Vystudoval Pedagogickou fakultu UJEP v Ústí nad Labem a posléze německá a rakouská studia na Fakultě sociálních věd UK. Ještě během studií pracoval v zahraničněpolitickém odboru prezidentské kanceláře. Od roku 1998 působil v Lidových novinách, v české redakci BBC a opět v LN. Několik let prožil v Německu a Británii. Je autorem politického životopisu Václava Havla do roku 1989 „Disident“ (Paseka). Druhý díl, který obsáhne Havlovo prezidentství, má vyjít v roce 2014.
Šéfovi hnutí ANO hrozí v případu dotačního podvodu s Čapím hnízdem vězení. Přestože Andrej Babiš celý případ na veřejnosti shazuje jako „pseudokauzu“, ve skutečnosti ho bere velmi vážně. Podle dobře obeznámeného zdroje loni na jaře po mimořádné schůzi sněmovny a následné solidární návštěvě prezidenta Zemana s komparzem z dětských domovů na Čapím hnízdě Babiš zkolaboval.
Pod prahem zájmu veřejnosti pracuje už několik týdnů poslanecká komise pro úniky z policejních spisů.
Zůstává mediální šum, přesně takový, jaký Babiš potřeboval – a signál ze soustavy Lenkou Bradáčovou počínaje a nižšími články konče, že oni nic, oni státní zástupci.
Kolektiv signatářů zpochybnil právo doktorky sociologie Kelekové vystupovat jako respektovaná autorita k islámu a muslimům.
Necla Keleková (59) je německá socioložka a spisovatelka čerkesko-tureckého původu a představuje jeden z nejdůležitějších hlasů v evropských debatách o soužití s muslimy.
Polskému Sejmu by zítra měli právní experti dodat analýzu, kolik Varšava může požadovat od Německa miliard eur – jako reparace za druhou světovou válku!
Kaplického blob, nerealizovaný návrh na stavbu Národní knihovny v Praze na Letné, se zatím nedostal do análů světové architektury, ale za těch deset let od svého zrodu se pro některé politiky stal způsobem, jak o sobě cosi sdělovat veřejnosti.
U našich severních sousedů se v uplynulých dnech seběhla válka kolem justiční reformy, která měla všude za polskými hranicemi – v Evropské unii a evropských médiích, především těch německých, ale koneckonců i u nás – krajně nešťastný průběh.
Nevládní organizace, NGOs, nevládky, mají obecně nimbus božích lidí, šílenců, kteří někdy v zájmu dobré věci překračují pravidla i zákon, a přesto je dobré je chránit, protože bez nich by náš svět byl bezcitnější a ovšem nudnější.
Nejvyšší soud propustil 27. června z výkonu trestu na pražské Ruzyni Kamila Jirounka, bývalého spolumajitele firmy Oleo Chemical. Případ je známý především zásluhou Lidových novin, které mu už několik roků věnují systematickou pozornost a Jirounka představují jako zločince. LN, jak známo, patří Andreji Babišovi.
Kubera je vhodný kandidát občanské pravice pro tuto dobu i v tom, že svou silnou euroskepsi nespojuje s nacionalismem nebo xenofobií.
Včera Evropská komise pokročila v kárném řízení proti střední Evropě. Nejenže Polákům dala měsíc na to, aby anulovali soudní reformy (přičemž tu skutečnou zhovadilost ze tří zpochybňovaných zákonů, předlohu umožňující odvolávání soudců Nejvyššího soudu ministrem spravedlnosti, už vetoval polský prezident).
Člověk by čekal, že české justiční špičky budou bratrské Poláky varovat po způsobu duchů utonulých: Nechoďte sem, je tu bažina. Ale to ne.
Špičky KDU-ČSL fakticky vypověděly předvolební dvoukoalici Starostům (a Nezávislým, odtud zkratka STAN). Logika k takovému řešení nutně spěla.
Po dva týdny staré zprávě, že podnikatel Kamil Jirounek byl propuštěn z výkonu trestu, následuje samotné usnesení Nejvyššího soudu. Včera o něm referoval server Česká justice, který má text k dispozici.
Až se zase bude někdo divit, proč Češi se svým minimálním počtem azylantů z Blízkého východu a Afriky každou chvíli řeší migrační krizi, ať si vzpomene na poslední návrh Martina Schulze.
Když se před dvěma měsíci udál chemický útok v syrském Chán Šajchúnu (provinice ovládaná al-Káidou) a nový americký prezident Donald Trump v odvetu reagoval odpálením tomahawků na letiště vládních vojsk, doprovázela to v českém veřejném prostoru specifická ozvěna.
Nepamatuji, že by se mediální provoz někdy dřív tak podobal výrobě šrotu jako dnes. Vezměme si ságu Trump–Rusko.
Na důležitou pozici státního tajemníka pro EU nastoupil ekonom, devětadvacetiletý Aleš Chmelař. Ten je řadovým členem ČSSD a čtvrt roku před volbami tak vznikla zajímavá situace.
Irácký premiér Hajdar Abádí v neděli přímo v Mosulu vyhlásil vítězství nad Islámským státem. Může to být rozhodující bod v krvavé válce s touto šílenou strukturou, která ve své krátké historii nesla zkratky ISI, ISIS, ISIL, naposledy IS, arabsky Daeš
Hamburk ve čtvrtek a v pátek vypadal jako ve válce. Na sobotu se předpovídalo jakési vyvrcholení.
Znovu se ohlásil Julius Šuman. Na twitterovém účtu se objevil nový záznam z rozmluv Andreje Babiše s novinářem jeho Mladé Fronty DNES Markem Přibilem.
Letos na jaře Snyder přistoupil k nezvyklému kroku. Sepsal Dvacet lekcí z 20. století (pod názvem Tyranie vyšly nedávno i česky). Není to objemná historická práce, nýbrž politický apel.
Velkým tématem západní politiky před dvaceti lety bylo chameleonství levice, která musela uznat porážku v hospodářské politice a začala se přibližovat pravici.
V Chomutově na sídlišti Písčina se 3. června udál tragický incident. Mladý Rom, který se v sobotu ve tři hodiny ráno opilý na chodníku pohádal se svým strýcem, sedl do auta, objel sídliště, podle svědků boural jiná auta a najížděl do lidí. Z domu vyběhl bílý Čech, který ho zastřelil. Střelec je ve vazbě a čelí obvinění z vraždy. Mnoho lidí po celé republice pro střelce vyjadřuje pochopení, žít na sídlišti s vysokým podílem Romů je prý o nervy. Diskusní Salon Týdeníku Echo se tentokrát konal přímo v Chomutově.
Když na přelomu let 1967/68 v Československu nazrál čas ke změně, ten někdo, na jehož osudu měla být změna demonstrována, se jmenoval Antonín Novotný.
Zástupce ředitele Společnosti Henryho Jacksona v Londýně a přední kritik islamismu v Británii vystudoval anglistiku v Oxfordu, v devatenácti letech napsal svou první knihu.
Když se média stávají předmětem zpráv, něco neběží podle plánu.
V diskusním Salonu Týdeníku Echo se řešila na první pohled paradoxní otázka: přetrvalo něco z tehdejší nacistické propagandy do dnešních dnů? Odpověď hledali badatel a spoluautor knihy o 294 vlastencích spjatých s atentátem, kteří byli hromadně zastřeleni v Mauthausenu, Vlastimil Janík, archivář a vydavatel řady dokumentů z heydrichiády Vojtěch Šustek a konečně docent 1. lékařské fakulty UK v Praze Jaroslav Ort, jehož matku a oba prarodiče popravili nacisté za pomoc parašutistům.
