Vystudoval Pedagogickou fakultu UJEP v Ústí nad Labem a posléze německá a rakouská studia na Fakultě sociálních věd UK. Ještě během studií pracoval v zahraničněpolitickém odboru prezidentské kanceláře. Od roku 1998 působil v Lidových novinách, v české redakci BBC a opět v LN. Několik let prožil v Německu a Británii. Je autorem politického životopisu Václava Havla do roku 1989 „Disident“ (Paseka). Druhý díl, který obsáhne Havlovo prezidentství, má vyjít v roce 2014.
Radkin Honzák je legendou české psychiatrie a renesančním zjevem s přesahy do různých oborů, samozřejmě včetně tak blízkých, jako je psychologie. Sešli jsme se, aby nám vyložil svůj pohled na situaci, v níž se česká společnost ocitla poté, co student-vrah 21. prosince zastřelil na Filozofické fakultě UK 14 lidí a další vážně zranil. Tentokrát vynecháváme policejní zásah a místo něj se soustředíme na schopnosti a předpoklady české společnosti vyrovnávat se s šokem.
Tak Němci jsou nakonec vzpurnější než my – to je první závěr z blokád, jimiž zemědělci na traktorech a řidiči kamionů a speditéři obšťastnili dálnice i centra měst napříč Spolkovou republikou. Stalo se to v pondělí, kdy šlo Echo do tisku, a jestli bude podobně dynamický celý Akční týden protestů, v tu chvíli nešlo odhadnout. Ale už pondělí bylo masivní, už pondělí stačilo ke zpochybnění Stalinova bonmotu, že v Německu nikdy neproběhne revoluce, protože by přitom revolucionáři museli vstoupit na obecní trávník. Co ty protesty spustilo? Vláda v Berlíně pod tlakem Ústavního soudu akutně šetří a shání nové příjmy.
Že včera lidovci podrželi svého předsedu Mariana Jurečku, je dobře. Tím nechceme říci, že ministra práce a sociálních věcí by snad byla bývala politicky škoda. Ale strany, natož když vládnou, by přece jen měly ztělesňovat nějakou mocenskou hierarchii. Tady se část veřejného prostoru a opozice pokusila zrušit vicepremiéra, nadto předsedu jedné z koaličních stran, na základě pohoršení, které bylo z velké části prefabrikované. Když David Kozák vraždil na Filozofické fakultě UK, chyběly tři dny do Štědrého dne.
Prezidentovi republiky se poprvé povedlo něco, pro co využívali Pražského hradu jeho předchůdci. Dodal téma do debaty. Petr Pavel se v novoročním projevu stručně vyslovil pro přijetí eura, když připomněl, že jsme se k jeho přijetí zavázali už při vstupu do EU (a nepřipomněl, že mezitím se zásadně změnila pravidla eurozóny, z nichž vypadl zákaz fiskálních transferů mezi členskými státy). Podnítil tím jakousi proeurovskou frontu u nás, aby téma přijetí začala vehementně nastolovat.
Na novoročním projevu prezidenta republiky jsou pozoruhodné tři momenty. První je rozumná prosba nepoměřovat celý loňský rok předvánoční střeleckou orgií na FF UK v Praze (byť tu prosbu Petr Pavel lehce znehodnotil výzvou nehledat další viníky, tedy nezajímat se o chování policie ještě před zásahem). Věta „Nemůžeme se kvůli strachu vzdávat svobody.“ je samozřejmost, jakou už dávno před Pavlem měli zdůrazňovat i další ústavní činitelé.
V sobotu uplynulo 130 let od světové premiéry Dvořákovy 9. symfonie Z Nového světa. „Novosvětská“ je dodnes jednou z nejhranějších symfonií vůbec. Jak se čeští skladatelé mohli dostat tak vysoko? A co všechno z tehdejších hudebních vzmachů v nás zbylo? Nad touto otázkou jsme zasedli s klavíristou Radoslavem Kvapilem, znalcem díla Antonína Dvořáka, Bedřicha Smetany či Leoše Janáčka.
Ve Spojených státech se předevčírem stalo něco, co vrhá tlustý otazník nad férovostí tamního politického systému. Bývalý prezident USA Donald Trump, rozhodl Nejvyšší soud státu Colorado, nesmí ve státě Colorado kandidovat v prezidentských volbách za rok. Odůvodněním je podezření z účasti na vzpouře, jehož se měl dopustit 6. ledna 2020 a v týdnech před ním. Šestého ledna jak známo několik tisíc Trumpových stoupenců, přesvědčených, že prezidentské volby dva měsíce předtím byly zfalšované nebo jinak nepoctivé (machinacemi při sčítání hlasů zaslaných poštou), vniklo do budovy Kongresu a několik hodin tam ne řádilo, několik hodin se tam producírovalo.
