Ondřej Štindl

/

Žije v Praze, poprvé publikoval v Kritické příloze Revolver Revue, pracoval v Lidových novinách, české sekci BBC, časopise Týden, opět v Lidových novinách, nyní v Echo24.cz. Od roku 1990 je příležitostným DJ na pražském Rádiu 1. V roce 2010 měl premiéru film Pouta podle jeho scénáře, na podzim 2013 vyšla jeho prozaická prvotina Mondschein, jeho druhou realizovanou předlohou by se letos na podzim měl stát snímek Místa.

Články autora

Mediálně zdatný vrah z Christchurche

Devětačtyřicet lidí bylo minulý pátek zavražděno ve dvou mešitách v australském městě Christchurch, hlavním podezřelým je osmadvacetiletý Australan Brenton Tarrant. Jeho zločin pochopitelně vyvolal řadu reakcí, zazněl mezi nimi i názor, který při podobných hrozných příležitostech bývá slyšet dost obvykle: Bylo by potřeba o pachatelích podobných zločinů psát co nejméně nebo rovnou vůbec. Jejich motivací je přece taky publicita, které se jim po vraždění dostane, perverzně chápaná sláva. Pokud by měli dopředu jistotu, že tímhle způsobem slávy nedosáhnout, možná by ty svoje vražedné plány vzdali.

Michael Jackson: Thriller i horor

Bourání model a vztyčování nových je průvodní znak snad každé doby, dnes jen ten proces probíhá rychleji. V posledních měsících především v souvislosti s kampaní #MeToo, která se snaží demaskovat různé proslulé (především) muže z (především) prostředí zábavního průmyslu, kultury a mediálního světa jako pachatele sexuálních deliktů a prohřešků – někdy vážných, jindy malicherných, jindy iluzorních. Excesy kampaně a často hysterická rétorika a vůbec atmosféra, jež ji provázejí, mohou jednoho vést k tomu, aby nad tím vším mávl rukou. Byla by to ale stejně zjednodušující a nemístně generalizující reakce jako apriorní důvěra a schvalování všeho, co kampaň přináší.

Klaus ml.: politik pro časy Facebooku

Poslanec Václav Klaus ml. se dostal do otevřeného konfliktu s vedením Občanské demokratické strany, sněmovní klub ODS ho vyzval k odchodu, podle šéfa klubu Zbyňka Stanjury se strana s poslancem programově rozešla a rozhodnutí poslaneckého klubu to jen reflektuje. Poslancův otec, bývalý prezident Václav Klaus, prohlásil ODS za nereformovatelnou, měla by podle něj vzniknout nová pravicová strana. Třeba vznikne. Rozhodně se nedá počítat s tím, že by politická dráha Klause ml. byla případným rozchodem s ODS uzavřena.

Pistole pravdy a kytara lásky

Předseda české vlády byl v Americe, přijal ho i ten největší Američan, podebatovali spolu o tom, jak svoje země učinit ještě většími. Na sociálních sítích to bylo důkladně zaznamenáno, přátelé „poloplných sklenic“ potěšeně konstatovali, že se Andrej Babiš během své návštěvy v Bílém domě nijak významně neztrapnil, dodržoval potřebnou štábní kulturu, sako měl zapnuté a na otázky odpovídal celými větami.

Odposlechové déjà vu. Tentokrát s Faltýnkem

Dějí se velké věci – alespoň to sugerují titulky a zprávy mnohých médií. Policie vytáhla proti „velkým rybám“ kvůli údajnému ovlivňování tendru na mýtný systém, vyslýchaný byl i Jaroslav Faltýnek, „dvojka“ vládního hnutí ANO. Všechno to zároveň působí jako déjà vu, jenom ústřední figury se vyměnily. Okázalý zásah, po němž do médií uniknou odposlechy, prý usvědčující politika z nezákonného jednání. Někomu to může připadat jako „poetická spravedlnost“ – podobná policejně-mediální souhra před lety připravovala půdu pro nástup „nových pořádků“, kampaň, v níž rezonovalo heslo „všichni kradou“.

Desky pro počínající jaro

Po sváteční pauze se zvolna roztočila i „kola pop music“ (ehm). I v produkci počátku roku 2019 najde citlivější posluchač, řekněme, středního věku pár alb uzpůsobených svému vnímání, která je možné si pustit i nepřipadat si přitom beznadějně včerejší. Nic proti nostalgii, ale jenom z ní člověk nevyžije.

