divák neměl nechat odradit. Je to film, který by možná natočil Quentin Tarantino, kdyby byl Čech a vyrostl v české kotlině s jejími mentálními možnostmi. Je to film ostrý a přitom bizarní, o českém charakteru a velké ruské alkoholické duši, která když si tu malou českou dušičku přitiskne, už ji jen tak nepustí. Režisér Michal Nohejl s tímto filmem debutuje, ale u filmu pracuje už třicet let. Je to těžký profesionál v pobočním filmovém odvětví, reklamním.
Hlavní filmové ceny v Nizozemsku čeká velký novinka. Od letošního roku se budou na festivalu v Utrechtu koncem září udělovat pouze ceny za nejlepší herecký výkon v hlavní a vedlejší roli. Nebudou se tedy udělovat zvlášť mužským a ženským hercům a herečkám a budou genderově neutrální. Informoval o tom server Reuters. Nizozemci si od toho slibují vyšší inkluzivitu cen Golden Calf awards (Zlaté Tele).
Zátopek bude – předpokládám – úspěšný film, přinejmenším na českém trhu. A asi zaslouženě, je na něm znát velké realizační úsilí a nasazení všech autorů, herců a dalších. Přináší obrazy, díky nimž může lidem v kině připadat „jako živá“. Často je to ale historie života zbavená, alespoň toho vnitřního. Spíš obrazy ze života Emila Zátopka než film o něm.
Filmového režiséra Davida Ondříčka má za sebou premiéru dlouho očekávaného filmu Zátopek o slavném československém atletovi, čtyřnásobném olympijském vítězi, trojnásobném mistru Evropy a desetinásobném mistru republiky, jehož životní příběh ho uchvátil.
Vstříc letošnímu ročníku karlovarského filmového festivalu může člověk jít s očekáváními smíšenými i napjatými. První „postcovidový“ ročník přehlídky je v mnoha ohledech atypický. Jak bude fungovat „páskování“ účastníků po prokázání testu nebo očkování? Bude letos ve Varech méně lidí? A pokud ano, je to dobře, nebo špatně? Co se bude dít kolem opraveného bazénu? Jak se pokroková filmová publicistika vyrovná s přítomností Johnnyho Deppa? Jak se s ní vyrovnám já? A – co je nejdůležitější – jak se Johnny Depp vyrovná s mou přítomností?
V Karlových Varech začal 55. ročník mezinárodního filmového festivalu. Pořadatelé ho kvůli pandemii covidu-19 posunuli z tradičního červencového termínu, loni se z téhož důvodu neuskutečnil vůbec. Přesto letos přiveze několik hvězd světové kinematografie a uvede téměř stejné množství filmů jako v běžné době. Možnost představit se jako první snímek týdenního festivalu v pátek večer ve Velkém sále hotelu Thermal dostal film Davida Ondříčka Zátopek.
Sledovat životní trable extrémně bohatých lidí může člověku přinášet snesitelně škodolibou rozkoš. Potvrdí si, že ti finanční obři jsou často lidsky docela maličcí, že jim jejich status dopřál především možnost být nesnesitelní způsoby pro běžného člověka nedostupnými. A že svět je absurdně nespravedlivý, pokud v něm zrovna tahle parta představuje naplnění ideálu úspěchu. Možná by někdo měl pravidla toho světa nastavit nějak lépe, řekne si.
Film Chyby režiséra Jana Prušinovského podle scénáře Romana Vojkůvky v kontextu zdejší produkce patřil k těm očekávanějším. Reakce na něj byly spíš pozitivní, k dílu ale padly i docela ostré výtky. To je normální, avšak povaha některých výhrad stojí za detailnější povšimnutí, ukazuje se na nich totiž jakási proměna toho, co se od (nejen) filmového umění očekává, přinejmenším v těch pokrokově smýšlejících kruzích.
Josef (Miroslav Krobot) je spisovatel, který získá mimořádný sluch v podobě zaječích uší – umožní mu „slyšet“ myšlenky jiných lidí. Střet cizích a vlastních představ o sobě samém otevře Josefovi oči. Když mu pak jeho přítelkyně oznámí, že s ním čeká dítě, Josef ví, že je to jeho poslední šance narovnat rodinné vztahy.
