KOMENTÁŘ DANIELA KAISERA

Mirka Němcová rozpouští Visegrád

KOMENTÁŘ DANIELA KAISERA
Mirka Němcová rozpouští Visegrád

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Nejhorším činem Miloše Zemana v prezidentské funkci bylo to, jak v roce 2013 ignoroval většinu ve sněmovně a po policejním puči proti Nečasově vládě vytvořil vládu svoji, úřednickou. Ta ignorovaná většina ve sněmovně by se tehdy shodla na tom, že premiérkou bude Mirka Němcová za ODS. S odstupem času vidíme, že prezidentova svévole byla vůči Němcové nevědomky vstřícná. Senátorka by na takovou funkci jednoduše neměla.

Například tuto sobotu jsme se od ní dozvěděli, že „už nemá smysl“ pokračování Visegradské skupiny. „Peníze, čas a energii využijme lépe.“ Je to emotivní reakce na fakt, že jeden z členů V4 vidí jinak než ona vojenskou válku Ruska proti Ukrajině a sankční válku EU proti Rusku. Viktor Orbán také v sobotu poskytl analýzu, s jejímiž východisky není jednoduché polemizovat. Podle Orbána žádný ze čtyř původních předpokladů Západu – Ukrajina může vyhrát, stačí, když jí budeme dávat moderní zbraně; sankce oslabí a destabilizují Rusko; k ostrému postupu Západu se přidá většina světa; čímž sankce poškodí víc Rusko než nás – nevyšel a je třeba se vážně zamyslet, co dál.

Je mnohem snadnější Orbána vyloučit ze společnosti než vyvrátit jeho teze, nebo aspoň nějakou z nich. První předpoklad Západu – ještě trochu dodávek zbraní, ještě nějaké ty Wunderwaffen, a Rusko je vojensky vyřízené – se naplňuje tím způsobem, že Rusko sice pomalu, ale pořád postupuje a při tom masakruje tisíce nevycvičených ukrajinských záložáků. Pokud jde o sankce, možná že Rusko dlouhodobě poškodí, zatím se nicméně zdá, že Evropa tak, jak ji známe dnes, se toho nedočká.

Například za červen, po pěti měsících bezprecedentních sankcí, Rusko hlásí nižší inflaci než Česká republika (oni 15,9 procenta s klesající tendencí, my 17,2 procenta s rostoucí tendencí). Tady se senátorce Němcové otevírá téma jak hrom. Je možné přemýšlet, co tváří v tvář rostoucím cenám energií udělá vláda vysoce průmyslové země, anebo zůstat na stanovisku, že za každé, ale úplně za každé procento růstu cen energií může Vladimír Putin, že Orbán je „Putinův nástroj na rozbití jednoty“ EU, a kromě rozpuštění Visegrádu nenavrhovat nic dalšího.

Kupodivu Polsko, jehož vláda zaujímá k Rusku nejostřejší postoj, se v té věci s Orbánem sice dramaticky neshodne, přesto nikdo relevantní z polského vládního tábora rušit Visegrád nechce. Roli tu sehrává fakt, že jak Orbánova, tak Morawieckého vláda je už roky pod soustředěnou palbou Evropské komise. Nemohou se zřeknout pomoci, která je v Bruselu pro každého nějak se vymykajícího Středoevropana vzácná. Hlavně ale vědí, že zaujetím názoru na jednu konkrétní situaci, byť tak dramatickou a zásadní, jako je tato válka, se politika členské země Evropské unie ještě zdaleka nevyčerpává. Máme tu pro naše každodenní životy, pro budoucnost českého průmyslu nebo třeba života na venkově daleko bezprostřednější revoluci zevnitř EU, nařízený přechod na bezuhlíkovou ekonomiku. Jsme terčem tažení za další odebrání kompetencí národních států ve prospěch centra. Není povzbudivé, pokud zrovna konzervativní politička nechápe, že instituce – byť jako tady neformální – je víc než konkrétní situace.

Na závěr konstatujme, že po sedmi měsících vlády Petra Fialy máme z řad této pestré skupiny několik veřejných odsudků Visegrádu a proti tomu jen tiché prosby od jednotlivců v ODS, ať to ti první veřejně neříkají. Odklon od Visegrádu je samozřejmě v příkrém rozporu s programovým prohlášením vlády.