Bez Scrutona

Bez Scrutona

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Když Roger Scruton loni v listopadu v předvečer oslav 30. výročí listopadové revoluce přijel naposledy do Prahy, aby v Žofínském paláci převzal medaili předsedy Senátu, bylo mezi asi sto padesáti hosty slavnostního večera šest členů redakce, což je skoro dobrá polovina naší liberálně-konzervativní úderky. To samotné indikuje naprosto speciální vztah naší redakce k přednímu britskému mysliteli konzervativního vyznání. Ostatně jeden z rozhovorů, které jsme v prvních číslech Týdeníku Echo v roce 2014 přinesli, byl právě s Rogerem Scrutonem a vyšel s titulkem „Povinností intelektuála dnes je urazit tolik lidí, kolik se dá“, což v době vrcholu zvracení emocí aktérů na sociálních sítích má úplně jiný význam, než měl na mysli Scruton, protože to poslední, co sociální sítě přinášejí, je inspirující a provokativní myšlenka.

Cesta Rogera Scrutona do Prahy vznikla z iniciativy Alexandra Vondry a dalších europoslanců ODS, mezi účastníky slavnostní večeře ale zářili představitelé-zakladatelé jiné politické strany, vůdčí osobnosti Občanské demokratické aliance, osobitého parlamentního klubu z 90. let minulého století. Konstelace účastníků naznačovala, že nešlo o akci politické strany, ale setkání lidí jednoho ideologického směru, jehož důležitost ukážou až budoucí časy. Ona samotná terminologie, co je liberální, co konzervativní, ztrácí své původní významy, navíc v americkém světě tyto pojmy vždy označovaly něco jiného než v Evropě.

My sami v redakci Echa se definujeme jako liberálové, tedy lidé otevření, ale protože respektujeme existenci hodnotového systému, o jehož dodržování by měl člověk aspoň usilovat a ctít ho, a i když se mu to někdy nedaří, protože člověk je tvor omylný a v neustálém pokušení svodů, je důležité ten systém vnímat a brát ho jako svůj azimut, paradoxně se stáváme konzervativci proti svému založení. Ale taková je dnes doba, plná zmatení pojmů a někdejších významů. Tomu vzdoroval i Roger Scruton, který byl jakýmsi enfant terrible, i když i anglický tisk ho označoval jako nejvýznačnějšího současného britského filozofa a toto označení mu zachoval, když v neděli oznamoval jeho skon. Přestože Roger Scruton, o němž v tomto čísle píše Daniel Kaiser, se vymezoval svým konzervativním pohledem na svět, byl člověkem renesančním se širokým intelektuálním záběrem do architektury, světa umění vůbec i kultury pití vína, jakýmsi základním motivem jeho psaní byla obrana krásy a vyšších hodnot před módou ve světě idejí.

V českých zemích má ještě zvláštní smysl věnovat Rogeru Scrutonovi pozornost, protože nám rozuměl.

 

16. ledna 2020