Igor Stříž, kterého ministryně spravedlnosti Marie Benešová vládě navrhuje do funkce nejvyššího státního zástupce (v současné době úřad po rezignaci Pavla Zemana vede jako první náměstek), před revolucí pracoval jako vojenský prokurátor, rovněž byl členem komunistické strany. Seznam Zprávy včera přinesly článek o některých případech, jež v době komunistického režimu žaloval.
Předseda opozičních lidovců Marian Jurečka chce snížit důchody exponentům komunistického režimu v Československu. Lidem, kteří působili ve stanovených funkcích, například ve vládě, v ústředním výboru Komunistické strany Československa nebo ve zpravodajských službách, by se tato doba nezapočítávala do důchodu jako takzvaná doba pojištění. Jurečka to ve středu uvedl na svém twitterovém účtu.
Nejvražednější politická strana na světě včera oslavila 100 let existence. Čínský prezident Si Ťin-pching při příležitosti výročí založení Čínské komunistické strany pronesl projev na náměstí Nebeského klidu před 70 tisíci lidmi. Při té příležitosti prohlásil, že Čína již nedovolí, aby byla šikanována. Zároveň naznačil, že se chystá šikanovat ostatní.
Čína velkolepě slaví sté výročí komunistické strany. Na pekingském Náměstí nebeského klidu plného 70 000 oslavujících lidí prezident Si Ťin-pching mimo jiné prohlásil, že se Čína nenechá šikanovat ostatními zeměmi. Pokud by se snažily ohrozit velkolepost Číny, narazí prý na silnou jednotu lidu a jejich víru v socialismus. Prezident Si v projevu také prohlásil, že má v plánu sjednocení s Tchaj-wanem a navrácení Hong Kongu pod plnou čínskou nadvládu. Jediná cesta k prosperující zemi a pospolitosti vede podle čínského prezidenta přes socialismus.
Spisovatel a katolický intelektuál Bedřich Fučík, vězeň padesátých let, nejpřesněji definoval rozdíl mezi agresivitou komunismu a nacismu: „Fašistický mučitel chtěl z tebe vyrvat pravdu, ten náš lež.“ Naprostá většina velkých veřejných procesů padesátých let byla vylhaná a vykonstruovaná a obžalovaní tam na sebe vypovídali zkazky a nesmysly, které vypadaly tak absurdně, až jim mnozí věřili.
V květnu 1921, právě před sto lety, byla v pražském Karlíně na svém ustavujícím sjezdu založena Komunistická strana Československa, jedna z nejpočetnějších a vůbec nejsilnějších komunistických partají na světě. S dědictvím čtyřiceti let její vlády se země někdejšího Československa vypořádávají ještě dnes. V českém parlamentu i třicet let po revoluci zasedají komunističtí poslanci, jejichž hlasy v posledních rocích držely u moci vládu Andreje Babiše.
Zastavení stíhání bývalých vrcholných představitelů komunistického režimu Lubomíra Štrougala a Vratislava Vajnara, které se týkalo používání střelných zbraní na československých hranicích, je pravomocné. Rozhodlo o tom Městské státní zastupitelství v Praze, které se ztotožnilo se závěrem znalců, že bývalý předseda vlády i exministr vnitra trpí duševní chorobou, jež jim znemožňuje chápat smysl trestního řízení. O posunu v úterý informoval právní zástupce poškozených Lubomír Müller, informaci následně potvrdil mluvčí zastupitelství Aleš Cimbala.
Tak přesně před sto lety naši pradědové a prapradědové a také trochu prabáby a praprabáby zakládali v Karlíně bolševickou stranu komunistickou. Byl sice květen, ale ozařovaly je plameny října, které šlehaly z té země naděje, z té země východní, kde Ivan Lenin vyhnal popy a pány a buržousty a reakční intelektuály a podobnou svoloč, přičemž to vyhnání se hodně podobalo masové vraždě a genocidě vlastního obyvatelstva, v nichž se pak v té zemi budoucnosti ještě desetiletí pokračovalo.
Museum Kampa v pátek zahájilo výstavu Rudé století mapující historii komunistické strany a její příběhy. Společně s kurátorem expozice, historikem Petrem Blažkem na výstavě promluvil europoslanec, iniciátor výstavy a současně předseda správní rady Musea Kampa – Nadace Jana a Medy Mládkových. Podle Pospíšila jde připomínku komunistických činů podobně jako vloni, kdy si muzeum připomnělo památku Milady Horákové.
Vládní strany na Slovensku chtějí snížit penze představitelům někdejšího komunistického režimu a pracovníkům některých jeho bezpečnostních složek. Návrh příslušného zákona ve čtvrtek v prvním čtení schválila slovenská sněmovna. Zákon bymohl postihnout kolem 7000 lidí. Podle návrhu se zákon bude vztahovat kromě jiných na poslance parlamentu a členy vlády v komunistickém Československu, dále na příslušníky StB, některé řídící pracovníky v oblasti bezpečnostních služeb či členy a zaměstnance ústředního výboru KSČ a KSS, a to do pádu komunismu v roce 1989.
