Komentáře - 31. srpna

Martin Weiss

Přežije tradiční západní kultura v srdci Afriky?

Už to tak vypadá, že Jevgenij Prigožin je mrtev, zřejmě na Putinův pokyn. I když ti nejnezávislejší mezi komentátory by neměli opomenout ani hypotézu, že Prigožinův pilot zkolaboval následkem vedlejších účinků covidové vakcíny. Objevila se na webu RT a je pro ně jako dělaná. Tak či onak bychom si měli zvykat, že pravdu se hned tak nedovíme, že transparentnost státní správy a vládnutí byla jedním z těch dočasných průvodních jevů mylně považovaných za trvalou součást konce dějin.

30. srpna

Ondřej Šmigol

Zastává se papež ruského imperialismu?

Papež František, obvykle miláček mainstreamových médií, tentokráte dost ustřelil. Na internet unikla nahrávka z jeho projevu, přenášeného na dálku, k ruské katolické mládeži. „Nikdy se nevzdávejte tohoto odkazu, jste dědici velké matičky Rusi, pokračujte v něm,“ řekl shromážděným. „Jste dědici velkého Ruska: velkého Ruska svatých, králů, velkého Ruska Petra Velikého, Kateřiny II., té velké, osvícené ruské říše, velké kultury a velké lidskosti,“ dodal. Tyto poznámky, jež nebyly součástí předem napsaného proslovu, pak byly vypuštěny z oficiálního vatikánského přepisu.

29. srpna

Daniel Kaiser

Ještě ke žluté kartě

První člen vlády, ministr spravedlnosti Pavel Blažek, dostal od předsedy žlutou kartu – za to, že strávil pět hodin v širší společnosti svolané Martinem Nejedlým, avšak v restauraci, tedy normálně na veřejnosti. Žlutá karta je obrat předsednictva ODS, na němž Petr Fiala ani nebyl přítomen, ale pak formulaci přijal. Bylo to nutné, co to ukazuje o poměrech v pětikoalici i Občanské demokratické straně?

28. srpna

Jiří Peňás

Neopravuj dům po babičce! Zničíš ho

Na vesnici i ve městech se jako epidemie začaly objevovat „betonové plotové desky“ (jejich „výhoda“ je, že jsou „bezúdržbové“), domy se začaly pokrývat jedovatými barvami, okna byla amputována plastovými modely. Dotační program Oprav dům po babičce je státem organizovaná, podporovaná a z našich daní placená likvidace posledních zbytků nejrozsáhlejšího kulturního dědictví – ano, těch domů po babičce. Zatím se především psalo, že jde o nespravedlivou podporu lidí, kteří mají něco dostat, protože už něco mají.

27. srpna

Lukáš Novosad

Proč se letos Maďaři začali navážet do Slovenska

V průběhu prázdnin se stalo už dvakrát, že se orbánovské Maďarsko rozhodlo zarýt do maďarsko-slovenských vztahů, které samozřejmě odjakživa mají svůj citlivý bod: Maďaři považují Slovensko neboli Horní Uhry za své území (ostatně není těžké najít na YouTube záběry z triumfálního příjezdu Miklóse Horthyho na běloušovi do Košic, které si Maďaři na podzim 1938 nadšeně vzali zpět jako svou tradiční državu).

26. srpna

/

Drzé čelo lepší než rovný přístup

Tak se nám ti katolíci zase mydlí, říkal jsem si ještě před pár dny ohledně případu prof. Petráčka, je to vždycky k pláči i k popukání, když se mezi sebou hádají, kdo má fialovější knoflíčky. Jenže tahle pseudokauza začíná nabírat naprosto absurdních rozměrů. Rektorka univerzity vydala k věci už dvě prohlášení, v tom druhém jakoby neurčitě naznačuje, že něco není v pořádku, ale nepíše, co přesně. A já se nemůžu zbavit dojmu, že mají pravdu ti, kdo tvrdí, že právo u nás platí jen pro některé.

25. srpna

Lenka Zlámalová

Přichází éra zestátňování. V té se nebohatne

Svět se změnil. Hodně a ne zrovna k dobrému. Po éře globalizace, otevírání a privatizace přichází časy deglobalizace, zestátňování a sklonů k soběstačnosti. Globalizace a privatizace přinesly do té doby nevídanou prosperitu. Trendy, které nastupují teď, hrozí tím, že přinejmenším do části Evropy a České republiky zvlášť přinesou stagnaci a úpadek. Zlom přišel geopoliticky. Změnou kurzu Číny, která Západem přestala být brána jako spolehlivý obchodní partner. A pak především když Rusko napadlo Ukrajinu a Západ se od něj ekonomicky odřízl.

24. srpna

Martin Weiss

Elektrické hřbitovy

Americký senátor Bernie Sanders rád kritizoval bezmyšlenkovitý růst kapitalismu: „Nepotřebujete výběr z 23 druhů deodorantů nebo 19 druhů tenisek, když některé děti v této zemi trpí hlady,“ řekl v roce 2015 v typickém rozhovoru. Socialista Sanders by se měl seznámit s tím, co se děje v zemi, kde vládne strana, jež si říká komunistická. Agentura Bloomberg přinesla reportáž o čínských hřbitovech elektromobilů. Fotografie z dronů ukazují, jak se jich na okrajích měst hromadí tisíce.

