Jsem premiér a mám osobně úplně jiný názor než moje vláda
Teprve ex post jsme se dozvěděli, že se česká vláda připojila ke všem vládám světa minus vlády USA a Maďarska.
Vystudoval Pedagogickou fakultu UJEP v Ústí nad Labem a posléze německá a rakouská studia na Fakultě sociálních věd UK. Ještě během studií pracoval v zahraničněpolitickém odboru prezidentské kanceláře. Od roku 1998 působil v Lidových novinách, v české redakci BBC a opět v LN. Několik let prožil v Německu a Británii. Je autorem politického životopisu Václava Havla do roku 1989 „Disident“ (Paseka). Druhý díl, který obsáhne Havlovo prezidentství, má vyjít v roce 2014.
Teprve ex post jsme se dozvěděli, že se česká vláda připojila ke všem vládám světa minus vlády USA a Maďarska.
Belgický premiér se zlobí, že Visegrádská skupina blokuje společné azylové právo pro EU. Vyloučit je za to ze Schengenu je asi ten nejbizarnější možný nápad.
Prezident Miloš Zeman mluví o české kontrarozvědce jako o „čučkařích“, kteří plácají o ruském nebo čínském vlivu v České republice, ale výsledky nemají žádné. Naopak poslankyně opoziční TOP 09 Helena Langšádlová iniciovala vznik vyšetřovací komise pro vyhodnocení vlivu autoritářských režimů na vnitřní záležitosti českého politického systému. Je to reakce na výroční zprávu BIS za rok 2017, v níž se mj. píše nejen o zpravodajské činnosti, ale přímo o snaze zpravodajských služeb Ruska a Číny zasahovat do vývoje v České republice.
Nejnovějšímu teroristickému útoku ve Štrasburku de facto nešlo zabránit. Tím víc zaráží, jaké si politika dává priority
Křesťanskodemokratická unie (CDU), nejsilnější strana v Německu, propásla možnost přepřáhnout. Boj mezi dvěma zhruba vyrovnanými kandidáty, levicovější ženou a pravicovějším (a starším) pánem, přitáhl ohromnou pozornost doma i ve světě. Strana se, byť velmi těsně, rozhodla pro ženu, jež je mladším vydáním Angely Merkelové, a tedy prodloužením politické a společenské agonie, v níž Německo vězí.
Volba Annegret Krampové-Karrenbauerové předsedkyní CDU je pokračováním Angely Merkelové jinými prostředky.
Jak se zrodil globální pakt OSN o migraci? Kdo ho psal, úředníci, nebo politici? Čím je důležitý? Bude závazný i pro Českou republiku? V Salonu Týdeníku Echo hledali odpovědi právník Pavel Hasenkopf, Jan Schroth z pražské pobočky Mezinárodní organizace pro migraci (IOM) a poslanec ODS Marek Benda. (Proti Bendovi měl původně usednout i poslanec Pirátské strany, než na poslední chvíli zjistil, že vlastně má být na Islandu.)
Přesto zastavení šetření není pravděpodobné. Babiše podle toho, co se říká v právnických kruzích, odmítli zastupovat někteří přední advokáti s argumentem, že věc je jen obtížně hájitelná.
V pondělí a v úterý bude svět v Marrákeši přijímat podivuhodný dokument známý jako migrační pakt. Jeho autoři a příznivci vytvářejí dojem, že pakt je dobrý, protože je nezávazný. Asi i dítě pochopí, že na této argumentaci něco nesedí.
Správce facebookového profilu na policejním prezidiu napsal, že v České republice máme „svobodu projevu, ale nikoliv svobodu po projevu“. Policie se brání, že jen preventivně upozorňuje, že i na webu je možné dopustit se verbálních trestných činů. Prý i ona na webu komunikuje jinak, rozuměj: s větší nadsázkou.
Pořad Zvláštní vyšetřování Sabiny Slonkové a Jiřího Kubíka se do řečí dostal, když před dvěma týdny zveřejnil slova Andreje Babiše ml. natočená na skrytou kameru. Ale v rané fázi pořadu se oba novináři věnovali především kauzám z české politiky před Babišem. Jedním z jejich témat tehdy byla oblíbená, nikdy nedokázaná ani vážnějšími indiciemi nepodepřená domněnka, že prezidentská amnestie, kterou Václav Klaus vyhlásil na Nový rok 2013, byla šita na míru konkrétním zlosynům.
Theresa Mayová dospěla na konec vyjednávacího maratonu, který měl dát odpověď na otázku, jak se budou odvíjet vztahy Velké Británie s Evropskou unií po březnu 2019. Dohoda, kterou v nedělil schválilo i 27 lídrů na evropském summitu, ale ještě musí projít britskou Dolní sněmovnou. A protože je to vlastně jen provizorní dohoda, která pokrývá čas, po který se má jednat o obchodní dohodě a po který Británie dál zůstane v celní unii a nebude mít dovoleno provádět doma deregulace, může britský parlament dohodu odmítnout. Zatímco Margaret Thatcherová se stala symbolem tvrdé ženy ve vysoké politice, její nástupkyně Theresa Mayová po dvou letech v úřadu doslova taje před očima.
