Marian Kechlibar - Autor je publicista

/

Články autora

1937 podruhé

Rok 1937 byl posledním rokem, kdy se v Evropě násilně neměnily hranice. Ve východní Asii už ale zuřila čínsko-japonská válka, která byla jasným varováním před nadcházející válkou světovou. Španělsko se nacházelo v křečích krvavé občanské války, která sice fyzicky nepřekračovala hranice země, ale evropské národy ji se zaujetím sledovaly. Němci si na baskickém městě Gernika „otestovali“ hromadné bombardování a konstatovali, že „funguje“. Jednotlivé státy si začaly pozvolna vybírat svoji stranu v budoucím konfliktu.

Kosmický věk 2.0

Raptor je anglicky „dravý pták“, symbol rychlosti a síly. Je to také jméno nové série raketových motorů společnosti SpaceX, které mají lidstvu zajistit cestování k Měsíci a snad i dál. (Elon Musk se netají, že jeho cílem je kolonizace Marsu.) Jejich palivem je metan, všudypřítomný a technicky bezproblémový plyn, k jehož přepravě a skladování lze použít běžné plynárenské vybavení. I takový zdánlivě bezvýznamný detail bude jednoho dne zlevňovat provoz budoucí rakety Starship. Plamen, který vzniká spalováním metanu, svou barvou připomíná ohýnek běžného domácího sporáku.

Dlouhé stíny „systému Merkel“

Angela Merkelová seděla na kancléřské židli dlouhých 16 let. Stačilo to k tomu, aby mladší generace Němců neznaly roku 2021 jiného kancléře než ji. Nemajíc rodinu ani žádné zjevné koníčky, žila hlavně politikou a trvalo to velmi dlouho, než ji její kolegové ze špičky CDU přesvědčili, že v dalších volbách už kandidovat nemá. O přesném průběhu tohoto přesvědčování víme jen málo, ale prý to hraničilo s donucením. Za několik let, po něž je Merkelová v politickém důchodu, se základy jejího politického systému stihly rozsypat napadrť.

Když muslimové hlasují pro francouzskou pravici

Pohledem na mapu francouzských departementů lze konstatovat, že Francie změnila barvu. Národní sdružení, vedené do evropských voleb mladíkem Jordanem Bardellou (není mu ještě ani třicet), získalo téměř třetinu všech hlasů, a stalo se tak nejsilnější stranou skoro všude kromě největších francouzských měst. K Francii dodnes patří i několik zámořských území, na kterých se do Evropského parlamentu volí také. Jedním z nich je Nová Kaledonie, která se v posledních dobách dostala do světových titulků kvůli nepokojům hojně podporovaným Čínou a Ázerbájdžánem.

Dlouhé stíny džihádu

Rouven L., narozený roku 1994, nemohl tušit, jaká smrt jej čeká. Moderní lidé, žijící mezi mrakodrapy, rychlovlaky a neustálým pulzováním gigabitů proudících optickými kabely, vesměs s konceptem svaté války vůbec nepočítají: jejich strašákem je rakovina, infarkt a dopravní nehody. Nicméně osud tomu chtěl a německý policista se uprostřed kulis modernity stal obětí džihádu. Jevu pocházejícího z dob, kdy starý svět ještě neznal Ameriku, Amerika zas nic nevěděla o starém světě a vůbec nikdo ještě neznal pojmy jako „železnice“ nebo „brýle“.

Výlet do rozděleného města. Polský a Český Těšín

Na okrajích České republiky leží hned dvě města rozdělená státní hranicí. Jedním z nich jsou České Velenice, bývalé nádražní předměstí rakouského Gmündu, oddělené od svého mateřského města jen tenkou a mladou Lužnicí. Tím druhým je Těšín. Na české straně opět leží železniční uzel – o ty železnice ostatně také před sto lety v obou případech šlo – a zdejší Lužnice se jmenuje Olza. V atlasech ji sice najdete pod novodobým názvem Olše, ale to tady nikdo nevypustí z huby, ani Češi, ani Poláci.

Smrt íránského Eichmanna

Írán sice leží v subtropickém pásmu, ale jeho rozeklané hory, sahající skoro do šesti tisíc metrů výšky, mají klasické alpské počasí: zima, mlha, sníh, občasné ledovce uprostřed studených jezer. Zní to jako seznam podmínek, do kterých se nemá létat vrtulníkem, a tak se přesně do nich vypravila delegace vysokých vládních činitelů na palubě helikoptér, spoléhajících na Alláha, že je ochrání. Buď ovšem zasáhlo nějaké jiné božstvo, nebo snad dokonce člověk (ne nutně úmyslně; náhradních dílů je v embargované islámské republice nedostatek) a jeden ze strojů byl smeten z oblohy.

