Komentáře - 03. října

Debata jak za starých časů

Pokud chcete vypadat chytře, když se vyjadřujete k debatě kandidátů na amerického viceprezidenta, neopomeňte zmínit, že tyto debaty zpravidla nejsou důležité. Je to banální pravdivý poznatek. Dívá se na ně méně lidí než na prezidentské debaty, protože Američané se podle viceprezidentských kandidátů nerozhodují, a pokud nejsou zvoleni, bývají často zapomenuti (Pamatujete si, kdo byl viceprezidentským kandidátem Hillary Clintonové v roce 2016? Ani řada Američanů už ne.). Zároveň se občas stává, že viceprezidentské debaty mohou být, pokud jde čistě o „umělecký dojem“, kvalitnější než debaty prezidentské.

02. října

Raketové nebe nad Tel Avivem

Bylo to v březnu 2015, byl jsem poprvé (a zatím naposled) v Izraeli a noční obloha nad Tel Avivem byla v ty dny krásná a klidná. Pozoroval jsem ji z balkonu kamaráda Lukáše, který tam žil a pracoval už několik let. Bylo už teplo, takže se dalo stát venku, upíjet víno z Golan a hledět na světla telavivského skylinu, dokud se do těla přece nepustila zima. Loni v létě tu byl dobrý výhled na rakety, které sem dolétaly z Gazy, říkal Lukáš svým klidným způsobem, s kterým o tom prý mluví většina obyvatel toho města. V červnu 2014 konflikt s Gazou (operace Ochranné ostří) začal únosem a vraždou tří židovských mladíků, které zabili a umučili teroristé z Hamásu.

01. října

Obětování Pirátů nebude stačit

Piráti byli ve vládní koalici Petra Fialy od samotného počátku zbytnou politickou silou. Svoji naivitu, ale také bezelstnost už ukázali, když se před posledními parlamentními volbami spojili s mazanými, pragmatickými a bezskrupulózními Starosty, se kterými kandidovali v koalici. Starostové na ně měli připravenou kroužkovací fintu, takže Piráti dostali jen čtyři poslance, zatímco Starostové třicet tři. Evidentně disproporční výsledek ve srovnání s podporou veřejnosti, kterou ukazovaly průzkumy veřejného mínění. Piráti navzdory této lekci do široké koaliční vlády vstoupili. Své nadbytečnosti si museli být vědomi

30. září

Ruce jste si myli? A můžu to vidět?

Na Borneu jsem byla před dvaceti lety a mně už zbylo jen pár dojmů. Třeba že v zemi tak zelené a šťavnaté působí islámské šátky jak pěst na oko. Že islámská přísnost a betonové regule třeba dávají nějaký smysl v poušti arabského poloostrova, kde člověka může představa kruté vertikály asi nějak dohnat, a k lecčemu, ale že tady, uprostřed džungle, na pozadí té úžasně kýčovité flóry, co tou svojí mlsnou přebujelostí demonstruje nekomplikovanou radost ze života, zůstává islám prvkem uměle vneseným a cizím.

29. září

Absolutně smírčí volby

Po politickém dění minulého týdne, které někdo nazývá turbulentním, jiný jej vnímá jako vládní krizi, třebaže jde o normální politiku, na jakou jsme si akorát odvykli, proběhlo druhé kolo voleb do třetiny Senátu. Výsledky myslím můžeme označit za unikátní, jelikož málokdy se podaří, aby se víceméně každý zúčastněný mohl cítit jako vítěz a taky se za něj mohl prohlásit. Ergo byly to volby nebývale smírčí. V některých obvodech možná napjaté, ale celkově svým vyzněním vlastně nudné, až pohádkově idylické, klidné, vyrovnané, pospolné, vpravdě celospolečenské.

28. září

Řekni, kde ty děti jsou

Ve středu tu Jiří Peňás na příkladu úpadku Pirátské strany psal, že politika už u nás (ale je to víceméně celoevropský jev) vlastně neexistuje. Důležitá a osudová témata se prý odstěhovala do Bruselu a ten transfer moci deklasuje politiku v členských zemích na stínohru.

27. září

Být neviditelný

Mario Draghi, superhvězda evropské technokracie, prezentoval svou zprávu o budoucnosti evropské konkurenceschopnosti, kterou vypracoval na žádost předsedkyně Evropské komise. Sestavil ji tak, aby tam bylo pro každého něco. Kritika evropské posedlosti regulací, jež podváže nové obory, ještě než vůbec mají možnost se rozvinout, si získala i podporu Elona Muska.

