Nová adaptace klasickou detektivku ničí

Jak zabít Poirota

Nová adaptace klasickou detektivku ničí
Jak zabít Poirota

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Detektiv Hercule Poirot je pro čtenáře a diváky instituce, publikum má o něm a světě příběhů Agathy Christie zažitou představu, představují cosi starého a známého, k čemu se člověk čas od času rád vrátí. Přicházet proto s novou adaptací klasických poirotovských detektivek může být docela riskantní. Natočit Poirota nově a přitom klasickým způsobem může působit jako zbytečná práce – jsou tu přece filmy s Peterem Ustinovem, seriál s Davidem Suchetem a další divácky vděčné adaptace. Pokusy o nějakou výraznou modernizaci Poirota ale taky mohou dopadnout všelijak. Nová adaptace Vražd podle abecedy v produkci BBC s Johnem Malkovichem v hlavní roli je toho až bolavě přesvědčivým důkazem, tenhle okázalý a přitom až tupě doslovný pokus o nového Poirota skončil za hranicí nezamýšlené směšnosti. Přitom je v něm všechno, ach, tak smrtelně vážné.

Detektivky Agathy Christie jsou otevřené i jinému stylu převyprávění než idylické vražděníčko ve staré dobré Anglii, při kterém se dobře tráví sváteční večeře, vražda jako společenská hra pro dlouhou chvíli. Scenáristka Sarah Phelpsová a režisér  Alex Gabassi ale na klasickou detektivku nanášejí vrstvu nesmírně polopatisticky podané aktualizace, která předlohu nijak nerozvíjí, neukazuje v novém světle, spíš jako kdyby pro autory byla obtížnou přítěží při plnění jejich výchovné mise. 

Jejich Poirot se odehrává v permanentně zachmuřeném světě, v němž normou je všechno, co pobuřuje soudobého pokrokového diváka. Británie počátku třicátých let jako by byla země, v níž právě nastupuje fašismus, na každém visí rohu plakáty, které zvou na pochody Britské unie fašistů Oswalda Mosleyho, značná část populace nosí odznáčky BUF a vyhlíží cizince, kterého by mohla šikanovat. Na to samozřejmě těžce doplácí Hercule Poirot, sám uprchlík z doby první světové války, nerudný britský lid mu různými způsoby dává najevo krajní nelibost, Scotland Yard ho šikanuje, do toho detektiva sužuje jeho těžké válečné trauma (jak jinak) – divák se mimo jiné v závěru dočká vskutku šokujícího odhalení z detektivovy minulosti. Není divu, že Poirot je z toho tak vedle, až mu pouští barva z vousů. Bloudí ulicemi sklíčený a rozervaný. Při pátrání po pachateli série vražd naráží na samé strašné lidi. Zvlášť nižší třídy jsou ukázány jako nebezpeční deprivanti, aspoň tedy rodilí Britové – lidé odpudivého zjevu a odpudivých názorů, týrají ženy, nebo – jako bytná jedné z důležitých postav – rovnou prodávají svoje dcery, zatímco ve svých špinavých příbytcích hartusí proti cizincům. Když už jim scénář nedá šanci promluvit, tak aspoň kameře nastavují odpudivé vředy na svých tučných zátylcích. Všichni až na několik málo výjimek jednají ze zavrženíhodných důvodů, včetně postav, jež jsou v literární předloze vylíčeny se sympatií. Poirot se v tomhle infernu nutně cítí trochu ztracený, není divu, že mu moc nechutná, francouzskými frázemi šetří, o svůj zevnějšek příliš nedbá…

Je snadné v tomhle zachycení předválečné Anglie najít paralelu k dnešku. Vypovídá ale především o panice, k níž část britské „kreativní třídy“ dohnal brexit, ilustruje stav ducha dobře etablovaných lidí, na které jednoho dne dolehlo, že asi žijí mezi samými xenofobními monstry, protože jinak by se „to“ přece nemohlo stát. A některým z nich v důsledku toho třeba i trochu hráblo. Ta až urputně jednorozměrná charakterizace postav a prostředí je ve Vraždách podle abecedy podána odpovídajícím stylem – rozvleklým (musí to přece být pomalé, když je to tak vážné), plným přearanžované temnoty, která je skládaná do obrazů spíš triviálních, většinou ani ne efektních, doprovázených těžkotonážní dramatickou hudbou na první dobrou. Ale nakonec toho pachatele Poirot najde, aspoň v tom je adaptace věrná předloze.       

Spíš než černé hlubiny lidské duše nakonec nová minisérie evokuje obraz schůze v moderním firemním komplexu, kde si dobře oblečení autoři a producenti pochvalují, jak zas publiku předvedou svou odvahu přijít s něčím originálním a smělým, a ani na okamžik si nepřipustí, jak strašně nudný a konformní ten jejich výtvor vlastně je. 

Vraždy podle abecedy. Scénář Sarah Phelpsová, režie Alex Gabassi, hrají John Malkovich, Rupert Grint a další.