v bublině

Poslanci jdou ven, rakev letí

v bublině
Poslanci jdou ven, rakev letí

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Koncem minulého týdne na sociálních sítích frčel poslanec SPD Lubomír Volný, v pátek totiž došlo na půdě Poslanecké sněmovny k většímu rozruchu. V rámci debaty o návrhu zrušení soudního přezkumu rozhodnutí o vyhoštění se strhl spor o to, kdo udělal z penzisty Jaromíra Baldy teroristu. Jestli to byli „vítači“, jejichž postoje v nešťastném důchodci vzbudily tak velké a tak oprávněné obavy, až z nich tomu pánovi trochu hráblo, nebo právě SPD, která ho pobláznila propagandou. Pan Volný se do toho sporu aktivně zapojil, a když na něj sociálnědemokratický poslanec Jan Birke cosi houkl z lavice, vyzval ho, ať s ním jde tu věc dořešit ven. Vzbudilo to reakce udivené a pobouřené – jistě oprávněně. Stejně by mě ale zajímalo, jak by asi to hypotetické řešení venku vypadalo. Ze sněmovny se vychází na ulici, která je po většinu dne prázdná, až na policejní hlídku, další policisté jsou vevnitř na vrátnici. Co by si asi všichni ti policisté počali, kdyby se jim před očima začali řezat dva poslanci? Zakročili by? Nebo by to chápali jako pokračování svobodné výměny názorů na parlamentní půdě, do níž státní moc nemá co zasahovat? A jenom ještě. Chování a výrazivo poslanců bylo v médiích označeno za hodno čtvrté cenové skupiny. Tu bych do věci, prosím, netahal. Jistě i tam se občas něco semele, jinak ale toho podnik čtvrté cenové skupiny se sněmovnou tolik společného nemá (snad ještě kromě častého výskytu opilých lidí). V těch podnicích se dá narazit na mnoho zajímavého, jeden se tam poučí, zasměje, třeba se setká i s nějakou tou poezií. Stručně řečeno – čtvrtá cenová skupina je dobrá cenová skupina.

Bývalý předseda vlády Mirek Topolánek se stal televizním moderátorem, na serveru Info.cz má svoji Topol Show s funky znělkou a do ní dynamicky nastříhanými záběry, na nichž si expremiér obléká sako a jde přes nějakou podzemní garáž či co. První host jeho pořadu byl exprimátor Prahy a někdejší Topolánkův rival v ODS Pavel Bém. Kdekdo z toho měl legraci, já trochu taky. Topolánkův projev je místy dost nemoderátorský, přerušovat hosta hurónským smíchem, případně výkřikem „Rozumím!“ je docela zajímavá inovace. Na Topolánkově nadšení, s nímž se vrhá na neprozkoumaný terén, je ale taky něco odzbrojujícího. Jasně, politické staré páky vzpomínají na staré časy, občas přijde řeč na to, jak by to dneska dělaly líp – důvodů k udivenému zvedání obočí se najde dost. Ale ta expremiérova show působila taky docela uvolněně, jako by život po politice pro někdejší konkurenty nebyl jenom samá frustrace. Povzbudivé. 

Server iDnes oslavil zvláštní zprávou desetitisící příspěvek filmové a televizní recenzentky Mirky Spáčilové. Z toho bylo taky menší gaudium, zvlášť mezi ostrovtipnou facebookovou mládeží (i když vlastně nevím, jestli se ty cool osoby ještě pořád dají klasifikovat jako mládež). Ty sarkastické fórky byly prodchnuté přesvědčením, že jejich autoři „bourají posvátnou krávu“, artikulují, co se předcházející generace vyslovit neodvážily nebo jim to ani nepřišlo na mysl. No. Pamatuju se, že jsme v kruhu vrstevníků pronášeli podobné žerty cca v roce 1994, akorát tehdy nebyl Facebook. A vlastně každý následující rok, každý následující den  se nějaká skupina filmových fanoušků strefovala do stejného terče. Asi to budou dělat i naši pravnuci a budou si u toho připadat stejně originálně.

Značnou pozornost mezi uživateli vyvolal záznam živého vstupu České televize z pohřbu známého herce Luďka Munzara. Reportérka se během snaživého výstupu přeřekla a oznámila publiku, že během vzpomínkové akce přeletí nad Národním divadlem nikoli letadlo, ale rakev. Stane se, samozřejmě. A možná na těch jejích slovech i něco bylo. Munzar byl známý fanoušek motorů, rád závodil v autech. Létající rakev by ho asi potěšila. Proč tam vlastně nebyla? V každém případě vstup reportérky z Munzarova pohřbu zaujímá čestné místo na žebříčku roztomilých přeřeknutí. Pro mě je ale na jeho špici stále výkon jiné reportérky, tentokrát Novy, která v roce 2003 ukončila živý vstup ze soutěže v zatloukání hřebíků subtilně krásnou hláškou: „Určitě stálo za to závodit. Vždyť mezi lákavými cenami byla třeba vrtačka, pytel pšenice, živé prase nebo prase ve tvaru sekané.“

7. února 2019