Český umělec německého jména Mark Ther ve svých dílech vypráví, kreslí, natáčí a režíruje příběhy. Od útlého dětství je fascinován historií, a to nejen své rodiny v Sudetech či Bavorsku, ale dobou kolem první a hlavně druhé světové války. Německý jazyk, uniformy a jiné dobové oblečení, rozkvetlé stromy, jarní louky a hladce učesaní příslušníci Hitlerjugend mu opakovaně sloužili jako ideální herci a kulisy pro provokativní a lascivní ztvárnění moci a nadvlády v kontrastu s erotickou hrou a tabuizovanou sexualitou.

Mark Ther má mnoho talentů a v každém z nich se projevuje silný cit pro detail, neobyčejnou hravost a radost ze života. Jeho filmová díla přinášejí vždy silné emoce, které se na vás buď slizce nalepí, protože z vás režisér udělá nechtěného voyeura, nebo propadnete hlubokému smutku a beznaději, když vidíte bolest, bezpráví či smrt, ale můžete si být jistí, že neodejdete lhostejní a bez zážitku. Příběhy buduje jak čistě obrazové, beze slov a hudby, tak plně filmové, nicméně najít byste je mohli jen v kinech galerií, artových sekcích malých kin v rámci předfilmů anebo například na Festivalu otrlého diváka, který vytváří program pro náročnější návštěvníky.

Aktuální příběh, který můžete s autorem libovolně dlouho prožívat do půlky července, je výstava Květen v olomoucké Telegraph Gallery, kde se mu dostalo velkorysé možnosti realizovat plnohodnotnou a propracovanou instalaci. Jako v galerii se ale cítit dlouho nebudete. Režisér vás totiž vyzývá k prozkoumání vystavěného bytu, do nějž se dostanete rovnou garáží se zaparkovaným vozem Mercedes z roku 1986, s dobovými stránkami Bildu, veselými plyšáky Garfielda na zadních sedačkách, erotickými inzeráty u nástěnného telefonu a dalšími drobnostmi, které vám začínají skládat obrázek o tom, u koho jste se ocitli doma. Přes zimní zahradu projdete do lynchovsky zeleno-červené chodby s mnoha dveřmi a je jen na vás, jestli překonáte svou obavu (Therův divák tuší, co může následovat) a do některých se odvážíte vstoupit a pokračovat dál. A tak si pomalu sestavujete střípky osudu muže s esesáckou minulostí, ale s jistým vkusem pro interiér a umění a hlavně s jistou sexuální úchylkou, která vás pak potkává na každém kroku.

Tabuizovaná témata a hlavně jejich dovedné zpracování vynesly Therovi roku 2011 Cenu Jindřicha Chalupeckého. Autor si je s sebou nekompromisně nese dál a posouvá je stále blíž současnosti. Můžeme si být jisti, že se právě bedlivě rozhlíží kolem nás a brzy znovu překvapí otevřenou kritikou společnosti nebo příběhem, který si z hlavy jen tak nevymažeme.