Ukrajina získala na summitu Evropské unie příslib, že s ní budou zahájeny přístupové rozhovory. Proběhlo to tak, že maďarský premiér Viktor Orbán, který předtím trval na tom, že Ukrajina k přístupovým rozhovorům není zralá, opustil jednací sál a šel „na kafe“. K zahájení rozhovorů je potřeba jednomyslné hlasování a Orbán neměl sílu nebo odvahu překážet ostatním. Poprask nastal později, když použil veta při schvalování dalšího balíčku, vzhledem k jeho objemu spíš balíku (50 miliard eur, z toho ovšem 33 miliard půjčka).
Když loni v létě Evropský parlament schválil zákon o digitálních službách, známý jako DSA, málokomu sepnulo, co všechno je ve hře. DSA má některá bohulibá ustanovení, například větší průhlednost algoritmů, jaké velké sociální platformy používají. Obsahuje ustanovení proti dětské pornografii. Ale nejpozději od chvíle loni na podzim, kdy Elon Musk definitivně koupil Twitter, aby z něj podle vlastního vyjádření učinil oázu svobody (politického) projevu, je zřejmé, že podstatou DSA je skrytá cenzura.
Náhle, v průběhu několika týdnů se v západním veřejném prostoru vytvořil jakýsi až konsenzus, že Ukrajina je po necelých dvou letech obrany proti Rusku na sestupné trajektorii a měla by usilovat o politické řešení. Švýcarský plukovník v. v. Jacques Baud byl od února 2022 jedním z mála vojenských či geopolitických analytiků, kteří takový vývoj předpokládali v době, kdy pětihvězdičková generalita v. v. téměř unisono mluvila o ukrajinských vyhlídkách na vítězství. Baudův pohled je důležitý i díky jeho přímé zkušenosti. Po roce 2014 pomáhal v rámci NATO ukrajinské armádě při reformách, které z ní posléze učinily armádu, jež navzdory slabší pozici svádí s ruskou armádou dosud úctyhodnou partii.
S Ukrajinou se začne vyjednávat o vstupu do Evropské unie. To je hlavní závěr unijního summitu, důležitější než to, že Viktor Orbán zablokoval jednu z plateb na pomoc této zemi, dohodnutou už loni. Orbán, který je nejen proti podpoře režimu Volodymyra Zelenského, ale i proti členství Ukrajiny v EU, během summitu na chvíli opustil jednání tak, aby otevření rozhovorů s Kyjevem mohlo být jednohlasně přijato. Během jednání budou mít Maďarsko i další skeptické země – především Rakousko, zřejmě i Nizozemsko, možná se objeví další – ještě řadu příležitostí, jak přibližování Ukrajiny blokovat.
Máme tu první vlaštovky čehosi, co když nebude zastaveno, může vyústit ve velkou krizi českého průmyslu. První na řadě je samozřejmě průmysl takzvaně energeticky náročný. V lednu zavře sklárna ve Květné na Uherskohradišťsku, což majitel zdůvodnil růstem cen energií. Drtivá většina produkce této tradiční sklárny jde na vývoz, a vinou drahé elektřiny a plynu v České republice ta produkce přestala být konkurenceschopná. Včera byla oznámena okamžitá odstávka velké hutě Liberty v Ostravě. Podnik dluží svému dodavateli energií přes dvě miliardy korun.
Tisíce účastníků se tento týden vracely domů z klimatické konference v Dubaji, která se přihlásila ke znásobení kapacity obnovitelných zdrojů. Do závěrečné rezoluce prý jen o vlásek neprošel totální odvrat od fosilních paliv (byť by stejně nebyl vymahatelný), proti se o víkendu postavily těžařské země jako třeba Saúdská Arábie. Evropská unie jako celek definitivní stopku pro fosilní paliva požadovala. U někoho je to ideologické odhodlání, u někoho setrvačnost a nedostatek představivosti, že věci se mohou vyvinout jinak. Kola klimatické politiky na našem kontinentu se tedy točí dál bez ohledu na to, co se děje v zemích, jež politiku Evropské unie určují. A není to jen úspěch Geerta Wilderse v Nizozemsku, který před volbami slíbil strčit klimatickou legislativu „do skartovačky“.
Zatímco světoví lídři (a byznysmeni, vedoucí neziskových organizací, influenceři) se scházejí v Dubaji na masivní klimatické konferenci, zatímco generální tajemník OSN, Portugalec António Guterres, naléhá na co nejrychlejší konec užívání fosilních paliv, zatímco teprve zasychá inkoust na klimaticko-energetickém plánu české vlády, který předpisuje mít u nás do roku 2030 pětkrát víc větrníků a solárních panelů, a zatímco předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová volá po „nových poplatcích, zelených dluhopisech a samozřejmě uhlíkových daních“, dějí se tou samou dobou v terénu věci.
