Chtěl(a) jsem vyvolat debatu. To je velmi oblíbená floskule používaná v situaci, kdy někdo vytvoří cosi veledůležitě se tvářícího a obsahově naprosto prázdného. K čemu taková díla většinou vůbec neinspirují, je právě debata. O čem ji taky vést? Autoři televizního seriálu Most!, scenárista Petr Kolečko a režisér Jan Prušinovský, velké ambice „vyvolávat debatu“ před uvedením svého díla neohlašovali, debatu ale vyvolali, až jeden místy zírá. V době, v níž jako kdyby každý měl všechno personalizované – konzumoval jen vlastní zprávy, byl konfrontovaný jen s blízkými názory, to může působit jako retro, závan časů, kdy všichni v televizi sledovali totéž a pak se o tom bavili. A nedosti na tom, předmětem těch debat často není ani tolik kdo, co a s kým, ale jaksi společenská dimenze toho seriálu. Jeho poselství, dalo by se říct. Vskutku nezvyklý úkaz.

Příhody štamgastů mostecké hospody Severka jsou zkoumány jako výpověď o vztazích Čechů a Romů, o způsobu, jímž se zdejší společnost dívá na sexuální menšiny, o sociální deprivaci v severních Čechách. Občas z té debaty zaznívají nároky žánru komediálního seriálu dost nepřiměřené. Jako kdyby jeho úkolem bylo suplovat sociologickou, psychologickou, politickou a bůhvíjakou ještě analýzu problémů současného Česka. Část debatérů zkoumá seriál z hlediska ideologické čistoty. Neposiluje stereotypy, nebo dokonce předsudky včetně rasových? Nebo naopak: skrývá pod nánosem hyperbol a vulgarit naivní poselství o možnosti společenské harmonie? Nevysmívá se z Prahy sociálně slabým lidem na periferii? Ta různost reakcí může dokládat, že autoři cosi trefili, nebo taky, že ty otázky, které dnes v souvislosti se seriálem padají, třeba sami tolik neřešili, nevím. Někteří z těch ideologicky zkoumajících a případně kritizujících diváků ale projevují sklon hodnotit nějaké dílo právě a jenom z hlediska ideologického souznění s vlastními postoji, toho, do jaké míry se shodují s pravdou, jak ji oni nazírají. Je vlastně docela povzbudivé, že se takový hit stal z díla, které v tomhle ohledu působí (záměrně, či nikoliv) docela nejasně, nonkonformně vůči ortodoxii té nebo oné názorové bubliny.     

Most! je komedie, která se objevila v době, kdy čím dál víc lidí chápe smích jako útok, mocenský akt. Někdo se někomu směje a tím ho ponižuje. Je-li v seriálu scéna, v níž se třeba Romové chovají směšně, jedná se o útok proti Romům jako skupině (bílí Češi z toho ale v Mostu! nevycházejí ani trochu líp). Dělá-li si někdo legraci z lidí podobných mně nebo z názorů sdílených v mojí skupině, je to forma agrese. Nedomnívám se ale, že by ten seriál na někoho útočil, jistě, dojde v něm občas na ty stereotypy (často ale vzápětí zpochybněné), žánr komedie taky se stereotypy často pracuje. A autoři k postavám přistupují spíš s jakousi pobavenou účastí, než že by se jim vysmívali, místy je vykreslují až něžně. Jsou směšní, ale všichni jsou přece takoví, aspoň někdy. Kolečkův a Prušinovského seriál se objevil v době, kdy ve veřejné debatě výrazně znějí hlasy lidí značně netýkavých, přecitlivělých vůči „urážkám majestátu“, především toho vlastního. Pozitivní přijetí seriálu ale jako kdyby naznačovalo, že lidí, kteří jsou schopni smát se třeba taky sobě, taky není tak málo. To by bylo povzbudivé zjištění.