Horká irská hranice

Hranice mezi Severním Irskem a Irskou republikou bývala „horká“ z důvodu terorismu: leckterý operativec IRA, hledaný britskou policií, ji překračoval proto, aby na druhé straně našel útočiště. A oficiálně neutrální republika nad tím byla ochotna občas přimhouřit oči. Po mírových ujednáních z konce minulého století se ale pozvolna stala klidnějším místem.

Stěhování Hamásu. Kam s nimi?

Malý arabský emirát Katar, který momentálně hostí exilové vedení palestinského hnutí Hamás, uvažuje, že by se svých hostů nějak zbavil. Jedním z důvodů je asi to, že plánovaná jednání o příměří, která by Katar rád zprostředkoval, se neustále odkládají. Druhým to, že být náhradním domovem pro takovou organizaci vyvolává u západních partnerů určité kontroverze. Ale vyloučit nelze ani třetí faktor, kterým je všeobecná nedůvěra jiných arabských států k Palestincům na vlastním území.

Chalífát hamburský

„Chceme chalífát!“ křičeli účastníci demonstrace v německém Hamburku, převážně mladí muži, ale i nezanedbatelné množství řádně zahalených a stranou stojících mladých žen. Jsou-li lidé ochotni sejít se kvůli něčemu na ulicích a křičet to nahlas, je záhodno jim věřit. Máme tedy i v sousedním Německu určitý kontingent lidí, kteří chtějí chalífát, islámský náboženský stát, jehož posledním neúspěšným vtělením byl ISIS v Iráku a Sýrii.

Někdy musí být hůř, aby bylo lépe

Jedna stará čínská historka má v sobě spoustu moudrosti: Farmáři uteče kůň. „To je ale neštěstí!“ litují ho sousedé. „Štěstí, neštěstí, kdo ví,“ odpoví jim farmář. Druhý den se kůň vrátí a přivede s sebou dva další divoké koně. „To je ale štěstí!“ – „Štěstí, neštěstí, kdo ví.“ – Další den si farmářův syn vezme jednoho divokého koně na projížďku a spadne z něj, přičemž si zlomí nohu. „To je ale neštěstí!“ - „Štěstí, neštěstí, kdo ví.“

Žáby na trakaři

Bývalý předseda americké Sněmovny reprezentantů John Boehner svého času na adresu své práce poznamenal, že je dost těžké vézt 218 žab na trakaři a udržet je na tom trakaři tak dlouho, než něco schválí. Současné dění ve Washingtonu tomu odpovídá dokonale. Dnešní nástupce Johna Boehnera se jmenuje Mike Johnson a je to poměrně nevýrazný poslanec z Louisiany, který neměl s „vozením žab na trakaři“ žádné předešlé zkušenosti. Johnson se dostal na svoje místo po třítýdenní „vládě nikoho“

Dlouhé čekání na robotické taxi

Některé věci jsou „v blízké budoucnosti“ třeba třicet let. Když mi bylo zhruba deset let, psali v Sedmičce pionýrů, že jaderná fúze nám brzy zajistí levnou elektřinu pro domácnosti i továrny; uplynulo pár desítek let a žádné malé Slunce na zemi nemáme, zato ceny elektřiny se občas pohybují ve stratosféře. Z méně civilizačně kritických okruhů můžeme vzpomenout na hru Duke Nukem Forever, která byla ohlášena roku 1997 a nakonec vyšla roku 2011. Čtrnáct let je v softwarovém světě menší věčnost.

Záhadné dění se systémem GPS

V posledních dnech se nad Baltským mořem děje něco záhadného se systémem GPS, problémy s určením polohy nahlásilo více než tisíc letadel. Patrně si nějaká armáda zkouší své rušičky globálního satelitního systému a vzhledem k tomu, že anomálie se koncentrují kolem Kaliningradu, to nejspíš bude armáda ruská. Dá se čekat, že na to spojenci nějak odpovědí. Kolik uživatelů je na to aspoň okrajově připraveno a má nějaký plán B?

Dvacet let Facebooku aneb my blbci pitomí

V roce 2004 byl Mark Zuckerberg devatenáctiletým studentem na Harvardu a nikdo jej neznal. Už tehdy se rád „vrtal v počítačích“ a měl za sebou menší kampusový projekt „Hot or Not“, webovou stránku, na které měli studenti hodnotit atraktivitu jiných studentů a studentek. (Jak jiná doba – dnes by takový záměr určitě narazil na běsnění progresivců, umocněné tím, že Zuckerberg je heterosexuální muž a Žid.) Jeho další projekt se jmenoval Facebook a jeho záměrem bylo seznamovat studenty Harvardu mezi sebou.

