O cenách elektřiny, ale i o zelené strategii s hlavním ekonomem ČEZ Pavlem Řežábkem

Žádná česká cenotvorba neexistuje

O cenách elektřiny, ale i o zelené strategii s hlavním ekonomem ČEZ Pavlem Řežábkem
Žádná česká cenotvorba neexistuje

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Cena elektrického proudu se poslední dobou stala politickým problémem par excellence. Minulý týden se Fialův kabinet rozhodl stanovit strop u ceny, za niž obchodník prodává konečnému zákazníkovi. Strop nebyl uvalen na výrobce elektřiny, ti mohou obchodníkům dále prodávat za „tržní“ cenu, přičemž rozdíl obchodníkovi dorovná stát. Zasluhují si výrobci takové ohledy? A v čem má cenu bránit tento trh? I o tom je rozhovor s hlavním ekonomem ČEZ Pavlem Řežábkem.

Když coby relativně chudá země EU vyrábíme elektřinu většinou z uhlí a jádra, tedy levně, proč ji máme v evropském průměru tak drahou?

Nejprve bych upřesnil, že Česká republika zas tak chudá není. Podle statistického úřadu jsme za rok 2020 měli HDP v paritě kupní síly na 94 procentech průměru EU čili na úrovni Itálie a nad Portugalskem, a dokonce i Španělskem. Pořád je jedenáct členských států před námi, ale patnáct už za námi. Jinak – o velkoobchodní ceně elektřiny rozhodují nabídka a poptávka. Taky se nezeptáte: Proč u nás nemáme nejlevnější škodovky, když se u nás vyrábějí? Cenu silové elektřiny v republice určuje volný trh. Tato složka je teď na faktuře nejvýznamnější. Vedle toho jsou tam například ještě položky za přenos a distribuci. Ty jsou regulované.

Leckoho překvapilo, že vláda ohlašuje cenový strop nikoli pro výrobce, ale pro obchodníky.

(Do rozhovoru vstupuje přítomný ředitel strategie ČEZ David Hajmán:) To dává dobrý smysl. Velkoobchodní trh je funkční, jen stanovuje ceny, které se nám jako spotřebitelům nelíbí. Takže je zapotřebí vyřešit dvě odlišné věci. Jednak onen strop pro koncové spotřebitele, kolik jim obchodníci budou smět účtovat – to je těch šest korun za kilowatthodinu silové elektřiny. Jednak se řeší, kde na to vzít peníze. Tím se zabývá návrh od Ursuly von der Leyenové, návrh zastropovat marži nízkonákladových elektráren na 180 eur. Slovo marže oni zvolili proto, že o daních by se v EU muselo rozhodovat jednomyslně. V tomto návrhu jde o to, že jaderným a obnovitelným a hnědouhelným zdrojům zůstane 180 eur za každou MWh dodanou na spotový trh. Všechno nad to jim bude odňato a použito na snížení cen pro koncové spotřebitele. Což neznamená, že na trzích uvidíme 180 eur. Tam bude klidně 500, hlavně proto, že v cenotvorbě zůstávají plynovky a černouhelné elektrárny, které z evropského návrhu byly vyňaty. A ty dodatečné příjmy státu, v tomto případě 320 eur, musejí být použity pro snížení cen elektřiny.

Jak se na návrh von der Leyenové a vlastně i na ten nápad české vlády díváte?

(Opět Řežábek:) ČEZ by měl nižší zisky a následně nižší dividendu. Nicméně firma je příjemcem legislativních opatření, není naší úlohou dávat palec nahoru nebo dolů. Když se něco má udělat takhle, uděláme to takhle.

Popsal byste, jak vůbec na unijním trhu s elektřinou funguje cenotvorba?

