Debata o tom, jestli se Česká republika vydá s cenami elektřiny tzv. slovenskou cestou

Pryč z burzy

Debata o tom, jestli se Česká republika vydá s cenami elektřiny tzv. slovenskou cestou
Pryč z burzy

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

V pátek 9. září zasedají evropští ministři hospodářství, aby společně hledali evropské východisko z drahých cen elektřiny. Schůzku svolal český ministr hospodářství a průmyslu Jozef Síkela. Není úplně jasné, proč by hledání evropské cesty mělo mít přednost před hledáním cesty národní, když některé vlády EU už nějaká svá východiska našly samy, popřípadě je právě nacházejí. U nás se takové iniciativy chopil ministr spravedlnosti Pavel Blažek.

V Salonu Echa hledáme východiska s poradcem premiéra Jakubem Kajzlerem, známým advokátem Radkem Pokorným a konečně s Ivanem Noveským. Bývalý první místopředseda Energetického regulačního úřadu patřil k řečníkům sobotní demonstrace na Václavském náměstí, s několika kolegy energetiky už od loňska bombarduje česká vládní místa návrhy k řešení energetické krize. Přesto je Salon Echa první moment, kdy se někdo z této skupiny propracoval k někomu z Úřadu vlády. Problematika cen elektřiny se nepřekvapivě ukázala jako natolik košatá, že další velké téma – plyn – jsme museli nechat stranou.

Proč před těmi dvěma týdny u nás dostalo přednost takzvané evropské řešení cen elektřiny před národním? Jaké to má reálné opodstatnění?


Kajzler: To není buď, anebo. Pracujeme dvěma směry. Celoevropský směr, který musíme hledat jako stát předsedající Evropské radě. Tady cítíme potřebu dojít k evropskému konsenzu, který nemusí ve všem odpovídat představám České republiky. Řekněme, že v České republice si zastropujeme ceny elektřiny pro koncové spotřebitele třeba na 200 eurech za megawatthodinu. Může se stát, že evropský strop by byl výš, že přijatá opatření – oddělení cen elektřiny vyráběné z plynu od ostatních zdrojů, zastropování cen plynu, který se spaluje v elektrárnách – mohou snížit cenu, ale z pohledu našeho průmyslu a našich domácností nedostatečně. Proto se hledá ještě kompatibilní národní řešení, které by buď doplnilo to evropské, nebo ho zastoupilo, pokud se žádné evropské řešení nenajde.

To znamená, že pokud by nám evropský strop přišel vysoko, v České republice bychom si ho ještě snížili?

Kajzler: Ano. My máme tu výhodu, že vyrábíme víc elektřiny, než spotřebováváme. Na rozdíl od Německa téměř nevyužíváme k výrobě proudu drahé zdroje jako právě plyn. Vysoké ceny u nás jsou tedy z velké části způsobené maržemi výrobců, které se odvíjejí od ceny na evropském trhu. Věřte mi, že cesta ven z toho se nehledá jednoduše. Můžete zastropovat cenu – a pak musíte řešit, co udělat, aby výrobci elektřinu nevyvezli za hranice. Musíte řešit, co s minulými kontrakty. Lze je také zastropovat? Musíte řešit i to, že nabídka proudu na burze lipské, ale i pražské je na pětině stavu před rokem. Výrobci nenabízejí elektřinu, protože nejsou schopni složit zálohy, což je garance od spotřebitele, že kontrakty na dodávku, která se uskuteční většinou za rok od tohoto okamžiku, dodrží. Spotřebitel potřebuje mít jistotu, že výrobce dodá, ačkoli třeba vzrostou ceny a on by svou elektřinu jinde mohl prodat dráž, proto ty zálohy. S tím, jak roste cena na trhu, je prodejce nucen ty zálohy pořád navyšovat, což je pochopitelně ohromný nápor na jeho cash flow, stahuje mu to likviditu, kterou pak za dobrých podmínek nesežene ani v bance. Což je důvod, proč český stát ČEZu a spol. peníze na zálohy dává. Kdyby nedal, reálně hrozí, že naše energetické firmy zbankrotují.

Že zbankrotuje ČEZ?

Pokorný: To není jen reálná hrozba. ČEZ by bez peněz půjčených vládou na zálohy zbankrotoval. Burza ho požádá o složení peněz na zálohový účet, Daniel Beneš je nebude mít, je tedy insolventní a jde ke konkurznímu soudci s návrhem na konkurzní řízení. Snažil bych se na českou vládu v dané situaci být maximálně hodný, energetika je tak složitá věc. Něco uděláte a nemůžete vědět, kde všude a jak se to nakonec projeví.

