Mario Draghi, superhvězda evropské technokracie, prezentoval svou zprávu o budoucnosti evropské konkurenceschopnosti, kterou vypracoval na žádost předsedkyně Evropské komise. Sestavil ji tak, aby tam bylo pro každého něco. Kritika evropské posedlosti regulací, jež podváže nové obory, ještě než vůbec mají možnost se rozvinout, si získala i podporu Elona Muska. Potřeba nových investic v řádu stovek miliard eur, financovaných novými unijními dluhy, bylo zase to, co tam jistě chtěla mít zadavatelka. Zároveň to bylo ovšem to, co vyvolalo předvídatelné „Ne“ od Němců.

Ještě něco bylo na Draghiho zprávě předvídatelné, něco, čeho si málokdo všiml. Komise zveřejnila seznam akademiků, think-tanků, institucí, firem či nevládních organizací, s nimiž Draghi konzultoval či jejichž podněty si vyžádal. A nebyla mezi nimi jediná osobnost, instituce ani firma z tzv. nových členských zemí, tedy z postkomunistické Evropy (dva Východoevropané byli v jedenáctičlenném týmu z Komise, kterému Draghi na závěr poděkoval). Draghi si našel čas na rady od firmy Nokia, jež se stala synonymem famózně neúspěšné strategie. Našel čas pro kdekoho včetně jakési nadace zabývající se ptáky v Evropě a Střední Asii. Pro Východoevropany ne.

Kdybychom se zajímali jen o to, zda tam není někdo od nás, jistě by se to dalo svést na zdejší euroskepsi a nezájem zapojovat se do unijního života. Jenže ani nikdo z jiných zemí, kde snad nejsou všichni furianti nebo kverulanti, příležitost nedostal.

Můžete pro to uvést spoustu důvodů. Ale jsou ty důvody dost dobré na to, aby odůvodnily, že tedy strategii pro celou Evropu mají vytvářet ti samí lidé, jejichž recepty – a to vyplývá ze samotné zprávy – neuspěly? Východní Evropa není aktérem, je objektem rozhodování jiných a v EU je přítomna jediným způsobem: když chce Brusel zdůraznit význam EU v globální ekonomice, zdůrazňuje, že je to „trh se 460 miliony spotřebitelů“. Tam jsou Východoevropané započítáni a to je všechno, jinde je nenajdete.

Existuje ovšem typ Čecha, který se s tím rád smiřuje. Přehlížejí nás? Další důkaz, jak jsme omezení a nedostateční. Pochopitelně kromě dotyčného sebemrskače a všech, kdo mu přikývli, ti právě prokázali svou neomezenost a dostatečnost. Je to oblíbený žánr, naše média nám ho bohužel budou bezmyšlenkovitě servírovat dál a dál. Český rozhlas přinesl v rubrice Osobnost plus rozhovor s ornitologem Tomášem Grimem. Co vyzdvihl redaktor v písemném shrnutí rozhovoru? Kupodivu ne to, že mu Grim přes jeho opakovanou snahu odmítl potvrdit, že globální oteplování je pro ptáky katastrofa (prý jak pro které). Ne, ornitolog ho uspokojil, teprve když řekl, že by se prý jako náš národní pták hodila kukačka, protože její povaha sedí k Čechům: „Kukačka podle něj představuje podloudnost. Čechy hodnotí Grim totiž spíše jako nepřející a pokrytecké. A to pasuje i na tohoto ptáka. Kukačka také tráví více než 80 procent času mimo Českou republiku, což by podle Grima mohlo české občany motivovat více cestovat a zbavit se té nepřejícnosti.“ Tak aspoň něco, hned se cítíme líp.

Jihočeský hejtman Martin Kuba otevřeně po volbách řekl, že jeho vítězství nebylo vítězství celostátní ODS. A odmítl politiku Antibabiš, „volte nás, aby tam nebyl ten a ten“. To je hezké, ale vyplývá z toho nějaký recept? On prý stavěl kampaň podle toho, co zajímá Jihočechy. Ale podobně úspěšné jako on bylo ANO v Karlovarském a Severomoravském kraji. Jsou to snad nejhůř řízené kraje, ale měly ve štítě Babiše a heslo „Vrátíme vám, co vám Fialova vláda vzala!“. Nevrátí. Je to recept Paroubkovy oranžové tsunami z roku 2008, jež taky neměla s krajskou politikou nic společného.

Odtáhnout se od tak nekompetentní vlády, jako je Fialova, dává smysl. Jenže v ODS je taky tradice sázet na její prohru, připravovat různé „týmy B“ jako Věci veřejné a uspět tak, že stranickou identifikaci pokud možno zatajím. I Mirek Topolánek se dostal do Senátu takhle na zapřenou, jenže když se stal předsedou, už tu stranickou příslušnost neutajil a spolustraníci proti němu začali piklit. Je z toho cesta ven?