KOMENTÁŘ DANIELA KAISERA

Z požáru v Českém Švýcarsku se environmentalisté nesmějí vylhat

KOMENTÁŘ DANIELA KAISERA
Z požáru v Českém Švýcarsku se environmentalisté nesmějí vylhat

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Nekontrolovatelný oheň v národním parku České Švýcarsko je katastrofa, která se nemusela stát. Na takové poznání například členů vlády zatím čekáme. Místo toho se zcela předvídatelně ozvali ti, kteří i tento požár počítají k následkům člověkem zaviněného globálního oteplování. Ivan Bartoš psal v úterý o ohni, „jehož šíření je o to snadnější, že je krajina vyprahlá, ničí ji sucho a různé extrémní výkyvy počasí navázané na změnu klimatu. Vliv mají i dozvuky kůrovcové kalamity.“

Krátkou větou na konci vicepremiér pobavil. Vliv kůrovcové kalamity a netečný přístup správy národního parku k ní je pro tento požár samozřejmě zásadní.

Nikdo, kdo České Švýcarsko a famózní pás od Mezní Louky po Hřensko v posledních letech prošel, asi nepochybuje, že Malinový důl, v němž začalo hořet, je experimentální kus přírody. Správa parku jej přenechala kůrovci, takže extrémní výkyvy, extrémní nevýkyvy – to údolí se svými seschlými, neuklízenými stromy a klestím už nějakou dobu představovalo hranici čekající na podpal. Jestli jiskru v tomto zcela neschůdném terénu dodal nějaký imbecilní turista, nebo k ohni došlo samovznícením, to třeba nikdy s jistotou nebudeme vědět, ale ono je to v jistém smyslu jedno.

Ideologie bezzásahovosti je po Šumavě i v Českém Švýcarsku nejpozději od roku 2018 oficiální politikou. Tehdy byla během takzvané zonace zhruba třetina parku vyčleněna pro bezzásahový režim, aby se v dalších čtyřech letech nicneděláním proti nájezdu kůrovce uschlá spoušť šířila i do formálně zásahové zóny. V různých obcích kolem národního parku sílil pocit, že ho vedou napůl utajení pyromani. Existuje korespondence mezi městem Krásná Lípa a správou parku (ta sídlí ve stejném městě). V dopise z února 2020 řediteli národního parku Pavlu Bendovi starosta Krásné Lípy Jan Kolář například píše, že v posledních letech sice v národním parku různých požárů vznikaly desítky, po rozhodnutí, že stromy zasažené kůrovcem se nebudou odstraňovat, však od roku 2019 nastává úplně nová situace: „Nikdy v minulosti v tomto území nebylo nahromaděno tolik suché dřevní hmoty, jako je tomu dnes.“ Kde jsou mobilní vodní nádrže? Budete kupovat terénní čtyřkolky, aby hasiči mohli k ohniskům požáru v nepřístupné přírodě? Atp.

Benda a jeho kolegové obavy místních v podstatě ignorovali a volili nezúčastněný přístup, jaký jsme teď celá republika mohli ocenit v přímém přenose. Ještě v neděli, kdy už prudce hořelo, ředitel Benda veřejnost uklidňoval, že oheň se v podstatě stráví sám. Pan ředitel a někteří další členové vedení jsou na svých místech dost dlouho na to, aby skládali účty (Benda se stal ředitelem v roce 2008).

Poutník krajinou Českého Švýcarska za poslední roky často zjišťuje, že ani na stezkách v tzv. klidovém pásmu, které jsou formálně přístupné a které má park za úkol udržovat, se po kalamitě kůrovce neuklidilo a jsou průchozí jen obtížně. Takže je nejvyšší čas znovu a kriticky se zamyslet nad politikou bezzásahovosti. V českém případě se z bezzásahovosti stává zvláštní směs environmentalismu a lesnického flákání.

Pokud tato vláda za něco stojí, nedopustí, aby zelení dogmatici katastrofu, která je z větší části následkem jednoho z jejich dogmat, ještě využili jako podpůrný argument pro své hlavní dogma – tedy člověkem zaviněné globální oteplování. Člověk v Českém Švýcarsku zavinil něco úplně jiného – a byli to zcela konkrétní lidé ve správě parku a na ministerstvu životního prostředí.

28. července 2022