Ondřej Šmigol

/

Články autora

Nový šéf republikánů Johnson – proti evoluci, proti Ukrajině?

Třetím nejvyšším představitelem Spojených států je předseda Sněmovny reprezentantů. Pokud by zemřeli jak prezident, tak viceprezident, je to právě předseda sněmovny, kdo by zasedl v Bílém domě. Co se týká reálné moci, stojí ale nad viceprezidentem. Viceprezident má jen tolik moci, kolik mu prezident přepustí, jinak je pouze kladečem věnců, který čeká na to, jestli to s obyvatelem Bílého domu náhodnou nesekne. To předseda sněmovny je šéfem majoritní strany a kontroluje agendu dolní komory Kongresu. Může tak zablokovat přijetí jakéhokoli zákona prostě tím, že ho nepředloží.

Sabotéři uvnitř

Státní úředník není zrovna slovní spojení, které by člověka naplňovalo bezbřehým vzrušením. Od státního byrokratického aparátu se očekává beznázorovost a bezzájmovost. Má vykonávat pokyny volených zástupců, ať jsou již z levice, či pravice, se stejnou výkonností. Sice má radit, slouží jako rezervoár zkušeností, ale bez jakýchkoli předsudků. Rozhodně nemá veřejně kritizovat kroky politiků. Přesto se to nyní stalo ve dvou případech. Proti proizraelské politice Evropské komise se vzbouřili eurobyrokraté. V americkém ministerstvu zahraničí prý proti témuž doutná rebelie.

Polsko může začít přehlížet Česko

V Polsku proběhly volby. Dosud vládnoucí konzervativní strana utrpěla nevýhru. Sice získala největší počet hlasů, 35,4 %, ale zdánlivě nemá žádné partnery do koalice. Vládu proto bude s velkou pravděpodobností sestavovat druhá liberální Občanská koalice, kterou tvoří Občanská platforma a několik menších stran. Ta získala 30,7 %. Do vlády s ní je ochotna jít středopravicová Třetí cesta a progresivistická Levice. Do Sejmu se ještě dostala antisystémová Konfederace.

Britští konzervativci na vymření

Je velice pravděpodobné, že britského premiéra Rishiho Sunaka ve snech straší duch kanadských voleb z roku 1993. Tehdy kanadská Progresivní konzervativní strana, hlavní pravicová síla v zemi a vládnoucí partaj, spadla z 156 poslanců na dva. Byl to konec této strany jako politické síly. V zombie podobě existovala do roku 2003, nikdy však již nedosáhla významných výsledků. Nakonec se spojila s ostatními pravicovými stranami, čímž vznikla dnešní Konzervativní strana Kanady. Britští konzervativci nyní hledí do podobné propasti.

Teroristé na univerzitách

Světové univerzity si rády myslí, že nejsou jen institucemi k předávání expertizy v úzké oblasti, ať jde o lékařství, právo, fyziku, nebo třeba historii. Jejich ambice je mnohem širší. Chtějí formovat názory a myšlenky nastupující elity a tím celou společnost. Není tedy divu, že konzervativci tak naříkají nad ideovým zabarvením vysokých škol. Bojí se indoktrinace svých dětí. Součástí této prezentace je tak vydávání prohlášení k všemožným kauzám, od klimatické změny přes otázky ohledně dostupnosti potratů až po práva LGBT.

Vyhráli, ale padli

V poslední době se v Česku rozšířil žánr obdivování Polska. Poláci stavějí dálnice jako diví, zatímco my stagnujeme. Varšava dynamicky vzkvétá. Polská armáda zbrojí a rychle se stává nejsilnější v regionu. V jedné oblasti však stále Poláky překonáváme. Jejich organizace voleb za tou českou pokulhává. Přestože se volební místnosti uzavíraly v devět večer, v některých okrscích se volilo až do tří ráno, jelikož před nimi stály dlouhé fronty. Taktéž Poláci nepočítají nejrychleji. Zatímco v Česku je tak čtyři hodiny po uzavření místností jasno, polské finální výsledky byly až v úterý ráno. Trend ale byl jasný od uzavření volebních místností a vydání exit pollu.

