Když předevčírem večer běžela na CNN Prima News velká debata lídrů stran kandidujících do europarlamentu, bylo to aspoň v den, kdy se jedno z důležitých témat stalo. Ale i tentokrát se o něm, byť těsně, debatovalo ex post, takže jako obvykle.

Když loni ministr vnitra Vít Rakušan vysvětloval, proč pro migrační pakt na radě ministrů hlasoval, zdůrazňoval možnost se vyplatit a tzv. českou výjimku. Tou se myslí scénář, kdy Evropská komise konstatuje, že ten a ten členský stát je sám vystaven migračnímu tlaku, takže je povinné solidarity pro tuto chvíli zproštěn. Počet ukrajinských uprchlíků před válkou bude tedy jeden z asi dvaceti faktorů, které Evropská komise může, a ovšem nemusí, vzít do úvahy. Ministr Rakušan se ocitá v podezření, že o paktu dezinformoval veřejnost, a patrně by se měl udat svému vlastnímu Centru proti hybridním hrozbám, než ho nahlásí opozice.

Ministra Rakušana po změkčení paktu Evropským parlamentem nakonec česká vláda zavázala, aby se na únorové radě ministrů při hlasování zdržel. Tam od loňského léta, kdy jsme byli nadšeně pro pakt, česká vláda doputovala. Polsko (se Superevropanem Donaldem Tuskem!), samozřejmě Maďarsko a Slovensko teď dávají EU na vědomí, že se pravidly o relokaci žadatelů o azyl nehodlají řídit. Česká republika nic takového neřekla. Pakt vstupuje v platnost za dva roky, takže buď teď pánové Tusk, Orbán a Fico pózují s nadějí, že za pár roků ta póza bude přikryta zapomněním, anebo nám pánové Fiala a Rakušan avizují, že až za ty dva roky začne pakt platit a jestli se prosadí právnický výklad o povinných umístěnkách pro uprchlíky do členských zemí, oni ten výklad přijmou. Je samozřejmě otázka, jestli pak budou u moci a co si na nich ti, kdo se budou cítit v tomto bodě podvedeni, vezmou.

Slabost plynoucí z příliš široce rozkročené pětikoalice demonstrovali průběh schůze Evropského parlamentu. Zároveň je třeba říct, že rozpory v pětikoalici a především ve Spolu byly s ohledem na blížící se volby přidušeny. Takže „jen“ tři z dvanácti poslanců vládních stran buď hlasovali pro pakt (Luděk Niedermayer, Spolu), nebo se hlasování nezúčastnili (Veronika Vrecionová, Spolu, Stanislav Polčák, STAN). Neúčast tentokrát schválení paktu významně napomohla, poněvadž hlasování bylo nezvyklé těsné. Ze zbylých devíti „vládních“ poslanců, kteří všichni hlasovali proti, tak tři piráti hlasovali proto, že v jejich očích je pakt pořád ještě moc přísný. Při takovém širokém rozpětí není divu, že budou vládní strany nuceny prodávat nám volby proti dnešní opozici nikoliv jako názorový střet, ale jako souboj dobra se zlem.