Vystudoval Pedagogickou fakultu UJEP v Ústí nad Labem a posléze německá a rakouská studia na Fakultě sociálních věd UK. Ještě během studií pracoval v zahraničněpolitickém odboru prezidentské kanceláře. Od roku 1998 působil v Lidových novinách, v české redakci BBC a opět v LN. Několik let prožil v Německu a Británii. Je autorem politického životopisu Václava Havla do roku 1989 „Disident“ (Paseka). Druhý díl, který obsáhne Havlovo prezidentství, má vyjít v roce 2014.
Cena elektrického proudu se poslední dobou stala politickým problémem par excellence. Minulý týden se Fialův kabinet rozhodl stanovit strop u ceny, za niž obchodník prodává konečnému zákazníkovi. Strop nebyl uvalen na výrobce elektřiny, ti mohou obchodníkům dále prodávat za „tržní“ cenu, přičemž rozdíl obchodníkovi dorovná stát. Zasluhují si výrobci takové ohledy? A v čem má cenu bránit tento trh? I o tom je rozhovor s hlavním ekonomem ČEZ Pavlem Řežábkem.
Cancel culture neboli kultura rušení (určitých lidí s určitými názory) je import z USA, nejprve do západní Evropy a teď v prvních náznacích i k nám. Petr Drulák, donedávna velvyslanec ve Francii, předtím náměstek ministra zahraničí a ještě předtím ředitel Ústavu mezinárodních vztahů (ÚMV), se do úzkých nedostal proto, že by snad nevhodně používal genderové maskulinum, případně zlehčoval rasismus, ale kvůli jiným názorům v zahraniční politice, především pokud jde o válku na Ukrajině a roli Západu při jejím vzniku.
Rozhovor s Václavem Klausem vznikal v pátek, souběžně s jednáním evropských ministrů hospodářství, kteří se na popud českého ministra Jozefa Síkely v Bruselu dohadovali, jak krotit ceny energií. Podle bývalého prezidenta jsou to podružné technikálie, které se vyhýbají podstatě problému: přeregulovanosti energetického trhu, zelené a klimatické politice. Ve zlomové době, jako je tato, lze dělat radikálnější věci. Jaké a jak?
Od senzační ofenzivy ukrajinské armády na východ od Charkova přes Izjum dál až k ruským hranicím se do českých debat o válce vrací euforie z konce března, kdy Ukrajina přestála první nápor. Tehdy na českém internetu vznikly naděje na porážku Ruska, která povede snad až k pádu Vladimira Putina.
Hledat evropské řešení z energetické krize má sice v časech existence jednotného trhu s energiemi jisté ratio, ale také, jak už ví i česká vláda, nemalá rizika. Páteční schůzka ministrů hospodářství/průmyslu v Bruselu, tvrdí náš Jozef Síkela, vyústila v obecné zadání pro Evropskou komisi. Ta má navrhnout, jak 1) snížit zisky výrobcům elektřiny z levnějších, novořečí inframarginálních zdrojů (jádra, uhlí, OZE) a jak 2) zastropovat na nějaké hranici ceny plynu, a to buď toho, který se pálí na elektřinu, nebo ruského plynu, případně veškerého plynu dováženého do EU.
V pátek 9. září zasedají evropští ministři hospodářství, aby společně hledali evropské východisko z drahých cen elektřiny. Schůzku svolal český MPO Jozef Síkela. Není úplně jasné, proč by hledání evropské cesty mělo mít přednost před hledáním cesty národní, když některé vlády EU už nějaká svá východiska našly samy, popřípadě je právě nacházejí. U nás se takové iniciativy chopil ministr spravedlnosti Pavel Blažek. V Salonu Echa hledáme východiska s poradcem premiéra Jakubem Kajzlerem, známým advokátem Radkem Pokorným a konečně s Ivanem Noveským.
Demonstrace proti nečinnosti vlády v energetické krizi, která se v sobotu konala v Praze na Václavském náměstí, měla vyšší účast než 70 tisíc, jak se všude píše. Policie tento odhad zveřejnila půl hodiny po začátku, přičemž autor, který v tu chvíli na demonstraci sám přišel, sledoval, jak od té chvíle dav ještě nějakou dobu rostl. Dalším rysem tohoto davu bylo to, že hustota takzvaných extremistů, dezolátů, případně lidí dávajících najevo sympatie Vladimiru Putinovi, se na pohled snižovala směrem od pódia.