Kajzler: Prostě scénář, kdy české firmy nemají na zálohy na burze, by dnes dál roztočil spirálu zdražování. Tím se vracíme k evropskému řešení. Jeho součástí by zřejmě nebylo jen zastropování, ale i posílení likvidity. Unie by se v zásadě zaručila firmám na trhu za zálohy, poskytla by je z unijních peněz. Následně firmy ztratí obavy jít na burzu, nabídka vzroste a cena klesá.

V Salonu Echa hledáme východiska z drahých cen elektřiny s poradcem premiéra Jakubem Kajzlerem, známým advokátem Radkem Pokorným a konečně s Ivanem Noveským. - Foto: Jan Zatorsky

Co jste si, pane Noveský, myslel vy, když jste slyšel, že vláda bude nejdřív hledat evropské východisko?

Noveský: Já jsem z toho, upřímně řečeno, poněkud zmatený. V situaci, kdy se nám podařilo dosáhnout celoevropského prvenství například v cenách elektřiny pro domácnosti – v těch jsme předběhli i Velkou Británii, která už není členem Unie (jde o srovnání spotových cen elektřiny pro domácnosti v evropských hlavních městech – pozn. red.), tak nerozumím tomu, v čem by mělo spočívat to celoevropské řešení. Třináctého července byli ministr Síkela a vicepremiér Bartoš v Bruselu a tam jasně řekli, že zastropování cen energií je úplný nesmysl, že je to kontraproduktivní a že Česká republika se k tomu nepřipojí. Dneska máme 5. září, za čtyři dny bude opět velké sezení v Bruselu a tam chce jet pan ministr Síkela s tím, že se má zastropovávat. Rozumíte tomu někdo?

Kajzler: Musím zareagovat. Od července se trh posunul. A ten extrémní růst v posledních třech týdnech otevřel dveře, které v červenci ještě byly zavřené. Tehdy většina členských států neměla absolutně žádnou vůli jít do nějaké formy regulace. Právě kvůli skoku na trzích z přelomu srpna a září se hnuly ledy – pod tlakem spotřebitelů napříč Evropou. A české předsednictví na změnu situace zareagovalo tím, že svolalo tu mimořádnou radu pro energetiku, na což naskočila i Evropská komise. S předsedkyní Komise si pan premiér telefonuje obden.

Pokorný: Ivane, nejlepší důkaz, že v červenci nikdo neočekával, jak se cena utrhne na konci srpna, jsou nákupy firem. Když se elektřina na začátku léta dostala na 150, 170 eur, všichni moji klienti říkali: Kašleme teď na nákupy, výš už ta cena být nemůže. Počkáme, až spadne. Že cena vystřelí přes tisíc, fakt nikoho nenapadlo. Ale trvám na tom, že nic jiného než unijní trh nám dlouhodobě snesitelné ceny energie stejně nezajistí.

Noveský: Já jsem členem skupiny Energie není luxusní zboží. Dva roky upozorňujeme, že ceny porostou, klesá totiž nabídka a stoupá poptávka. A jiná věc je, že když teď pan ministr Síkela bude v Bruselu navrhovat, že chceme zastropovat závěrné elektrárny plynové, nám v České republice to vůbec nepomůže. Jenom jádro a uhlí dohromady bohatě pokryjí naši nejvyšší spotřebu. Instalovaný výkon v jádře a uhlí dělá 13 700 megawattů, přičemž největší spotřebu jsme zaznamenali 15. února 2021. Tehdy to bylo 12 300 megawattů. Česká soustava plynovky vůbec nepotřebuje.

To ale zřejmě platí pro stát, z něhož se nevyváží na lipskou burzu.

Noveský: Elektřina spotřebovávaná v České republice by se na lipské burze a jiných burzách vůbec obchodovat neměla.

Pokorný: To přece nedává smysl. Ty rád argumentuješ jedenácti terawatthodinami, které se od nás vyvezou za rok. Ale to jsou terawatthodiny, které tu nechyběly. A jestli se nevyvezou, tak se prostě nevyrobí. Jestli se v republice energeticky uzavřeme, tak nejen že nevím, jak to budeme dělat s plynem, ale až tohle bláznovství opadne, což je otázka dvanácti až osmnácti měsíců – o moc horší a delší to, myslím, nebude –, tak jestli potom Česká republika z té bláznivé fáze vyleze jako energetický ostrov, potěš pánbůh. Nám unijní trh a speciálně lipská burza umožnily dvanáct let s lacinou elektřinou. Na energetickém ostrově ji budeme dlouhodobě mít mnohem dražší než zbytek světa. Já tu byl vždycky za zuřivého sociálního demokrata, a teď mě fascinuje, jak při prvním hvízdnutí granátu všichni opouštíte trh a vrháte se do národních regulací. Jasně, zazní argument, že už to není trh, ale tak ho vyspravme, ne že se zařízne.

