Něco je ve vzduchu. Ukrajinci bombardují ruské základny. Zároveň se zdá, že možné předání stíhaček F-16 ukrajinskému letectvu vstoupilo do poslední fáze. V Česku je zas jedním z hlavních témat nákup stíhaček F-35, které mají nahradit dosavadní gripeny, ale nejsou úplně nejlevnější. O těchto tématech hovoří Sean Bell, vzdušný vicemaršál Královského letectva ve výslužbě.

Jaký je váš názor na ukrajinskou protiofenzivu? Některé analýzy tvrdí, že jde o selhání, ukrajinská armáda toho tolik nedokázala, nezískala příliš mnoho území. Druhý pohled je, že jde o nepochopení ukrajinské strategie, hlavní jsou údery za frontovou linií, jež mají Rusy oslabit. Příkladem je před pár dny uskutečněný útok na námořní základnu v Sevastopolu.

V září minulého roku Ukrajina zahájila protiofenzivu u Charkova a osvobodila 12 tisíc kilometrů čtverečních za pár dnů. Nastal pocit, který prezident Zelenskyj podporoval, že stačí Ukrajině dát zbraně a zopakuje to. Samozřejmě to ale trvalo několik týdnů až měsíců, než zbraně dorazily, než dorazila munice, než se dokončil výcvik. Rusko bylo několik měsíců předem varováno, že Ukrajina chystá ofenzivu, zvlášť na východ od Záporoží. Rusko postavilo to, čemu se nyní říká Surovikinova linie, pás zákopů, dračích zubů a minových polí, přes které je velmi těžké se dostat. A Ukrajina nemá výhodu vzdušné síly, která by jí poskytla krytí seshora. Za těchto okolností byl tak rychlý postup jako u Charkova vyloučen.

Nyní ale Ukrajina nějaký postup hlásí.

Krutou realitou je, že síly prezidenta Zelenského se potýkají se snahou dosáhnout pokroku. Nyní pomalu postupují. Útoky proti Sevastopolu, Krymu, přes Dněpr, na Moskvu, proti letištím v Rusku, to je vše velmi zajímavé, ale upřímně řečeno, cílem Ukrajiny je získat zpět území a vše ostatní je rozptýlení. Zbývají zhruba čtyři týdny, než nastanou podzimní deště a pole se změní v bláto. To nezastaví válku, ale bude pak mnohem těžší vést manévrovací boje. A ruku na srdce, Západu dochází munice. Rusko o ni žádá Severní Koreu a Írán. Nicméně prezident Zelenskyj dostal nářadí, avšak nebyl schopen Rusy vyhnat, to, myslím, podlomilo sebevědomí Západu. Západ říká, že bude podporovat Ukrajinu, jak dlouho to bude nutné. Tvrdit to je pro politika jednoduché. Ale nedávný průzkum ukázal, že víc než 50 % Američanů nechce neustále podporovat Ukrajinu. Převáží domácí problémy, ať je to růst životních nákladů, nebo zadlužení. Bude zajímavé sledovat, co nastane, pokud se Zelenskému nepodaří zásadní průlom během následujících tří nebo čtyř týdnů. Nejsem ale příliš optimistický ohledně dlouhodobého zapojení Západu, které je nutné k vytlačení Ruska.

Jaká je šance, že do té doby průlom nastane?

Je to podobné jako s Dam Bustery (zvláštní letka RAF, jež zničila německé přehrady – pozn. red.) za druhé světové války. Pořád hráz bombardujete a zdá se, že se nic neděje, a najednou se objeví prasklina a pak se to velmi rychle zhroutí. Stejné je to s ruskou frontou. Ukrajina vyhazuje do vzduchu komunikační linie, munici, zaměřuje jednotky. Je téměř nemožné vědět, jak odolný je zbytek. Je jasné, že Ukrajině se podařilo postoupit přes velkou část opevnění. Má ale dostatek energie, morálky, aby až to praskne, postoupila až k jižnímu pobřeží na Melitopol a chránila svá křídla? Čím déle to potrvá, tím je to méně pravděpodobné. A nikdo z nás neví, jak křehké jsou ruské síly.

Víme něco o ztrátách?