Tak nám umřely „devadesátky“

Devadesátky umřely – tahle fráze na uživatele sociálních sítí v noci z neděle na pondělí pršela. Řady „devadesátkových“ ikon totiž během pondělka probrala zubatá. Nejprve přišla zpráva o skonu frontmana pověstné britské kapely The Prodigy Keitha Flinta, o několik hodin později byla zveřejněna zpráva o smrti herce Lukea Perryho, představitele jedné z hlavních rolí rovněž pověstného seriálu Beverly Hills 90210. I člověk, pro nějž obraz a zvuk devadesátých let vytvářeli spíš jiní, tomu sentimentu rozuměl – oba zesnulí byli ikonami, známými i těm, koho jejich tvorba třeba zas až tak nezajímala. Ale co ty devadesátky? Skutečně už je po nich? No ovšem. A už dlouho, z ní ta jednoduchá odpověď.

Velká válka o glykogen

Na virtuální frontě víceméně klid, počasí skoro jasné, ve vyšších polohách možnost „bizáru“. Pozoruhodný výkon na tom poli předvedly dvě nejmenované veličiny zdejšího mediálního života. Obě na své facebookové stránce vydaly oficiální prohlášení, oznámily v něm, že vztah mezi nimi dosáhl úrovně blokace. Obě strany čerstvě nastavší studené války to oznámily s kombinací úlevy a pobouření.

Šok na Harvardu: obhájce obhajuje

Randall S. Sullivan je přední americký právník, specialista na trestní právo, má za sebou velmi úspěšnou kariéru, mimo jiné navrhl změny, díky nimž byly propuštěny tisíce nespravedlivě odsouzených. Učí právo na Harvardově univerzitě, je tam také děkanem jedné z kolejí (v americkém školství tahle funkce není tak úřední – je to spíš poradce, autorita, za níž ubytovaní studenti přicházejí se svými problémy). Je také první černý Američan, který tu funkci na Harvardu vykonává. Zatím.

Winston Gerloch, Kurt Drahoš

Terčem masového šprýmování se minulý týden stala ministryně průmyslu a obchodu Marta Nováková, vysvětlující vysokou cenu mobilních dat v Česku neodpovědným chováním spotřebitelů, kteří je málo využívají a zbaběle se vyhýbají placení za ně užíváním bezplatné wi-fi, pokud se octnou v dosahu. Ekonomicky vzdělán nejsem, ale představa, že by v okamžiku, kdy je o nějaký produkt velký zájem, jeho cena musela automaticky klesnout, mi přijde zvláštní.

Mark Hollis: muž, který dokázal ztichnout

Ve světě pop music platí rčení „sejde z očí, sejde z mysli“, být zapomenutý je synonymum definitivní porážky, proto je potřeba se publiku průběžně připomínat, natáčet další a další desky, písničky, z nichž publikum na začátku koncertu nějak přežije v naději, že nakonec přijde řada i na ty, kvůli kterým skutečně přišlo.

Potíže Oscarů s realitou

V Los Angeles se v noci na pondělí udělovaly ceny Akademie, největší (aspoň co do masové pozornosti) filmová událost roku je za námi, ceremonie proběhla bez větších zádrhelů. Počítám, že organizátoři si oddechli, možná ještě mohutněji než po skončení dřívějších ročníků. Už „dělostřelecká příprava“ před letošními Oscary působila místy až fraškovitě, je to také důsledkem dvojího tlaku, jemuž jsou ceny Akademie vystaveny, od Oscarů se očekává posun – bohužel pro ně – dvěma opačnými směry zároveň.

Vzpomínka na poslední „Vítězný únor“

Před třiceti lety se komunistický režim chystal naposledy oslavit svoje velké výročí – Vítězný únor. O tom, že je to naposledy, ale tenkrát neměl tušení ani ten režim, ani ti, kdo o pár měsíců později nadšeně vítali jeho pád. Ten „poslední vítězný“ byl taky – pokud mě paměť neklame – o dost chladnější. Na Staroměstském náměstí v Praze promlouval Miroslav Štěpán, lokální bolševický boss a představitel tvrdé linie uvnitř strany, o němž se předpokládalo, že má vyšší ambice. S kamarádem jsme ten proslov napůl oka sledovali v poloprázdné hospodě, kde běžela televize.

Velká virtuální bitva o Most!

