Tag: Historie

Články k tagu

I dnes Moskvou prochází ďábel

Ještě před začátkem války na Ukrajině natočil v Rusku americký režisér Michael Lockshin adaptaci klasického románu Michaila Bulgakova Mistr a Markétka. Po velkých peripetiích se snímek dostal do ruských kin, měl veliký úspěch, vzbudil ale prudce odmítavou reakci oficiálních míst, která dobře pochopila, že fantaskní a vášnivý příběh o lásce, ďáblovi v Moskvě a střetu spisovatele se stalinistickou mocí má v dnešním Rusku velmi aktuální dimenzi. Do Moskvy, kde vyrůstal, se Lockshin vrátit nemůže, film se ale pomalu dostává do světových kin včetně těch českých. S Týdeníkem Echo mluvil také o své ojedinělé rodinné historii, současném Rusku, tamním filmu i o Michailu Bulgakovovi.

Nebylo by lepší politiky losovat?

Politika je činnost, která spočívá v předstírání, že řešíte problém – dokud se na obzoru neobjeví jiný, závažnější. Ten vás zbaví starých starostí, dodá nový děs – a cyklus pokračuje. Tak popsal politickou praxi velikán německé sociologie Niklas Luhmann, jenž se zároveň stavěl proti přeceňování politiky: v moderní společnosti podle něho nemá rozhodující vliv. Klíčová je vždy ta oblast, která zrovna produkuje nejvíc problémů – jednou ekonomika, jindy zdravotnictví. Politici jsou figurky klopýtající za událostmi, ne jejich hybatelé. Při sledování kampaně před nizozemskými parlamentními volbami, které proběhly minulý týden, jako by sociologovo sarkastické myšlení ožívalo.

Návrat antisemitismu

Antisemitismus je někdy nazýván nejstarší světovou nenávistí a první konspirační teorií. Je tu s námi tisíce let, během staletí se ale měnilo jeho odůvodnění. Ve středověku byli Židé považováni za Kristovy vrahy, se sekularizací během osvícenství a s nástupem vědy se náboženská perzekuce změnila v rasovou. Přes nepochybnou emancipaci mnoha evropských Židů a jejich postupné zrovnoprávnění s většinovým obyvatelstvem větší i menší kauzy – například hilsneriáda v českých zemích či Dreyfusova aféra ve Francii – neustále připomínaly, že antisemitismus často najdeme hned pod fasádou lecjaké slušné společnosti.

„Sýrie vypadá hůře než Německo v roce 1945,“ řekl ministr. Jeho slova vzbudila bouři kritiky

Německý ministr zahraničí Johann Wadephul (CDU) se v úterý při zasedání poslaneckého klubu CDU/CSU bránil ostré kritice, kterou si vysloužil svými výroky o Sýrii. Politik v minulých dnech vyjádřil pochybnosti o možnosti návratu syrských uprchlíků do vlasti, čímž vyvolal silné reakce i ve vlastní straně. Podle informací deníku Bild Wadephul během jednání použil odvážné historické přirovnání. Řekl, že současná situace v Sýrii „vypadá hůře než Německo v roce 1945“.

Zrození českého světa z chaosu Kosmase

Náš Salon bude kosmologický, neboť tady sedí kosmasologové… Je to sice falešný výklad toho jména, ale Kosmas, „ctihodný děkan kostela pražského“, jehož devítisté výročí smrti (21. října 1125) nám bylo k tomuto setkání záminkou, přímo svádí ke kosmické interpretaci. Řecké slovo kosmos totiž označuje nejen vesmír jako takový, ale je to také opozitum čili protiklad vůči chaosu. Kosmos je zkrátka to, co je uspořádané, má řád, svůj začátek a své hranice. A možná že právě tohle chtěl Kosmas svým dílem Cosmae Pragensis Chronica Boemorum (Kosmova kronika česká) vytvořit.

Olbracht má na kahánku. Stanici metra po komunistickém spisovateli odmítají historici i Praha 4

Ústav pro studium totalitních režimů žádá o změnu názvu budoucí stanice metra D, která se pracovně jmenuje Olbrachtova podle nejbližší ulice. Předsedovi ústavu Ladislavu Kudrnovi vadí, že spisovatel Ivan Olbracht byl komunista. Podle něho by se nové stanice měly jmenovat spíše po lidech, kteří bojovali proti totalitním režimům. Podobně to vidí i radní čtvrtého pražského obvodu. Vedoucí odboru komunikace pražského dopravního podniku (DPP) Daniel Šabík sdělil, že, o finálním názvu rozhodne místopisná komise magistrátu.

