Irácký premiér Hajdar Abádí v neděli přímo v Mosulu vyhlásil vítězství nad Islámským státem. Může to být rozhodující bod v krvavé válce s touto šílenou strukturou, která ve své krátké historii nesla zkratky ISI, ISIS, ISIL, naposledy IS, arabsky Daeš. Pro statisíce Iráčanů, kteří ve městě zůstali a přežili jak teokracii od okupace džihádisty v roce 2014, tak posledních devět měsíců, kdy se o Mosul vedla tvrdá bitva, často dům od domu, je to blízkovýchodní Stalingrad. Podobně jako jím bylo v Sýrii východní Aleppo.

Ale zatímco v Mosulu je vítězství nad džihádisty jeden velký důvod k oslavě, blížící se porážku džihádistů v Aleppu před půl rokem západní i naši politici a média očekávali s nechutí, téměř jako smrt v rodině. Byli jsme masírováni k očekávání, že dobytí otevře cestu masakru obyvatelstva. Nestalo se, naopak podle čerstvých zpráv otištěných i v západním tisku se letos do Aleppa a dalších provincií dobytých vládními vojsky vrátilo už 500 tisíc uprchlíků ze sousedních zemí.

Ve skutečnosti je porážka džihádistů skvělá zpráva v obou případech. V Aleppu sice přísně vzato nebyl přímo IS, ale dominovala v něm An-Nusra, syrská pobočka Al-Káidy. Rozdíl je nepodstatný, také IS přímo vznikl z irácké pobočky Al-Káidy, An-Nusru dlouho považoval za svou dceřinou firmu. „Dobří“ a „špatní“ džihádisté jsou větve z téhož stromu.

Klíčová se teď po dobytí Mosulu jeví otázka, jak to, že stejné síly se mohou z našeho, západního pohledu jevit jako noc a den, i když jsou od sebe vzdáleny jen 540 kilometrů, tedy jako Praha a Banská Bystrica. Odpověď je tragická a současně trapná: v Sýrii si naši spojenci v čele s USA, Izraelem, Francií a Británií mysleli, že džihádisty použijí jako užitečné idioty proti svému tradičnímu nepříteli, syrskému prezidentu Bašáru Asadovi. Izrael si s podporou džihádistů, zřejmě přímo Al-Káidy, na syrsko-izraelském pomezí zahrává dosud, občas o tom pronikne text i do velkých západních médií (naposledy Wall Street Journal). 

Historie používání džihádistů coby užitečných idiotů pro naše (západní) zájmy je bohatší, než bychom si mysleli: v Afghánistánu proti Rusům, v Libyi proti Kaddáfímu, existují dokonce svědectví lidí z izraelského vojenského establishmentu, že koncem 80. let v boji proti Arafatově Organizaci pro osvobození Palestiny benevolentně přihlížel vzniku Hamásu. Podpora džihádistů v Sýrii proti Asadovi se podle všeho zpravidla prováděla nepřímo, i když masově lifrovat zbraně do země „umírněné“ opozici ve chvíli, kdy se ta opozice rozpouští před očima a s Al-Káidou kooperuje stále víc, zas tak úplně nepřímá pomoc není.

V té bohaté historii zatím není znám žádný případ, kdy by se Západem vypiplaní džihádisté nakonec neobrátili proti němu. Idiot byl v té hře zatím vždycky někdo jiný. Mosul rovná se stětí jedné hlavy zrůdě, kterou jinde necháváme volně pást.