Evropské řešení jsme probrali. Co to české, jak by vypadalo?

Kajzler: Souběžně s přípravou mimořádné evropské rady ministrů u nás na řadě platforem vznikaly různé návrhy – legislativní, technické, ekonomické. Od minulého týdne je všechno sjednoceno pod Úřadem vlády. Pod panem premiérem vznikla koordinační skupina, která má za úkol propojit jednotlivá ministerstva – průmyslu, financí – a taky ČEPS, ERÚ. Zároveň jsou v premiérově koordinační skupině zástupci podnikatelů – Hospodářská komora, Svaz průmyslu – a také výrobci elektřiny. Všichni včetně výrobců si uvědomují, že ta cena představuje už obrovský problém. Věřte nebo ne, ani výrobci neskáčou nadšením, když je megawatthodina za 1300 eur. Například proto, že tuší, že firmy, které za tuto cenu koupí, jim pak stejně nebudou schopny splácet. Ty firmy zkracují, půjde dolů celá ekonomika, s tím i jejich zisky. Prostě – vzniká národní řešení, které bude pravděpodobně schváleno během září. A návrh Blažkovy skupiny je jedním ze vstupů, který koordinační skupina premiéra dostala. Blažkův návrh rýsuje tři až čtyři možné cesty. Je to pojato právnicky, už tolik neřeší, jak to řešení zaplatit. I na pracovní skupině například byly spory, jestli by návrh šlo uplatnit na už uzavřené kontrakty s elektřinou, kterých je dnes většina. Návrh z ministerstva spravedlnosti neřeší nabídku, jak to udělat, aby výrobci elektřinu umístili v republice. To je potřeba dotáhnout.

A co tedy Blažek předestřel?

Kajzler: První z těch čtyř cest je regulace pomocí zákona o cenách. Tady se operuje s přiměřenou marží. Druhá cesta používá energetický zákon, tady by ERÚ vydával cenová rozhodnutí. Třetí cestou je velmi sporné omezení vývozu, tedy jakési vývozní clo. Sporné je proto, že bychom tím mohli vyprovokovat odvetná opatření jiných zemí. Přitom my jsme závislí na dovozu ropy a plynu. Konečně čtvrtá cesta vede přes daňový zákon, jde o mimořádné zdanění energetických firem a plošné kompenzace. Všechny čtyři cesty teď koordinační skupina prověřuje, ale od premiéra má zadání, aby hledala opatření, které bude téměř rozpočtově neutrální.

Jestli ministr Blažek pracuje s nástrojem přiměřeného zisku, pak nechápu, jak by se mohlo stát, že řešení rozpočtově neutrální nebude.

Pokorný: Hm. A co je přiměřený zisk? Úplně jiný přiměřený zisk máte z právních služeb a úplně jiný z energetiky, kde firmy musejí hodně investovat.

Noveský: Naše skupina od začátku roku, od chvíle, co je u moci Fialova vláda, prosazuje řešení, kterého se nakonec ujali Slováci a které se jim velmi osvědčilo: vláda Slovenské republiky na jaře schválila návrh zákona, jímž by každý měsíc zdanila 50 procenty elektřinu z jaderných elektráren. Na to konto Slovenské elektrárny, obdoba ČEZu, v nichž má ovšem slovenská vláda pouhých 30 procent, se během pouhých tří týdnů dohodly na zastropování cen. Zastropovaly cenu pro domácnosti na 62 eurech za megawatthodinu. Je to řešení na principu dobrovolnosti, každý z účastníků si totiž spočítá, že se mu vyplatí zastropovat elektřinu na určité hodnotě a nemít každý měsíc v zádech finanční úřad, který by je jinak mohl doslova vykostit.

Pokorný: Na Slovensku to dobrovolné určitě nebylo. Bylo to pod tlakem. A, Ivane, věř mi, že až posléze přijdou mezinárodní arbitráže, tak u nich se tyto otázky řeší velmi detailně. Jestli Slovenské elektrárny mají tři minoritní akcionáře a ti rukoudáním slíbili, že strop na elektřinu nebudou zpochybňovat, o. k. I to se může změnit. Když na tebe namířím pistoli a řeknu, ať mi něco podepíšeš, je to pod nátlakem a pak podpis nemusí platit.