Konzervativci, liberálové, progresivisté, antisemité

V neděli 15. října se polská vládnoucí strana Právo a spravedlnost (Prawo i Sprawiedliwość neboli PiS) pokusí o něco, co se zatím žádné straně od pádu komunismu nepodařilo. Totiž potřetí za sebou vyhrát volby a sestavit novou vládu. Předvídat, zda se to podaří, by bylo bláhové. Šanci dostat se do Sejmu má pět uskupení. Pravidla pro vstup do polské dolní komory jsou podobná jako v České republice. Strany potřebují dostat přes 5 % hlasů, v případě volebních koalic 8 %. Všechna uskupení jsou koalice, platí pro ně tudíž větší číslo. Jisté místo v novém parlamentu mají pouze dvě koalice.

Hamás musí být zničen

Pozemní část operace Izraele proti teroristickému hnutí Hamás je zřejmě na spadnutí. Ve chvíli, kdy čtete tyto řádky, možná již začala. Krátce před páteční půlnocí tamějšího času Jeruzalém oznámil, že obyvatelé Gazy se mají co nejrychleji přesunout do jižní části území, jasný signál, že se začne o sever bojovat. Je to tažení, do kterého se Izraeli zřejmě vůbec nechce. Boj v hustě zastavěné oblasti je nesmírně složitý a nebezpečný.

Nahlédli jsme do multipolárního světa a spatřili zkázu

„S válkami je to jako s londýnskými autobusy, můžete čekat věky a pak jich přijede několik najednou,“ napsal na Twitter známý britský historik Niall Ferguson. Měl tím na mysli rostoucí počet válek v posledních letech. Druhou válku o Náhorní Karabach, ruskou invazi na Ukrajinu, znovu Náhorní Karabach a nyní děsivý teroristický útok Hamásu na Izrael.

Izrael druhou tvář nenastavuje

Jomkipurská válka z roku 1973 je považována za nejhorší zpravodajské selhání izraelských tajných služeb. Tehdy koalice arabských států v čele s Egyptem a Sýrií napadla neočekávaně stát Izrael. Včera, téměř na den přesně 50 let po začátku této války, začala další. A znovu bezprecedentním izraelským selháním. Palestinští teroristé z hnutí Hamás zaútočili na izraelská města a vesnice a začali masakrovat civilisty. Tomu předcházela salva snad až 5000 tisíc raket. Raněných jsou stovky, mrtvých minimálně 150, ale nejspíše mnohem více. Desítky lidí byly odvlečeny do Pásma Gazy jako rukojmí. Teroristé na sítě vysílali záběry orgií vraždění a mučení.

Evropa migrační vlnu nezvládá

„Zvládneme to,“ prohlásila německá kancléřka Angela Merkelová během vrcholící migrační krize v září 2015. Věta se stala symbolem německé – a tím pádem i evropské – politiky de facto otevřených hranic. Byl to signál do celého světa, že o toho, kdo dorazí do Evropy, bude postaráno. Výsledkem bylo, že jen do Německa dorazilo přes 1,4 milionu lidí. Ne všichni s Merkelovou souhlasili. Státy na balkánské cestě začaly ve velkém budovat hraniční ploty, aby přílivu migrantů zabránily. Nakonec EU v březnu 2016 vyjednala dohodu s tureckým prezidentem Erdoğanem, slíbila mu platit za zadržování migrantů.

Dezinformátoři v nás

Dezinformace, věčné nebezpečí číhající na internetu. Vyskakuje z Twitteru a Facebooku, z řetězových e-mailů, z dezinformačních stránek. Přetváří lidi v nenávistné dezoláty bojující proti demokracii, Západu, liberalismu a všemu dobrému. Všechno samozřejmě ze zákulisí řídí samotný Vladimir Putin. Tento názor je velmi rozšířený v liberální části společnosti. Ta neustále vyhlašuje dezinformacím boj, snaží se je potlačovat a uvádět na pravou míru. Do boje se zapojila například i EU.

