KOMENTÁŘ DANIELA KAISERA

Hysterčíme při zprávách o počasí

KOMENTÁŘ DANIELA KAISERA
Hysterčíme při zprávách o počasí

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Jsme v druhé polovině července a jsou vedra. Dříve fádní popis přírodního koloběhu, dnes prý politický fakt prvního řádu. Hlavní média – od CNN přes BBC po Českou televizi – navozují ve zprávách o extrémech v počasí dojem konce světa: teplotní rekordy v západní Evropě, rozsáhlé požáry na jejím jihu. V Americe prezident Biden zvažuje vyhlásit klimatický stav nouze, poněvadž mu Senát neschválil obří investice do občasných zdrojů energie.

Už několik let má klimatický tábor v době od června do srpna, ale především v červenci, jakousi svou plesovou sezonu. Aby se sezona vydařila, nesmí chybět pokoření teplotního rekordu v nějaké zemi, která má globální zvuk. Letos se takto zadařilo v Británii, ve středu tam padla magická hranice 40 stupňů Celsia. Sice ta teplota podle koordinátů uvedených na webu meteorologického úřadu byla naměřena na ranveji vojenského letiště Coningsby, ovšem BBC píše, že teplotní rekord padl ve stejnojmenné, k letišti přiléhající vesnici. Snad teď na britských ostrovech skutečně zažívali nejvyšší teploty za dobu, kdy ji lidé měří. Ale proč ta snaha prožitek veder ještě vyhrocovat?

Nejskvostnější plesové sezony spadají do let 2018 a 2019 (pak Gretu aspoň v Evropě načas vytlačil covid). Druhý z těchto roků přinesl rekord Německu a Francii. V obou případech provázely rekord pochybnosti podobné čerstvému případu z Anglie. Především u toho německého – Lingen v Dolním Sasku – se ukázalo, že měřicí stanice byla umístěna v prudkém rozporu s předpisy – hned u silnice, z druhé strany fotbalové hřiště, z třetí koupaliště, tedy samá místa, na nichž se hromadí horko. Německá meteorologická služba proto už předtím rozhodla, že tato stanice má být přesunuta jinam. Ale jednou vyhlášené rekordy v mediálním světě platí.

Z měření se dostávají do oběhu jen taková, která zapadají do pesimistického výkladu o klimatické krizi. Jestli bude letošní červenec v Evropě teplotně rekordní, na to si musíme počkat. Ale o červnu z výpočtu globální teploty na univerzitě v Alabamě víme, že oproti třicetiročnímu průměru byl ten letošní teplejší o - 0,06 stupně Celsia a že v tropickém pásmu byla teplota výrazně pod oním třicetiletým průměrem. Nebo v nové studii vědců z Bristolské univerzity čteme o extrémnějších vlnách veder, než jaké zažila Evropa a Severní Amerika v posledních letech. Tyto extrémnější vlny přesto zahučely hluboko v paměti lidstva. Nebo do ní ani nepronikly, poněvadž se udály v málo sledovaných koutech světa – například 1985 v Brazílii nebo 1998 v jihovýchodní Asii (počítá se tu odchylka od lokální teploty).

Globální teplota roste v průměru o 0,14 stupně za dekádu. To tempo si udržuje už asi 40 let. Je možné, že zpravodajský mainstream má postaráno o další rekordy na ranvejích, ale proč na sebe při takovém vývoji hned uvalovat stavy klimatické nouze a připadat si v ohrožení klimatickou krizí, není jasné.

Zkušenosti posledních let praví, že propagandistické zpravodajství o počasí mívá bezprostřední následky: v roce 2018 fenomén Grety Thunbergové, o rok později v EU přijetí Green New Dealu. Letos na pozadí zpravodajství tušíme ještě jeden nový motiv: politická třída se bojí přicházející energetické krize a společenských nepokojů. Ta propaganda, jíž jsme právě byli vystaveni, je jejich „antinarativ“ a vzniká do zásoby.

21. července 2022