Každý den na trh přicházejí obchodníci a oznamují, jakou dávají nabídku. Hodinu od hodiny. Na trhu se nabídky seřadí podle ceny od nejnižší po nejvyšší. Podle velikosti nabízené kapacity vznikne jakési nepravidelné schodiště, říká se mu nákladová křivka. Proti ní se postaví poptávka od odběratelů. V nějakém bodě se nabídka protne s poptávkou. V tom bodě se nachází takzvaná marginální neboli závěrná elektrárna. Její cenová nabídka určuje tržní cenu pro všechny elektrárny. Večer je poptávka, tedy i cena vyšší, ve tři hodiny ráno nižší. Elektrárny mohou nabízet v principu, za co chtějí. Jejich riziko je v tom, že pokud by byly hamižné a chtěly prodat za vyšší cenu, než je ta, která se ustálila, mají smůlu a nesmějí dodávat do sítě. Pak musejí elektrárnu vypnout a posléze zase nahodit, což je u uhelky operace klidně i za milion korun: nahřívá se olej a celé zařízení, rozbíhají se uhelné mlýny, roztáčí se turbína, fázuje se generátor a podobně. Přitom se spotřebuje moře elektřiny, nahození trvá řadu hodin podle toho, jak dlouho elektrárna stála a jak moc mezitím prochladla. Logicky se proto všichni snaží nabídnout za nízkou cenu a doufají, že se vejdou pod marginální cenu. Protože když se nevejdou, nevydělali ani kačku. Proto nabízejí tak nízkou cenu, jak je to jen možné: v principu náklady na palivo a případně na emisní povolenku – neboli variabilní náklady. Tento systém dlouhodobě dodával velmi levnou elektřinu. Ještě musím zdůraznit, že do těchto úvah vůbec nevstupují ani mzdy zaměstnanců, ani náklady na údržbu, natož investice. Je jen a jen podnikatelským rizikem jednotlivých firem, jestli se jim investice a provoz nakonec vyplatí. Což se stane jen v případě, že náklady marginální elektrárny jsou tak vysoké, aby se z toho zaplatilo všechno, co jsem vyjmenoval. V uplynulých 16 letech jsme zažili jen dva roky, kdy byla cena elektřiny vysoká tak, aby se vyplatilo investovat do nových zdrojů. Přitom tady jde o investici na 40 let. Na trhu s elektřinou je tvrdá soutěž: všechny elektrárny dodávají úplně stejnou megawatthodinu na frekvenci 50 hertzů, není nic, co by jejich produkt odlišilo. Elektřina je ze všech komodit ta nejkomoditovatější.

No a ukazuje se, že v tom systému nejlevněji nabízejí obnovitelné zdroje. Ty když jednou postavíte, máte slunce a vítr zadarmo. Druhé nejlevnější jsou jaderné bloky, kde se do cenové nabídky promítá hlavně povinný odvod na jaderný účet. Třetí je hnědé uhlí, to se dá těžit relativně lacino, ovšem jednak byla drahá výstavba, jednak během jejího chodu musíte k ceně připočíst povolenku. Následuje černé uhlí, u něj bývají významné náklady na těžbu. Typicky se černé uhlí buď z Kolumbie, USA, nebo Jižní Afriky těží povrchově, tedy lacino, jen se k nám musí nějak dopravit. U nás se těží v hlubinných dolech typu OKD. Horník v hlubinném dole je hodně drahý, on fárá a pak dole těží s ruční sbíječkou. No a konečně za černouhelkami stojí na konci fronty paroplynové a plynové elektrárny. Pokud je poptávka nízká – například o víkendech –, cenu stanovují nízkonákladové elektrárny. Pokud je vysoká, což většinou je, stanovuje ji plyn. Když je plynu nedostatek a je drahý, šplhají logicky ceny elektřiny vzhůru. Hlavní důvod, proč letos ceny plynu a následně elektřiny vyletěly, byl ten, že dodávky plynu z Ruska se postupně snižovaly a snižovaly, až nakonec plyn z Ruska víceméně přestal přitékat. Elektřiny je dost, jen je ve chvíli, kdy ji musejí vyrábět i plynovky, drahá.

"Elektřiny vyvážíme deset terawatthodin, zejména na Slovensko, do Maďarska, trochu do Rakouska. Ale zemního plynu bereme 80 terawatthodin a ropy a ropných výrobků asi 100 terawatthodin. Pro republiku je naprosto klíčové, aby se volný trh udržel a aby fungoval," říká Pavel Řežábek. . - Foto: Jan Zatorsky

Jistě znáte námitku, že u nás se z plynu vyrobí elektřiny tak málo, že bychom plyn při určování cen elektřiny mohli vynechat, úplně ho z české cenotvorby vyřadit.