Potíže s multikulturalismem od Švédska po Kanadu

Krize na Lampeduse vrátila migraci zpět do středu veřejného zájmu. Otázka migrace se stala také tématem voleb na Slovensku a v Polsku. Migranti jsou rovněž věčným tématem britské politiky. Právě tam ministryně vnitra Suella Bravermanová rozvířila vody diskurzu. Před třemi dny prohlásila, že „multikulturalismu selhal“. „Nekontrolované přistěhovalectví, nedostatečná integrace a mylné dogma multikulturalismu se v posledních desetiletích ukázaly být pro Evropu toxickou kombinací,“ prohlásila. Dodala, že ilegální migrace představuje pro Západ „existenciální výzvu“.

Nehledejme agenty tam, kde jsou jen hlupáci

Occamova břitva je známá poučka říkající, že nejjednodušší vysvětlení bývá to správné. Méně známá, ale podobně užitečná poučka je Hanlonova břitva. Ta praví: „Nehledejte zlý úmysl tam, kde je dostatečným vysvětlením hloupost.“ Tu se hodí mít na paměti zvláště v éře dezinformací. Je módní za každou lží, polopravdou a překroucením hledat temné prsty Kremlu snažící se ovlivnit dění na Západě.

Zelenskyj – z Churchilla de Gaullem

Nastal konec krásného polsko-ukrajinského přátelství? Takový dojem může nastat z prvních reakcí na prohlášení polského premiéra Mateusze Morawieckého, že Polsko již nebude dodávat zbraně Kyjevu. Ihned se objevily interpretace, že se jedná o polskou odvetu v polsko-ukrajinském sporu ohledně obilí. Tak to není. I když některé zprávy překládaly Morawieckého vyjádření jako oznámení zastavení pomoci, ve skutečnosti řekl, „již neposíláme“. V kontextu je jasné, že Varšava přestala posílat zbraně Kyjevu, jelikož již vše, co mohla, poslala.

Ukrajina má jen čtyři týdny na průlom

Něco je ve vzduchu. Ukrajinci bombardují ruské základny. Zároveň se zdá, že možné předání stíhaček F-16 ukrajinskému letectvu vstoupilo do poslední fáze. V Česku je zas jedním z hlavních témat nákup stíhaček F-35, které mají nahradit dosavadní gripeny, ale nejsou úplně nejlevnější. O těchto tématech hovoří Sean Bell, vzdušný vicemaršál Královského letectva ve výslužbě.

Lampedusa je teprve začátek

Situace na italském ostrově Lampedusa se zdá nezvladatelná. V posledních dnech ho zavalila vlna migrantů. Během 24 hodin dorazilo přes 7 tisíc migrantů, více, než kolik bydlí na Lampeduse místních. Celkově letos do Itálie připlulo již více než 127 tisíc migrantů, dvakrát více než za celý loňský rok. Francie v reakci zavedla kontroly na hranicích a Německo pozastavilo přijímání migrantů v rámci dobrovolného unijního přerozdělovacího mechanismu.

Být víc Trump než sám Trump

Americký viceprezident není příliš významná funkce. Ze zákona má málo pravomocí i povinností. Předsedá Senátu, i když reálně se dostavuje, jen když je potřeba rozhodnout rovnost hlasů, tím v podstatě jeho povinnosti končí. Jeho pravý význam spočívá v tom, že je pouze „jednu zástavu srdce“ od nejmocnějšího úřadu na planetě. To platí dvojnásob, když prezident je dávno v důchodovém věku a není v nejlepší fyzické kondici.

Napomáhá Agnieszka Hollandová Putinovi?

