Od senzační ofenzivy ukrajinské armády na východ od Charkova přes Izjum dál až k ruským hranicím se do českých debat o válce vrací euforie z konce března, kdy Ukrajina přestála první nápor. Tehdy na českém internetu vznikly naděje na porážku Ruska, která povede snad až k pádu Vladimira Putina.

Doba trvání této války, což je i doba trvání další destrukce Ukrajiny, která posléze rozstřílená spočine na krku EU, je kromě všeho dalšího i délkou akutní části evropské energetické krize a délkou bezprostředního ohrožení české ekonomiky. Následuje pokus o realističtější pohled na scénář porážky Ruska.

řesto ani dnes nechápeme, že byť by obavy Ruska ze Západu a speciálně z Ameriky byly přehnané, snad i chorobné, v ruských myslích reálně existují.

Když jsme v Echu nedlouho před válkou sháněli ruský pohled na věc, ještě před profesorem Sergejem Karaganovem, s nímž posléze rozhovor vyšel a vzbudil pestré ohlasy, jsem oslovil Dmitrije Trenina. Trenin neodpověděl, což byla škoda už proto, že na rozdíl od tvůrce první „putinovské“ bezpečnostní doktríny Karaganova byl Trenin déle reprezentantem prozápadního proudu v ruské inteligenci. Na rozdíl od Michaila Chodorkovského to není zkompromitovaný oligarcha, na rozdíl od Alexeje Navalného je prost ruského nacionalismu a rasistických poznámek. Trenin, za sovětské éry pracovník vojenské rozvědky, byl v 90. letech adoptován na druhé straně barikády (asi jako u nás generál Petr Pavel). Nastoupil do amerického think-tanku Carnegie Endowment for International Peace a od roku 2014 až do letoška v Moskvě vedl jeho pobočku.

Po útoku Ruska na Ukrajinu se Trenin – podobně jako Karaganov – nejprve odmlčel, pobočka Carnegie Endowment byla zavřena úřady –, načež se Trenin, teď už člen vládní Rady pro zahraniční a obrannou politiku, v červnu přihlásil s článkem, k jehož originálu se péčí unijní cenzury na ruskou televizi RT Today nedostaneme. Z článku však obsáhle cituje britsko-americký profesor mezinárodních vztahů Anatol Lieven.

Pokud Trenina můžeme považovat za typického představitele centristické inteligence, který donedávna zastával myšlenku spolupráce se Západem, jsou ty ukázky dosti znepokojující. Trenin došel k názoru, že Západ pod vedením Ameriky pojal proxy válku o Ukrajinu jako pokus Rusko zmrzačit, nebo dokonce zničit: „Spojené státy a jejich spojenci si vytyčili mnohem radikálnější cíle, než jaké měla poměrně konzervativní strategie zadržování a odstrašení používaná proti Sovětskému svazu. Pokoušejí se eliminovat Rusko jako nezávislou sílu světové politiky a kompletně zničit ruskou ekonomiku. Úspěch této strategie by Amerikou vedenému Západu konečně umožnil vyřešit ,ruskou otázku‘, a tak vytvořit příznivé vyhlídky na vítězství v konfrontaci s Čínou. Takový postoj protivníka neskýtá prostor pro jakýkoli seriózní dialog...“

O kus dál: „Musíme pochopit, že strategická porážka, jakou Západ chystá Rusku, nepřinese mír a následné obnovení vztahů. Je vysoce pravděpodobné, že dějiště ,hybridní války‘ se prostě přesune z Ukrajiny dál na východ, dovnitř Ruska, a bude zpochybněna jeho existence v současné podobě.“ Atd. Treninovým textem se táhne přesvědčení, že Rusko stojí zády ke zdi a nemá už kam ustoupit.

Je bláhová úvaha, že země, v níž tento krajně pesimistický pohled na dění sdílejí s vládními kruhy i tzv. prozápadní intelektuálové, to teď zabalí. My před sebou vidíme ohromné ztráty, které Rusko od 24. února zaplatilo a ještě bude muset zaplatit. Rusové si zase všímají ještě vyšší ceny, kterou platí Ukrajina, a spoléhají na svůj delší dech. TASS 2. září informoval o slovech bývalého vysokého generála ukrajinské armády Sergije Kryvonose, která dosud nalezneme na YouTube, o ztrátách ukrajinské armády. Prý „jdou do desítek a dnes můžeme říct, že stovek tisíc“. I pokud uvážíme, že Kryvonos dnes čelí obvinění z nepřístojného chování (převzal obranu na jednom letišti u Kyjeva v prvních chaotických dnech války, přestože dva roky předtím byl na rozkaz prezidenta Zelenského degradován), pořád platí, že i kdyby nemístně přeháněl a jeho pesimismus bylo třeba dělit dvěma, je to naprosto dramatická zpráva.

Pokud se dnes z Ruska ozývají kritické hlasy, vesměs nekritizují Putina za to, že válku proti Ukrajině zahájil, ale že dosud válčil jen na půl plynu. Ruské útoky na elektrárny a infrastrukturu a následné blackouty na východě Ukrajiny dávají vzpomenout na nedávná Putinova slova, že „ještě pořádně ani nezačali“.