Nová předsedkyně CDU

Tak prázdná

Nová předsedkyně CDU
Tak prázdná

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Křesťanskodemokratická unie (CDU), nejsilnější strana v Německu, propásla možnost přepřáhnout. Boj mezi dvěma zhruba vyrovnanými kandidáty, levicovější ženou a pravicovějším (a starším) pánem, přitáhl ohromnou pozornost doma i ve světě. Strana se, byť velmi těsně, rozhodla pro ženu, jež je mladším vydáním Angely Merkelové, a tedy prodloužením politické a společenské agonie, v níž Německo vězí.

Nejde o to, že Annegret Kramp-Karrenbauerová (AKK) je taky žena, ale o dokonalý nedostatek představivosti, že věci už brzy mohou být jinak, než jak se teď jeví těm, kdo vystupují v televizi. Asi není náhoda, že AKK nikdy nepracovala jinde než ve stranických strukturách.

Až bude někdo psát dizertaci o vyprázdněnosti politiky v druhé dekádě našeho století, projev, jímž se AKK ucházela o hlasy delegátů sjezdu, se nabízí jako prvotřídní materiál. Začíná vzpomínkou na rok 1981, kdy čerstvá maturantka vstupuje do CDU. Raná 80. léta byla skutečně jednou z hvězdných hodin této strany a jmenovitě Helmuta Kohla, který dva roky nato dotáhl rozmístění amerických raket v Německu navzdory společenské hysterii a obřím demonstracím pacifistů. Jejich tehdejší strašení jadernou válkou a koncem světa přirovnává AKK k pesimismu, který dnes v reakci na migrační krizi a potíže EU šíří pravicoví populisté. I dnes prý musí CDU prokázat odvahu jít proti duchu doby.

To byla hlavní, vlastně jediná teze kandidátské řeči, s níž lze buď souhlasit, nebo polemizovat. Další tři čtvrtiny svého času vyplnila funkcionářskými banalitami, variacemi na výrok „Musíme prokázat odvahu k“ (například k digitalizaci...). Své ptydepe prokládala zmínkami o nutnosti aplikovat vědu ve výrobě, o nutnosti vzdorovat kriminálním klanům i (pozor, pozor) levičáckým chaotům, ale i o utužení eurozóny, o evropské armádě. Kupodivu se vůbec nevyjádřila k tzv. uprchlické otázce, kterou Němci v reprezentativních průzkumech po roce 2015 označovali a označují za svou největší starost.

Zřejmě někdo ze spolupracovníků zabudoval AKK do jejího proslovu i momenty jakési téměř perestrojkové kritiky – zpožděné vlaky, policie, která nemá personál, aby včas přijela k zásahu –, ovšem kancléřce, která za postupný rozklad státu nese už třináct let zodpovědnost, vysekla hluboké poděkování.

Jistěže nová předsedkyně má i nějaké přednosti, například vychovala tři děti, je srdečná, naposledy ve své malé spolkové zemičce Sársko vyhrála volby s výsledkem nad 40 procent. Politicky ale nereprezentuje nic vlastního. CDU, strana, která od roku 1990 ztratila polovinu členské základny, a tím pádem ji ve značné míře ovládají partajní funkcionáři, si teď zvolila ještě víc funkcionářství.

To, že kritici vládní linie Kramp-Karrenbauerové přezdívají Minimerkelová, je namístě. Není téma, v němž by AKK své patronce za posledních sedm let (od roku 2011 byla členkou širšího vedení strany) oponovala. Naopak proslula jako její aktivní pomahač, naposledy když hájila migrační pakt před velmi rezervovanými delegáty na sjezdu jednoho zemského svazu CDU ve východním Německu.

I proto byla AKK vysněnou kandidátkou té skutečné konkurence CDU, jíž je pravicová Alternativa pro Německo. Šéf AfD Alexander Gauland nové předsedkyni na dálku upřímně poblahopřál, neboť ví, že teď už se nemusí bát žádné protiofenzivy, ničeho, čím by se CDU nějak chytře pokusila oslovit své zběhlé voliče. Postup, který ztělesňuje i AKK, zní: Izolovat, skandalizovat, zřídit kolem AfD sanitární kordon. Nový ředitel kontrarozvědky, člen CDU Thomas Haldenwang, dal právě v těchto dnech najevo, že kontrarozvědka zřejmě bude pravicovou stranu na celostátní úrovni sledovat. Jeho předchůdce Hans-Georg Maassen byl sice také členem CDU, nicméně zapojení tajné služby do politického souboje se bránil. Maassen byl na podzim po mohutné kampani (aféra Chemnitz) předčasně penzionován, jeho nástupce už má priority srovnané správně.

Ta kombinace vnitřní prázdnoty, jakou ztělesňuje AKK, a ochoty používat i v domácí politice represivní aparát je zneklidňující. Vidíme vylouhovanou politickou třídu v posledním tažení a široko daleko nikoho, kdo by tomu trápení dokázal učinit konec.

11. prosince 2018