Neexistuje česká cenotvorba per se, nemůžeme se odstřihnout od ostatních. Existuje nějaká regionální tvorba ceny, asi jako u těch aut. Do nabídky na pražské burze vstupují všechny elektrárny v zemi a také všechny elektrárny u našich sousedů, až do výše přeshraniční kapacity. A naopak naše elektrárny vstupují k sousedům, až do výše přeshraniční kapacity. Mějme na paměti, že teď je výroba elektřiny ještě nižší proto, že ve Francii odstavili půlku jaderných bloků, že bylo méně vody a že na severu Evropy trochu míň fouká. Kdyby tato kombinace nastala před dvěma lety, ano, taky by musely zaskakovat plynovky a taky bychom viděli vyšší ceny, ale v řádu nízkých desítek eur za megawatthodinu. S aktuálním nedostatkem plynu a doprovodnou panikou šplhá jeho cena do závratných výšin. Variabilní náklad plynovky je při ceně plynu 200 eur za megawatthodinu hned 400 eur za megawatthodinu, k tomu povolenka. A pokud dnes tuna emisí stojí 60 eur a pokud u plynu přispívá povolenka k ceně megawatthodiny třetinou své ceny, v tomto případě 20 eury, dělá nejnižší cena z plynovky 420 eur za megawatthodinu. I u nás, Česká republika totiž není energetický ostrov.

Ale například polská cenotvorba zjevně existuje. Polsko je víceméně energetický ostrov a na tom ostrově byli koncem srpna na polovině českých cen.

I do polské cenotvorby vstupují všechny elektrárny ze sousedních zemí až do výše přeshraniční kapacity. Tu mají, pravda, nízkou. Jejich nižší cena v posledních týdnech měla dva hlavní důvody: my máme silné propojení na Slovensko a přes něj do Maďarska, do Německa – tam i tam jsou plynovky velmi důležité –, zadruhé se v Polsku elektřina vyrábí skoro výlučně z hnědého a černého uhlí. A přestože emisně je polský proud strašně náročný, cena z uhlí je aktuálně nižší, což mimochodem ukazuje, že vliv povolenky na cenu je v dané situaci mizivý. Dnes se prostě vyplatí vyrábět z uhlí, a když oni vyrábějí z uhlí a pro výrobu elektřiny fakticky nepotřebují plyn, mají ho celkově levnější.

Co byste odpověděl bývalému místopředsedovi ERÚ Ivanu Noveskému, když říká, ať si spánembohem na lipské burze prodáváte, ale jen přebytky?

Že to by nebyla péče řádného hospodáře vůči akciové společnosti. Mimochodem, aby ČEZ fungoval, nestačí pokrýt jen variabilní náklady, je potřeba pokrýt celkové náklady včetně nákladů na kapitál. Zatím cena elektřiny z normálního trhu kolísá v nižším pásmu, než z jakého by se zaplatila výstavba nových elektráren. Zadruhé – stejně jako máme v Evropě volný trh s automobily, máme i volný trh s elektřinou, s ropou, s plynem. To všechno je pro Českou republiku nesmírně důležité. Česká republika importuje 70 a exportuje 73 procent svého HDP. Kdyby začala hlásat: My si z trhu vybereme jen nějakou část, kde nám trh vyhovuje, tak někdo jiný odpoví: A nám zase vyhovuje nechat si zemní plyn u nás doma, my vám ho nepošleme. V Německu by měli zemní plyn levnější, kdyby nám nic nedodávali.

Dá se to porovnávat? Němci žádný plyn nevyrábějí, jen nám ho přeprodávají, jen přes ně teče.