Uznávaná polská režisérka Agnieszka Hollandová jistě není žádnou přívrženkyní Vladimira Putina a autoritářských režimů. Vypovídá o tom třeba její minisérie Hořící keř z roku 2013 o upálení Jana Palacha či film Pan Jones z roku 2019 o ukrajinském hladomoru. Ten ocenila i americká pravice. Lze ho totiž vnímat i jako obžalobu tisku pro zaprodání se levici. Hlavní postavou je Gareth Jones, velšský novinář, který jako jeden z prvních informoval Západ o hladomoru.

Kyberpunk nad Ukrajinou

Jednou z charakteristik podžánru sci-fi známého jako kyberpunk je role mocných nadnárodních korporací. Ty svým vlivem přesahují moc vlád a neštítí se vést regulérní války. Kvůli tomu si vydržují vlastní armády, nájemné zabijáky, hackery atd. V reálném světě situace ještě tak daleko nedospěla. Minulý týden se však objevil příklad chování nadnárodní korporace, které přímo ovlivnilo situaci na bojišti. Jde o rozhodnutí Elona Muska neumožnit Ukrajině zaútočit na ruskou flotilu v Sevastopolu.

Konec odnímatelných víček je cesta do pekel

Neodnímatelná víčka jsou symptomem hlubšího problému EU. Brusel se v honbě za splněním zelených cílů naváží do věcí, které fungují a ještě dlouho by fungovaly, a činí je o poznání horšími. Echo bylo jedním z prvních médií, jež se rezolutně postavila na barikády a varovala před zhůvěřilostí, kterou představují papírová brčka. Nyní, když se ukazuje, že tyto rozmočené, nechutné a rozpadající se papírové trubky jsou nejspíše méně ekologické než plastové alternativy a nejspíše obsahují škodlivé chemikálie,

Za koho a za kolik

Nedávná záhadná smrt Jevgenije Prigožina, šéfa Wagnerovy skupiny, momentálně asi nejznámějšího žoldáckého uskupení, přitáhla pozornost k tomuto prastarému a nebezpečnému povolání. O žoldácích v dějinách i dnes diskutovali Oldřich Bureš, vedoucí Centra bezpečnostních studií Metropolitní univerzity Praha a profesor na katedře bezpečnostních studií FSV UK, Klára Andresová, která pracuje v Masarykově ústavu a Archivu AV ČR a je členkou Společnosti pro výzkum dějin vojenství, a Petra Ditrichová, právní poradkyně MO, seniorní nerezidentní výzkumnice Ústavu mezinárodních vztahů a viceprezidentka Mezinárodní společnosti pro vojenské a válečné právo.

James Bond – agent s povolením zabít Viktora Orbána

Mix pobavení a pobouření mezi anglickými konzervativci vyvolal nový knižní thriller o Jamesi Bondovi. Charlie Higson, se souhlasem správců pozůstalosti Bondova tvůrce Iana Fleminga, napsal nový příběh V tajných službách Jeho Veličenstva, ve kterém je 007 vykreslený jako městský liberál, jenž bojuje proti vlivu krajní pravice. Tento Bond má za milenku imigrační právničku, nemá rád nadnárodní společnosti kvůli jejich využívání dětské práce, strachuje se o zdravotní stav svých střev či používá metrický systém místo imperiálních jednotek.

Vražedné zdravotnictví

Případ vražedkyně Lucy Letbyové šokoval celou Británii. Soud třiatřicetiletou zdravotní sestru působící na novorozeneckém oddělení uznal vinnou z vraždy sedmi dětí a z pokusu o vraždu dalších šesti. Odsouzena byla na doživotí bez možnosti propuštění na podmínku. Za smrt nemluvňat je přímo zodpovědná pouze Letbyová. Během soudu však vyšlo najevo, že lékaři varovali vedení nemocnice před Letbyovou dávno předtím, než ji začala vyšetřovat policie. Vedení však odmítalo jednat a považovalo větší úmrtnost novorozenců v době, kdy měla službu Letbyová, pouze za náhodu.

