Adam Vojtěch krok za krokem sune Českou republiku do stavu očkovacího třeštění. Dezinformace o vážném stavu jedné české olympioničky v Tokiu, která prý má „trošku těžší průběh“ a „byla snad odvezena do nemocnice na podporu kyslíkem“, vysvětluje Vojtěch tak, že dobře nepochopil zprávu Českého rozhlasu. Ale zapadá do strašení variantou delta, pak zase pro změnu variantou beta, čtvrtou vlnou infekce, podzimem, zimou, životem. Strašení, které se stalo strategií české vlády a které má zřejmě trvat do voleb počátkem října.

Hrají v tom roli dva faktory: speciálně ministr Vojtěch se podle dostupných zpráv bojí, aby nebyl podruhé obviněn z toho, že něco zanedbal a podcenil, což ho pronásledovalo posledního tři čtvrtě roku. Tady mimochodem sklízíme i následky práce opozice, která místo aby za druhé vlny kritizovala vyvolávání paniky vládou a zanedbávání primární lékařské péče, vsadila na kritiku toho, že vláda byla při zavírání málo razantní. Symbolem, který měl pochopit každý, se stal známý incident z konce srpna 2020, kdy Vojtěch chtěl znovu zavádět roušky, a Babiš to vetoval.

Izraelský premiér Naftali Bennett přesně tohle oznámil po absurdní úvaze, že jeden milion nenaočkovaných Izraelců nutí osm milionů těch, kdo už splnili svou občanskou povinnost, zůstávat zavření doma (takže vakcína nechrání?). Je prý jen logické, že se daňoví poplatníci nebudou skládat na testy pro nezodpovědné.

Podobně se chová vláda v Itálii, kde budou zdravotní, respektive „zelené“ pasy vyžadovány pro vstup za zábavou od 6. srpna.

Ve Francii k tomuto proplácení volného času přibude ještě povinné očkování zdravotníků.

Jednou z mála zemí, o které se před rokem v souvislosti s koronavirem psalo a mluvilo hodně, a na kterou jako by se mezitím zapomnělo, je Švédsko. Je pravda, že mělo řádově víc mrtvých „s covidem“ než zbytek Skandinávie, na druhou stranu například úmrtnost za loňský rok nepřekročila pětiletý průměr. Švédsko přežilo ten rok a půl jak známo skoro bez restrikcí, méně už je známo, že sedmidenní průměr mrtvých s covidem-19 od zimy stále padá i bez zákazů a v půlce července dosáhl nuly. Zprávy, které nepomáhají k dosažení jakéhosi globálního politického konsenzu – proočkovat 70 až 80 procent populace bez ohledu na počet lidí s prodělanou nákazou –, mizí z doslechu.

Rodí se i jakási globální kontraveřejnost – o víkendu se konaly místy dosti vypjaté demonstrace od Londýna přes Paříž, Milán až po australské Sydney, které se kvůli velmi mírnému nárůstu pozitivně testovaných dusí v dalším nekonečném lockdownu.

Avšak globální tlak na vakcinaci je zatím silnější. Když to půjde tímto tempem a dokud se přítomnost obou táborů ve veřejném prostoru aspoň nevyrovná, můžeme na podzim očekávat regulérní politiku směřující k očkování dětí.