Jak se žilo za vlády faraonů. Největší muzeum světa nabízí přes 50 000 exponátů

V Egyptě dnes nedaleko pyramid v Gíze oficiálně otevřeli Velké egyptské muzeum. V monumentální budově, jejíž stavba trvala přes 20 let, se nachází více než 50.000 exponátů souvisejících se životem ve starověkém Egyptě. Vláda v Káhiře si od největšího muzea na světě slibuje, že zvýší návštěvnost Egypta, a pomůže tak zlepšit špatnou místní ekonomickou situaci. Egyptský prezident Abdal Fattáh Sísí na sociální síti muzeum označil za spojení geniality starověkých Egypťanů a kreativity jejich dnešních předků.

Alkoholismus, války a teror. Co způsobí mladí v politice

Velké povolební pozdvižení vyvolal relativně nízký věk některých nových poslanců. Do parlamentu míří například jednadvacetiletá Julie Smejkalová za Starosty, dvaadvacetiletá Katerina Demetrashvili za Piráty nebo třiadvacetiletý Matěj Gregor za Motoristy. Část veřejnosti se chytala za hlavu, že je bude reprezentovat nezkušená mládež, která nemá ponětí o reálném světě. Jiní naopak vzývali dynamičnost a čerstvé nápady, které mladí politici do sněmovny přinesou.

Trump si chce nechat postavit svůj vítězný oblouk k 250. výročí nezávislosti

Americký prezident Donald Trump chce nechat ve Washingtonu postavit vítězný oblouk inspirovaný slavnou pařížskou památkou (Arc de Triomphe). Uvedl to během večeře se sponzory, na které zároveň představil své plány na výstavbu tanečního sálu v Bílém domě. Podle jeho návrhu by se oblouk jmenoval Arc de Trump a měl by symbolicky připomenout 250. výročí americké nezávislosti, které připadá na příští rok. Podle stanice BBC by projekt finančně podpořili Trumpovi stoupenci.

Izrael do Berlína nedošel

Tohle nevypadá na mír a nový a lepší začátek pro Gazu, říká si skeptik, když vidí záběry z poprav vykonávaných zakuklenými ozbrojenci Hamásu obklopenými jásajícím davem. Jistěže mohli ti popravovaní být zločinci, členové nějakých kriminálních gangů, jak by to chtěl vidět Donald Trump, který si nechce nechat kazit radost z míru, o který se nepochybně zasloužil. Ale skeptik to vidí spíš jako návrat k normálu. Tedy k běžnému barbarství, které v Gaze vládlo – a bude vládnout dál. Pokračováním toho barbarství bude příprava na další válku, se kterou toto džihádistické hnutí stojí a padá, válku, kterou potřebuje, kterou žije a dýchá.

Dopis Masaryka označili archiváři jako promluvu k Benešovi. Veřejnost si dopis bude moci prohlédnout v Národním archivu

Podle archivářů je dokument s údajnými posledními slovy prvního československého prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka ve skutečnosti zápis Masarykovy promluvy k tehdejšímu ministru zahraničí Edvardu Benešovi v Lánech koncem srpna 1934. Vyplývá to z obsahové analýzy odborníků, kterou dnes představili na konferenci v pražské vile Lanna. Vážně nemocný Masaryk abdikoval v prosinci 1935, v čele státu ho nahradil Beneš. Zemřel 14. září 1937.

Zohyzděná „Anglie v kameni“ Canterburské katedrály

Vnitřní prostory jedné z nejstarších a nejvýznamnějších křesťanských staveb ve Velké Británii, Canterburské katedrály, jsou od minulého týdne pokryty ohyzdnými graffiti. Nejedná se o vandalský útok, ale o uměleckou instalaci s názvem „Slyš nás“ (anglicky „Hear Us“), která vychází – jak se dočteme v prohlášení zástupců katedrály – ze spolupráce s „marginalizovanými komunitami“ a je projektem „pandžábské, černošské a hnědé diaspory, neurodivergentních lidí a skupin LGBTQIA+“.

Ztracené srdce posvátné Vltavy

Čechy neleží na mořském pobřeží, které jim daroval Shakespeare v Zimní pohádce, ale je to země řek. Řeky zde pramení, protékají, vlévají se do řek větších, odtékají přes hranice; dávají ráz krajině, poskytují jí živiny, vytvářejí její charakter a tvar. Soužití s řekou je základní předpoklad vzniku civilizace a kultury, je zdrojem imaginace a fantazie, citového vztahu, jenž patří k těm nejsilnějším a nejvřelejším. Šťastná země a lid, které mají svou milovanou řeku. V Čechách je jí bezesporu Vltava, Moldau, Wulda, Wilth Ahwa…

Česká vláda s přívlastkem

Dosluhující premiér Petr Fiala označil potenciální spojení ANO, SDP a Motoristů za „vládu národní zrady“. Na to kontroval místopředseda hnutí ANO Karel Havlíček, že daleko spíše půjde v případě právě takovéhoto stranického spojení o „vládu národní oběti“. Obojí jsou to silné, emocionální obraty.. Právě dnes, 12. října, před devětadevadesáti lety vznikla třetí vláda premiéra Antonína Švehly. Jeho poslední, zároveň ale první československá, v níž kromě českých (potažmo slovenských) stran byly zastoupeny rovněž strany českých Němců: jednak němečtí lidovci, jednak němečtí agrárníci.