Milan Kubek je prezident České lékařské komory a stejně jako jeho předchůdce David Rath dokáže být sám sobě největším nepřítelem. Ještě ani nebyla dotažena dohoda mezi vládou a mladými lékaři, jejichž velká část nechce sloužit tolik přesčasů, a už Kubek do veřejného prostoru hodil téma doživotních výsluh pro lékaře. Může se hájit, že jen naplňuje závěry sjezdu (komory), jejich podobu ale minulý měsíc sám zásadně ovlivnil.
Posledních deset let byla tzv. nejkontroverznějším členem české diplomatické služby. Eva Filipi, několikanásobná velvyslankyně, vedla ambasádu v Sýrii od října 2010, brzy nato však propuklo arabské jaro a i v Sýrii nepokoje a posléze občanská válka. Všichni velvyslanci států Evropské unie byli na protest proti režimu Bašára Asada z Damašku staženi, zůstali jsme jen my, k nelibosti některých lidí v zahraničí i u nás doma. Některé z nich na ministerstvu zahraničí nebo v mezinárodních institucích Filipi iritovala navíc ještě obsahem svých diplomatických zpráv posílaných do ústředí.
Florencie je kolébkou renesance a jako taková byla pro renesanci evropské pravice vybrána italským místopředsedou vlády. Matteo Salvini pozval politiky evropských národněkonzervativních stran, kterým se dnes všem mechanicky říká „populistické“. Byla to dosti velká událost s dvěma tisícovkami hostí, devět ze zúčastněných stran už je se Salviniho Ligou v jedné frakci Evropského parlamentu.
Právě odlétám na klimatickou konferenci – napsal včera Petr Fiala, nebo spíše jeho PR tým, na síť X (Twitter), a vzbudil tím očekávatelný posměch. Každý let znamená emise skleníkových plynů, letos každoroční konference ve Spojených arabských emirátech hostí rekordních 70 tisíc účastníků, prakticky všichni přiletí. Ale světová konference má ten vrozený rys, že pokud se na ní mají sejít lídři odevšad, velká většina nikdy nemá šanci přijet vlakem, na kole nebo po vzoru Grety Thunbergové bezemisní jachtou.
Řeklo by se, že Elona Muska jen tak něco nezasáhne. Nejbohatší člověk planety zřejmě může subvencovat i Twitter, který si pořídil loni v říjnu za 44 miliard dolarů, prý aby na dobytém území znovunastolil svobodu. Takže když se velké americké firmy jako Warner Bros., Disney, Apple, Coca-Cola a další rozhodnou nezadávat na síti X, jak se dnes Twitter jmenuje, inzerci, může ho to nechat v klidu. Anebo ne a Musk je zranitelnější, než by se zdálo. Čelí totiž nejen bojkotu několika zadavatelů reklamy, jdou po něm i Evropská komise a doma v Americe vláda prezidenta Joea Bidena.
Čím déle žijeme ve svobodě a v demokracii, tím těžší bývá pochopit, podle jakého mechanismu se některá témata stávají velkými tématy pro společenskou diskusi a některá se začínají řešit, když už je pozdě a řešení v dané chvíli už není – nebo jen s vysokými náklady. Aktuálně je záhadou, proč se veřejný prostor chová téměř až netečně k ohlášenému růstu cen elektřiny od ledna. I kdyby silová, tedy tržní část ceny elektřiny klesala, což doufejme bude, statisíce domácností, které mají cenu zafixovanou, čelí nárůstu cen elektřiny v desítkách procent.
V tomto týdnu se téměř současně a nedaleko od sebe udály dvě věci, z nichž jedna právě v kontrastu s tou druhou svědčí o ztrátě smyslu pro realitu mezi značnou částí politiků. Evropský parlament (těsnou) většinou schválil zprávu-stanovisko o faktickém zrušení práva veta v oblastech, kde ho dosud členské státy v EU mohou uplatňovat. Návrhu vypracovanému tzv. Verhofstadtovou skupinou se určitě nedá vytýkat nedostatek radikalismu: nejenže by se národním státům odebralo veto úplně v oblastech ochrany životního prostředí, zdravotnictví (důležité kvůli příštím pandemiím), školství nebo průmyslové politiky.
Když čtete zprávy o českém klimatickém plánu, který minulý měsíc schválila Fialova vláda a který obsahuje pětkrát větší instalovanou kapacitu solárních a větrných elektráren v zemi, a současně něco od spisovatele a umírněného ekoaktivisty Michaela Shellenbergera, snadno dospějete k názoru, že buď české vládě, nebo proslulému Američanovi muselo přeskočit. S Shellenbergerem jsme mluvili v Londýně na první konferenci Asociace pro zodpovědné občanství (ARC), kterou zakládá slavný kanadský psycholog Jordan Peterson s několika dalšími nonkonformisty naší doby.