Hosty letošního karlovarského festivalu budou držitelé Oscarů a mnoha dalších cen americký herec Johnny Depp a britský herec Michael Caine. Na tiskové konferenci to v úterý řekl prezident festivalu Jiří Bartoška. Slavné osobnosti světové kinematografie se přidají k už dříve oznámenému hostu, herci a režisérovi Ethanu Hawkeovi. Z českých tvůrců festival ocení režiséra Jana Svěráka.
Slavná filmová herečka Scarlett Johanssonová podala žalobu na mocnou filmovou společnost Disney. Firma ji měla poškodit tím, že film Černá vdova s Johanssonovou v hlavní roli souběžně s premiérou v kinech nasadila i do programu svojí placené streamovací služby Disney+. S herečkou to rozhodnutí nijak nekonzultovala, Johanssonová přitom měla ve smlouvě zaručená procenta z tržeb v kinech, nasazením filmu do streamu přišla o hodně peněz, protože diváků do kin přišlo úměrně tomu méně.
Filmové projekce (65 filmů) Slavonice Festu budou letos soustředěné do centra Slavonic a rakouského Kulturbrücke Fratres, hudební část festivalu proběhne ve Stodole Maříž. Výstavy umění přivítají diváky jak v rakouském Fratres, tak i v mařížské kapli a přilehlé zahradě, ve Spolkovém domě nebo festivalovém centru ve Slavonicích.
Každý rok odlétá do Norska patnáct tisíc Čechů (Moravanů i Slezanů), kteří tam provozují pokus o mořský rybolov. Mnozí z nich se tam znovu a znovu vracejí a nejsou vzácné případy, kdy tam byl někdo už i dvacetkrát a bez rybaření ve fjordech si již nedovede svůj život představit. Jde o poměrně drahou záležitost – takový týdenní zájezd přijde na několik desítek tisíc –, ale rozhodně nejde o zábavu vyšších (středních) vrstev, i když jejich zástupci se tam mohou objevit také.
Během Noir Film Festivalu bude v pěti interiérových sálech a na nádvoří hradu Český Šternberk uvedeno padesát projekcí napříč osmi programovými sekcemi. Dolní nádvoří hradu ponese během festivalu jméno patronky akce Hany Maciuchové (1945–2021). Její tvář uvidíte ve filmech Muž v osidlech (1973) a Načasovaná smrt (1981).
Emil Zátopek byl čaroděj vytrvaleckého běhu přelomu 40. a 50. let minulého století, komunista z chudé rodiny a žolík režimu, ale také ikona prostých lidí a bezelstný, naivní a bohužel ne příliš statečný svéráz, voják z povolání, který v turbulenci 60. let nakonec odvolal to, co odvolal. Trénoval sám sebe. Jeho rekordy plynuly z dávek, jaké neměly obdoby. Běhal intervaly: co nejrychlejší čtvrtky (čtyřstovky), prokládané klusem.
Jsou projekce, které člověku utkví v paměti nejen kvůli tomu, jaký film se na nich promítal. Nezapomenu na Tenkou červenou linii ve velkém sále pražského Světozoru, plném trampů, čerstvě se – ještě v maskáčích – navrátivších z víkendového vandru, odhodlaných vychutnat velkofilm o bitvě o Guadalcanal a přiváděných lyrizujícím a kontemplativním stylem Terrence Malicka k nelíčenému, hlubokému a hlasitě projevovanému zoufalství.
Zlatou palmu, hlavní cenu mezinárodního filmového festivalu v Cannes, na letošním 74. ročníku získal snímek Titane francouzské režisérky Julie Ducournauové. Na začátku slavnostního předávání, jímž dnes festival končí, to oznámil předseda poroty Spike Lee. Učinil tak ještě před oficiálním vyhlášením hlavního ocenění. Ceremonie tak začala tam, kde měla skončit. Po nečekaném oznámení následoval zmatek a pokřikování z obecenstva.
Britský vévodský pár ze Sussexu Harry a Meghan, který pověsil královské povinnosti na hřebík, se vrhl do filmového průmyslu. Loni v září podepsali se streamovacím gigantem Netflix smlouvu, aby pro něj vytvořili dokumentární filmy, celovečerní snímky či pořady pro děti. Podle magazínu Forbes je smlouva v hodnotě 100 milionů dolarů (přes dvě miliardy korun). Po necelém roce od vzniku spolupráce se lidé dozvídají teprve o druhém projektu, který vyšel především z rukou Meghan.