23. srpna

Lenka Zlámalová

Česko, evropský šampion v tvrdé regulaci práce

V debatách, jak příliš vysoké daně a příliš mnoho regulace ničí prosperitu, obhájci silného státu a vysokého přerozdělování velmi často vytáhnou skandinávské země. A argument zní nějak takto: Podívejte se, mají jedny z nejvyšších daní v Evropě, a přesto patří k nejbohatším a nejvíc prosperujícím. Státům, které jsou schopny jako jedny z mála v Evropě velmi dobře uspět v ostré světové konkurenci. Na rozdíl od nás, kteří jsme v tomto měřítku třetí nejhorší z celé EE, dokážou vytvořit nejvyšší přidanou hodnotu. To prakticky znamená, že to, co za hodinu vyprodukují, je někdo ochoten koupit za nejvyšší cenu.

22. srpna

Daniel Kaiser

Srpnová nedorozumění

Ve vystoupení prezidenta republiky 21. srpna u Rozhlasu přišly dva zajímavé momenty. „Nejlepší, co udělat s traumaty, je vypořádat se s nimi. Ale ne cestou černobílého vidění, ne cestou sklouzávání do často primitivní nenávisti, ale snahou o objektivní poznávání faktů, ale také emocí té doby,“ řekl Petr Pavel hned na začátku. Z dalších slov vyplynulo, že tento apel se netýká velké historie, že je žádostí o pochopení pro lidi jako on, tedy překabátěné komunisty. O chvíli později předvedl černobílé vidění sám prezident, když srovnal sovětskou invazi do Československa s invazí Ruska na Ukrajinu.

21. srpna

Daniel Kaiser

Kauza Blažek. Jaká kauza?

Co se rozjíždí kolem ministra spravedlnosti Pavla Blažka, nabírá až absurdních rozměrů. Minulou středu byl vypátrán v restauraci na pražském Žižkově, kde se účastnil oslavy lobbisty Martina Nejedlého, který kdysi v České republice zastupoval ruskou ropnou firmu Lukoil a v týmu bývalého prezidenta Miloše Zemana hlavně sám sebe. Od té doby nemine dne, aby se od Blažka rituálně nedistancoval nějaký jeho kolega ve vládě nebo předák jiné vládní strany než ODS. Markéta Pekarová Adamová veřejnosti sdělila, že ona by od lidí typu Nejedlého „utíkala mílovými kroky“.

20. srpna

Lukáš Novosad

Za Jiřím Černým, mistrem slova

V době, kdy neustále někde čteme, že novinařina prochází krizí a že na novinářské řemeslo už není spolehnutí jako dřív, zemřel Jiří Černý – kdysi sportovní novinář, po sametové revoluci dlouho též politický komentátor, celoživotně však především hudební kritik, který se vlastně zdál nesmrtelný. Mohli jste s ním nesouhlasit, mohli jste se s ním přít, ale nebylo lze nevidět, jak fundovaný a stylisticky suverénní autor to je.

19. srpna

Ondřej Šmigol

Do čtvrtice všeho dobrého

Šerif okresu Fulton ve státě Georgia avizoval, že tentokrát se Trump nevyhne tradiční proceduře, jako je sejmutí otisků prstů a vyfocení podezřelého. To může dokonce Trumpovi vyhovovat, jelikož mu to pomůže v jeho kampani za znovuzvolení. Jeho podporovatele to jen umocní v pocitu, že Trump je nespravedlivě stíhán. A to je problém všech Trumpových obvinění: není na nich poznat, kde končí snaha učinit spravedlnosti zadost a kde začíná politika.

18. srpna

Jiří Peňás

Zdeněk Potužil. Režisér jako nadupaný papiňák

Zdeněk byl absolutní šílenec, ale zároveň měl silný smysl pro vedení lidí. Uměl myslet koncepčně. Měl rád velká výrazná gesta, byl odvážný, dravý, nadupaný energií. Byl jako hořící plamen. Miloval poezii, Ivana Diviše, se kterým se osobně přátelil. Měl mimořádný cit pro slovo a pro básnickou metaforu. To dělalo jeho rukopis nesmírně originální a dráždivý. Spojení kultivovanosti a jakéhosi barbarství. Tahle charakteristika v pondělí zesnulého divadelního režiséra Zdeňka Potužila pochází z knižního rozhovoru herečky Evy Salzmannové s divadelní kritičkou Janou Machalickou: kniha se jmenuje Útěkářka.

17. srpna

Martin Weiss

Ještě dvakrát k Oppenheimerovi

Za socialismu vycházelo ve srovnání s dneškem málo knih. Tak se stávalo, že v jedné generaci se rodinné knihovny často podobaly. Jedna z knih, které se v nich často vyskytovaly, se jmenovala Jasnější než tisíc sluncí a pojednávala o osudech a myšlenkách amerických a německých jaderných vědců. Napsal ji západní autor (Rakušan Robert Jungk) a vyšla ve dvou vydáních, v letech 1963 a 1965, takže z ní čerpaly své představy o vzniku jaderné bomby celé generace.

Zpět na hlavní stranu