Je ve svých důsledcích jedno, z jakých pozic se na současný stav české politiky útočí. Musí být nepřijatelná pro ty zprava i zleva. Počítá se nakonec konečný výsledek – a to je více než čtvrt milionu lidí na Letenské pláni, což je to největší protestní shromáždění od pádu komunistického režimu v listopadu 1989. Žádný jiný premiér a jeho vláda za posledních 30 let si nezasloužili takový projev odporu. V českém případě – na rozdíl třeba od Polska, které čas od času zažívá větší demonstrace proti vládě pravicové strany Právo a spravedlnost – nejde o protest proti konzervativní vládě, ale proti osobě Andreje Babiše. On totiž žádnou politickou ideologii nemá, on se k vládě dostal, aby ochránil sebe a své podnikatelské zájmy. Představuje riziko nástupu autoritářského systému, konfliktu zájmů, který je nepředstavitelný nejen ve starých demokraciích, ale i v nových nastupujících časech. Andrej Babiš vedle politické moci koncentruje vliv mediální a jako jeden z nejbohatších lidí v zemi i moc byznysovou, navíc závislou na dotacích, příjmech od státu, tedy od občanů, kteří musí platit daně. Je už nepodstatné, že mnozí, kteří dnes proti němu demonstrují nebo se od něj veřejně distancují, mu dláždili cestu k moci. Protože se počítá, že i jim to nakonec došlo. Ti, kteří považují zaplněnou Letenskou pláň za hrstičku frustrovaných, musí uznat, že občanský protest patří k legitimním projevům demokracie a že ve všech společensky vyspělých zemích mohou masové protesty – co jiného je plná Letenská pláň? – vést k předčasným volbám. Předčasné volby nejsou sprosté slovo, k vyspělé demokracii patří. Co udělá demokratický lídr, když chce potvrdit legitimitu svého vládnutí? Jde k lidu a zeptá se ho, zda má stále jeho podporu. Tak to udělala dnes už politicky mrtvá premiérka Theresa Mayová v Británii, vzoru parlamentní demokracie. A pohořela, proto také už není.

Pochopitelně při vědomí síly charismatu a vize všech různých českých politických stran a hnutí by se klidně mohlo stát, že Andrej Babiš by u voličů uspěl i v předčasných volbách. Andrej Babiš je každopádně v historii všech dosavadních premiérů nejslabší a je odkázaný na libovůli prezidenta. Ten si je svých mocenských příležitostí dobře vědom.

Čím oslabenější je Andrej Babiš, tím silnější je Miloš Zeman. A on to moc dobře ví, on si více než kdokoli jiný umí spočítat, jak jsou rozdané karty: upachtění sociální demokraté, kteří k dobru počítají každý den, chtějí být u lizu bez ohledu na to, co se odehraje následující ráno. Okamurovci a komunisti, kteří jsou s Babišem reálnou vládní koalicí, stejně jako prezident, čekají na každé oslabení premiéra, aby získali mocenský desátek k dobru, proto změnu nepřipustí. Tím aritmetika touhy předčasných voleb končí.

Přes to všechno ale protesty smysl mají, jsou součástí oslabování mocenských pozic Andreje Babiše, který je na cestě z kopce dolů. A ten čas, který zůstává do regulérních voleb, je hlavně příležitostí pro alternativu, jež by mohla oslovit podstatnou část voličů. Důležité je, aby byla demokratická.

P.S. Na tomto komentáři, který vznikl v pondělí večer, nemění moc ani aktuální vývoj ve středu, tak jak je popsaný ve zprávě našeho zvláštního zpravodaje Ghostbustera, který je zde: Babiš nemá nic jisté. Je vedro, ledy se hnuly