Velvyslanec u příbuzných

Ve čtvrtek 14. března zemřel nizozemský biolog Frans de Waal, náš velvyslanec u příbuzných. Kterých? Šimpanzů a bonobů, nám nejbližších dvou druhů, které ještě chodí po planetě Zemi. Různých hominidů nám ještě bližších bylo v pravěku dost, ale všichni vymřeli, případně „byli vymřeni“ zásluhou našich předků. Šimpanzi a bonobové, obyvatelé afrického rovníkového pralesa, si s námi tolik nekonkurovali o zdroje, a dokázali tak přežít až dodnes.

Doba holé (ne)pravdy

Železný zákon internetu praví, že existuje-li něco, bude k tomu na internetu existovat i příslušné porno. Většinou jde o neškodné záležitosti, i když třeba dost okrajové; některé jsou ale považovány za zavrženíhodné celkem univerzálně. Dětské porno se dostalo do trestních zákoníků celého světa a v řadě zemí světa je ilegální i pornografie zahrnující zvířata. Tyto zákony jsou obecně zdůvodněny tím, že ani děti, ani zvířata nemohou s pornografickou produkcí legálně souhlasit, a tudíž jim při natáčení, fotografování atd. vzniká újma.

SpaceX a povstání gangů. Kontrasty moderního věku

Společnost SpaceX naplánovala na 14. března další experimentální start nové rakety Starship. Poučeni z předchozích nezdarů… nesestrojili elektrickou kytaru, ale opravili všechny známé chyby a tentokrát doufají, že se do toho vesmíru opravdu dostanou. Sice jen na chvíli, protože cílem testu není dostat raketu na trvalou oběžnou dráhu, ale pokud možno v jednom kuse.

Všichni jsme morituri

Před třiceti lety, už v rozvíjející se demokracii, zemřel Karel Kryl. Srdce mu vypovědělo službu krátce před padesátým rokem věku – příliš, příliš brzy. Chtělo by se napsat, že ze zklamání nad polistopadovým vývojem, ale to už je možná příliš melodramatické. Přišli jsme o hodně, protože Kryl byl velký básník a zároveň svědomí národa – přesně ten druh svědomí, kterému se v rámci revolucí tleská, aby během pár let začalo lézt vrcholným politikům těžce na nervy. Ale nejen jim.

Evropa koketuje s atomem

Před dvěma či třemi lety by se z titulku tohoto komentáře dalo usoudit, že bude pojednávat o jaderné energetice. Ach, ty šťastné a nevinné časy, kdy největším strašákem světa byl covid… Dnes se mluví o tom, že Evropa potřebuje jaderné zbraně k odstrašení agresorů. A dokonce ta myšlenka zaznívá i v Německu, zemi, která až donedávna trpěla vůči všemu atomovému až rituálním strachem. Je to pochopitelná, ale zároveň asi nereálná myšlenka.

Hlas Alláha v Bruselu

Darya Safai je íránská emigrantka, která dnes sedí v belgickém parlamentu. Jak už to často u vzdělaných a sekulárních Íránců bývá, má za sebou vzornou „imigrační kariéru“: po svém příchodu do Belgie se naučila vlámsky i francouzsky, dostudovala zubní lékařství, našla si práci jako zubařka a získala belgické občanství už tři roky po svém příjezdu. Kdyby takhle vypadaly životy průměrných imigrantů z rozvojového světa, patrně by se o ně Evropa porvala, leč nevypadají.

Vítězství umělého chána

Pojmy „Pákistán“ a „umělá inteligence“ málokdy padají v jedné větě. S nepříliš stabilním státem v jižní Asii si spíš asociujeme pojmy jako „pumový atentát“ nebo „nepokoje“. Ve volbách, uskutečněných teď pod dozorem (a za zásahů) pákistánské armádní junty, nebylo o násilí nouze. Počet mrtvých se odhaduje na čtyřicet. Ale větší vliv měla přece jen ta umělá inteligence, která patrně dopomohla Imránu Chánovi k vítězství.

Ve dne pomocníci, v noci teroristé

UNRWA, organizace pro pomoc uprchlíkům zřízená OSN, v Gaze údajně zaměstnávala teroristy, kteří „v druhé směně“ pracovali pro Hamás. Několik osob je vysloveně podezřelých z toho, že se účastnily plánování útoku na Izrael, při kterém 7. října přišly o život stovky osob. Další místní zaměstnanci UNRWA mají v řadách Hamásu aspoň příbuzné – snad až 50 % celého týmu. UNRWA je vesměs financována z rozpočtů západních států. V roce 2022 dostala od dárců 1,17 miliardy dolarů, přičemž jen malá část z této částky šla z kapes bohatých muslimů, většina přitekla z USA a EU.