Pořád je to plyn, který Němci mohou dostat do Německa a pak zavřít hranici, protože to pro ně třeba v nějakou chvíli bude výhodné. Zato pro nás by to byla smrt. Elektřiny vyvážíme deset terawatthodin, zejména na Slovensko, do Maďarska, trochu do Rakouska. Ale zemního plynu bereme 80 terawatthodin a ropy a ropných výrobků asi 100 terawatthodin. Pro republiku je naprosto klíčové, aby se volný trh udržel a aby fungoval. Víc než o Německo tu jde o Slovensko. Z dob federace je dáno, že Čechy jsou zásobované naftou hlavně z Kralup a Litvínova, ale Morava ze Slovnaftu. Kdybychom Slovákům zastavili elektřinu, oni mají čím se revanšovat. Tam je to úplně nasnadě.

A jak to máme s Německem?

Za první půlrok se z Německa do České republiky netto dovezlo půl terawatthodiny. Celkově Česká republika z Německa proud dováží.

Nicméně jsou dny, kdy jejich OZE nevyrábí a naše stabilní elektrárny jsou pro Němce obchodně užitečné.

Oni to mají tak, že v situaci, kdy z Česka může přitéct levnější elektřina, prima, tak přiteče. Ale kdyby nebyla česká, nabízí se zpravidla elektřina francouzská, nebo i ty německé plynovky. V současnosti je pro Němce výhodnější dovézt odkudkoli proud například z uhelek, jasně. Ale není to tak, že kdybychom je my Češi odstřihli, Německo by zkolabovalo. To ani náhodou, oni mají kapacity fakt dost. Nepřeceňujme se. Výroba elektřiny firmou ČEZ v elektricky dobře propojené části Evropy obnáší 3,5 procenta.

A neztrácí pak na váze hrozba, že by nám Němci něco chtěli oplácet, když odejdeme z Lipska?

I v Německu by pak mohly posílit hlasy, které volají po nacionalizaci energetiky. Takové to: Jestli ti Češi nehrají na volný trh, tak proč bychom si na volný trh měli hrát my? EU prostě stojí na principu jednotného trhu. Pokud si v nějakém segmentu zařídíme český trh, může to mít dalekosáhlé konsekvence, které dnes ani nedohlédneme. Plyn je ještě představitelný scénář. Ale ty konsekvence se nemusejí projevit jen ve vztahu s Německem, ale taky se Slovenskem, Rakouskem, Maďarskem... Protože ano, pro Němce jsme celkově nevýznamní, byť určitě najdete nějaké hodiny, kdy teče elektřina z Čech do Německa, zejména ve dnech, kdy ta elektřina je spíš dražší. Nebo když teď Německo exportuje 6000 megawattů do Francie, tak pravděpodobně teče nějaká česká elektřina do Německa – nikoli kvůli Němcům, ale proto, že Francie momentálně vysává Německo. Ale většinou teče z Německa k nám, a někdy i dál, elektřina v hodinách, kdy oni mají strašně moc elektřiny za pakatel z větrníků.

Takže vy říkáte, že kdybychom se od Německa s elektřinou odpojili, tak oni by to v zásadě nepocítili, ale pocítili bychom to my na vyšších účtech?

Elektřina teče nejenom k nám, ale i přes nás z Německa, někdy až na Balkán. Anebo zase z Balkánu do Německa. My bychom de facto museli udělat český energetický brexit, uzavřít hranice, spustit železnou oponu, aby přes nás nemohlo téct nikam nic. Tím bychom byli problematičtí pro všechny státy okolo nás. Největší neštěstí je představa o jakési české elektřině. To je nesmysl. Co to znamená? Že my Češi tady vyrobenou elektřinu vlastníme?

Zrovna elektrárny ČEZ byly postaveny za státní peníze.

Proto proběhla privatizace, aby získaly konkrétního vlastníka. Od toho momentu už ČEZ není národní bohatství, ale akciová společnost.

V níž má stát pořád 70 procent, tedy je to minimálně ze 70 procent česká elektřina.

Akciová společnost pracuje pro všechny akcionáře. Devadesátá léta, kdy stačilo mít 50,5 procenta a na zbytek jste nebral zřetel, jsou pryč. Zákon o obchodních korporacích, který zesílil ochranu minoritních akcionářů, byl přijat roku 2012. A přijat byl, aby skoncoval s necivilizovanými způsoby, kdy máte 49 procent ve firmě, investoval jste do ní, a pak někdo jiný skoupí zbývajících 51 procent a vytře si s vámi podlahu.

