Editorial Dalibora Balšínka

Co udělá žena

Editorial Dalibora Balšínka
Co udělá žena

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Poměry na Slovensku jsou jiné než u nás, mnohem složitější, dlouhodobě polarizované a zároveň politicky rozloženější do více proudů včetně silného národnostního, kdy na jedné straně je nacionální Slovenská národní strana a vedle uskupení hájící zájmy půlmilionové maďarské menšiny. Hledání jakýchkoli paralel s vývojem v Čechách je téměř marné. Slovensko si především prošlo temným obdobím vlády Vladimíra Mečiara, které bylo po osmileté přestávce koaličních vlád nahrazeno panováním Roberta Fica a jeho hnutí Smer. Samozřejmě mezi vládami těchto výrazných figur slovenské politiky byly podstatné rozdíly, ale držení moci opírané o silné klientelistické vazby na pár podnikatelských skupin, které politiku přímo ovlivňovaly, se neměnilo.

Ne nevýznamná část společnosti včetně médií je tak prakticky v permanentní opozici a rozdíly mezi Mečiarem a Ficem jsou pro ně minimální. Slováci jsou také emocionálnější, proto zvolení nové prezidentky ve většině reakcí mediálního mainstreamu slovenského a částečně i českého připomínalo nekritické oslavy, které spíš patří k hokejistům, již se vracejí s titulem mistrů světa. Ale i to je pochopitelné, protože vražda novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenky dala vzpomenout na nejtemnější období mečiarismu. Něco takového česká společnost naštěstí nezná, a to i přesto, že máme premiéra slovenského původu. Současné problémy domácího provozu jsou řešeny stále na jiné úrovni, proto je česká účast na oslavách trochu směšná. Zvolení Zuzany Čaputové není žádným výrazem touhy Slováků po změně, pohledná právnička jen potvrdila předchozí vítězství Andreje Kisky, který před pěti lety porazil v přímém souboji Roberta Fica. Tenkrát to byl výraz změny, zvolení Čaputové je jen potvrzení kontinuity. S jediným rozdílem, že její podpora je nezanedbatelně slabší. Toto konstatování není snaha o delegitimizaci jejího mandátu ani doklad rozdělení slovenské společnosti, ale její názorové roztříštěnosti. Zatímco k duelu Kiska–Fico se dostavilo 50 procent voličů, souboj Čaputová–Šefčovič zaujal jen necelých 42 procent. Doma totiž zůstali příznivci národoveckých nebo jiných extrémních stran. Je ale pravděpodobné, že k parlamentním volbám, u nichž se skutečně bude rozhodovat o moci a vládě, půjdou.

Dalším faktem je, že Smer Roberta Fica oslabil, on sám musel opustit místo předsedy vlády, jeho strana však stále vykazuje nejvyšší preference. Těžko lze tedy mluvit o tom, že slovenské prezidentské volby ukázaly nějakou změnu. S výjimkou jediné. V čele země stojí pohledná žena, z ničeho sice nevyplývá, že jde o vítězství rovnoprávnosti a genderismu, nicméně žena takového typu může na mužské politické scéně sehrát nečekanou roli díky svému šarmu a jinému způsobu uvažování, než jakého jsou schopni muži. To má potenciál na změnu.

O komentování slovenských voleb pro Týdeník Echo jsme požádali slovenského novináře Jaroslava Danišku, který rozumí své zemi více a jinak.