„Chtěl jsem pracovat jako vojenský diplomat v zahraničí,“ vysvětluje kandidát na prezidenta Petr Pavel, proč se stal krátce před pádem komunistického režimu frekventantem Zpravodajského institutu. Dosud nepublikovaný dokument z Archivu bezpečnostních složek, který zveřejnil historik Petr Blažek, ale ukazuje, že kurz byl určen výhradně pro budoucí agenty komunistické vojenské rozvědky. Verze o tom, že Pavel aspiroval na kariéru v diplomacii, tak začíná mít stále citelnější trhliny.

Co skutečně obnášelo studium Zpravodajského institutu, který spadal pod vojenskou rozvědku (tehdy nesla název Zpravodajská správa Generálního štábu), ukazují odtajněné dokumenty z Archivu bezpečnostních složek. Z veřejně dostupných zdrojů jinak o fungování institutu kvůli jeho utajení nelze zjistit příliš mnoho informací. V dobových dokumentech se o něm hovořilo spíše pod krycím názvem 26. oddělení Generálního štábu.

Historik a pracovník Ústavu pro studium totalitních režimů Petr Blažek nyní zveřejnil dokument, podle kterého má být více než jasné, že kurz, který Pavel navštěvoval před rokem 1989, má s přípravou na kariéru jazykově vybaveného diplomata jen málo společného.

„Jak jsem již psal, v Archivu bezpečnostních složek jsem dostal nové dokumenty k rozvědnému kurzu, který pořádala pro své pracovníky komunistická vojenská rozvědka. Jedním z nich byl Petr Pavel, který se zde vedle jazykových dovedností a stranické výchovy jako pracovník vojenské rozvědky učil získávat agenty a obsluhovat mrtvé schránky. Pod dohledem příslušníků StB se cvičil ve sledovaní a kontrasledování či pracovat se špionážním fotoaparátem. Podle plánu neměla ani chybět debata se sovětským poradcem. Rozhodně se nejednalo o žádnou přípravu ke kariéře diplomata, jak v posledních týdnech tvrdil,“ uvedl historik Blažek.

„Dokládá to také úvodní pasáž zakládacího statutu Zpravodajského institutu z roku 1973, kterou publikuji vůbec poprvé (odtajněna byla podle razítka teprve 3. 5. 2021). V tomto dokumentu je jasně uvedeno, že absolventi byli určeni pro práci na úseku agenturního průzkumu vojenské rozvědky,“ dodává historik.

To nedávno potvrdil také Pavlův někdejší spolužák z kurzu Pavel Beneš, který v rozhovoru pro Právo řekl, že „nikdo z nich neměl vzdělání na to dělat diplomaty“. „My jsme byli vojáci školení na to být pomocníky vojenských přidělenců, být jejich očima při výkonu výzvědných činností na území cizího nepřátelského státu v zájmu Varšavské smlouvy,“ uvedl Pavlův spolužák z let 1988 a 1989.