Tajemství v kulisách karikatury

Jedna z postav v nové knize Dana Browna Tajemství všech tajemství se v anglickém originálu jmenuje Golěm. Pro Browna je to příznačné. Vypadá to exoticky a tajemně. Brown tím také poukazuje na podivnou českou diakritiku, jako by říkal: Tam na východě píší a uvažují jinak než my. Zdánlivě zasvěcuje čtenáře do tajného vědění, ukazuje na „správnou“ formu slova golem. Naznačuje své světáctví a znalosti – on ví, jak používat ta záhadná znaménka. A stejně jako většina Brownových výtvorů to nedává vůbec žádný smysl. V české verzi překladatel raději nesmyslný háček nad „e“ odstranil.

Historický matador voleb znovu uspěl. Marek Benda už je poslancem od roku 1990

Poslanecký matador Marek Benda (56) k 35 letům v poslaneckých lavicích přidá další čtyři. Nejdéle sloužící český zákonodárce se poprvé se stal poslancem už v roce 1990 ještě jako student. Od té doby byl v České národní radě či v Poslanecké sněmovně každé volební období. Letos kandidoval na 4. místě kandidátky a přestože se o dvě pozice propadl, zastupovat voliče bude i nadále. I letos Marek Benda rozesílal svým podporovatelům SMS s žádostí o podporu.

Poláci čekali na české volby. Hned po nich se chtějí po Praze domáhat území. Požadují „svých 368 hektarů“

Polská vláda se chystá obnovit jednání s Českou republikou ohledně tzv. územního dluhu, jde o 368 hektarů půdy, které při výměně území s Československem v 50. letech nebyly podle Varšavy Polsku vráceny. Informuje o tom dnes polský server Fakt s tím, že Varšava plánuje obnovit jednání ihned po oznámení výsledků českých parlamentních voleb. Spor o polsko-české hranice sahá až do roku 1958. Tehdy se Polsko a Československo dohodly na „narovnání“ svých hranic.

Taková americká tradice

„Atentát není americkým zvykem ani praktikou a takový zlovolný a zoufalý čin nelze začlenit do našeho politického systému,“ prohlásil v roce 1862 William Seward, ministr zahraničí v administrativě Abrahama Lincolna. A v té době to byla naprostá pravda. Spojené státy nezažily jediný úspěšný politický atentát. Sám Lincoln, přestože země byla uprostřed občanské války, odmítal jakoukoli ochranku. Neexistovala žádná vládní agentura či vojenská služba, jež by měla na starosti bezpečnost prezidenta. To se změnilo 14. dubna 1865, kdy Lincolna zastřelil John Wilkes Booth.

Trump se rozhodl odtajnit veškeré záznamy ohledně tajemného zmizení pilotky Earhartové

Americký prezident Donald Trump se rozhodl nařídit odtajnění a zveřejnění veškerých záznamů vlády Spojených států, které se týkají zmizení slavné americké pilotky Amelie Earhartové. Trump o svém rozhodnutí informoval na sociální síti Truth Social. Earhartová zmizela v roce 1937 při svém pokusu o oblet zeměkoule. „Její zmizení, ke kterému došlo před téměř 90 lety, uchvátilo miliony lidí,“ uvedl Trump.

Kamarádšofty vedení církve s prezidentem táhnou Srbsko na východ

Do nové epizody podcastu Hej, Slované! si Jakub Novosad tentokrát pozval Karin Roginer Hofmeister, doktorku z Institutu mezinárodních studií Fakulty sociálních věd UK, která se dlouhodobě věnuje historii Srbské pravoslavné církve i jejímu nespornému vlivu na vnitřní a zahraniční politiku Srbska. Právě fungování této tradicemi svázané instituce a její úloha (nejen) v současné srbské společnosti jsou hlavními tématy tohoto dílu.

Milovníci dinosaurů se budou učit nové jméno. Megaraptora na vrcholu potravního řetězce

Vědci objevili v Argentině nový druh dinosaura, který byl pojmenován Joaquinraptor casali a patří do skupiny megaraptorů, píše agentura AP. Nově objevený dinosaurus pravděpodobně dosahoval délky až sedmi metrů a hmotnosti přes jednu tunu. Na webu časopisu National Geographic (NG) byla představena rekonstrukce toho, jak mohl dinosaurus podle nalezených kostí vypadat. V nové studii vědci uvedli, že objevili část lebky, kosti horních a dolních končetin a části ocasu v Patagonii.