Velká virtuální debata o seriálu Most! nabrala v minulém týdnu skutečné grády. Mimo jiné přinesla pro outsidera interesantní, snad až zábavný konflikt na české intelektuální levici. Zahájil ji internetový Deník Referendum, který nejprve publikoval anketu, v níž někteří respondenti seriál odsuzovali velmi plamenně, jako vrchol neúcty, podporující rasistické stereotypy a transfobii.

Smutní „prášilové“ dneška

Známí prášilové dávnějších dob se snažili zblbnout publikum historkami o svých neuvěřitelných dobrodružstvích a hrdinských činech, případně nějakému „hejlovi“ prodat Karlštejn, jejich morální kvality byly jistě sporné, aspoň s nimi ale mohla být legrace. V posledních desetiletích ale jako by se stal dominantním jiný typ bájení, jeho původce se stylizuje do role oběti, nejde mu jenom o obdiv a slávu, ale taky o soucit a sympatii. Smutné.

Jak končí facebooková utopie

Na člověka připojeného k sociální síti, zvlášť pokud ho zajímá politika, jako kdyby doléhal celý svět, bez ohledu na faktickou vzdálenost je všechno blízko, všechno se ho týká. V Austrálii někdo vedl do rádia blbé řeči! Studenti malé soukromé univerzity v USA někomu upřeli svobodu projevu! Imám z Kyrgyzstánu má vskutku skandální názory! Z těch fragmentů se skládá obraz „světa na míru“ právě pro něj, dost často je to svět směřující k takové či onaké katastrofě. Možná ale to nejdůležitější se odehrává tak blízko, jak je to jenom možné. Prostředí virtuálního světa si jeho samotného nějak přizpůsobuje.

Andrej Babiš: politik pro roztěkanou dobu

O víkendu sněmovalo hnutí ANO, přihodilo se tam ledacos předvídatelného, v následných komentářích to posléze bylo rozebráno – často se nepředstíraným a oprávněným údivem. Ano, Andrej Babiš byl znovu zvolen hezkými šestaosmdesáti procenty hlasů, protikandidáta neměl, stejně jako první místopředseda Faltýnek. Ano, předseda vlády chce budovat hnutí pro všechny (respektive pro všechny, kdo jsou odhodláni ho zvolit předsedou). Ano, dominantní síla zdejší politiky působí jako prázdný, v něčem možná až absurdní konstrukt. Zbývá ale ještě dodat: ano, funguje to. Jistě ne na věky, na české poměry ale skutečně nezvykle dlouho a spolehlivě.

Krvavé umění

Umění jako síla v něčem až nadlidská a třeba také dost temná, v mnohém protikladná tomu, co se za tvorbu dnes vydává.Takové je téma (nebo jedno z témat) dvou nových filmů – hororové komedie Sametová cirkulárka (Velvet Buzzsaw) scenáristy a režiséra Dana Gilroye a nové verze klasického hororu Suspiria v režii italské hvězdy Lucy Guadagnina. Oba ty snímky jsou – každý po svém – výmluvným příkladem toho, proč soudobé filmové umění té v dobrém či zlém magické síly dosahuje jenom málokdy.

Venezuelská revoluce, argentinské maso

Prezident Miloš Zeman trochu zamotal hlavu svým početným příznivcům. Dal najevo, že jako venezuelského prezidenta uznává opozičního představitele Juana Guaidóa, a nikoli dosavadního držitele úřadu Nicoláse Madura, stoupence chávezovské bolívarské revoluce. Politické síly a média prezidentovi nakloněné se přitom drží ruské verze událostí v té latinskoamerické zemi – výměna ve vedení státu je projev kontrarevoluce, hanebného amerického vměšování, mezinárodního intrikaření proti zájmům venezuelského lidu a podobně.

Velká debata o smíchu

Chtěl(a) jsem vyvolat debatu. To je velmi oblíbená floskule používaná v situaci, kdy někdo vytvoří cosi veledůležitě se tvářícího a obsahově naprosto prázdného. K čemu taková díla většinou vůbec neinspirují, je právě debata. O čem ji taky vést? Autoři televizního seriálu Most!, scenárista Petr Kolečko a režisér Jan Prušinovský, velké ambice „vyvolávat debatu“ před uvedením svého díla neohlašovali, debatu ale vyvolali, až jeden místy zírá. V době, v níž jako kdyby každý měl všechno personalizované – konzumoval jen vlastní zprávy, byl konfrontovaný jen s blízkými názory, to může působit jako retro, závan časů, kdy všichni v televizi sledovali totéž a pak se o tom bavili. A nedosti na tom, předmětem těch debat často není ani tolik kdo, co a s kým, ale jaksi společenská dimenze toho seriálu. Jeho poselství, dalo by se říct. Vskutku nezvyklý úkaz.