Boeing ve vývrtce

„If it is not Boeing, I am not going,“ hlásal svého času slogan vlasteneckých cestujících v Americe. „Pokud to není Boeing, nepoletím.“ Největší americký výrobce letadel byl zároveň pýchou národa, vždyť kdo jiný vyprodukoval tak legendární stroje jako 747? Jistě, byly tu i jiné společnosti, jako brazilský Embraer nebo evropský Airbus, ale Boeing byl dlouhá léta králem trhu.

Rozpouštění čínské bubliny

Obří čínská developerská firma Evergrande, která se dostala do neřešitelných dluhů ve výši zhruba 6 bilionů korun, bude zlikvidována. Rozhodl o tom soud v Hongkongu, kde je společnost oficiálně registrována. Po Evergrandu zůstává značné množství již rozprodaných, ale přitom dosud nedostavěných domů, u některých projektů se ani nehráblo do země. Přitom při zvláštní povaze čínského realitního trhu už vesměs ty neexistující byty mají majitele, kteří se zavázali za ně zaplatit a teď ten dluh musejí splácet.

Horké moře u Brány nářků

Přízviskem „nejbolavější úžina světa“ se dlouho mohl chlubit Hormuzský průliv, námořní cesta, která spojuje Indický oceán s Perským zálivem. Tudy proudí do světa arabské „černé zlato“: ropa vytěžená v Iráku, Kuvajtu a dalších ropných státech. Severní břeh Hormuzského průlivu ovšem patří Íránu, smrtelně znepřátelenému se Spojenými státy americkými, a možnost konfliktu tu visí ve vzduchu už dlouhé desítky let. Na případné uzavření Hormuzského průlivu Íránem se připravovaly jak ropné společnosti, tak válečná námořnictva různých států. Hormuzský průliv má za sebou řadu incidentů.

Vláda soudů

Při sledování amerického politického cirkusu už jsme si poněkud zvykli na to, jak výraznou a místy až rozhodující roli v USA hraje tamní Nejvyšší soud. Devět soudců a soudkyň rozhoduje o tom, co je v souladu s ústavou a co ne, přičemž jejich rozhodnutí občas přehodí národní výhybky úplně jiným směrem. Často přitom jde o témata, která v americké ústavě nejsou vůbec zmíněna, jako třeba právo na potrat. V takovém případě se říká, že soud nalézá právo v „polostínu“ (penumbra) ústavy. Jenže stín i polostín padají různými směry podle toho, odkud zrovna svítí slunce.

Stěhování svaté Grety

Pamatujete si na to copaté, zachmuřené děvče, které před několika lety zvedlo vlnu mládežnických demonstrací ve většině západní Evropy? Málokdy má člověk příležitost vidět na vlastní oči něco, o čem obvykle četl jen v učebnicích historie – hysterické uctívání svaté panny, spojené s velmi sprostými útoky na každého, kdo si Gretinu moudrost dovolil zpochybňovat. Hnutí Fridays for Future mělo nepochybně dopad i na volební výsledky.

Boeingy na zemi

Poté, co se jednomu stroji provozovanému společností Alaska Airlines za letu utrhl kus boku (přesněji řečeno výplň zakrývající neosazené dveře) a způsobil tak dekompresi na palubě, nařídily americké úřady odstavení všech modelů Boeing 737 MAX 9 z provozu. V USA se to týká více než 150 letadel, takže dopad na letové řády je značný. Se stejným zákazem brzy přišly i úřady v jiných částech světa. Nehoda neměla smrtelné následky, ale to je částečně dáno štěstím; každopádně byla velmi vážná.

Myšák Mickey na svobodě

Prvního ledna 2024 se stalo něco, co pozorovatelé dlouho považovali za vyloučené: vypršela autorská práva společnosti Disney na nejstarší podobu myšáka Mickeyho, zachycenou v animovaném filmu z roku 1928 „Steamboat Willie“. Proč vyloučené? Protože společnost Disney byla jednou z hlavních hybných sil za neustálým prodlužováním copyrightu. Když roztomilý myšák vznikl, jeho ochrana měla trvat 56 let, což už bylo samo o sobě prodloužení předešlého osmadvacetiletého standardu. Šest let před uplynutím této lhůty, v roce 1978, si Disney spolu s dalšími velkými producenty vylobbovali plošné prodloužení o dvacet let a v roce 1998.

Novější články Starší články