Vystudoval literární vědu na FPF Slezské univerzity v Opavě a masovou komunikaci na FSV UK v Praze. Začínal v regionálním tisku jako kulturní redaktor, od začátku studií v Praze (1994) pracoval jako redaktor Lidových novin. Na jaře roku 1996 nastoupil jako politický reportér do televize Nova. Po dvou letech z televize odchází do vydavatelství Stratosféra, aby založil a vedl svůj první časopisecký projekt, titul Spy. Časopis, který byl koncipován jako politický tabloid, opouští po necelém roce. Pracuje opět pro televizi Nova a v polovině roku 1999 je jmenován ředitelem tisku a PR TV Nova. V červnu 2000 se stává šéfredaktorem časopisu Týden. Za jeho působení se zvedl prodaný náklad časopisu Týden trojnásobně (z 16 200 v roce 2000 na 57 800 v roce 2003), Týden získává ocenění Časopis roku. V roce 2002 zakládá časopis Instinkt a stává se mediálním ředitelem vydavatelství Mediacop. Časopis Instinkt po roce úspěšného vydávání získává ocenění Hvězda roku. Z vydavatelství Mediacop odchází v lednu 2009 do představenstva mediální skupiny MAFRA, kde byl tři roky zodpovědný internetové aktivity skupiny a deník Lidové noviny, jehož byl zároveň šéfredaktorem. V polovině listopadu 2013 z Mafry odchází. Počátkem roku 2014 zakládá vydavatelství Echo Media a.s., která vydává internetový deník Echo24.cz.
Veřejnou debatu a směřování společnosti se snaží ovlivňovat různé entity. Na prvním místě politici, média, veřejně známé osobnosti, různé neziskové organizace a samozřejmě klíčové osobnosti ekonomiky a byznysu. Je to přirozené a normální a chtělo by se říct, že to vše je součástí ideálu demokracie, tedy občanské společnosti.
Je nakonec dobře, že výsledkem první přímé volby prezidenta je Miloš Zeman, který vládne ve svém druhém funkčním období. V plném rozsahu se tak odhalila odvrácená, ale reálná tvář sice možná dobře míněných nápadů vyvolaných mediálním tlakem, povzbuzovaným aktivisty všeho druhu, na zlepšení stavu věcí veřejných.
Je ve svých důsledcích jedno, z jakých pozic se na současný stav české politiky útočí.
Poslední zima vypadala jako zima, mrzlo, sníh byl, na místních horách se lyžovalo až do dubna. Zima to nebyla třeskutá, nebruslilo se na rybnících od prosince do února jako na ladovských obrázcích. Ale zase nebylo jaro, v dubnu bylo až moc teplo, nepršelo a nebylo žádné aprílové počasí. To okamžitě zvedlo alarmisty a zvěstovali katastrofální sucha, pak přišel květen. Ochladilo se a lilo jako z konve, alarmisty to neuklidnilo, ale konzervativci si oddechli, že není zase tak zle. Počasí je prostě proměnlivé, jako lidské nálady.
Andrej Babiš dostal další tvrdou ránu, další odpověď na perverzní situaci, ve které česká politika je. Minulý pátek večer se na veřejnost dostal 70stránkový audit Evropské komise, který na základě českých zákonů zkoumal konflikt zájmů českého premiéra. Z něho vyplývá, že Andrej Babiš v konfliktu zájmu zcela nepřekvapivě je, že ovládá své firmy z konglomerátu Agrofert, který zaparkoval ve svěřenských fondech. Tento konflikt zájmů by stál daňové poplatníky téměř 500 milionů korun.
Evropské volby se až dosud svým charakterem podobaly senátním, počtem voličů i jejich charakteristikou, kdy šla volit především uvědomělá střední třída. Letos se to ale změnilo. K volbám přišlo o třetinu více voličů než před pěti lety, ale nejen u nás tentokrát přitáhly občany z obou pólů. Příznivce Evropské unie, ale i její odpůrce, kteří se dříve k volbám tohoto typu nevydávali.
Je třeba se zastat předsedy Senátu Jaroslava Kubery, který při tryzně za oběti nacistického Německa v Terezíně upozornil na nebezpečí ideologie progresivistů a především na rizika, která plynou z toho, pokud ji odmítá, nebo nepřijme.
Předvelikonoční týden nebyl jen ve znamení výměny na ministerstvu spravedlnosti, boj se vedl i na kulturní frontě.
Oba dva mají nevyřízený účet s českou justicí a opět je spojuje stejný zájem. Policejní vyšetřování trestních kauz českého premiéra se nepodařilo zastavit. V posledních dnech se dokonce začalo ukazovat, že by se mohlo rozšířit o krymskou větev a do hry by mohl vstoupit trestný čin zavlečení. Vedle policie je vyšetření případu dotačního podvodu na Čapím hnízdě práce také vrchní státní zástupkyně Lenky Bradáčové, která dvakrát vyšetřování prověřovala a posvětila jeho správnost.
