Tag: okupace 1968

Články k tagu

Aby se nezapomnělo

Jména Čechů padlých v první světové válce můžeme číst na pomníčcích hojně budovaných po jejím skončení ve městech a na vesnicích. Ve veřejném prostoru se setkáváme také s jmény těch, jejichž životy vyhasly v konfrontaci s šestiletou německou okupací, nejnověji na mosazných destičkách vsazovaných do chodníkové dlažby před domy, v nichž žili lidé umučení v koncentrácích. Avšak o našich spoluobčanech, které připravila o život sovětská okupace, na svém počátku inscenovaná s bulharským, maďarským, polským a východoněmeckým komparzem, se víceméně mlčí.

Jak nespojovat Ukrajinu s výročím srpnové invaze

Od té doby, co jsme zde psali o „variantě Adenauer“, se tato možná koncovka ukrajinské války ocitla jako pokusný balonek ve vystoupení šéfa kabinetu generálního tajemníka NATO Stiana Jenssena. Tím se nestává nijak oficiálnější, ale zároveň se dá očekávat, že o ní neslyšíme naposledy. Otázka na možnou výměnu území za členství v NATO zazněla i při návštěvě ukrajinského prezidenta v Dánsku a Zelenskyj ji odbyl vtipem: „Jsme ochotni za členství v NATO vyměnit Belgorod.“

Co plyne ze srpna? Dávat pozor a zavírat vrátka

Pětapadesáté výročí intervence oněch vojsk jsme si (někteří) připomněli v trochu jiné konstelaci než to padesáté. Pětapadesáté výročí intervence oněch vojsk jsme si (někteří) připomněli v trochu jiné konstelaci než to padesáté. Především na východě vypukla válka, jeden národ, který se tehdy okupace účastnil, napadl druhý národ, který se jí účastnil také. Ironií je, že Brežněv, stejně jako Grečko nebo Podgornyj, by dnes byli občané Ukrajiny, jenže to je příklad tzv. faktoidu, tedy idiotského faktu, faktu, který je sice pravdivý, ale nic neznamená, spíš naopak. Už tehdy bylo jasné, kdo za to může.

Srpnová nedorozumění

Ve vystoupení prezidenta republiky 21. srpna u Rozhlasu přišly dva zajímavé momenty. „Nejlepší, co udělat s traumaty, je vypořádat se s nimi. Ale ne cestou černobílého vidění, ne cestou sklouzávání do často primitivní nenávisti, ale snahou o objektivní poznávání faktů, ale také emocí té doby,“ řekl Petr Pavel hned na začátku. Z dalších slov vyplynulo, že tento apel se netýká velké historie, že je žádostí o pochopení pro lidi jako on, tedy překabátěné komunisty. O chvíli později předvedl černobílé vidění sám prezident, když srovnal sovětskou invazi do Československa s invazí Ruska na Ukrajinu.

Pavel k r. 1968 a své minulosti: K tomu, co se dělo, jsem se dostal později

Prezident Petr Pavel v době své dovolené vystoupil s projevem k 55. výročí invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Petru Pavlovi v době invaze bylo sedm let. Když v roce 1987 žádal o členství v KSČ, ve vlastnoručně psaném životopise sovětskou invazi hájil. V pondělním projevu před budovou Českého rozhlasu se krátce věnoval i svému pohledu, o této části života se však nezmínil. Mluvil o nutnosti vypořádat se s historickými traumaty. Uvedl také, že se jednalo o porušení mezinárodního práva.

„Jiná doba, stejní okupanti.“ Lidé posílají 1968 korun na pomoc Ukrajině

Země si připomíná 54. výročí vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa. ODS přirovnává už půl roku trvající invazi ruských okupantů na Ukrajinu právě k našim dějinám. „Jiná doba, stejní okupanti. Diktátorský režim v roce 1968 tvrdě potlačil snahy o svobodu a demokracii v naší zemi,“ stojí na plakátu ODS, který doplňuje koláž fotografií z pražských ulic v roce 1968 a z aktuálního ukrajinského bojiště.

Absence vážné diskuse

Naše mediální diskuse o ukrajinské válce je ve srovnání s daleko bohatší diskusí v zemích západní Evropy nesmírně plochá. Sporem není, protože být nemůže, kdo je agresorem. V tom žádný důvod střetu jistě není. Agresorem je Rusko. Přesto někteří z našich mimořádně nezodpovědných politických aktivistů, včetně předsedy Ústavního soudu, obviňují své politické protivníky, že i v tomto tématu mlží či nemají jasno. To je samozřejmě lež neboli moderně dezinformace. Legitimní otázky nastávají až tehdy, ptáme-li se, co Rusko k napadení Ukrajiny vedlo a jaké důsledky – v celé jejich šíři – a pro koho tato válka vyvolá.

