Historie používání džihádistů coby užitečných idiotů pro naše (západní) zájmy je bohatší, než bychom si mysleli

Idiot byl v téhle hře zatím vždycky někdo jiný

Historie používání džihádistů coby užitečných idiotů pro naše (západní) zájmy je bohatší, než bychom si mysleli
Idiot byl v téhle hře zatím vždycky někdo jiný

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Irácký premiér Hajdar Abádí v neděli přímo v Mosulu vyhlásil vítězství nad Islámským státem. Může to být rozhodující bod v krvavé válce s touto šílenou strukturou, která ve své krátké historii nesla zkratky ISI, ISIS, ISIL, naposledy IS, arabsky Daeš. Pro statisíce Iráčanů, kteří ve městě zůstali a přežili jak teokracii od okupace džihádisty v roce 2014, tak posledních devět měsíců, kdy se o Mosul vedla tvrdá bitva, často dům od domu, je to blízkovýchodní Stalingrad. Podobně jako jím bylo v Sýrii východní Aleppo.

Ale zatímco v Mosulu je vítězství nad džihádisty jeden velký důvod k oslavě, blížící se porážku džihádistů v Aleppu před půl rokem západní i naši politici a média očekávali s nechutí, téměř jako smrt v rodině. Byli jsme masírováni k očekávání, že dobytí otevře cestu masakru obyvatelstva. Nestalo se, naopak podle čerstvých zpráv otištěných i v západním tisku se letos do Aleppa a dalších provincií dobytých vládními vojsky vrátilo už 500 tisíc uprchlíků ze sousedních zemí.

Ve skutečnosti je porážka džihádistů skvělá zpráva v obou případech. V Aleppu sice přísně vzato nebyl přímo IS, ale dominovala v něm An-Nusra, syrská pobočka Al-Káidy. Rozdíl je nepodstatný, také IS přímo vznikl z irácké pobočky Al-Káidy, An-Nusru dlouho považoval za svou dceřinou firmu. „Dobří“ a „špatní“ džihádisté jsou větve z téhož stromu.

Klíčová se teď po dobytí Mosulu jeví otázka, jak to, že stejné síly se mohou z našeho, západního pohledu jevit jako noc a den, i když jsou od sebe vzdáleny jen 540 kilometrů, tedy jako Praha a Banská Bystrica. Odpověď je tragická a současně trapná: v Sýrii si naši spojenci v čele s USA, Izraelem, Francií a Británií mysleli, že džihádisty použijí jako užitečné idioty proti svému tradičnímu nepříteli, syrskému prezidentu Bašáru Asadovi. Izrael si s podporou džihádistů, zřejmě přímo Al-Káidy, na syrsko-izraelském pomezí zahrává dosud, občas o tom pronikne text i do velkých západních médií (naposledy Wall Street Journal). 

Historie používání džihádistů coby užitečných idiotů pro naše (západní) zájmy je bohatší, než bychom si mysleli. - Foto: Facebook Iraqi Army

Historie používání džihádistů coby užitečných idiotů pro naše (západní) zájmy je bohatší, než bychom si mysleli: v Afghánistánu proti Rusům, v Libyi proti Kaddáfímu, existují dokonce svědectví lidí z izraelského vojenského establishmentu, že koncem 80. let v boji proti Arafatově Organizaci pro osvobození Palestiny benevolentně přihlížel vzniku Hamásu. Podpora džihádistů v Sýrii proti Asadovi se podle všeho zpravidla prováděla nepřímo, i když masově lifrovat zbraně do země „umírněné“ opozici ve chvíli, kdy se ta opozice rozpouští před očima a s Al-Káidou kooperuje stále víc, zas tak úplně nepřímá pomoc není.

V té bohaté historii zatím není znám žádný případ, kdy by se Západem vypiplaní džihádisté nakonec neobrátili proti němu. Idiot byl v té hře zatím vždycky někdo jiný. Mosul rovná se stětí jedné hlavy zrůdě, kterou jinde necháváme volně pást.