Poslední dobou se ve válce Evropské unie proti Maďarsku otevřely nové dvě fronty. Ta první byla otevřena v půli června, kdy parlament v Budapešti novelizoval čtvrt století starý zákon o ochraně dětí a o poručnictví (viz rozhovor s ministryní spravedlnosti Juditou Vargovou na str. 18 aktuálního čísla Týdeníku Echo).

Norma se nijak netýká životního stylu ani svobod dospělých, jde v ní pouze o nezletilé. Zakazuje jim určenou propagaci různé sexuální orientace a ovšem také pornografie. Tento zákaz je uplatněn na televizní vysílání, na reklamu a – to je hlavní kámen úrazu – vzdělávací systém. Příslušný paragraf uvádíme celý; slovem činnost se myslí vzdělávání: „Při činnostech týkajících se sexuální kultury, pohlaví, sexuální orientace a sexuálního vývoje je obzvláště třeba dbát podmínek v článku XVI ústavy (ten stanoví právo rodičů zvolit si typ výchovy vhodný pro jejich děti – pozn. red.). Takové činnosti nesmějí směřovat k propagaci odchylek od identity odpovídající vrozenému pohlaví, změny pohlaví ani homosexuality.“

Komise poslala do Budapešti výstražné psaní. Hrozí v něm další žalobou u Evropského soudního dvora. Komisařka Věra Jourová, která ve své vlasti s Andrejem Babišem pracovala na nastolení oligarchie a nově má v EU na starosti evropské hodnoty, pohrozila Maďarsku krácením plateb: „Kdo nerozumí, co jsou základní práva, rozumí aspoň řeči peněz.“

Orbán samozřejmě nezacouval, minulý týden vydal pokyn, aby Maďarsko nepřijímalo peníze z fondu EU na rekonstrukci po koronakrizi, pokud Unie bude platby spojovat se zmíněným zákonem. Dal tím najevo, že národní suverenita ve výchově příští generace Maďarů je pro něj víc než 7,2 miliardy eur.

Četní kritici Orbánovi vyčítají, že zákaz LGBT propagandy na školách mu má posloužit před volbami příští rok. V takovém případě však unijní establishment zafungoval jako náhon na Orbánův mlýn. A dal si vlastní gól. I řada dosud nevyhraněných lidí nutně získá pocit, že hlavním cílem hnutí LGBT a zprostředkovaně EU není svoboda sexuálních menšin žít si po svém, ale svoboda chodit do školek a škol a obracet na svou orientaci cizí děti.

Vlastní gól si dala i Orbánova vláda, byť v jiném případu. Minulý týden mezinárodní novinářský projekt zveřejnil skandální zjištění, že izraelská firma NSO bezskrupulózně nabízí po světě špionážní software Pegasus. Software útočí na smartphone, ubytuje se v něm a přemění ho ve čtečku zpráv, mikrofon a tajnou kameru – avšak namířené proti uživateli telefonu. Z Evropy aspoň podle dosavadních zpráv byl tak neomalený, aby Pegasus používal, pouze Orbánův kabinet. V hacknutém seznamu 50 tisíc mobilních čísel z databáze systému Pegasus je asi 300 maďarských. Novinářský projekt mezi těmi maďarskými identifikoval čísla několika opozičních novinářů, podnikatelů či právníků. Pikantní je, že z budapešťského serveru Direkt36, který se na mezinárodní investigativě „za Maďarsko“ podílel, pocházejí hned dva redaktoři, v jejichž mobilech technici od Amnesty International po forenzní analýze konstatovali opakovanou infekci Pegasem. Jeden z obou redaktorů si porovnal, kdy mu Pegasus řádil na mobilu. Bylo to většinou těsně poté, co odeslal nějaký oficiální dotaz vládě. Ve státním aparátu zřejmě vznikla potřeba zjistit, kam se už ve svém pátrání dostal a kteří úředníci si s ním povídají.

Orbánovi ministři zpočátku aféru buď popírali – tak jako ministr zahraničí Péter Szijjártó –, nebo ji jako ministryně spravedlnosti Vargová zasazují do běžného kontextu ochrany ústavního pořádku a kontrarozvědné činnosti. Direkt36 je vyhraněně protiorbánovský server a příjemce dotací od Sorosovy nadace Open Society Fund. To pochopitelně nemůže být omluva.

Zneužívání zpravodajské techniky proti kritikům nesouvisí s žádnou ideologií, „jen“ s mocenskou arogancí. Že v dalších bitvách o maďarskou konzervativní politiku bude unijní establishment spojovat konzervativní světonázor se špehováním Orbánových nepřátel doma, je bohužel stejně nelogické jako jisté. Už to ostatně začalo.