Byl krásný a radostný den v totalitním státě, 2. dubna 1981. Generální tajemník ÚV KSČ Gustáv Husák otvíral Palác kultury, ve kterém se čtyři dny nato konal XVI. sjezd KSČ. Před novou budovou stála na vysokém granitovém pylonu pětimetrová socha národního umělce Jana Hány (1927–1994) Radostný den. Typické dílo ve stylu normalizačního socialistického realismu. V roce 1995 se Pakul přejmenoval na Kongresové centrum a v roce 1998 byla socha odstraněna. Před nějakou dobou vznikla idea, aby se vrátila zpět. Ředitelka KC Lenka Žlebková prohlásila, že na sochu se ptají obyvatelé Pankráce a že nevidí důvod, proč by se nemohla vrátit. Stejný názor má i ředitel památníku Vyšehrad, architekt Petr Kučera. Návrat sochy velmi podporuje dokumentátor normalizačních soch Pavel Karous, autor knihy Vetřelci a volavky. Úplně odlišný názor měla skupina historiků, kteří sepsali prohlášení, v němž proti záměru vrátit sochu rozhodně protestují: autorem textu byl Miroslav Vodrážka. S ním v našem Salonu debatuje spisovatelka Petra Hůlová, historik umění a profesor na ČVUT Pavel Kalina a sochař Michal Blažek, vydavatel a výhradní autor „samizdatového časopisu“ Sochařský Zpravodaj.

Jiří Peňás