V pondělí vypovídal Andrej Babiš dvě hodiny na obvodním oddělení policie v Praze 1. Premiéra vyslýchali nikoli k Čapímu hnízdu, ale k případu údajného zavlečení jeho syna na Krym. Od policie, která toto podezření už zhruba před rokem musela prověřovat, aby ho odložila bez synova vyslechnutí, to můžeme brát jako de facto uznání chyby. Byla k tomu donucena televizní reportáží na Seznamu, která případ Únos odstartovala. Podezření, že Babiš ml. byl proti své vůli zavlečen na Ukrajinu, kde ho držel s premiérovým vědomím zaměstnanec Agrofertu, má tedy policie za natolik závažné, aby kvůli němu ukrajovala z drahocenného času předsedy vlády.
Už týden se ve Francii odehrávají protesty proti zdražování benzinu a nafty, které svou prudkostí a tím, že část demonstrantů se nerozpakuje násilných blokád ani potyček, poutají značnou pozornost médií v zahraničí, samozřejmě včetně českých. Zpravodajství vychází vstříc stereotypní představě o Francouzích jako věčných nespokojencích, kteří vždycky při představě, že by jim někdo sáhl na jejich pohodlí a blahobyt, reagují velmi popuzeně. V tomto směru to zpravodajství jistě není lživé, je jen neúplné.
Traduje se, že americký prezident Fraklin D. Roosevelt o nikaragujském prezidentovi Anastasiu Somozovi starším řekl: „Je to zkurvysyn, ale náš zkurvysyn.“ Citát pochází z roku 1939, svého zenitu dosáhl ale teprve za studené války, kdy popisoval instinkt USA v globálním zápase se Sověty podporovat v Latinské Americe antikomunistické diktátory. Že tento vzorec chování přežil studenou válku, dnes nejlépe vidíme na Saúdské Arábii.
Nový vývoj v případu Čapí hnízdo, kdy (údajně psychicky nemocný) syn Andreje Babiše mluví o cestě na Ukrajinu a Krym, protože „táta mě tu nechtěl“, vrhá podezření z pasivity i na policii a státní zástupce. Martin Červíček byl do roku 2014 policejním prezidentem, posléze ještě dva roky krajským ředitelem policie v Královéhradeckém kraji. Od minulého měsíce sedí v Senátu za ODS. Jednou nohou je v politice za ODS, a tedy v opozici, mentálně, druhou, ještě u policie.
Na dnešek má ČSSD naplánované klíčové zasedání k politické krizi. Kdyby odešla z vlády, pomůže sobě a republice neuškodí. Je reálné, že by menší vládní strana podpořila sjednocenou opozici, až ta se v pátek bude ve sněmovně pokoušet shodit premiéra Babiše? Hlasovat s opozicí z vládních křesel je něco jiného než z vlády odejít do opozice sami (a pak třeba hlasovat se současnou opozicí z opozice). Takže ke dni je teď spíš otázka, jestli se v ČSSD najde vůle opustit vládu.
Po Řecku a Itálii má Evropská komise na svědomí další politickou krizi v členské zemi. Tentokrát nejde o žádný klientský stát na jihu, ale přímo o Velkou Británii. Řeklo by se, že za chaos, který generují nemotorné pokusy premiérky Theresy Mayové splnit vůli lidu a opustit EU, si může britská politika sama. Ale bez otevřeného nepřátelství Evropské komise (a Francie, která v tomto případě zřejmě tvrdila basu nejvíc) by dohoda o rozchodu za ty víc než dva roky musela být dávno a v klidu vyjednána.
Vystoupení premiéra Andreje Babiše na Národní třídě publikované na jeho Facebooku poslouží jako geniální zkratka toho, co je v této politické krizi podstatné a na co se omylem upíná pozornost.