Rusové ohlašují čísla, která nejsou důvěryhodná. Ukrajinci ohlašují čísla o ruských ztrátách, která také nejsou důvěryhodná. Američané ohlašují čísla, ale uznávají, že si jimi nejsou jisti. O ruském přístupu můžeme prohlásit, zvlášť třeba u Bachmutu, kde nasadili do přední linie odsouzence, že jim na ztrátách příliš nezáleží. Chtějí hlavně vyhrát. Zatímco Ukrajina, jelikož je to menší země, musí postupovat opatrněji. Nemůže si dovolit stejné ztráty. Kdyby Ukrajina bojovala jako Rusko, prohrála by. Nemůže se zapojit do opotřebovacích bitev. Také nyní útočí a útočník zpravidla ztratí třikrát víc lidí než obránce. Zdá se ale, že raději než by plýtvala vojáky v útocích, používá Ukrajina západní technologii k přesným zásahům ruských pozic. Příkladem je dělostřelectvo. Zatímco Rusové vypálí přes den 20 tisíc střel všude možně, Ukrajinci používají radary poskytnuté Západem, aby zaměřili ruská děla a přesně je zasáhli. Ale zpátky k vaší otázce. Ruské ztráty jsou jistě hodně přes 100 tisíc, možná až 200 tisíc. Ukrajina také utrpěla obrovské ztráty.

A situace ve vzduchu? Vím, že na začátku války se mluvilo o tom, že ani jedna strana nemá převahu. Platí to stále?

Když vede válku Západ, jako třeba v Iráku, nejdřív proběhne vzdušná válka. Cílem je zajistit, že pozemní síly nebudou ohrožovány ze vzduchu. Takže nejdřív zničíte protiletecké systémy, raketové systémy a podobně. Ukrajina to nemohla udělat, ale očekávali jsme, že Rusko ano a že zničí ukrajinské letectvo. To se nestalo a poskytnutí západních zbraní, hlavně střel země–vzduch, učinilo Ukrajinu velmi nebezpečným místem pro ruské letectvo. Snad přes 10 % ruského letectva bylo nad Ukrajinou zničeno. Takže Rusko pálí dalekonosné rakety z Ruska. Zdá se, že ani jedna strana nemá leteckou převahu.

Mohla by to změnit dodávka stíhaček F-16, o které se nyní mluví a jež je zřejmě na spadnutí?

Bohužel krátká odpověď je ne. Zaprvé staré sovětské letouny, které používá Ukrajina, jsou velmi odlišné od těch západních. Takže se musí naučit ovládat západní letouny. A samotný letoun je jen část celé bojové letecké kapacity. Potřebujete potlačit nepřátelskou protileteckou obranu, potřebujete kontrolovat elektronický boj, potřebujete tankování ve vzduchu, potřebujete podporu radarů. Takže jde o mnohem víc věcí než jen o stíhačky. A znovu upřímně, Západ nedá Ukrajině moderní F-16. Ty zahájily službu v sedmdesátých letech, technologie se od té doby posunula. Nizozemci a Dánové, kteří o poskytnutí F-16 mluví, dají Ukrajině letouny na konci životnosti. Nechtěli by se jich zbavit, kdyby byly stále na vrcholu, chtějí za ně nakoupit drahé F-35. Samotná F-16 je skvělé letadlo, ale bez radaru, raket, bomb či elektronického boje je to letadlo, které dobře vypadá na letecké show, ale není dobré do boje. Mluvil jsem s vysoce postavenými lidmi v armádě a s politiky. Ukrajině se neposkytuje F-16, aby se jí pomohlo s válkou. Poskytují se jí F-16, jelikož Ukrajina bude muset vybudovat vlastní bojovou leteckou kapacitu k odstrašení Ruska. Vybudovat ji bude trvat roky. Takže jde o pojistku do budoucna.

Jak dlouho bude trvat vycvičit ukrajinské piloty na F-16?

Vzali některé zkušené ukrajinské piloty, kteří umějí dobře anglicky, do USA a předpokládají, že to bude trvat zhruba čtyři měsíce. Mnoho ukrajinských pilotů je ale nezkušených. Lidé zapomínají, že to trvá asi tři nebo čtyři roky výcviku, než můžete se stíhačkou na frontové operace. To však ještě neznamená, že jste plně kompetentní vojenský pilot. Nejdřív budete operovat jako wingman, jako podpora někoho, kdo na vás bude dohlížet. Trvá to další tři roky operačních zkušeností, než můžete velet dalším letadlům. Takže nestačí naučit se létat, musíte se naučit operovat, to trvá roky, ne měsíce.

A co drony? Změnily povahu války. Na Ukrajině jsou nasazeny celkem masově, ať už k bombardování, nebo k provádění průzkumu.