Noveský: Ptal jste se na přiměřený zisk. Ta slovenská cesta aplikovaná u nás by pro ČEZ znamenala, že i po zdanění mu zůstane 100, možná až 300 procent zisku. Podle mého přiměřený zisk. Chápu, že oni musejí investovat, ale 6000 procent zisku z jaderné elektřiny neobhájíte.

Nedalo by se ČEZu ulevit tak, že by odpískal investice do obnovitelných zdrojů a soustředil se na údržbu těch tradičních?

Pokorný: Jsem advokát a o tom, co by měl dělat ČEZ, diskutovat nemůžu, protože je to klient. Ale jakých 6000 procent zisku? Pokud má ČEZ prodanou většinu proudu na příští rok, tak průměrná cena těchto dlouhodobých kontraktů bude odhadem 110, 120 eur. To jsou blbosti, ta čísla, co tu létají vzduchem. Extrém z posledních týdnů byl daný těmi vysokými zálohami, kvůli kterým na burzu šlo málo prodejců.

Noveský: No a to je přesně ten důvod, proč naše skupina tvrdí, že tady musíme mít českou elektřinu za české ceny. Dva roky upozorňujeme, že jak se omezují zdroje energie, přestává burza fungovat. Němci v rámci své Energiewende omezili zdroje, což je i začátek našich dnešních potíží. Francouzi teď měli odstavené jaderné reaktory, narychlo je zprovozňují, kdovíjak jim to všechno dopadne. Ale bez nabídky burza ztrácí smysl, respektive ceny na ní začnou nepřijatelně lítat. Proto my říkáme, ať ČEZ na burze prodává, ale jen co se nespotřebuje v České republice.

Německý ministr hospodářství a ochrany klimatu, vicekancléř Robert abeck (vlevo) a český ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela. Brusel 26. července 2022. - Foto: Profimedia

Jsou Blažkovy představy právnicky dobře ošetřené?

Pokorný: Předeslal bych, že jako právník umím kupovat a prodávat elektrárny, dnes už dokonce LNG terminály, dokážu vypsat tendr na jadernou elektrárnu. Ale problém, jak zastropovat silovou elektřinu, jsem fakt nikdy neřešil. Čistě technicky, podle stávajícího právního předpisu nebo po nějaké novele, to nepochybně lze. Jiná otázka jsou následné soudy, už jsem o nich mluvil v souvislosti se Slovenskem. Pokud se lidé od Pavla Blažka opírají o nějaké evropské judikáty a precedens se zdaněním fotovoltaiky u nás, třeba to u našich soudů, případně u mezinárodních arbitráží, ustát půjde. Fakt nevím. Nevím, jestli to na druhém konci příběhu nebude republiku stát velké peníze. A troufám si tvrdit, že ani ten Pavel Blažek na tu otázku dnes nedokáže odpovědět.
A je tu ještě jeden velký otazník. Až se bude omezovat marže výrobců, půjde o to, jestli se výrobci takzvaně přifázují, tedy jestli svoje elektrárny nahodí. Austrálie měla v červnu obrovské požáry, měli problém se zdroji, zdražovala se jim elektřina tak, že přelezla nad 300 dolarů – tak to vláda na těch 300 dolarech zastropovala. A hned měli blackout. Výrobci za takových podmínek prostě nedodali. A jak já donutím plynovku, aby doplnila chybějící výkon? Prostě jako právník vám řeknu: Kde je vůle, tam je právo. Ve veřejném prostoru stoprocentně. Vezměte energetický zákon, podle něj můžeme omezit systémové služby. Já jsem se na ten zákon díval a udělal jsem si závěr, že nějakým způsobem můžeme omezit i cenu silové elektřiny. Ale jestli nám za ty peníze bude někdo elektřinu prodávat, to teď prostě nikdo neví. Operátor bude obvolávat závěrné elektrárny a ony řeknou: My nepálíme. Není to tak jednoduché. Co vypadá jako právní příběh schůdně, nemusí být schůdné v realitě. A pokud budeme omezovat prodeje elektřiny do zahraničí, řkouce, že na vývoz jsou jen přebytky, tak oni nám možná na oplátku nepošlou plyn.

Ještě k té slovenské cestě. Námitka zní, že u slovenského ČEZu není soukromý podíl tak rozdrobený jako u nás.

