Vystudoval Pedagogickou fakultu UJEP v Ústí nad Labem a posléze německá a rakouská studia na Fakultě sociálních věd UK. Ještě během studií pracoval v zahraničněpolitickém odboru prezidentské kanceláře. Od roku 1998 působil v Lidových novinách, v české redakci BBC a opět v LN. Několik let prožil v Německu a Británii. Je autorem politického životopisu Václava Havla do roku 1989 „Disident“ (Paseka). Druhý díl, který obsáhne Havlovo prezidentství, má vyjít v roce 2014.
Už téměř dva týdny se zabýváme dohady o tom, jak to bylo s výbuchy ve Vrběticích před víc než šesti lety. Panuje představa, že to je velká kauza světového významu, politik KDU-ČSL tím dokonce odůvodňoval nechuť ve své straně jít do pokusu vyvolat v Poslanecké sněmovně hlasování o nedůvěře vládě Andreje Babiše.
To, že opozice nemluví jedním hlasem, není s ohledem na to, že ji tvoří mnoho stran, zrovna překvapení. Ale dlouho se předpokládalo, že všechny opoziční strany mají aspoň jeden společný jmenovatel: principiální odpor vůči vládě oligarchy. Poté, co komunisté Andreji Babišovi nedávno vypověděli podporu, se objevila teoretická možnost vládu shodit. Blok K2 (Piráti, STAN) i blok K3 (alias Spolu, tedy: ODS, KDU-ČSL, TOP 09) o Babišově vládě mluví podobně superkriticky.
Když jsme se v redakci zamýšleli, kdo by „po Vrběticích“ mohl zasvěceně pohovořit jak o tajných službách České republiky, tak o prezidentu Zemanovi, byl pro nás Vladimír Špidla první volba. Zemanův nástupce v úřadě premiéra (2002–2004) a posléze evropský komisař oslavil před několika dny sedmdesátku, přesto je pořád jednou nohou v politice. Radí ministryni práce a sociálních věcí Janě Maláčové, současně je činný v think-tanku ČSSD, Masarykově demokratické akademii.
Žalobcem je známý právník Zdeněk Koudelka (dříve ČSSD, pak Trikolóra), který napadl mimořádné opatření ministerstva zdravotnictví o omezení obchodu a služeb z 10. dubna jako celek a v něm především omezování svobody shromažďování nad dvě osoby.
Jedním z posledních aktů ve funkci ministra zahraničí bude dnes pro Jana Hamáčka přijetí ruského velvyslance v Praze, kterého si pozval na kobereček. Měl by mu oznámit vypovězení dalších ruských diplomatů z Prahy. Kolik jich případně bude, z toho můžeme vyvodit, jestli Praha konflikt s Moskvou chce vyhrotit, nebo ne.
Vedle osvědčené stálice evropské filozofie Giorgia Agambena je Matthias Burchardt z Německa jedním z mála filozofů dnešní Evropy, kteří v souvislosti s pandemií koronaviru vystoupili s nějakou zajímavou tezí. Burchardt naskicoval lidské stvoření, jež prý se v průběhu loňského roku začalo objevovat a jemuž on říká homo hygienicus. Co by vítězství této nové formy lidské existence znamenalo pro naši budoucnost a má jeho předchůdce homo humanus ještě šanci nástup nového vývojového stupně odvrátit?
O věrohodnosti policejní konstrukce a o bezpečnostně-politickém trojúhelníku USA–ČR–Rusko debatují bývalý náměstek ministerstva zahraničí a velvyslanec ve Francii Petr Drulák, vedoucí katedry východoevropských studií FSV UK v Praze Daniela Kolenovská, dlouholetý náměstek ředitele rozvědky (ÚZSI), dnes výzkumný pracovník CEVRO Jan Paďourek a konečně spolupracovník prezidenta Václava Havla a posléze zástupce ředitele rozvědky v letech 1993–1998 Rudolf Růžička.
Hamáček samozřejmě honí politiku, stejně jako předtím Andrej Babiš při svých vakcínových výpadech do Izraele nebo do Maďarska.
Přestože očkování starších lidí a chroniků proti koronaviru postupuje vpřed, návrat k fungujícím obchodům a restauracím zatím pořád nevidět. Za tohoto stavu Hospodářská komora spolu s Ústavem zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS) a vládním zmocněncem Vladimírem Dzurillou vyvíjí jakýsi covid pas pro vnitrostátní potřebu. Jeho nositelem by se stal člověk, který buď dostal vakcínu, nebo prodělal nákazu koronavirem, nebo má platný negativní test.