O hlupáku Hlinkovi a dalších kamenech úrazu první republiky

Tajemná obálka, která měla obsahovat poslední slova T. G. Masaryka, nakonec nic tak zásadního neschovávala; TGM měl v okamžiku jejich psaní před sebou ještě tři roky života. Je celkem charakteristické, že osobní úvahy nad blížícím se koncem se v textu střídají s komentáři na adresu domácího politického dění. Masaryk se nikdy nezabýval jen sám sebou. Osvěžující je prezidentova politická nekorektnost.

Po pás v břečce

Anglické slovo „slop“ znamená něco jako břečka, špinavá voda ve dřezu plném neumytého nádobí. V posledních měsících se ale používá také jako označení specifického stylu – vizuálního či zvukového vyjadřování užívaného umělou inteligencí. Je to styl, který je pro dnešek a možná i pro éru, jež plus minus dneškem začíná, definiční. Je možné, že za několik desetiletí bude pohled na břečku budit v lidech pobavené či nostalgické pocity, podobné těm, které dnes pamětníci zažívají při pohledu na osmdesátkové účesy a při poslechu tehdejší pop music.

88 let od pohřbu, jaký Praha nezažila

Na den přesně osmdesát osm let uplývá dnes od pohřbu prezidenta Osvoboditele Tomáše Garrigua Masaryka. Asi by mě nenapadlo o něm psát, kdyby nebylo pozoruhodné páteční dopisové slavnosti, k níž se tu již včera vyjadřoval kolega Ondřej Štindl. Nicméně v tomto kontextu si onen slavný pohřeb připomenout dovolím. V pátek se totiž znovu ukázalo, že Masaryk je stále, pro všechny generace, živým národním i státním symbolem – patrně jedním z mála – a že jeho odkaz je po oněch desítkách let bezproblémový, a především vděčně mytický.

Prezident promlouvá ze záhrobí

Nakonec z toho byla moc pěkná událost, i když možná trochu jiná, než zainteresované publikum očekávalo. V Lánech byla v přímém přenosu otevřena obálka s dokumentem, který měl obsahovat poslední slova Tomáše Garrigua Masaryka. Tajemník jeho syna Jana, Antonín Sum, který záznam v roce 2005 předal Národnímu archivu, tak učinil s podmínkou, že obsah bude zveřejněn po dvaceti letech. Stalo se – a hned se ukázalo, že věci se mají trochu jinak. Nejsou to poslední slova, záznam pravděpodobně vznikl tři roky před prezidentovou smrtí, v roce 1934, kdy se Masarykovo zdraví prudce zhoršilo a očekával se brzký konec.

Češi nevědí, že bílá košile je základ

Nápad na tento Salon vznikl při návštěvě Uměleckoprůmyslového musea v Praze, kde právě skončila výstava nazvaná Kde ty všechny kytky jsou. Šlo v ní o historii látek, těch barevných závojů, plných různých ornamentů, vzorů, tvarů – a kytek, do kterých se lidé, především ženy, více či méně zahalovali, přičemž se snažili, aby se nejen do něčeho zahalili, a aby tedy nebyli nazí a nebyla jim zima, což jsou dva důležité důvody oblečení, ale aby jim to také slušelo, aby je to povyšovalo, aby je to činilo nějakým způsobem krásnějšími – a k tomu jim sloužily ty látky, ty barvy, ty vzory… Ta výstava byla poučná a zároveň nostalgická – to už je v tom názvu.

Korunovační klenoty budou od čtvrtka opět zdarma k obdivu

Sedm představitelů státu, katolické církve a města Prahy dnes v katedrále svatého Víta na Pražském hradě otevřeli Korunní komoru s korunovačními klenoty. Po jejich vyzvednutí budou jedny z nejvýznamnějších symbolů české státnosti nevyčíslitelné hodnoty do 29. září zdarma vystaveny v nedalekém Vladislavském sále. V úterý a ve středu bude výstava otevřená pro školní kolektivy, od čtvrtka si klenoty mohou prohlédnout další zájemci a turisté. Cílem letošní výstavy je seznámit návštěvníky s osudem královských insignií za druhé světové války.

Před 90 lety Německo změnilo vlajku. Ze svastiky se pak stal symbol diktatury s miliony mrtvých

Červená vlajka se svastikou v bílém kruhovém poli je symbolem jedné z nejstrašnějších diktatur v dějinách lidstva, která měla na svědomí válečný konflikt s desítkami milionů mrtvých. Nacisty ovládaný německý parlament ji přijal před 90 lety, 15. září 1935. Ve stejný den byly schváleny i zákony o ochraně německé cti a německé krve a o říšském občanství, známé pod názvem norimberské zákony. Ty dodaly formální legitimitu antisemitským opatřením diktatury Adolfa Hitlera.