Spoluzakladatelka aktivistického ultralevicového hnutí Black Lives Matter (na černošských životech záleží) vyvolala vlnu kritiky poté, co si koupila dům v Los Angeles za celkem 1,4 milionu dolarů (přes 30 milionů korun) v bohaté a převážně bělošské čtvrti. Informoval o tom například server The Daily Mail. Černošská aktivistka Patrisse Cullorsová koupila dům se třemi ložnicemi, třemi koupelnami, rozsáhlou zahradou a samostatným domem pro hosty. 37letá Cullorsová se nastěhuje do převážně "bílého sousedství".
Premiér Andrej Babiš v pátek poté, co se objevila karta agenta StB Bureše, znovu popřel, že by kdy s komunistickou tajnou policií spolupracoval. Podle předsedy vlády estébáci běžně vedli na lidi složky, aniž by o tom věděli. Kauza jeho spolupráce s StB podle Babiše už nikoho nezajímá, novináři o něm jen neustále lžou, prohlásil. Premiér tak reagoval na dotaz médií, když v pátek ráno představoval s novým ministrem zdravotnictví Petrem Arenbergerem očkovací centrum v pražském O2 Universu.
Slovenský Ústav paměti národa objevil ve svých sbírkách statistickou kartu, kterou zavedla StB na svého agenta Bureše. Ústav tuto archiválii může použít jako nový důkaz u soudu, u kterého se premiér Andrej Babiš brání nařčení, že byl agentem komunistické tajné policie. Agentem se Babiš podle záznamu na kartě stal „na základě dobrovolnosti“. Zprávu přinesl server Seznam Zprávy. Slovenský archiv kartu objevil při třídění kartoték. Statistická karta je významný objev, protože se její vytváření řídilo jasně danými pravidly.
Okresní soud v Trutnově uzavřel 40 let starý případ Pavla Wonky. Soud dospěl k závěru, že se nedopustil porušování domovní svobody, za což byl Wonka v roce 1981 odsouzen, uvedl advokát bratrů Wonkových Lubomír Müller. Porušování domovní svobody se měl tehdy dopustit tím, že údajně násilím vnikl do bytu své tchyně. Trutnovský soud o tom rozhodl v úterý.
Čínský miliardář a zakladatel největšího čínského internetového prodejce Alibaba Jack Ma záhadně zmizel z veřejného života. Na veřejnosti nebyl podle dostupných informací viděn od října. Nyní byl navíc zničehonic odstraněn z pozice porotce ve své vlastní televizní reality show. Šestapadesátiletý podnikatel vydělal své jmění, které se pohybuje v řádech desítek miliard dolarů, díky společnosti Alibaba, kterou sám založil.
V letní přestávce mezi karanténami se bouřlivě debatovalo o názorech děkana FF UK, historika Michala Pullmanna, na normalizaci a charakter pozdně komunistického režimu u nás. Diskusi otevřel rozhovor v Týdeníku Echo, Pullmann v něm mj. dovozoval, že po roce 1969 klesal ve společnosti význam hlavní tanků a rostl význam sociálního kapitálu, že na rozdíl od disidenta netrápila uklízečku ze Žďáru nad Sázavou nemožnost volně cestovat nebo že pro velkou část veřejnosti byly důležité novomanželské půjčky a přístupnější lékařská péče, nikoli chybějící svoboda slova.
Přesně před půlstoletím v Polsku došlo k nejmasivnějším dělnickým nepokojům v dobách komunismu. Byly krvavě potlačeny, nicméně paměť o událostech, odehrávajících se převážně v přímořských přístavech na severu země, sehrála klíčovou roli při vzniku hnuti Solidarita o deset let později. V prosinci 1970 se vedení komunistického Polska rozhodlo znovu výrazně zvýšit ceny, zdražily zejména potraviny.
Proces s Rudolfem Slánským a tzv. Spikleneckým centrem je makabrózní událostí našich novodobých dějin a je hodně důvodů jeho příšernost připomínat.
V roce 2014 vyšel v Reflexu článek Dana Hrubého Národní umělec a štětka tajné policie o obzvlášť nechutné formě spolupráce s poúnorovou Statní bezpečností. Provozoval ji na začátku 50. let už tehdy známý herec Vítězslav Vejražka (1915–1973). Sváděl ženy, jež mu vytipovala StB, mezi nimi i svou vlastní tetu, pracovnici italské ambasády, opíjel je v baru a pak je tahal do služebního bytu, přičemž byl z vedlejšího pokoje filmován. Za to byl StB honorován a protežován v divadle i u filmu, byť by ve své profesi byl asi úspěšný i bez toho. Motivovala ho nejspíš vnitřní perverze, chuť ovládat druhé, ale zřejmě i ideologické přesvědčení, že tím něčemu pokrokovému slouží.