Dokud Kúdela trvá na tom, že Kamarovi nic rasistického neřekl, je to tvrzení proti tvrzení. Zrodilo se ve chvíli, kdy Rangers už neodvolatelně prohrávali. Tento klub má s obviňováním vítězícího protivníka z rasismu (a dokonce homofobie) docela trapnou historii.
Rotační výuka, uvedena tento týden do života českých škol, nestojí na nějakých špatných zkušenostech z podzimu, na jakémkoli důkazu, že snad tehdy potkávání dětí z různých tříd na chodbách nebo v družině nějak přikrmilo šíření viru společností. Rotační výuka stojí na matematickém modelu. Kupodivu se tento další masový experiment zavádí bez jakékoli odborné oponentury.
Je pondělí a ministru zdravotnictví Petru Arenbergerovi začíná první pracovní týden ve funkci. Zastavme se na chvíli u jeho myšlenkových pochodů. Vzápětí po uvedení do funkce minulý týden nejprve potvrdil miniuvolňování platná ode dneška, aby přes víkend vzal částečnou zpátečku u sdružování vevnitř i venku. Máme tedy dalšího ministra zdravotnictví v řadě, který v příkrém rozporu s principem veřejného zdraví podvazuje sport a chození ven, což je neuvěřitelné samo o sobě. Dále pan ministr bere poměrně laxně i právní stránku věci.
Blatný odchází, Plaga přežil – to je výsledek včerejší obměny české vlády, nikoliv konečný ortel pro ministra školství. Robert Plaga měl oproti Janu Blatnému v minulých dnech jednu podstatnou výhodu: postavily se za něj některé profesní skupiny.
Příští týden by mělo nastat dlouho očekávané otvírání škol. Ten začátek mohl dopadnout i hůř, poněvadž vláda se chystá otevřít rovnou celý první stupeň (ovšem jen poslední ročník školek). Naneštěstí i tento polovičatý krok vládní epidemiologové ještě vážně znehodnotili. Znehodnotili ho trváním na rouškách během výuky přesto, že se žáci mají dvakrát týdně testovat. (Na zřejmou otázku, jestli tedy testy nejsou zbytečné, když je třeba jistit se rouškami, lidé z Mezioborové skupiny pro epidemické situace MeSES mrky mrk naznačují, že ano, testy jsou hlavně pro parádu.)
Češi jsou po Velikonocích napjatí, zda neporostou čísla pozitivních testů na koronavirus a vláda za to nepotrestá děti opětovným zavíráním škol. Imunolog Jiří Šinkora není ani čistý zavírač, ani čistý otvírač. Avšak pro výkon Babišovy vlády má jen ostré výrazy. V posledních týdnech sílí kritika očkovací strategie – puntičkářské dodržování předepsané pauzy mezi první a druhou dávkou; očkování jiných než rizikových skupin – a vládní místa nebo jejich poradní orgány začínají reagovat.
„Skandální prohra.“ Tak nazval neúspěch českého premiéra kolem přerozdělení dodatečného balíčku vakcín Pfizer napříč Evropskou unií předseda opoziční ODS Petr Fiala.
Vicepremiér a ministr hospodářství Karel Havlíček je v dnešní politické konstelaci hlavním advokátem aspoň nějakého otevírání služeb. Za to mu patří uznání, funguje jako jistá, byť nepříliš těžká protiváha vůči ministrům vnitra a zdravotnictví.
Ve chvíli, kdy sněmovna abdikovala, zřejmě do konce pandemie, na své možnosti a nouzový stav bude prodlužovat tak dlouho, dokud bude žádána, soustřeďuje se pozornost na jediného hráče, který dnes určuje dění, tedy na vládu. Odvolá Andrej Babiš ministra zdravotnictví Jana Blatného, nebo ne? To dnes neví skoro nikdo kromě Babiše, maximálně tak ještě Blatného. I v poslaneckém klubu ANO tápou a jsou odkázaní na spekulace médií.
Projde dnes vládě ve sněmovně prodloužení nouzového stavu? Vicepremiér Jan Hamáček opět mluví o třech týdnech, které vláda ještě potřebuje. Vždycky potřebují ještě tři týdny, s předvánoční pauzou potřebují už jen tři týdny od října. Poté, co včera odpoledne vešlo ve známost, že výkonný výbor komunistické strany se vysloví pro vládní žádost, se osud vládní žádosti zdá být příznivě rozhodnut.
