KOMENTÁŘ Daniela Kaisera

Ředitel BIS by neměl pokračovat

KOMENTÁŘ Daniela Kaisera
Ředitel BIS by neměl pokračovat

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Psát o jmenování ředitele BIS těsně předtím, než o tom má Andrej Babiš rozhodnout, je riskantní. Nezohledňuje totiž schopnost premiéra vybrat ve spolupráci s prezidentem Milošem Zemanem někoho příšerného, o jehož existenci možná ještě ani nevíme. Nicméně dnes je při jednání Andrej Babiš – Jan Hamáček na stole otázka, zda si ředitel Michal Koudelka zaslouží pokračovat v dalším termínu. A každý předseda vlády, který dbá na důstojnost svého úřadu, ideálně i na elementární zásady, s nimiž se vládne, by plukovníkovi mandát už neobnovoval.

Na ty elementární zásady se v případě Koudelka pozapomnělo, byl totiž strašně zpolitizován. Táhne se to několik roků, od chvíle, kdy prezident Zeman poprvé odmítl návrh vlády povýšit Koudelku na generála. Ale za 32 let naší svobody se ještě nestalo, aby opozice nahlas a dlouho dopředu prosazovala, že ředitelem kontrarozvědky může být pouze stávající ředitel a nikdo jiný. Vytváří se atmosféra, v níž bude výběr někoho jiného než Koudelky považován za důkaz kriminálních pohnutek.

Za toto chování opozice ředitel BIS nemůže (ačkoliv si mohl odpustit ceremonii v Budějovicích, během níž ho hejtman Martin Kuba žertovně jmenoval generálem pro Jihočeský kraj.) Může za své činy. A pokud se dělá takový výkon z objasnění výbuchu v muničním skladu Vrbětice, mělo by se tomu oponovat. Vrbětice jsou naopak případ, na němž by se jednou dalo vyučovat umění spinu, schopnosti mediálně něco pootočit tak, že už nevíme, co je pravda a co je důležité. Vrbětice jsou ukázka, proč se slepou důvěrou v tajné služby v 21. století už nevystačíme.

Čtvrt roku poté stát žádnou pravdu o Vrběticích nehledá. Veřejnosti se nikdo neobtěžuje prozradit, zda cílem zlikvidovaného arzenálu měla být tehdy českou vládou embargovaná Ukrajina, nebo džihádistické provincie v Sýrii – což by mezinárodněpoliticky, ba dokonce civilizačně bylo horší. Veřejnosti nikdo ani nenaznačil, co si má vzít z pozdějšího poznatku, že s šéfem dotyčné Imex Group se krátce před výbuchem ruští agenti měli potkat v Ostravě. Vládě údajně BIS ve své zprávě tvrdila, že potom firma ruské duo provezla do skladu v autě tak, aby je nezachytily kamery.

Ty dva ruské agenty by přitom šlo stíhat a pak případně soudit i v nepřítomnosti. Nejvyšší státní zastupitelství to z nejasného důvodu hned na začátku zavrhlo. Podobně vláda sice od Ruska požaduje miliardy za škody a smrt dvou českých občanů, na možnost – a politicky povinnost – jít s takovým požadavkem do mezinárodní arbitráže ale, pokud je známo, rezignovala. V arbitráži by se posuzovaly důkazy, a u Vrbětic jsou důkazy nejspíš zpravodajské povahy – rozuměj žádné důkazy, ale pouze indicie. Že se s námi nesolidarizovala většina vlád v NATO ani v EU, za to nemohou Babiš s Hamáčkem a jejich neschopnost si o podporu rázně říci. Žádnou skutečnou solidaritu nevyjádřily proto, že česká verze jim nepřišla přesvědčivá. To jde jasně za Koudelkovou kontrarozvědkou.

A i když budeme předpokládat, že kostru příběhu BIS sestavila správně, Babiš má pořád silný důvod Koudelku už nejmenovat, pokud nechce být za onuci. Je nepřípustné, jakým způsobem byla věc zveřejněna. Ministr vnitra i premiér byli takříkajíc postaveni před hotovou věc, honem honem o víkendu, kdy bylo nutné organizovat členům vlády převoz zpravodajských materiálů letecky. Nutnost okamžitě zaujmout stanovisko jim vedení BIS odůvodnilo únikem do médií, z něhož je podezřelé v první řadě.

Ještě závažnější je načasování. Kabinet nedlouho před „Vrběticemi“ neposlechl kontrarozvědku, když mu doporučila vyloučit z tendru na Dukovany Čínu i Rusko. Na právu Rosatomu účastnit se trval. Následovala zpravodajská hra, na jejímž konci je nižší počet účastníků a vyloučení technologicky nejlepší nabídky. I v případě, že by tendr měl předem daného vítěze, který by se nejmenoval Rosatom, jeho vyloučení znamená, že vítězi zaplatíme vyšší cenu, podle odborníků klidně o deset patnáct miliard korun.

Bude-li teď odměněn Michal Koudelka za to, jak si povodil vládu v přímém přenosu, vynoří se nám tu další ostrůvek nedotknutelných. Na to, jak malý stát jsme, jich s Českou televizí nebo třeba skupinou ovládající soustavu státních zástupců máme až dost.