Ať žije Mstislav Rostropovič!

Lze si asi dobře představit, že nějakou dobu nebude mít člověk asi chuť na ruské vejce, zmrzlinu a na ruské romány. Dívám se na svou knihovnu, kde je několik regálů vyhrazeno pro Rusy, ty klasické i ty moderní, někteří patří k mým vůbec nejoblíbenějším spisovatelům – a vlastně na ně nemám moc chuť. A asi to bude trvat nějakou dobu, než se zase vrátí. Bude taky záležet na nich, tedy nikoli na těch dávno mrtvých spisovatelích, ale na Rusech současných, kteří mluví stejným jazykem, jako psal Čechov nebo Babel nebo Platonov nebo Šukšin… Ti moji oblíbenci

Dubček, komunista, který uměl plakat

Bez větší pozornosti měl Alexander Dubček, kdysi slavné jméno, které se volalo na náměstích, v sobotu sto let. Naše doba má věru jiné zájmy a starosti než se zabývat nějakým politikem z minulého století. A je to přirozené, navíc to byl Slovák (aha, Slovák…) a komunista (zase komunista…) a vlastně zkrachovalec. De facto politikem na plný úvazek a ve vysoké pozici byl dohromady sotva pár let: v roce 1968 a 69, přičemž od 21. srpna 1968 to byl smutný epilog, a pak od začátku roku 1990 do tragické autonehody 7. listopadu 1992.

Po gólech Čechoslováků jásala celá čtvrť

Nakladatelství Academia právě vydalo český překlad knihy Žhavé léto 1968 bulharského historika, spisovatele a scenáristy Angela Nikolova. Je to částečně osobní vzpomínka na pražské jaro a částečně historická studie, především o účasti bulharské armády a o ohlasech na invazi v Bulharsku. Čeští zájemci už dávno měli možnost seznámit se s protesty vůči invazi v Polsku, NDR nebo Sovětském svazu, Bulharsko zůstávalo největší bílou skvrnou, v níž se přitom skrývají pohnuté příběhy.

Němcová se pustla do Filipa. Česko si připomíná okupaci v roce 1968

V Praze, ale i na dalších místech ČR, si lidé připomínají 53 let od okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy. Před budovou Českého rozhlasu v Praze se koná každoroční pietní akt, kde se pokládají květiny a věnce k pamětní desce. Kladení věnců na Vinohradské třídě se účastnili čelní představitelé státu, zástupci ČRo a pamětníci srpnových událostí. Srpnová invaze vojsk na území Československa ukončil období pražského jara, které představovalo společenské a kulturní uvolnění v zemi. Okupace zároveň odstartovala dvacetileté období normalizace.

Srpen – sexuální výklad

Vlast byla rozvalená na posteli, přikrytá srpnovou tmou, sny měla sice trochu divoké, ale hluboce spala a odfukovala. Násilník jí vnikl rovnou do dělohy – z letadel, která přistávala v Ruzyni, se vyrojily ruské tanky jako spermie... Tento týden tu máme zase srpnové výročí. Našim mladým už není jednoduché vysvětlit, o co tehdy šlo. Tak zkusme jednu interpretaci sexuální povahy.

„Ruce pryč od Československa.“ Mladý fyzik putoval za trest na Sibiř, dodnes žije v USA

Fyzik Pavel Litvinov, který se narodil 6. července 1940 v prominentní sovětské rodině, se do historie zapsal jako jeden z „osmi statečných“. Tedy skupiny disidentů, která v srpnu 1968 na moskevském Rudém náměstí protestovala proti invazi vojsk Varšavské smlouvy vedené SSSR do Československa. Pár minut trvající vystoupení z 25. srpna 1968 přineslo všem účastníkům pronásledování. Litvinov skončil na pět let v zabajkalské Čitě a v roce 1974 emigroval do USA.

Srpen 1968 nebyla okupace, mrtví byli oběti dopravních nehod, řekl Grospič. Mírní ho i Dolejš

V den, kdy sněmovnou bez větších problémů prošla poslanecká novela o zařazení 21. srpna na seznam významných dnů, pobouřil svým názorem na invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa komunistický poslanec Stanislav Grospič. Podle něj nebyly srpnové události roku 1968 okupací, mrtvé z té doby navíc označil za vesměs oběti dopravních nehod. Na Grospičovy výroky se snesla ostrá kritika, mírnil je dokonce i jeho kolega z poslaneckých lavic, bývalý místopředseda KSČM Jiří Dolejš.