Ničivý požár v Českém Švýcarsku vede k otázce, kam směřuje ministerstvo životního prostředí pod novou ministryní Annou Hubáčkovou. Jejím hlavním poradcem a jakýmsi ideologickým majákem úřadu je Libor Ambrozek. Dlouholetý předseda Českého svazu ochránců přírody už v sídle ministerstva naproti pražské Slavii kdysi působil, byl ministrem ve Špidlově, Grossově a Paroubkově vládě. Ambrozek je dlouholetým členem KDU-ČSL, Hubáčková je nestranice, ale i ona ve vládě za lidovce. Kromě národních parků hovoříme i o globálním oteplování, zákazu klasických aut nebo zavírání uhelných elektráren.
Minulý týden se cena za jednu tunu emisí v systému evropských povolenek (ETS) vyšplhala k rekordním sto eurům. Z velkoobchodní ceny elektřiny dnes povolenka dělá něco mezi pětinou a čtvrtinou. Na smysluplné činy tu máme národní vlády. Ta česká je ale asi tak zavalena organizačními povinnostmi předsednictví, že téma povolenek na žádném summitu, žádné radě dosud nenastolila. Podle zákulisních zpráv je rozhodnuta se ETS neunavovat, předpokládajíc, že pro reformu by stejně nenašla spojence. Ale do dogmatu, jakým klimatická a energetická politika EU jsou, se musí šít, veřejně ho zpochybňovat, samo od sebe se žádné dogma nevzdá.
V průzkumu Medianu by do druhého kola prezidentských voleb postoupil s Andrejem Babišem generál Petr Pavel a v něm by oligarchu předhonil a porazil. Kritiky generála v.v. Pavla irituje především jeho komunistická minulost. Pavel nebyl jen řadovým členem KSČ, byl předsedou místní organizace, kromě toho studoval na Zpravodajském institutu spadajícím pod vojenskou rozvědku, aby byl vysazen do zahraničí, ať už jako agent, nebo jako parašutista, obojí by znamenalo škodit za železnou oponou.
Pozoruhodným rysem naší energetické krize je, že v EU ještě nikdo směrodatný nenavrhl revizi klimatické politiky – emisních povolenek, taxonomie a podobně. Politici a hlavní proud vědy samozřejmě mají nainvestováno do hypotézy o antropogenním (lidstvem zaviněném) globálním oteplování. Evropská unie následuje šest let starou Pařížskou dohodu OSN, která stavěla na zprávách Mezivládního panelu pro klimatickou změnu (IPCC). Panel je nejenom politicky, ale z velké části i datově závislý na amerických databázích.
Návrh vyhlášky ministerstva průmyslu, jímž by se v případě potřeby omezila teplota v bytech, na hotelích, ve školách či v domovech důchodců, sklízí zdrcující reakce. Zazněla i odborná, právní kritika. Pozoruhodný je zejména rozbor advokátky Jany Zwyrtek-Hamplové, držitelky titulu Právník roku 2019, podle níž by taková vyhláška hned pětkrát porušila ústavní Listinu základních práv a svobod.
Poslední dobou se zdá, že moderní společnost žije od jednoho strachu k druhému: panika kolem covidu-19, opičí neštovice, čerstvě vlny veder a motiv klimatické krize. Nabízí se otázka, nakolik jsou tyto obavy odůvodněné a nakolik jen prefabrikované a jestli je elity vědomě používají k prosazování své politiky. Emeritní profesor sociologie na univerzitě Kent Frank Furedi je autorem zásadních prací o kultuře a politice strachu.
Ministerstvo zahraničí nemá co účastnit se nějakých civilizačních soubojů, které jdou napříč českou společností. V sobotu Prague Pride vrcholí takzvaným Duhovým průvodem. Sekce v průvodu mají předem zamluvené různé skupiny a instituce. Co není O.K., jsou duhové vlajky na ministerstvech vedených Pirátskou stranou, tedy především na Černínském paláci. Tady, v sídle ministerstva zahraničí, dokonce uprostřed týdne na poradě vedení zaznělo přání, aby ředitelé odborů své zaměstnance vedli k účasti v Duhovém pochodu.