26. září

Rekviem za Piráty

Čtenářům, kteří si snad nepřečetli komentář Jiřího Peňáse o tom, že Politika už v téhle zemi neexistuje, to doporučujeme neprodleně učinit. Najdou tam to, co mají právo od Echa očekávat, v tomto případě nejvýstižnější charakteristiku piráta jako lidského typu, jakou si lze u nás přečíst.

25. září

Jak USA pomáhají Rusku a Hizballáhu

Izrael předevčírem začal s masivním bombardováním Libanonu. Jedná se o zvyšování tlaku na teroristické hnutí Hizballáh. To de facto ovládá jih země a části Bejrútu a tvoří stát ve státě. Od 7. října hnutí ostřeluje sever Izraele, údajně v solidaritě s Hamásem. Jeruzalém byl proto nucen evakuovat asi 60 tisíc lidí z příhraničního pásma.

24. září

Věčně se vracející Chat Control

Čím víc se věci mění, tím více zůstávají stejné a jednou z těch neustále stejných věcí je mimořádný „drajv“ Evropské unie, co se narušování lidského soukromí týče. Záměr plošně šmírovat všechny textové komunikace půlmiliardy evropských občanů, samozřejmě pod vznešenou záminkou boje proti zneužívání dětí, se v pondělí 23. 9. opět vrátil na scénu a bude se o něm hlasovat.

23. září

Tolyamory: make hřích a stud great again

Na tomto místě jsme již podstoupili mnohá nebezpečenství postmoderní existence. Za pěkného počasí jsme smrděli doma, protože sunshine guilt. Na body pozitivních festivalech jsme normalizovali extrémní obezitu a snažili se stihnout umřít do čtyřicítky. V rámci bedrottingu jsme vlezli do postele zaživa hnijící mládeže. Nechali jsme si od DINKAŘŮ vysvětlit, že jenom bez dětí stojí za to žít. Aktuálně se z chorých záhybů kolektivní mysli vynořila tolyamorie. Krátký exkurz se může hodit nejen s ohledem na nadcházející čtvrteční Mezinárodní den antikoncepce.

22. září

Česko B zvítězilo. Voliči opozice hlasovali volebními lístky, vládní příznivci neúčastí

V krajských volbách před čtyřmi lety zvítězilo hnutí ANO v 10 z 13 krajů. Tentokrát to zopakovalo, ale bylo to úplně jiné vítězství. Před čtyřmi lety stačilo ANO k vítězství v krajích v průměru 20–25 procent. Dnes zvítězilo s 35–45 procenty. V tomto výsledku se promítají celostátní i regionální trendy. V jedné poloze šlo o nezastřený protest proti vládě. Ze strany voličů vládních stran šlo místy o demonstrativní neúčast u voleb, což je nejlépe možné ukázat na jejich dlouhodobých volebních základnách ve středočeském okolí Prahy.

21. září

Jak umíral Josefův otec

Josef Chuchma je publicista, umělecký kritik, editor – a výborný fotograf. A také můj (skoro) celoživotní kolega a přítel, což píšu i proto, že když jsem nyní viděl jeho předevčírem otevřenou výstavu Otec, matka, já a tak… vlastně jsem mohl mít pocit, že nahlížím do něčeho velmi osobního, co se v něčem snad dotýká jaksi i mě… Josef Chuchma vystavuje v pražské Leica Gallery ve Školské ulici fotografie z posledních let života svých rodičů, tedy přesněji svého otce, protože maminka (zemřela v roce 2006) se fotit nechtěla: fotografie je tam jen jedna, navíc se zakrytou tváří.

20. září

/

Volby v zajetí povodní

Před každými volbami se čeká, co bude tou „atomovkou“, tedy nečekaným prohlášením nebo akcí, jež změní předpovědi o výsledcích voleb. Ve sněmovních volbách 1998 přišel Václav Klaus s heslem o mobilizaci. V roce 2017 zas chtěl Andrej Babiš tři týdny před parlamentními volbami odstínit svoje trestní stíhání, a proto účelově na ČSSD vytáhl argument, že chce prodat „národní poklad“ v podobě ještě nevytěženého lithia. Tentokrát to vzala do rukou tlaková níže Boris, která na našem území vyvolala povodně.

19. září