Pan mluvčí soptí a žehná

Na českých sociálních sítích ještě dobíhalo období, kdy zdejší ministerstvo kultury přišlo mnohým a mnohým uživatelům zajímavější než světové ústředí iluminátů. Situace se už ovšem vrací k normálu. Do úřadu přichází Lubomír Zaorálek, v němž – jak píše kolega Petr Fischer v Hospodářských novinách – vidí „všichni“ ideálního kandidáta. Jeden se samozřejmě zamyslí: vidím i já ideálního kandidáta v Lubomíru Zaorálkovi? A pokud ne, co to o mně vypovídá? Zamyšlení ale naštěstí nebylo dlouhé, uvědomil jsem si totiž, že moje kritéria ideálnosti v případě téhle konkrétní instituce nejsou zrovna nenaplnitelná. V zásadě stačí elementární (nebo aspoň rudimentární) gramotnost a schopnost příležitostného mlčení. O tom, že Lubomír Zaorálek umí číst a psát, v zásadě nepochybuji, s tou schopností mlčet (aspoň občas) je to už složitější, ale budeme si držet palce. Kolega Fischer přicházejícímu ministrovi vytýká, že je „bez vize“, tato skutečnost na mě ovšem působí dojmem spíš uklidňujícím. Ještě nějaká vize do toho všeho, to by nám tak scházelo.

Komunisté dávají trestní oznámení kvůli „antikomunistickým útokům“ během výročí okupace

Komunisté se rozčilují kvůli „antikomunistickým útokům“ během akcí spjatých s letošním výročí okupace vojsk Varšavské smlouvy v Šumperku. Především kvůli nápisu křídou „KSČM je zločinecká organizace“, který se objevil pod okny místních komunistů. Proto podali trestní oznámení na neznámého pachatele. „Píšu jen pravdu, žádné lži,“ říká autor nápisu Radoslav Sturm.

„Hanba vládě.“ Při výročí okupace kritici Babiše a Zemana vyšli do ulic

Spolek Milion chvilek pro demokracii svolal na dnešek další akci. Pochodem v Praze k připomínce událostí z 21. srpna 1969 chce poukázat na současné politické problémy. Pochod svolali kritici premiéra Andreje Babiše (ANO) a prezidenta Miloše Zemana na středeční podvečer. V horní části Václavského náměstí se kolem 18. hodiny sešlo odhadem několik tisícovek lidí. Organizátoři očekávali účast tří až pěti tisíc lidí. Lidé na náměstí měli transparenty a volali hesla jako například „Hanba vládě“ a pískali.

Den hanby. Zeman přijal šéfa komunistů Filipa na výročí okupace

Veřejným čtením ústavy před Pražským hradem připomněli ve středu členové hnutí STAN výročí invaze vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968 a násilné potlačení demonstrací o rok později. Prezidenta Zemana kritizovali za to, že přesně na den významného výročí přijal v Lánech předsedu komunistů Vojtěcha Filipa. Účastníci průvodu Milionu chvilek pro demokracii pak před budovou KSČM v ulici Politických vězňů položili rakev a nakreslili na zem obrysy obětí.

Poslanci, vyjma komunistů, navrhli 21. srpen jako památný den obětí invaze

Poslanci všech poslaneckých klubů s výjimkou KSČM navrhují, aby se 21. srpen stal v kalendáři významným dnem jako Památný den obětí invaze a následné okupace vojsky Varšavské smlouvy. Pod návrh novely zákona o státních svátcích se podepsalo na 90 poslanců. Noc z 20. na 21. srpna 1968, kdy do tehdejší ČSSR vtrhla vojska armád Varšavské smlouvy patří podle předkladatelů k nejtragičtějším datům československé moderní historie.

‚Drzá provokace‘. Zákon o okupaci by měl negativní dopady na vztahy s Ruskem, řekl Zeman velvyslanci

Ruský velvyslanec Alexander Zmejevskij sdělil prezidentu Miloši Zemanovi, že se Moskva drží stanoviska obsaženého v česko-ruské smlouvě o přátelských vztazích z roku 1993. Řekl to po vzájemné schůzce na Pražském hradě novinářům. Dokument odsuzuje okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy v roce 1968 i následný pobyt sovětských vojsk na československém území.

„Ruská hrozba“, jednotka politické nemohoucnosti

Končí týden, jemuž v české politice právem dominovala otázka vracení dotací pro Agrofert do evropského (a potažmo českého) rozpočtu. Je pozoruhodné, jak ve chvíli, kdy se veřejnost seznamuje s tématem obtěžkaným složitými technikáliemi, se vedle něj do veřejného prostoru probojuje něco tak efemérního, jako byl pokus části ruské politické scény zahrnout účastníky okupace Československa v roce 1968 mezi válečné veterány.