Hrozící velká válka v Evropě je vážná věc, ale právě ten, kdo říká, že chce Ukrajině pomoci, by neměl dělat nevážné věci. Americká administrativa zveřejnila, že ví o chystaném ruském plánu zinscenovat a nafilmovat útok ukrajinských vojsk jako záminku pro válku. Zveřejnila ho prostřednictvím nejmenovaných činitelů, kteří o tom promluvili s reportéry New York Times. Posléze o tom brífovala několik vybraných kongresmanů. To je všechno, co víme.

Z tzv. rozvědných informací kolem Ukrajiny lze jistě věřit zprávám o koncentraci ruských vojsk. Opírají se o satelitní snímky, jež jsou dostupné z víc zdrojů mnoha lidem. Ale film, který ještě nebyl natočen?

Všechno je možné. Ale administrativa samozřejmě nezveřejní, jak k této informaci přišla – použije obvyklá slova o „ochraně zdrojů a metod“. Je to informace zveřejněná v modu „věřte nám“. Jenže právě v oboru rozvědných informací o Rusku americké rozvědné orgány, administrativa, kongresmani ani New York Times nemají rezervoár důvěryhodnosti, z něhož by mohli čerpat.

Promrhali ho, když dva roky vyšetřovali neexistující ruské spiknutí s Donaldem Trumpem. Ve zpravodajství tehdy defilovaly zástupy buď anonymních zdrojů z administrativy, anebo neanonymní, čerstvě bývalí profesionálové ze zpravodajské komunity. Zasvěceně šířili drby.

Ale můžeme se vrátit ještě o pár let dřív, do doby, než Donald Trump všechno zkazil. Když v roce 2014 Rusové obsadili Krym, americké zpravodajské služby byly zcela zaskočené. Jednou z tváří tehdejší nejapné americké reakce byla mluvčí ministerstva zahraničí Jen Psakiová. Její selfíčko s cedulí s hashtagem #UnitedForUkraine si každý může najít, v žádném pomyslném virtuálním muzeu trapnosti nemůže chybět. A tato Psakiová je dnes mluvčí amerického prezidenta.

Takže jak se divit, že leckterý divák historce o filmu nevěří a ptá se, co jejím šířením ti patlalové sledují a jestli náhodou opravdu nechtějí vyvolat válku?

V době vrcholící hysterie kolem Trumpa a ruského spiknutí kdosi trefně poznamenal, že lidé, kteří se v ní drali do popředí, si mysleli, že vystupují ve filmu Všichni prezidentovi muži, jenže vystupovali ve filmu Po přečtení spalte. Ten první film je o aféře Watergate. Ten druhý je z roku 2008 a s předstihem pár let se jeho tvůrcům, bratrům Coenům, podařilo vytvořit nejlepšího průvodce mentálním světem lidí opojených vlastní důležitostí a pocitem, že rozumějí rozvědnému řemeslu. Najdeme tu analytika CIA v podání Johna Malkoviche, který by mohl být předobrazem všech exrozvědčíků, kteří zaplňovali dlouhé hodiny vysílání CNN. Vyhodí ho z práce, protože pije. Manželce ale oznámí, že dal výpověď. „Byl jsem už unavený… Z plavání proti proudu. Nezávislé myšlení se tam neoceňuje. Brání se mu. Bojují proti němu. Ta byrokracie…“

Pak začne psát paměti, ale není schopen dokončit jedinou větu. „Byli jsme mladí a zapálení a nebylo nic, na co bychom si netroufli… Agentura tehdy… Principy George Kennana, mého osobního hrdiny…“

A pak je tu jouda z posilovny v podání Brada Pitta, jemuž se náhodou dostane do rukou datový disk s torzem Malkovichových pamětí a výpisem z účtu. Ztělesňuje všechny ty konspirátory, kteří se o osm let později vynoří na sociálních sítích se svými zaručenými informacemi. Jeho univerzální používání slova „shit“ v češtině nefunguje, ale jednou z možností, jak ten styl převést, by mohlo být hojné používání slova „vole“:

„Nemůžu tomu uvěřit,“ nadskakuje nadšením při pohledu na obrazovku počítače. „Jsou to rozvědné věci, vole… Všechny ty soubory, a píše se v nich o SIGINT a signálech a tak, vole… ,Signály‘ znamenají ,kód‘, víš?“

„Píše se tam o ředitelích odborů a jejich jménech a tak, vole. A pak jsou tu další soubory, kde jsou jen čísla. Setříděná. Čísla a data a čísla a čísla a data. A čísla a … Myslím, že to bude ono, vole. Syrové rozvědné materiály, vole,“ vydechne s výrazem člověka, který objevil plánek ke štěchovickému pokladu.

Malkovich na konci zastřelí nevinného člověka se slovy: „Vy jste jeden z těch hlupáků, se kterými celý život bojuju. Ale víte co? Dnes vyhrávám.“ Je to legrace, ale umírají nevinní lidé.