Jaké ruské červené linie?

Reakce na dosud probíhající ukrajinskou protiofenzivu jsou dost rozporuplné. Podle některých analytiků se jedná o naprosté selhání. Jiní ji považují za velmi úspěšnou operaci, která se stále teprve rozbíhá. Ukrajinci se zaměřují na ničení ruských skladů, dělostřelectva a velitelských stanovišť. Prolomili první linii obrany u Robotyne. Další to považují za maximum možného, vzhledem k silám a technice, jakou má Kyjev k dispozici.

Zastává se papež ruského imperialismu?

Papež František, obvykle miláček mainstreamových médií, tentokráte dost ustřelil. Na internet unikla nahrávka z jeho projevu, přenášeného na dálku, k ruské katolické mládeži. „Nikdy se nevzdávejte tohoto odkazu, jste dědici velké matičky Rusi, pokračujte v něm,“ řekl shromážděným. „Jste dědici velkého Ruska: velkého Ruska svatých, králů, velkého Ruska Petra Velikého, Kateřiny II., té velké, osvícené ruské říše, velké kultury a velké lidskosti,“ dodal. Tyto poznámky, jež nebyly součástí předem napsaného proslovu, pak byly vypuštěny z oficiálního vatikánského přepisu.

Prigožin minul krále

„Zaútočíš-li na krále, raději nemiň,“ je rada gangstera Omara Littlea ze seriálu The Wire - Špína Baltimoru nepřátelskému kriminálníkovi. Za rebelii proti králi lze totiž zaplatit pouze tu nejvyšší cenu. Poučka by se také dala parafrázovat jako „puče se mají dotahovat do konce“. Před dvěma měsíci Jevgenij Prigožin, šéf žoldnéřské skupiny Wagner, minul a opustil svůj převrat v polovině. Před třemi dny naplnil svůj osud a zemřel při pádu soukromého letadla.

Národní potupa

Budoucnost patří Asii. Na tuto mantru ještě před pár lety šlo narazit v komentářích prestižních periodik, v plánech geopolitických analytiků, při obchodních cestách západních státníků a všemožně jinde. Není divu, růst „asijských tygrů“, tedy Singapuru, Jižní Koreje, Tchaj-wanu a Hongkongu vypadal nezadržitelně. Čína, nejlidnatější stát světa, po dekádách maoistických útrap začala naplňovat svůj osud a ohrožovat USA v jejich výsadním postavení velmoci. Nekonečné lidské zdroje, workoholismus, důraz na vzdělání, tradice kolektivismu. To vše se mělo spojit a sesadit dekadentní a individualistický Západ z prvního místa vůdčí civilizace planety.

BRICS je sdružení loserů

Summit skupiny BRICS, tedy Brazílie, Ruska, Indie, Číny a Jižní Afriky, poutá nebývalou pozornost. Ve vlhkých snech některých kritiků dnešního uspořádání světa totiž BRICS představuje možnou alternativu k systému, kde má hlavní slovo Západ Samotné státy BRICS se rády tak profilují. Jihoafrický prezident Čínský velvyslanec v JAR, kde se summit koná, zase prohlásil, že „tváří v tvář některým zemím, které používají ,velký klacek‘ jednostranných sankcí a uplatňují dlouhorukou jurisdikci po celém světě, trvají země BRICS na rovnocenném dialogu a konzultacích“.

Do čtvrtice všeho dobrého

Šerif okresu Fulton ve státě Georgia avizoval, že tentokrát se Trump nevyhne tradiční proceduře, jako je sejmutí otisků prstů a vyfocení podezřelého. To může dokonce Trumpovi vyhovovat, jelikož mu to pomůže v jeho kampani za znovuzvolení. Jeho podporovatele to jen umocní v pocitu, že Trump je nespravedlivě stíhán. A to je problém všech Trumpových obvinění: není na nich poznat, kde končí snaha učinit spravedlnosti zadost a kde začíná politika.

Novější články Starší články