Z hlediska společenského vývoje to zapadne ve vřavě světových dějin, ale dát o tom vědět by se mohlo. Tak tedy v Rožnově pod Radhoštěm zanikne kino, jmenuje se Panorama. Je to docela pěkné kino, v sále má asi dvě stě míst, tolik kdysi chodilo běžně lidí do kina. Ale to už je dávno. V malých městech, jako je Rožnov, se kino stalo luxusem. Za posledních deset let zanikly stovky kin, tady se to už taky blíží, přijde to snad koncem měsíce, nikoli toho astronomického, pod jehož vlivem (je úplněk) to píšu, ale toho kalendářního, kdy se má definitivně v Rožnově v kině zhasnout.

Já jsem se to dozvěděl zcela náhodně, neboť jsem se tam také náhodně ocitnul, přijel jsem do Rožnova kvůli skanzenu a nejasnému tušení, že tam jsou lázně, ale v informačním centru mě strohá slečna oznámila, že tam sice byly, vzdušné, ale zanikly po druhé světové válce. Měl jsem tedy volný večer, a tak si zašel do kina.

Byla to obludná pitomost, ale svým způsobem velkolepá. Bylo to o blížícím se zániku civilizace, ale vlastně nějak i o zániku kinematografie jako výpravného žánru, kvůli kterému stojí za to chodit do kina. Ta bortící se velkoměsta, vzdouvající se oceány a kosmická tělesa valící se prostorem, všechna ta opulentní blbost byla samozřejmě pojata úžasně, že to člověk už asi líp neuvidí, ale co je to platné, když to už pomalu vlastně nikoho nebere. Počítačová animace, se kterou je možné předvést třeba i vnitřek Měsíce, jak se obrátí naruby a vyzvrací do vesmíru, působí sice dokonale, ale vlastně už to málokoho vzruší. Všechno je to jak jedna velká počítačová simulace, na které se dá udělat nakonec všechno, nejlépe tedy zánik civilizace, který nakonec jediný bude reálný, i když bude vypadat asi nějak jinak.

A tak jsem ten zánik civilizace vlivem zblázněného Měsíce sledoval spolu asi s osmi teenagery, kteří za to dali těch sto pade, v zanikajícím kinu ve městě Rožnově, kde usoudili, že je na čase ho zbourat. To mi řekly paní uvaděčky, starší dámy, které ho udržují v pietní podobě ve stavu klinické smrti. Prý se to rozhodlo už před dvěma lety, ale covid demolici pozdržel, a tak ještě nějakou dobu hrají. Chodí prý tak pět šest diváků, hrají i pro dva. Teď měly tedy slušnou návštěvu. Když jsem vycházel, protrhly se mraky a někde nad Radhoštěm se ukázal Měsíc. Stál na svém místě a nablble se tvářil, jak má ve zvyku.