Hollywood – továrna na sny – byl po desetiletí důležitou součástí americké „soft power“, schopnosti ovlivňovat veřejnost v zahraničí sebeprezentací, která je pro ni přitažlivá. Na základě amerických filmů si mnoho a mnoho lidí utvářelo obraz země, v níž vznikly, a také z nich vstřebávalo americké hodnoty – třeba individualismus, potřebu svobody a nezávislosti. Za studené války mohla tímto způsobem fungovat i díla vůči americké politice a vůbec systému kritická: divák z druhé strany železné opony z nich získal představu toho, že za oceánem pro umělce existuje svoboda kritizovat, a třeba po zhlédnutí filmu Všichni prezidentovi muži dokonce pochopil, že je tam možné způsobit článkem v novinách pád hlavy státu.
Generál Petr Pavel, který se jako zatím zamlčený kandidát připravuje na prezidentské volby, se v pátek chtěl zaskvět vyjádřením k výročí sovětské invaze v roce 1968 do Československa. Sklidil ale zdrcující kritiku. Někdejší šéf vojenského výboru NATO napsal, že okupaci „nerozuměl, a že nejcennějším poznáním byla hodnota svobody a nutnost ji chránit“. Pavla, který je absolventem vojenského gymnázia, v roce 1985 vstoupil do KSČ a sloužil u speciálních výsadkových jednotek komunistické armády, následně kritizovali na sociálních sítích mnozí uživatelé za laciné moralizování a připomněli mu jeho komunistickou minulost. Zapojil se i europoslanec Jan Zahradil (ODS), mimo jiné zmínil jeho kariéru v armádě totalitního režimu.
Níže uvedený text byl dokončen v lednu 2020, dlouho před „kauzou“ Pullmann, do níž jsme de facto vstoupili dřív, než začala.
Zastřelení Ludvíka Svobody asi bylo k převzetí velení nad armádou nezbytné, ministr obrany byl koneckonců tajný agent komunistů. Ale smrt generála Klapálka, hrdiny od Tobruku, mnohé šokovala.
Komunistická strana Čech a Moravy se rozhodla dát lidem po čase další důkaz své nicotnosti.
Spolek studentů historie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, jinak také občanské sdružení FFabula, se ohradil vůči kritice, která se snesla na děkana FF Michala Pullmanna poté, co s ním vyšel na serveru Echo24 rozhovor, kde Pullmann obhajuje některé praktiky komunistického režimu.
Letní koronavirové podnebí deštíkem rozčeřil rozhovor Daniela Kaisera s děkanem Filozofické fakulty Univerzity Karlovy Michalem Pullmannem (vyšel v minulém vydání a najdete ho celý také na EchoPrime). V něm se představený nejslavnější české fakulty přihlásil kromě jiného k marxismu a hlavně vyložil svoji smířlivou interpretaci čtyřicetileté totalitní komunistické vlády v českých zemích a na Slovensku. A do toho se ve stejném týdnu ještě objevila také zpráva o úmrtí posledního vládnoucího generálního tajemníka ÚV KSČ Miloše Jakeše, čímž se to ještě umocnilo a řadu lidí přivedlo k různému typu zamyšlení.
Hvězdou sociálních sítí se minulý týden v Česku stala Milada Horáková, nemám tušení, co by na to říkala, a radši se to ani nepokouším domýšlet. Objevovaly se bannery se sloganem „Zavražděna komunisty“ a jejich různé žertovné úpravy (portrét Hitlera doprovozený heslem „Zavraždil komunisty a Hitlera“). Kromě statusů, jejichž autoři připomínali význam, charakter, osud zavražděné, se ozývaly aspoň v mé bublině početné hlasy, které způsob připomínání výročí měly za přepjatý, možná až groteskní.
Jeden z nejpozoruhodnějších autorů dnešního Německa Roland Tichy v rozhovoru pro Echo před časem o tzv. vyrovnávání s nacismem v Německu řekl: „Za posledních dvacet let ho přibylo i přesto, že všichni, kdo se nacismu účastnili, jsou už mrtví. Stalo se z toho tančení na hrobech.“ Češi (a žádný jiný národ) nemají ve svém historickém svědomí něco tak strašného jako Němci, ale částečné paralely jsou jistě možné. Sedmdesáté výročí justiční vraždy Milady Horákové na Pankráci je také takovým tančením na hrobech.
Gesta mají smysl a musí se udržet jejich původní význam, i přesto, že občas se stanou výronem hysterie z plynoucí z bezradnosti.
Milan Kundera je jediný skutečně světoznámý spisovatel českého původu, moc umělců podobného formátu (myšleno ne nutně ve smyslu kvalit díla, ale jeho mezinárodního dopadu) tahle země nemá, neměla a pravděpodobně ani mít nebude. Může to být i jeden z důvodů, proč debatování o Milanu Kunderovi v Česku může připomínat procházku minovým polem a proč je ta debata podivně zaseknutá, urputná, proč upadá do prefabrikovaných zjednodušení a někdy je i kýčovitá – docela paradoxní vzhledem k tomu, že k často citovaným pasážím Kunderova díla patří i jeho slova o kýči.