Kdyby se to stalo v nějaké jiné zemi, napsal angloamerický populista Raheem Kassam, ministerstvo zahraničí USA už by odesílalo protestní nótu a začalo financovat opozici. Jde o pondělní prohlídku Trumpova sídla na Floridě několika desítkami detektivů FBI. Postupovali tak, jak to známe od Šlachtových chlapců: vtrhnout k politikovi, prohledat všechno od záchodu po sejfy, materiály sesbírat do pytlů, odjet – a pak se v nich přehrabovat s nadějí, že něco výživného obsahují.
Co se odehrávalo minulý týden v ulicích (jiho)českých měst a vesnic, do nichž zavítal na své tour Andrej Babiš, představuje další stupeň v degradaci našeho veřejného života a politiky především. Nelze než konstatovat, že horší figuru tu předvádí současná vládní garnitura. Předseda ANO tvrdí, že typický narušitel jeho mítinků je voličem některé z pěti stran vládní koalice nebo, úžeji vzato, koalice Spolu. Vědět to nemůže, neví to nikdo. Můžeme ovšem konstatovat, že ti narušitelé jeho mítinků, které skončily pozornost vzbudivším incidentem, se přinejmenším dopouštějí přestupku proti občanskému soužití.
Italská široce rozkročená vláda centristy a technokrata Maria Draghiho končí. Na sklonku září čekají třetí největší ekonomiku Evropy předčasné volby. Favorit se skrývá na pravici. Mezi potenciálními stranami pravicové vlády dnes vévodí Bratři Itálie (Fratelli d’Italia) a jejich lídryně, 45letá politička Giorgia Meloniová. Západoevropský a americký mainstream tu našel další důvod k obavám: je to nástup strany s přímými vazbami na neofašismus (The Independent).
Babišova kampaň se s hulvátstvím radikálnější části svých odpůrců musí vyrovnávat už týdny, a to v rozsahu, jaký žádného jiného politika nepostihl. Je taková speciální móda naší doby tu a tam konstatovat paralely s třicátými lety 20. století, dobou před nástupem nacistů v Německu a fašistů, respektive autoritářských politiků v řadě evropských, zpravidla katolických zemích. Dnes to přirovnání chce posloužit jako nápověda, že populisté typu Okamurovy SPD jsou novodobými Hitlery.
Nevíme, zda výklad, podle něhož za ničivý, už dva týdny trvající požár v národním parku České Švýcarsko s víc než 1000 hektarů shořelé přírody může globální oteplování, dnes představuje oficiální linii státu. Slova premiéra Petra Fialy tu byla zatím neurčitá a dají se vykládat tak či onak („To všechno jsou důsledky určité změny, která tady nastává“; předtím Fiala zmínil vlnu veder a požárů po Evropě včetně toho našeho).
O víkendu umístil tým Petra Fialy na sociální sítě jedno z videí, v nichž se náš premiér pravidelně vyjadřuje k otázkám dneška. Úplně na konci několikaminutového, do té doby standardně fialovského přednesu se skrývá výbušná úvaha, jíž chceme věnovat následující poznámku. Fiala tu promlouvá o vlně veder v Evropě, připomene České Švýcarsko, samozřejmě hned za ním svou jižní Moravu a nepřímo to poskládá do souvislosti s antropogenním globálním oteplováním.
Zatímco maďarský parlament odhlasoval rezoluci, v níž mj. žádá pro národní parlamenty právo veta na nové evropské předpisy, česká vláda má plné ruce práce s předsednictvím. Ministr pro Evropu Mikuláš Bek (STAN) jej zahájil dotazem ostatním 26 vládám, zda by byly ochotny přepustit Unii část své suverenity v zahraniční a bezpečnostní politice. I s ohledem na rostoucí ceny energií a nehybnou klimatickou politiku sílí doma kritika, že Petr Fiala a jeho kabinet v EU pro ČR nic nedělají a že se ukájejí samotným faktem předsednictví.
Dnes už panuje široká shoda, že policie a státní zástupci před dvanácti až osmi lety sice uskutečnili Velkou protikorupční revoluci, nicméně buď ji uskutečňovali velmi nedbale, nebo ji chápali hlavně jako prostředek ke zvyšování své slávy. Řada nespravedlivě pronásledovaných z dob této VPR je ze zpětného pohledu už dost dlouhá. Současně by byla chyba propadnout představě, že všichni, kdo se dostali do hledáčku orgánů, jejichž symbolem jistě zůstane dvojice Robert Šlachta – Ivo Ištvan, se v hledáčku ocitli nezaslouženě.