Sešněrovávaná literatura?

K charakteristikám umělce patří i schopnost „provokovat měšťáky“, tak to aspoň odpovídá romantickému stereotypu nespoutaného tvůrce. Literáti mohou napříště mít s pobuřováním utrum, pokud se udrží a dál do světa rozšíří praxe, k níž v současnosti přistupují největší nakladatelské domy na světě. Soudobý měšťák (myšleno jako zástupce úzkoprsé společenské vrstvy, která má ve společnosti nebo některé její sféře zásadní mocenský vliv) totiž odmítá být provokován.

Poslanci jdou ven, rakev letí

Koncem minulého týdne na sociálních sítích frčel poslanec SPD Lubomír Volný, v pátek totiž došlo na půdě Poslanecké sněmovny k většímu rozruchu. V rámci debaty o návrhu zrušení soudního přezkumu rozhodnutí o vyhoštění se strhl spor o to, kdo udělal z penzisty Jaromíra Baldy teroristu. Jestli to byli „vítači“, jejichž postoje v nešťastném důchodci vzbudily tak velké a tak oprávněné obavy, až z nich tomu pánovi trochu hráblo, nebo právě SPD, která ho pobláznila propagandou.

Mstitelovo doznání

Poté, co prezident Trump ukončil svůj projev o stavu Unie, shrnuli jej moderátoři CNN, jejíž přenos bylo možné sledovat i na české kabelové televizi, takto: Byla v něm vstřícná, pozitivní témata (a vyjmenovali několik postojů amerických demokratů) i některá témata kontroverzní – a vyjmenovali několik postojů typických pro republikány. Mezi nimi i téma umělého přerušení těhotenství. Trump jmenovitě kritizoval nedávnou potratovou legislativu ve státě New York a návrh ve Virginii.

Venezuelský pohřeb iluzí

Nějaká míra utopičnosti se dá najít i v dnešním lidovém euroskeptickém hnutí, adoraci francouzských Žlutých vest a podobně. Utopické představy mohou být toxické, pokud jejich nositelé dosáhnou nějaké míry moci.

„Tyranie“ nepochopených obrazů

Dva muži velice rozdílného věku se chvíli koukali jeden druhému do očí a miliony lidí nejen v Americe kvůli tomu dostaly kolektivní hysterák, pro některé z nich to mělo i vážné praktické důsledky. Příběh údajné konfrontace studentů katolické školy v Covingtonu s indiánským aktivistou Nathanem Phillipsem je typická story časů, v nichž se publikum i tvůrci veřejného mínění dostávají do cyklu permanentního pobouření, reflexivních útoků a obrany na sociálních sítích.

Premiér si připomíná holocaust

Andrej Babiš – nebo spíš ten inspirovaný mladý člověk, který za premiéra píše jeho statusy na Facebook – za sebou nemá zrovna nejúspěšnější týden. Značné veselí mezi uživateli vyvolal zápal facebookového Babiše, který dal světu na vědomí, že bude bojovat za zřízení Apple Storeu v Praze „pro naše lidi“ – míněni zřejmě mladí trendy lidičkové, kteří dělají PR pro Andreje Babiše, aby si mohli koupit nejnovější iPhone.

Jak zabít Poirota

Detektiv Hercule Poirot je pro čtenáře a diváky instituce, publikum má o něm a světě příběhů Agathy Christie zažitou představu, představují cosi starého a známého, k čemu se člověk čas od času rád vrátí. Přicházet proto s novou adaptací klasických poirotovských detektivek může být docela riskantní. Natočit Poirota nově a přitom klasickým způsobem může působit jako zbytečná práce – jsou tu přece filmy s Peterem Ustinovem, seriál s Davidem Suchetem a další divácky vděčné adaptace.

Kýč pro naši dobu

K účastníkům ekonomického fóra v Davosu promluvila také šestnáctiletá Švédka Greta Thunbergová, v emotivním projevu jim připomněla jejich osobní podíl na klimatické změně.

Novější články Starší články