Během první světové války se nejdříve používaly balony k pozorování nepřátelských zákopů a navádění dělostřelectva. Pak nepřítel nasadil vlastní balony. Takže jsme pomocí letadel začali ničit jejich balony a oni naše. Tak došlo k prvním vzdušným soubojům. To, co se děje na Ukrajině, je to samé, jen pomocí dronů. Malý dron vzlétne, spatří nepřítele, pomocí laseru se navede na cíl. Rusko se snaží drony zastavit, takže se neustále adaptují. Nedělají vlastně nic nového, jen k tomu používají technologii 21. století. Druhé použití dronů je k zasahování cílů, jako je Moskva a letiště. Všeobecně drony jsou pomalé, zranitelné a je lehké je sestřelit. Jejich síla je v roji. Pokud jich pošlete sto, a ne jeden nebo dva, některé se dostanou skrz. Kvantita tak získá jistou kvalitu. V tom je Ukrajina velmi efektivní. Pomocí dronů sice válku nevyhrajete, mohou být ale efektivní ve vytváření rozptýlení. Pro mě je zajímavé, že když Putin pošle drony na Kyjev, místní se tváří, jako že nic, jen je to zatvrdí v boji proti Putinovi. Když Ukrajina pošle drony na Moskvu, tak i když způsobí menší škody, efekt je úplně jiný. Najednou Rusové nejsou v bezpečí. Putin jim tvrdil, že je ochrání, a teď kvůli válce jim vybuchuje město. Takže stejná zbraň má jiný efekt v každém z hlavních měst.

Zeptám se ještě na Českou republiku. Vláda chystá podpis smlouvy na F-35, jež mají za pár let nahradit gripeny. Jaký je váš názor na F-35? U nás se o tom vede živá diskuse, hlavně kvůli pořizovací ceně.

Dva roky jsem byl manažerem požadavků programu F-35, jelikož Británie je americkým partnerem prvního řádu. Takže jsme měli přístup k většině technologií týkajících se F-35. Ta stíhačka není rychlejší než gripen, neumí zatáčet rychleji než gripen. Tak proč ji kupovat? Letecký boj není jen otázkou rychlosti, hluku, zatáček. To je dobré pro letecké show, ale ještě to netvoří bojové schopnosti. Například když bojujete proti jinému letadlu, hlavní princip je, že kdo vidí, vítězí. Kdo spatří nepřítele první, vyhraje. Pokud máte neviditelné letadlo a normální letadlo, třeba F-35 proti gripenu, tak F-35 uvidí gripen dávno předtím, než gripen uvidí F-35. F-35 vypálí raketu a ta odletí dávno předtím, než si gripen vůbec všimne, že tam je. To je jedna z úrovní schopností, které F-35 má. Pro pilota, a vím to z vlastní zkušenosti, je kokpit stíhačky neuvěřitelně náročné prostředí. Musíte sledovat příliš mnoho věcí. Moderní stíhačky tyto informace spojí dohromady na jednu obrazovku, kde to jde jednoduše vstřebat a integrovat, nemusíte zapínat jednotlivé senzory. Toto spojení informací je jedna z velkých výhod F-35. A poslední výhoda je, že i když jsou tato letadla drahá, nakonec se projeví úspory z rozsahu. Gripen byl prodán jen pár zemím. F-16 se prodalo přes pět tisíc. To je hodně součástek, hodně podpory. A také F-35 bude prodáno velké množství, takže podpora bude nákladově efektivnější než třeba u gripenu a dalších letadel. Jsem velký fanoušek F-35. Mají neuvěřitelné schopnosti. Není to otázka hluku, rychlosti a zatáčení, je to otázka bojových schopností. A tam je u F-35 proti gripenu velký skok.

Když vstupovaly stíhačky F-35 do služby, nečelily mnoha technickým problémům?

Každé letadlo čelilo porodním bolestem. Létal jsem na prvních Harrierech GR5, byl to první harrier s uhlíkovými vlákny. Měli jsme s nimi řadu problémů, ale podařilo se je vyřešit. První zákazníci, kteří obdrželi F-35, byli američtí mariňáci a americké letectvo. Museli se vypořádat s těmito problémy a donutit výrobce je vyřešit. Ti, kdo nakoupí tyto letouny později, nebudou muset ony problémy řešit, jelikož již budou napravené.

Slyšel jsem, že se nedá srovnávat gripen a F-35, protože běží o jinou generaci letadel, konkrétně o čtvrtou a pátou. Co to znamená?

Existuje technická definice, kterou vás nebudu zatěžovat. Jde hlavně o schopnosti radaru a radarového průřezu. Jinými slovy, jak moc jste neviditelný. A také o schopnost všechny informace integrovat na vašem displeji. Když jsem létal já, tak se vám něco objevilo na radaru, to jste se pak musel rozhlížet po obloze a zkoušel jste zjistit, kde je to, co vám radar ukazuje. Teď je to jinak. Na displeji, který je přímo ve vašem hledí, vám radar rovnou označí, kde je cíl. To vám hodně usnadní život. Takže o to jde, když se mluví o jiných generacích letadel. A máte pravdu, nedají se srovnávat. Toto je to, co dostanete, když si kupujete novou generaci.