Jak se ekonom ČEZ dívá na možnost, že by těch 30 procent bylo opět zestátněno?

Je to jedna z možností. Ovšem to závisí na dohodě našich akcionářů.

Kdybyste odešli z burzy, co se stane?

Nestane se vůbec nic. I kdybyste za námi přišel, že vám právě vypršela smlouva, dostanete svým způsobem tržní cenu. Protože i když se uzavírají kontrakty napřímo mezi firmami, což je asi polovina kontraktů, stejně se všichni jdou podívat na burzu. Burzovní cena je něco jako veřejně známá kotva. Kdybyste se na burzu podívat nešel, vznikla by tím takzvaná arbitrážní příležitost, to znamená, že když vám prodám levněji a vy náhodou budete pokračovat na burzu, máte bezrizikový výdělek. Nedávno jsem slyšel výstižné přirovnání: Když odejdeme z burzy, je to asi, jako když se dívám na fotbal, můj tým prohrává a já vypnu televizi. Utkání běží dál. Prostě trh funguje v zásadě velmi správně, dokonce i dává správný signál: Pozor, je potenciální nedostatek, šetřete! Ano, když je něco pekelně drahé, může to mít dramatické dopady na určité vrstvy společnosti. A ano, je potřeba to řešit. Zastropováním, pomocí podnikům a podobně. Špatné řešení by teď bylo vyhodit unijní trh, ze kterého jsme posledních patnáct let silně profitovali, do koše. Všichni doufáme, že současná výjimečná situace relativně rychle skončí. Nelíbí se to nikomu.

Cítíte jako dominantní dodavatel elektřiny v republice nějakou společenskou zodpovědnost?

Určitě. Jsme také občany, žijeme v této zemi, i my platíme faktury za elektriku. Jen je při tom všem nutné pohybovat se v rámci platné legislativy. Ta se může měnit, ale to není role ČEZ a ani nemůže být.

Celé se to děje na pozadí zelené revoluce v Evropě. Váš generální ředitel Daniel Beneš před dvěma měsíci podepisoval memorandum s ministryní životního prostředí a při té příležitosti dal slib, že ČEZ do roku 2030 zavře všechny své uhelné elektrárny. To je dřív, než si představuje vláda. Co vás nutí být tak zelení?

Maličko bych Vás opravil: náš generální ředitel se zavázal, že ČEZ do roku 2040 odejde od fosilních zdrojů. Uhelná komise doporučila rok 2038, tato vláda dává opakovaně najevo, že by s uhlím chtěla skončit v letech 2030 až 2033. To je politické rozhodnutí, které ale nakonec nemusí být tak důležité jako ekonomická stránka věci. V situaci, kdy výhledově zlevní zemní plyn a povolenka zůstane drahá, tak když od příjmu uhelné elektrárny za elektřinu odečteme náklad na povolenku, zbude velmi málo peněz. Řekněme 10 eur zisku na jednu megawatthodinu. Abyste udržel uhelnou elektrárnu v provozu, potřebujete marži kolem 25–30 eur. Investice do nové uhelné elektrárny se počítá na 40 let, ovšem dnes když chcete jakkoli investovat do uhlí, nikdo vám už nepůjčí. Chcete pojistit uhlí, nikdo vás nepojistí. Ať se vám to líbí nebo ne, uhelky u nás postupně dožívají.

Chápu to správně, že kdyby byly zrušeny povolenky, tak se vám spalovat hnědé uhlí vyplatí?

Ano, nicméně povolenky byly zavedeny právě proto, aby se tržním způsobem dařilo snižovat produkci CO2 napříč různými sektory. Zatímco u plynu z ceny povolenky přičtěte k ceně za megawatthodinu elektřiny asi třetinu, u uhlí vstupuje povolenka do ceny skoro v poměru 1 : 1. Ale vaše otázka je spíše hypotetická. Státy jako Nizozemsko, Dánsko, celá Skandinávie, Německo, i Španělsko, Francie, všechny ty země vnímají klimatické otázky velmi urgentně. Svět bez povolenek, to jsme v jiném kině.

 

22. září 2022