Noveský: Ano, u nás je těch třicet procent v soukromých rukách rozdrobeno. Největší zastoupení mezi investičními akcionáři mají americké fondy, tuším, že čtrnáct procent ze soukromě držených akcií. Ale přece akcionáři by v té operaci nebyli podstatní. Proč by se mělo vedení ČEZu v tomto případě dohadovat s akcionáři? To je v moci státu. Navíc máme precedens – mimořádné zdanění zisku ze solární elektřiny u nás proběhlo řádně přijetím zákona. Na Slovensku takovýto příznivý precedens nemají, a přesto do toho s elektřinou šli.

Při sobotní demonstraci na Václavském náměstí jste řekl, že jste vládě zastropování cen elektřiny opakovaně doporučovali, a oni vás s tím poslali někam. Kdo konkrétně?

Noveský: Čtrnáctého ledna jsme tento návrh posílali panu ministru Síkelovi, sedmého března jsme ho rozeslali celé vládě i poslancům. Ale není to indolence až od Fialovy vlády, nechci k ní být nespravedlivý. Energetická krize se rýsovala od roku 2020 a v roce 2021 vypukla naplno. I předchozího pana ministra Havlíčka jsme naháněli. Havlíček nám odpověděl, že v ČEZu jsou minoritní akcionáři, Síkela podobně. Kdyby vstoupili do diskuse, můžeme to vydiskutovat a hledat nějaké východisko. Bohužel se žádná diskuse nekonala.


Pokorný: Krize od roku 2020… jasně. Taky si uvědomme si, že posledních deset dvanáct let nám liberalizace trhu s energiemi zařídila superlevné energie. Průměrná cena 35 eur za megawatthodinu z předkrizové doby, to si přiznejme, nezabezpečovala ani prostou obnovu zdrojů. Že se elektřina musela zdražit, klidně k nějakým 100 eurům za MWh, je, myslím, nesporné. V energetice probíhají delší investiční cykly. Je to přirozený faktor; a mimochodem i on komplikuje stanovení daně z nadměrných zisků.

Dva roky upozorňujeme, že ceny porostou, klesá totiž nabídka a stoupá poptávka, říká Ivan Noveský. - Foto: EPH



Kajzler: Chtěl bych na závěr říct, že musíme v energetice hledět i dál, za tuto krizi. Musíme se s větší vervou pustit do obnovitelných zdrojů, což neznamená víc velkých solárních farem, ale panely decentralizovaně. Když máte střechu s jižním sklonem, proč by na ní nemohla být fotovoltaika využitelná přímo na místě? Nebo proč víc nevyužívat bioplynových stanic? Z kejdy, z čístíren odpadních vod, z odpadů z restaurací. Zatřetí se zanedbávají energetické úspory, v budovách se plýtvá elektřinou, málo se zatepluje. Pak samozřejmě bude potřeba, aby stát získal v ČEZu totální kontrolu. Ani to není samospásné.

Noveský: Úplné postátnění ČEZu vůbec nic neřeší. Lepší by bylo pracovat s elektřinou tak, jak se s ní pracovat má. My jsme na ERÚ v roce 2016 vytvořili a zveřejnili indikativní ceny plynu a elektřiny, upozorňuji – koncové ceny pro spotřebitele. Tím jsme je zastropovali! Předtím cena energií začala růst, viděli jsme tu touhu po velkých penězích. A zajímavé je, že se nikdo neodvážil naše indikativní ceny přelézt, nikdo. Prostě když dá stát najevo, že něco chce – a tehdy ERÚ šéfovala Alena Vitásková –, tak to funguje.

Může Česká republika vystoupit ze systému emisních povolenek, jak tady v minulém Salonu a navrhoval Mojmír Hampl, řekněme s odvoláním na zásah vyšší moci?

Noveský: V každém případě ano. Dnes jsou povolenky čistě spekulativní nástroj.

Pokorný: Nemůže, to je nesmysl. Povolenky jsou dnes ten nejmenší problém.

Kajzler: Uvažovat můžeme o čemkoli, ale v realitě to nejde. Nikoli kvůli Evropské komisi, kvůli společenskému tlaku na Západě. Společnost na Západě tlačí na zelená opatření, povolenky se staly symbolem zelené politiky. Proto to jejich vlády prosadily, ne že by chtěly samy. Česká republika to bude otvírat, primárně chceme, aby jich Komise pustila víc na trh. Já povolenky nehájím, taky bych si uměl představit, že nebudou vůbec. Ale je to utopie.

8. září 2022