Praha 6 patří mezi nejlukrativnější části hlavního města. Žije zde něco přes 100 tisíc obyvatel a dlouho vzkvétala, ale jako i další pražské městské části aktuálně žije z podstaty a práce svých předchůdců. Rozvoj města zamrzl, dostavba Vítězného náměstí je jenom na papíře a jediný posun tohoto potenciálně monumentálního náměstí, původního záměru architekta Antonína Engela, představuje mobilní dřevěná obluda připomínající vesnické kluziště, odkud ideální pohled na dopravní chaos, který v Dejvicích už několik let vládne.

Podobně revitalizace Břevnova a Bělohorské ulice je několik let jen ve vizualizacích, zato radnice vyhlásila akční plán klimatické nouze, protože je třeba naskakovat na světové módní trendy.

Z nepochopitelných důvodů není radnice schopna rozjet zelené revitalizace dvorů ve vnitroblocích, jak se o to snaží jiné pražské čtvrti. Naštěstí má Praha 6 už od 80. let na náměstí Interbrigády monumentální sochu maršála Koněva. Stalo se už tradicí, že v srpnu, při vzpomínkách na sovětskou okupaci, Koněva někdo něčím polije.

Je pochopitelné, že socha irituje a uráží: Koněv není spojen jen s příjezdem rudoarmějců do Prahy, která se za pomoci vlasovců vzbouřila proti hitlerovské okupaci, ale také s pozdějším imperiálním chováním Sovětského svazu. To bylo nesčetněkrát popsáno, stejně jako existence Koněvovy sochy na náměstí Interbrigády.

Místo aby vedení radnice problém dávno vyřešilo, drží si Koněva jako jakýsi fetiš, na kterém demonstruje svou zralost a uvědomělost. Ve skutečnosti ale radnice jen předvádí neschopnost řídit městskou část a nahrazuje tím absenci koncepce rozvoje. Když ji nemáš, najdi si nějakého Rusáka, na kterém předvedeš svou politickou ukotvenost, abys zakryl vlastní neschopnost.

Vždycky se najdou, zvláště mezi městskými liberálními voliči, tací, kteří se nechají lacinými marketingovými triky nastupujících hipsterských politiků zblbnout. V Praze 6 to dovedli k dokonalosti, když zřejmě kvůli vlastní nevzdělanosti Koněva obestavěli lešením a přikryli jakousi plachtou. Kdyby měli aspoň trochu povědomí o historických souvislostech, zjistili by, že to byly metody komunistické moci. Ta když si nevěděla rady, nemohla někoho zavřít nebo problém vyřešit, schovala jej, nedovolila přijít někomu na pohřeb významné osobnosti, případně při jeho výročí zamezila vstupu na pamětní místo.

V případě Prahy 6 samozřejmě nejde o něčí omezování, ale o neschopnost řešit či přesněji neochotu řešit problém a získat levně mediální pozornost. Už dávno třeba měli v Praze 6 udělat referendu – na co jiného se tyto populistické nástroje hodí než na rozhodování o názvu ulic či o setrvání soch na náměstích? Místo toho si radnice za svou politickou neschopnost pořídila policejní ochranu. Přitom by potřebovala jinou odbornou pomoc.