K účastníkům ekonomického fóra v Davosu promluvila také šestnáctiletá Švédka Greta Thunbergová, v emotivním projevu jim připomněla jejich osobní podíl na klimatické změně. Jistě byla vyslechnuta se zájmem a její slova oceněna patřičným aplausem. Z té dívky se stala celebrita boje proti laxnímu přístupu k environmentálním otázkám. Její vystoupení během studentské stávky ve Švédsku i při jiných příležitostech jsou hojně předkládána jako materiál k zamyšlení. Jak výmluvné. Jak je to všechno pohnutí a významné pokyvování hlavou kýčovité.

Nejde ani tolik o klimatickou změnu samu, jistě je pravda, že vztah části západních konzervativců k ochraně životního prostředí je někdy až klaunsky dětinský. Vozit po světě šestnáctiletou dívku, která – jak sama píše – jako autistka má sklon vidět věci černobíle – může sloužit tak nanejvýš k loudění afektovaných reakcí, uspokojení potřeby publika se lacině dojmout nad vlastním dojetím.

Šéfové mocných firem mohou zahrát etudku na téma angažovanost, soudobý progresivismus a jeho priority jsou pro korporace úplné požehnání, stačí dodržovat strategii, již psycholog Clay Routledge popsal slov „předstírat, že nám záleží na sociální spravedlnosti, a prodat díky tomu víc výrobků lidem, kteří předstírají, že nenávidí kapitalismus“. Svým způsobem je Greta Thunbergová vykořisťovaná, jakkoliv to jistě tak neprožívá.

Šestnáctiletá postižená dívka – to je skoro ideální charakteristika dnešní hrdinky (snad jenom příslušnost k nějakému utlačovanému etniku by se ještě hodila). Nedospělost Grety Thunbergové není její nevýhodou, naopak – obrací se přece ke společnosti, která je sama nedospělá a zakládá si na tom, stává se závislou na denním přísunu laciných emocí. A vyhovuje jí být krmena takovými či onakými floskulemi, problémy popisovanými v jednoduchých obrázcích a dalšími vymoženostmi sociálních sítí.

S radostí přijme tvrzení mladičké autistky, která svoje myšlení popisuje jako černobílé, protože ta černobílost a neschopnost empatie jsou výhodou. Bez nich by bylo těžké obsazovat role padouchů v našich privátních tyátrech a pak nad nimi velkolepě morálně vítězit a zase se u toho dojmout.