Kde v české politice zůstala tradiční pravice? Občanští demokraté, vedoucí síla koalice SPOLU, by podle posledního průzkumu agentury Kantar sami získali pouhých 9,5 procenta, dohromady s lidovci a TOP 09 17,5 procenta. To by znamenalo, že už téměř došli do kýžené pozice vyzývatele Andreje Babiše (ANO si ve stejném průzkumu přijde na 22 procent), kdyby ovšem tuto kótu dávno neměli obsazenou Piráti se Starosty a nezávislými (STAN).
Dnes už je zřejmé, že obětí – politickou – korony bude i Angela Merkelová. Normálně bude moci dosloužit do voleb, ale spekulace o tom, že by ještě kandidovala, už celkem nikdo nechce slyšet. Přestala být nedotknutelná, což platí i pro média, která se mezi ní a kritiky z řad občanů dlouho stavěla jako její ochranka. Dokonce už se tu a tam napíše, že je zralá na odchod. Výsledky dvojích zemských voleb 14. března ten dojem jen podtrhly.
Ministr vnitra Jan Hamáček včera zopakoval, že školy jsou prioritou vlády. Není dnes prázdnější politická fráze.
Proč se nezajímáme o původ této pandemie, když prý pandemie budou v dohledné době náš denní chleba? Pokud by se teorie o úniku vytuněného koronaviru z laboratoře zakládala na pravdě, bylo by to zjištění tak monstrózní, že z něj politici vlastně ani nemohou vyvodit závěry. Namístě by byly žaloby proti Číně a de facto válečné reparace.
Čísla z nemocnic jsou některá horší a některá stejná. Počet zemřelých s covidem překročil 23 tisíc, byť v únoru zemřelo o 15 procent lidí méně než v lednu a je zatím brzy na odhady, jestli tento trend v březnu nebude pokračovat. Z terénu chodí zprávy o mutacích viru, o tom, že jsou nejen nakažlivější, ale i nebezpečnější, čas ukáže.
Někdo řekne, že v časech boje s pandemií to je detail. Ale od 1. března se nám na ulicích českých, moravských a slezských měst množí incidenty, při nichž policie vládní rozkaz o „zakrytí dýchacích cest“ vymáhá nevídaně brutálním způsobem. Po Berounu, Ostravě nebo Uherském Hradišti přibyly na mapu brutálních zákroků policie v sobotu České Budějovice. Mladík bez roušky byl na náměstí nejprve obklíčen skupinou státních policistů i městských strážníku.
Vytrvale pokračují přípravy na výstavbu nového jaderného bloku v Dukovanech. Sněmovna má na programu aktuální schůze ve třetím čtení zákon o přechodu k nízkouhlíkové energetice a v něm i vypsání příslušného tendru. Tentokrát místo tradičních sporů o jádro vypukla ostrá geopolitická diskuse. Pirátský poslanec Petr Třešňák už koncem loňského roku ve Stálém výboru pro výstavbu nových jaderných zdrojů navrhl, aby vláda z pěti zájemců dva – ruský Rosatom a čínskou CGN – kvůli bezpečnostním hlediskům vyloučila.
Tento týden slavíme první výročí (nebo nad ním truchlíme?) dne, kdy byla čeština obohacena pojmem lockdown. Slovo je z angličtiny, ale jeho obsah z komunistické Číny. Představa, že pandemii se má čelit tzv. nezdravotními intervencemi, tedy uzavřením společnosti, není sice úplně nová – vyzkoušeli ji už roku 2009 v Mexiku za prasečí chřipky –, ale v jedné ze směrodatných zemí světa to bylo praktikováno poprvé loni v čínském Wu-chanu. Teprve váha Číny přesvědčila svět, aby se během následujícího roku zavíral doma a dusil v respirátorech.
Prezident Zeman žádá hlavy ministra zdravotnictví a předsedkyně Státního ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL) jako trest za obstrukce při povolování vakcíny Sputnik do České republiky. To, že prezident k věci přistupuje svým křiklavým stylem, že u toho zjednodušuje (oběti nenaočkované Sputnikem nejspíš teprve zemřou), nic nemění na podstatě věci.
Česká společnost byla degradována do podoby osla, který trpělivě nese pána s kopím, na jehož špici napíchl bodlák. Momentálně jsme na tom dokonce hůř než mytický osel.
Při pohledu na to, v jakých koalicích se pravice chystá na podzimní volby, je zřejmé, že vyloučení Václava Klause mladšího nebyl pouze příběh z řetězu utrženého ega, jak to před dvěma roky vykládali lidé z ODS, ale čehosi o poznání hlubšího.