Minulý týden byl Roger Scruton odvolán z neplacené funkce předsedy vládní architektonické komise. Důvodem samozřejmě nebyla nekompetence, ale systematický tlak levicové úderky v britských médiích.
Poměry na Slovensku jsou jiné než u nás, mnohem složitější, dlouhodobě polarizované a zároveň politicky rozloženější do více proudů včetně silného národnostního, kdy na jedné straně je nacionální Slovenská národní strana a vedle uskupení hájící zájmy půlmilionové maďarské menšiny.
Je pochopitelné, proč američtí demokraté dva roky hráli ruskou kartu, tedy ovlivňování posledních prezidentských voleb Putinovým Kremlem. Jde o politický boj. Jako většina společenských elit neuměli přijmout vítězství Donalda Trumpa nad Hillary Clintonovou. Nepřijali realitu, a proto nedokázali pochopit, že postavili tak slabého kandidáta, kterého byl schopen porazit i pestrobarevný ukřičený newyorský developer a miliardář.
Vylučování ze strany je těžká disciplína, na které je možné hodně získat i hodně ztratit. Výkonná rada ODS ze všech přítomných (jeden člen „musel“ náhle zmizet) vyloučila ze svých řad syna zakladatele a výraznou tvář strany Václava Klause ml. Asi se to muselo někdy stát, protože VK ml. se nechoval jako týmový hráč, ale jako sólista. Samotná exekuce se ale moc nepovedla, přitom její důvěryhodnost je tolik závislá na jejím průběhu. O oprávněnosti trestu bylo v tomto případě důležité přesvědčit stávající i potenciální voliče strany.
Andrej Babiš byl jako šestý český premiér přijat v Bílém domě.
Co nevidět budou přijímací zkoušky na střední školy, téměř sto tisíc dětí se bude ucházet o přijetí k dalšímu studiu. Necelých dvacet tisíc dětí ve věku jedenácti let bude usilovat, aby se dostalo na osmileté gymnázium. Ony a jejich rodiče završí peklo, které pro ně často začíná rok před samotnými zkouškami. Proces přijímacího řízení a současná situace kolem osmiletých gymnázií zmutovaly ve zvrhlé monstrum, které škodí dětem, samotnému systému vzdělávání a v konečných důsledcích celé společnosti.
Přichází ze Spojených států a už zasahuje část západní Evropy, druhá velká socialistická revoluce. Neprojevuje se snahou o dosažení diktatury proletariátu, ale o získání kulturní hegemonie. Představa o konečné spravedlnosti se nevede přes společenské třídy, ale přes původ a především gender. Hlasatelé nové spravedlnosti už ovládají akademický svět, velkou část zavedených médií, kulturu, infiltrovali se do velkých firem a korporací. V jejich světě se stírají rozdíly mezi pohlavím, je atakována tradiční rodina, bojuje se proti toxické maskulinitě, oslavují homosexuální manželství a propaguje se transgender.
Architektura i kultura bydlení jsou věcí vkusu a ten může být různý, hlavně je osobní. Kvalitní estetické bydlení je něco navíc, přichází až po uspokojení základní potřeby místa, kde je elektřina, voda a teplo. Máme ale příklady z minulosti, kdy i sociální a levné bydlení sneslo estetická kritéria. Dnes se těmto komplexům obdivujeme. Od začátku dvacátého století vznikaly soubory bydlení pro dělníky a zaměstnance, které nesplňovaly jen užitná kritéria, byly i funkční, hezké.
Německé auto je pojem, značky jako Mercedes, BMW nebo Audi jsou symbolem luxusu a spolehlivosti, a to kdekoli na světě. Německý automobilový průmysl je výkladní skříň spolkové ekonomiky. Němci diktují tempo směřování Evropy, a tak každého napadne, proč páchají ekonomickou sebevraždu, když se v kooperaci s bruselskými byrokraty snaží zničit svoji pýchu, pilíř ekonomiky, a mění ji za nejistou budoucnost elektromobility. Možnou odpověď nabízí publicista Holger Douglas, autor bestselleru Dieselová lež.
Ze všeho nejdřív bych Vám chtěl jménem celé redakce poděkovat za přízeň, díky které Týdeník Echo a celý náš projekt mohou fungovat.
O České televizi se mluví hlavně v souvislosti se zpravodajstvím a publicistikou.
Jsou to nuly. Zoufalci. Zbabělci. Sociální demokraté. Nepochopili, s kým mají tu čest, a proto nemají právo na další existenci. Nechopili, že politická pravidla, ve kterých si posledních dvacet let žili, jsou dávno passé. Nežijeme ve vyspělé demokratické společnosti, ale v džungli, kde vládne bezohledné monstrum, které všechna malá a slabá zvířátka rozsápe a sežere.