Anglického filozofa Rogera Scrutona není potřeba čtenářům Týdeníku Echo dlouze představovat. Má tu z dob podzemní univerzity v první polovině 80. let dodnes žáky (například předsedu ODS Petra Fialu), česky vycházejí jeho knihy a vyhledává je ne úplně zanedbatelná čtenářská obec. Když jsme téměř na den před čtyřmi lety začali Echo vydávat i na papíře, byla volba pro rozhovor do prvního čísla jasná. Scruton v rozhovoru mluvil jak o cestování za železnou oponu a za lidmi lačnými po svobodném vzdělání, tak o zužujícím se prostoru pro svobodnou diskusi na Západě dnes: „Podle mě je povinností intelektuála čelit politické korektnosti, která je dnes velkou hrozbou pro svobodu. Musíte při tom pozurážet tolik lidí, kolik to jen jde.“
V 11. minutě 50. sekundě reportáže Sabiny Slonkové a Jiřího Kubíka, kterou včera odvysílal Seznam.cz, přichází moment, který má potenciál dříve či později zničit politickou kariéru Andreje Babiše. Ve švýcarském bytě, kde přebývají bývalá manželka českého premiéra a jeho první syn, se v tu chvíli otevírají pokojové dveře a do předsíně, na skrytou kameru vychází nic netušící Andrej junior. Mladý muž je evidentně buď pod vlivem duševní nemoci nebo silných léků, takže by byla chyba všechno, co tak důvěřivě vypráví dvojici neznámých návštěvníků z Prahy, brát za bernou minci. Nicméně podezření, že byl před vyšetřovateli kauzy Čapí hnízdo zavlečen z České republiky někam do ciziny (podle reportáže na Krym a posléze přes Slovensko do Švýcarska), je vážné a to hned dvěma směry.
V Německu pondělkem započal pád důležitého politika, spolkového ministra vnitra Horsta Seehofera. Je to důležitý příběh nejen pro fajnšmekry se zájmem o Německo, nýbrž i pro zastánce teorie, že proti mediálně-kulturnímu mainstreamu nelze mít úspěch – alespoň v některých částech staré Evropy.
K čemu jsou sociální demokraté ve vládě a čemu speciálně zabraňuje předseda ČSSD Jan Hamáček na ministerstvu vnitra?
Evropský parlament před měsícem vyzval Evropskou radu, aby zahájila řízení proti Maďarsku kvůli porušování evropských hodnot. Ačkoliv deklarace europarlamentu nemá žádné bezprostřední politické následky, je to veřejný pohlavek maďarskému premiérovi Viktoru Orbánovi.
V naší civilizaci byly dosud některé konstanty. Například manželství je svazek jednoho muže a jedné ženy, pohlaví zná příroda jen dvě. Děti se rodí s pohlavím, které by se nemělo měnit, a když už, tak v dospělosti, po zralém uvážení a chirurgickém zákroku. Tento rok je ale v České republice ve znamení zákonných předloh, které mají v úhrnu nakročeno k antropologické revoluci. Hodně pro to udělala minulá Sobotkova vláda a především první Babišova vláda bez důvěry. Děje se to vcelku potichu, byť občas nějaká vypjatá reakce rozčísne hladinu.
Když nadhodil odchod z Afghánistánu, byl Lubomír Zaorálek možná veden populismem. Ale co když sleduje vývoj v Afghánistánu pozorněji než jeho kritici? Po 17 letech chtějí i USA zoufale z Afghánistánu pryč, i za cenu dohody s Tálibánem. Exministr zahraničí Lubomír Zaorálek by měl nést důsledky za to, že otevřel jako možnost odchod našich vojáků z Afghánistánu. Shodli se na tom včera na Primě Petrové Gazdík a Fiala coby předsedové dvou opozičních formací. Šéf ODS Fiala přece jen poněkud zdrženlivěji, šéf STAN Gazdík o to intenzivněji zareagovali na návodnou otázku moderátora Václava Moravce, jestli by Zaorálka jeho slova neměla stát křeslo předsedy zahraničního výboru sněmovny.
Třináct let, po které Angela Merkelová vládne Německu, a osmnáct let, po které vládne CDU, se vyznačují jednak hospodářským úspěchem a stabilitou, což je zásluha předcházejícího kancléře, sociálního demokrata Gerharda Schrödera, a jednak rostoucí nestabilitou politickou a společenskou.
Může se z jedněch zemských voleb v Německu stát velký krok pro Evropu? O víkendu v Hesensku křesťanská a sociální demokracie, strany velké koalice, která řídí Německo, ztratily každá víc než deset procent. Kdysi tak spolehlivý a pevný střed německé politiky se dál zužuje, posilují okraje – Zelení a Alternativa pro Německo (AfD).
Prezident Francie na Slovensku a v České republice navštívil dva vlažnější články Visegrádské smlouvy. Staromódně konzervativní Polsko a Maďarsko zůstávají jeho návštěvou ostentativně nepoctěny.
Katolický kněz a bývalý ministr školství Petr Piťha dokázal svým kázáním 28. září v Chrámu svatého Víta obrátit pozornost k něčemu na první pohled tak nezáživnému, jako je ratifikace Istanbulské úmluvy. Ta je namířena proti něčemu tak obecně zavrženíhodnému, jako je násilí na ženách. Piťha v souladu se starším stanoviskem České biskupské konference Istanbulskou úmluvu vidí jako součást ofenzivy proti tradiční rodině.