Jak jsme si mohli čerstvě uvědomit u zprávy o zdražování silové elektřiny, možným scénářem vývoje u nás je deindustrializace, odumírání průmyslu. Česká vláda před tím dosud zavírá oči, jako dítě, které si myslí, že když něco přestane vidět, přestane se to dít. A tak jako dítě odevzdáváme svůj osud do rukou dospělých a doufáme, že přijdou i za nás k rozumu. Vyhlížíme vlaštovky změny. Jde tu samozřejmě o Německo.
V méně šťastných částech světa se válčí v terénu, ve Spojených státech zatím převážně v digitálním prostoru.
Dnes slavíme svobodu a demokracii, kterých se nám zázračně dostalo před 34 lety. Předáci pětikoalice se zcela upřímně považují za kustody listopadu ’89 a jeho hodnot – a je paradox, že ty hodnoty trpí nejvíc za vlády pětikoalice. Nahnutě to vypadalo, už když šel do politiky Andrej Babiš. Jeho necitlivost vůči svobodě projevu se projevila nákupem soukromých novin a soukromého rádia. Novum pětikoaliční vlády, úpadek od Babiše k Fialovi, je v tom, že teprve dnes svobodu projevu a atmosféru svobodomyslnosti okusuje stát. Babiš by to možná dělal taky.
Fialova vláda je v polovině mandátu, což jsme vzali jako příležitost k udělení jakéhosi pololetního vysvědčení. Protože ty dva roky v České republice charakterizuje především inflace a markantní pokles životní úrovně, pozvali jsme si do Salonu Echa hodnotitele v jednom oboru, totiž ekonomické politiky. Hynek Fajmon byl dlouhá léta poslancem ODS v Poslanecké sněmovně i v Evropském parlamentu a byl jedním z iniciátorů vtažení Petra Fialy do celostátní politiky. Ilona Švihlíková a Miroslav Zámečník jsou ekonomové z opačných konců názorového spektra.
V tomto politicko-občanském nekrologu si nejprve připomeňme, kým vším Karel Schwarzenberg nebyl. Nebyl politickým myslitelem, je otázka, zda bychom ho vůbec měli řadit mezi intelektuály. Nezůstaly po něm žádné vlastní rukou psané texty s nějakým obecným přesahem. Nebyl ani žádným architektem novodobého českého státu, jakkoli i to teď zaznělo. Konečně když se později stal politikem, nebyl stranickým manažerem a vůdcem, byť jednu stranu založil. A přece je zřejmé, že s Karlem Schwarzenbergem 12. listopadu odešla jedna ze zásadních postav polistopadové doby.
Petr Pavel se před pár dny vyslovil pro kompromis s Lichtenštejnskem, který se na první poslech může jevit lepší než sériové žaloby tohoto knížectví na Českou republiku u Evropského soudu pro lidská práva. Mezinárodněprávní stránkou lichtenštejnských nároků se tu ve čtvrtek zabýval Martin Weiss. Zbývá jen otázka, jak se může stát, že se do toho prezident míchá a co z toho o povaze dosavadního prezidentství Petra Pavla můžeme vyvozovat. Kromě mezinárodně-právní roviny je tu jakási historicko-morální, jejíž elementární znalost se od prezidenta vyžaduje. Nemusíme zacházet až do pobělohorských Čech, důležitější jsou 30. a 40. léta 20. století,
Benzinové stanice u nás v posledních týdnech po předchozí době krapet nižších cen opět zdražují. A když se podíváme na přeshraniční důvody, může být ještě dráž. Nad Blízkým východem stále visí hrozba větší regionální války a v Evropské unii by za měsíc měla skončit výjimka, která umožňovala dovážet do České republiky ropné produkty vyrobené z ruské ropy. Právě těmi český trh zásobuje Slovnaft, součást maďarského koncernu MOL. Předseda představenstva Slovnaftu Oszkár Világi ale tvrdí, že při troše politické vůle toto zdražení možná ještě lze odvrátit.
Jakési myšlenkové ztopořenosti této vlády a jejího předsedy si už povšiml leckdo. Teď jsme dostali perfektní studijní materiál v osudu plánu na gigafactory na místě letiště Plzeň-Líně. Jak známo, tento týden Petr Fiala přiměl šéfa Volkswagenu Olivera Blumeho, aby se konečně vyjádřil, jestli VW v Líních chce investovat. Odpověď Němce byla, že zatím ne. Pokud Fiala předtím neblufoval, je po plánu. Areál letiště si bude hledat jiné uplatnění a jiného investora. Oba dva Blumem uváděné důvody by si Fiala měl zapamatovat a přizpůsobovat jim svou budoucí politiku.