Tento týden se bude rozhodovat o povaze české demokracie a fungování právního státu. Mediální dům Seznam přinesl novou část do obrazu českého premiéra Andreje Babiše, která souvisí s důvodným podezřením, že se dopustil podvodu. Andrej Babiš je trestně stíhaný, že protizákonně vylákal z evropských fondů 50 milionů korun na svou farmu Čapí hnízdo. Vedle již médii popsaných machinací Seznam přinesl poznatky, podle kterých se premiér snažil zamést stopy a měl nechat vyvézt svého duševně nemocného syna na převážně ruským režimem ovládané území. Už samotný popis podvodu, který média předkládají, by v každé demokracii stačil k tomu, aby člověk čelící takovému podezření nezastával jednu z nejvyšších exekutivních funkcí. A je nepředstavitelné, že by navíc měl čelit podezření z únosu svědka, vlastního syna. V současné podobě české politiky to ale možné je.
Jeden by se měl vždycky mít na pozoru před spikleneckými teoriemi, které provázejí všechny významné dějinné události. Jsou spojeny i se sametovou revolucí v listopadu 1989. Nejpopulárnější je ta, že šlo o plánovaný a připravovaný převrat uvnitř komunistické moci. Podobné události se samozřejmě vždycky vydají směrem, který lze těžko uřídit – a konečně historici takový scénář odmítají. To ale nevylučuje, že prozíravá a informovaná část komunistického establishmentu byla na změnu připravená.
Lidé se rodí s různými schopnostmi, kterými se vzájemně odlišují. Někdo lépe běhá, jiný dál hází, někdo je lepší v matematice, jiný zase vyniká v porozumění textu, někdo má dar řeči, jiný je mlčenlivý. Lidé jsou různí a na životní dráhu se vydávají také podle svých schopností. Rozdílnost lidí zatím nikdo nezpochybnil a v rámci politické korektnosti se nikomu nohy neřežou, aby nebyl rychlejší než ostatní.
Praha Petra nakopla a Andrej Babiš zažil po pěti letech první velkou politickou prohru. Přišel o kontrolu nad hlavním městem, i když v jiných místech nedopadlo jeho hnutí ANO vůbec zle, a etabloval se i na komunální úrovni jako zavedená politická síla. Zabodoval také v prvním kole Senátu, ale šance na skutečně získané mandáty nemá velké. Ty spíš bude proměňovat ODS, která z těchto voleb vychází výrazně posílena. S jedinou výjimkou, a to je právě hlavní město.
Po necelém roce nás čekají další volby, nejsou sice tak významné, ale mohou přinést zajímavý výsledek o stavu nálad ve společnosti, také mohou znamenat změny v čele některých parlamentních stran. Vývoj na politické scéně ohrožuje nejvíc pozici Jana Hamáčka. Jeho sociálním demokratům hrozí debakl v Praze a nic nenasvědčuje tomu, že by strana obhájila 13 z 24 mandátů, které má v Senátu. Nepříjemný by mohl být výsledek pro dosavadního hegemona Andreje Babiše. Vsadil vše na komunální volby a hlavně na Prahu, tady mu ale reálně hrozí, že vítězství z posledních voleb neobhájí a může skončit až třetí. Ale jakékoli predikce jsou riskantní, sobota večer přinese rozluštění.
Mám takovou idealistickou představu, že čtenáři Týdeníku Echo moc neoperují na sociálních sítích. I z dat, která o našich čtenářích máme – tedy překryvu z digitálních platforem mezi Echo24.cz a EchoPrime.cz –, vyplývá, že 40 procent našich čtenářů žije v Praze, zhruba pak po 10 procentech jich je ze Středočeského kraje, Brna a Ostravy, pak naše zastoupení v jednotlivých aglomeracích klesá. To ovšem neznamená, že na méně zastoupená místa země rezignujeme.
Předpovídat politický vývoj po nástupu Andreje Babiše je složitější a těžší než za doby jakéhokoli lídra minulosti. Vychází to z faktu, že sám Andrej Babiš je schopen na jednu a tu samou situaci mít jeden názor ráno a opačný večer. Sliby u něho neplatí, ale zato zavedl do české politiky nadměrné používání slov a vět jako „omlouvám se“, které zdomácnělo ve formě „sorry jako“, dále „spletl jsem se“, „nepamatuji se“, „nevěděl jsem“ a „může za to Kalousek“.
Filmový festival v Karlových Varech je suverénně největší a nejvýznamnější společenská událost v zemi. Zároveň je unikátní tím, že na jeden týden propojuje dva světy: tisíce obyčejných fanoušků filmu se světem celebrit a vlivných lidí. Možná právě i pro koncentraci těch z druhého světa je někdy terčem jedovatých poznámek a kritiky, ale zároveň bez řady hostů z Becher’s baru (ale ten už od zákazu kouření v barech a restauracích také není, co býval) by festival nikdy takto nefungoval. Tam dole, v tom temném doupěti, je vřídlo peněz, které karlovarské filmové kolo pohání
Už delší dobu si na redakční poradě říkáme, že by stálo za to, popsat posun významu slov, který přinesl digitální věk. Je taky dost dobře možné, že nejde o běžnou společenskou změnu, kterou má každá doba, ale že jsme ve fázi digitální revoluce, a tedy i společenské revoluce.
