První člen vlády, ministr spravedlnosti Pavel Blažek, dostal od předsedy žlutou kartu – za to, že strávil pět hodin v širší společnosti svolané Martinem Nejedlým, avšak v restauraci, tedy normálně na veřejnosti. Žlutá karta je obrat předsednictva ODS, na němž Petr Fiala ani nebyl přítomen, ale pak formulaci přijal. Bylo to nutné, co to ukazuje o poměrech v pětikoalici i Občanské demokratické straně?

Skutkovou podstatu sezení s Nejedlým nelze identifikovat. Těžko by si tam mohli oba muži něco dalekosáhle škodlivého domlouvat nejen proto, že byli na očích ostatním hostům, ale i proto, že ani u stolu nebyli sami. Nejedlý býval představitelem ruské ropné společnosti Lukoil pro Českou republiku, vedle toho mužem Miloše Zemana pro zákulisní dohody. Blažek je sice ministr spravedlnosti, ale ani novináři, ani jeho kritici z pětikoalice i z vlastní strany neobjasnili, jakou službičku by teď Nejedlému či jeho přátelům mohl slibovat. Seznam.cz, jehož reportéři Blažka před restaurací přistihli, nabídl jako námět k podezíravosti fakt, že lidé ze Zemanova prezidentského týmu čelí vyšetřování pro hospodářské nesrovnalosti na Hradě (to se však týká Vratislava Mynáře; a jde zatím o bagatelní záležitosti) a pro vyzrazení utajovaného, ale nikoli převratného faktu, že BIS Nejedlého odposlouchává. Obě ty udičky nedávají velký smysl už proto, že nad případy dohlíží Vrchní státní zastupitelství v Praze. Tento úřad vede Lenka Bradáčová a zrovna tu Blažek respektuje víc než ona kteréhokoli ministra.

Rozdíl oproti předchozím českým kauzám spočívá v tom, že ta blažkovská je čistě novinářská, zatímco standardní politické kauzy bývaly novinářsko-policejní. Tentokrát tudíž nehrozí, že by ještě někdo veřejnosti dávkoval nová a nová odhalení z vyšetřovacího spisu. Že lídři koalice přesto cítili potřebu nad tématem zasednout, ukazuje a) nedobré vztahy uvnitř Občanské demokratické strany, b) nedostatek sebevědomí vůči médiím, v tomto případě Seznamu.

Blažek se na předsednictvu musel zpovídat víc, než patrně čekal. Jedním z argumentů, které proti němu i mezi spolustraníky zaznívají a rezonují v ODS až do vrchních pater, je toxičnost Martina Nejedlého, kvůli Miloši Zemanovi a hlavně kvůli Rusku. Pokud jde o Rusko, Nejedlého dobré vztahy do Kremlu byly a zřejmě stále jsou skutečností, ale proč by to měla být potíž pro Blažka, dosud nikdo nevysvětlil. Blažek je člověk se zájmem o politiku i historii, současnost i minulost Evropy západní i východní, avšak sympatie k Rusku u něho nikdo nikdy nedetekoval. Pokud známosti s jedním lobbistou budeme přikládat takový význam, posilujeme v českém prostředí ohavný rys známý z dob amerického mccarthismu jako guilt by association, česky nejspíš vina ze známosti: provinil jsi se tím, že se znáš s někým, že jsi si rychle neodsedl od někoho, kdo zná tu sestřenici zločince. (Ovšem Nejedlý není ani stíhán, ani vyšetřován.) Jsou dokonce slyšet úvahy, že být v té taverně místo Nejedlého Mynář, který sice vyšetřovaný je, ale chybí mu ta ruská vazba, mávlo by se nad Blažkovým posezením rukou. „Ruský“ aspekt aféry je mementem pro občanské demokraty, kam až lze s mentální prostotou, kdy všechno nahlížíme a poměřujeme Putinem, dojít – skoro až k odstřelu jednoho z mála skutečných politiků, které dnešní ODS může do exekutivy nasadit.

Druhou rovinu této aféry tvoří ohledy na média, potřeba zabodovat ve veřejném prostoru. Proti Blažkovi se zaktivoval Milion chvilek pro demokracii (s upřesněním, že nevystupuje proti vládě, jen proti ministrovi, který jí to tak nějak kazí). Piráti, STAN a v míře, v jaké někoho dokáže zaujmout, ještě předsedkyně TOP 09 Markéta Pekarová Adamová vystoupili v roli nahazovačů médií. Vít Rakušan přes Českou televizi oznámil, že „k člověku, jako je pan Nejedlý, by si opravdu nepřisedl“, a to „i kdyby trakaře padaly“ a on se do restaurace musel běžet schovat.

Zvláštní, že Blažkova schopnost mluvit s okolím Miloše Zemana vadí až teď a nevadila, když na tom záležely konkrétní ministerské dekrety. Neuběhly ještě ani dva roky od chvíle, kdy si tehdejší prezident před jmenováním Fialova kabinetu stavěl hlavu, kdy nechtěl za žádnou cenu pustit na ministerstvo zahraničí údajně protiizraelského Jana Lipavského. STAN byl v tu chvíli vázán slibem Pirátům, že do vlády vstoupí jen společně. Bez Lipavského by za dané situace prostě nebyl ministrem ani Rakušan. Dost možná by se nestal ministrem vnitra a vicepremiérem bez Blažkovy schopnosti jednat s Nejedlým. To jistě neznamená, že když jedné Blažkovy dovednosti využili, nesmějí kritizovat jiné jeho dovednosti. Pokud by se zjistilo, že ministr spravedlnosti nezákonně zasahuje do vyšetřování svých stranických přátel v Brně (prodej obecních bytů), ať jdou STAN či Piráti za Fialou a postaví ho před volbu: My, nebo on. Zatím se chovají jako pokrytci.

Tím jsme dospěli k obecné politice. Ze samotného udělení žluté karty docela logicky vyplývá, že potrestaný bude příště odvolán z vlády za řádově menší prohřešek, než by byl ministr, jemuž zatím žádná karta udělena nebyla. Nedlouho před Nejedlým se proti Blažkovu setrvání ve vládě vyslovili Piráti, jako podezřelý muž se Blažek objevil na obálce Respektu, po Nejedlém ho na hlavní riziko pro českou demokracii povýšil Milion chvilek. Je tu ne zcela zanedbatelné prostředí, které by si žlutou kartu mohlo vyložit jako pokyn Trhej!.

Má ODS kvůli partnerům, kteří neváhají inscenovat mediální představení pro nic, veřejně ponižovat svého člověka? Není náhoda, že první personální střet ve Fialově vládě se odehrává mezi STAN a ODS. Obě formace zaujímají opačný postoj při sestavování rozpočtu, stejně jako před několika měsíci měly opačný názor na otázku, zda při šetření v rozpočtu spíš škrtat, nebo spíš zvedat příjmy státu. STAN má 6,5 procenta v nejnovějším průzkumu, slib rukoudáním od Fialy, že bude moci nominovat příštího komisaře do Bruselu, a k tomu ještě sklon moralizovat. Něco je tu navíc.