Nekontrolovatelný oheň v národním parku České Švýcarsko je katastrofa, která se nemusela stát. Na takové poznání například členů vlády zatím čekáme. Místo toho se zcela předvídatelně ozvali ti, kteří i tento požár počítají k následkům člověkem zaviněného globálního oteplování. Ivan Bartoš psal v úterý o ohni, „jehož šíření je o to snadnější, že je krajina vyprahlá, ničí ji sucho a různé extrémní výkyvy počasí navázané na změnu klimatu. Vliv mají i dozvuky kůrovcové kalamity.“
Nějakou chvíli to sice trvalo, ale už i do české politiky se dostavily apely politiků na občany, aby byli dobrovolně zdrženliví při spotřebě energie. Vzorem je tady samozřejmě klíčový člen německé vlády, spolkový ministr hospodářství a klimatické změny, zelený Robert Habeck. Ten 23. června řadové Němce dramaticky vyzval, ať se uskrovní v každodenním životě, kratší dobu se sprchují, od podzimu ve svých bytech nastaví nižší teplotu a vůbec „překonají vnitřního sviňáka v sobě“. Mezi českými politiky se zatím nejvíc zaskvěl předseda Senátu Miloš Vystrčil (ODS). V neděli na Primě CNN veřejnost vyzval k uvážlivějšímu používání klimatizace.
Nejhorším činem Miloše Zemana v prezidentské funkci bylo to, jak v roce 2013 ignoroval většinu ve sněmovně a po policejním puči proti Nečasově vládě vytvořil vládu svoji, úřednickou. Ta ignorovaná většina ve sněmovně by se tehdy shodla na tom, že premiérkou bude Mirka Němcová za ODS. S odstupem času vidíme, že prezidentova svévole byla vůči Němcové nevědomky vstřícná. Senátorka by na takovou funkci jednoduše neměla.
Minulý týden realisté ve střední Evropě tajili dech nad tím, zda Rusko obnoví provoz plynovodu Nord Stream I a v jakém rozsahu. Do toho jsme se díky serveru iROZHLAS.cz dověděli jméno jednoho kusu, který se právě hraje na Titaniku: Boj s dezinformacemi. I něčím takovým je možno trávit čas se 17procentní inflací, tendence rostoucí.
Jsme v druhé polovině července a jsou vedra. Dříve fádní popis přírodního koloběhu, dnes prý politický fakt prvního řádu. Hlavní média – od CNN přes BBC po Českou televizi – navozují ve zprávách o extrémech v počasí dojem konce světa: teplotní rekordy v západní Evropě, rozsáhlé požáry na jejím jihu. V Americe prezident Biden zvažuje vyhlásit klimatický stav nouze, poněvadž mu Senát neschválil obří investice do občasných zdrojů energie.
Sledujeme rebelii holandských sedláků proti předpisům, které je ve jménu ekologického zemědělství nutí vybíjet dobytek. Nicméně politická třída v západní Evropě zatím zelená východiska své potravinářské, energetické a průmyslové politiky nijak nereviduje. Günther Oettinger byl v minulých Evropských komisích zodpovědný mj. za energetiku a proslul jako ten, kdo se zelené tsunami v Komisi snaží aspoň občas brzdit.
Gazprom včera svým odběratelům v Evropě poslal vyrozumění o vyšší moci (force majeure). Je to varování, že zřejmě nebude schopen plnit nasmlouvané dodávky plynu.
Před třemi dny navštívil Českou republiku Robert Habeck. Formálně „jen“ vicepremiér německé spolkové vlády a ministr pro hospodářství a klimatickou změnu (Němci skutečně tato dvě portfolia řeší na jednom místě) je dnes klíčovým politikem Evropy. To, že se svým resortním kolegou Jozefem Síkelou v Praze podepsal jakousi smlouvu o energetické solidaritě, což máme chápat jako slib, že při nedostatku (ruského) plynu nás Němci hned nevypnou a něco stále doteče až k nám, je dobrá zpráva zevnitř skličujícího celkového obrazu.
